Návštěva- bonus (The war at home)

Ahojky. :)

Pamatujete si ještě tuhle povídku? Začalo to jako hodně praštěná jednorázovka a nakonec jsem napsala čtyři části. No a teď se mi prostě chtělo napsat... zrovna tohle, takovou trochu blbost, kde jsem se rozhodla potrápit Thora. 

Hezké počtení. :)

Jo a ještě něco. Prosím, nekřičte na mě, že jsem nějaká tyranka, neberte ten příběh nějak moc vážně, protože... No, uvidíte. :D Náš milovaný bůh hromu není žádný vrahoun, je jen krapet neschopný. :P

Maya

   "Trochu se utište, chlapci," zamumlal Thor, ale pochyboval, že mu budou věnovat sebemenší pozornost. V rukou stále pohupoval s malou Mary Ann, která křičela a křičela. V instrukcích jeho bratra bylo, že ji má kolem šesté hodiny večerní uspat. Ale to byl momentálně nadlidský- a jak se zdálo i nadbožský- úkol.

   "Shhh," snažil se ji uklidnit. Stoupl si ze sedačky a začal s ní pochodovat po pokoji. Blonďaté děvčátko na chvilko ztichlo, aby se mohlo pořádně od plic nadechnout a začít znova. Zatínala drobné pěstičky a mlátila jimi kolem sebe.

   Ozval se zvonek ode dveří, blonďák sebou trhl a šlápl na rozházené lego.

   "Kurva," zanadával hlasitě. Žití v Americe dřív nebo později zkazí každého. I Asgarďana. S uřvaným dítětem v náručí se vydal otevřít. Málem znovu upadl, když do něj drcl šestiletý Thomas a se zopakováním sprostého slova, které jeho strejda sotva před pár vteřinami vypustil z úst, zase zmizel. "Kde je-" nedokončil větu a zakroutil hlavou. Doufal, že druhý z chlapců se zrovna nepokouší utopit v záchodě a konečně- po dalších třech zazvoněních- stanul u dveří, za kterými stála paní Smithová.

   "Slyšela jsem křik a řekla si, jestli nepotřebujete pomoct," začala věčně zvědavá sousedka mluvit dříve, než to stihl Thor. "Napadlo mě, jestli nemám třeba zavolat policii," začala jako obvykle strašit. Hromovládce tu ale tak často nebývat, oblíbené přehánění této starší dámy neznal a proto zpanikařil.

   "Ne, ne... já pouze... malá Mary Ann," blábolil ani nevěděl co. Dlouhé vlasy měl zpocené a rozcuchané, modré oči vytřeštěné s fialovými kruhy pod nimi, naznačující únavu a vyčerpání, a kolem pasu měl obmotanou špinavou zástěru, která už byla na několika místech mírně ožehnutá a natržená.

   "Dejte mi ji," přikázala mu sousedka, když si ho spěšně prohlédla. Hromovládce ochotně poslechl a předal jí holčičku.

   "Jedla?"

   "Co?"

   "Jestli jste jí dal navečeřet," protočila žena oči, prosmýkla se kolem něj a vydala s do obýváku. Měla co dělat, aby neomdlela, když přelétla pohledem přes bordel v dané místnosti a do nosu ji udeřil pach potu a vydýchaného vzduchu.
   "Ne, můj bratr mi pravil, že ji mám v šest hodin uložit ke spánku a-"
   "Ježíšku na křížku, ona vám neusne, když je hladová, člověče," přerušila ho. "Ohřejte mléko a doneste mi ho, ať ji můžu nakrmit!"
   Bůh hromu se rozhodl raději poslechnout a okamžitě vyrazil do kuchyně, přičemž stačil rozšlápnout malý plastový domeček pro figurky. Kromě toho, že to opět bolelo jako prase, tušil, že mu za to nikdo nepoděkuje.
   Jako namydlený blesk vlítl do ledničky, vytáhl krabici s mlékem a začal její obsah přelévat do lahvičky. V tu chvíli ucítil příšerný pach spáleniny. Sjel pohledem na sporák, kde na pánvičce leželo černé cosi, co už smažená vajíčka, která to měla být původně, připomínalo jen stěží. Nestačil ani znovu zanadávat, když ucítil, že studená bílá tekutina už přetekla přes okraj, stůl, až na zem.
   Trvalo pár minut, než odhodil prázdnou krabici, dal lahvičku do vody, aby ji mohl ohřát, nakonec vyvětral a pokusil se zbavit nepovedené večeře pro kluky. Kdyby to viděli, určitě by to chtěli ochutnat a on je rozhodně nechtěl otrávit. Ti dva někam zašantročili koš a tak mu nezbylo nic jiného- nic normálnějšího ho v tu chvíli nenapadlo- než vysypat obsah pánvičky do květináče.
   Zničeně se opřel dlaněmi o stůl a pokoušel se vydýchat.
   "Strejdo?" ozvalo se za jeho zády a on za ten den už poněkolikáté málem dostal infarkt.
   "Co se děje, Thomasi?" vydechl zničeně.
   "Já jen, že nám došel šampón," zamumlal černovlasý chlapec. "Jestli nevíš, kde ještě nějaký můžeme najít nebo tak."
   Bůh se zarazil. "Načpak teď potřebujete šampón? Co tam provádíte?" otázal se se strachem v hlase.
   "Nic. Jen Chris se chtěl koupat," pokrčil rameny, jako by se nechumelilo. Thor opět vystartoval, tentokrát směr koupelna, kde našel chlapce sedicího v plné vaně v oblečení a všude kolem- ve vodě i na zemi- se povalovaly prázdné lahve od šampónů, mýdel, sprchových gelů a všeho možného. Uprostřed masy pěny se blonďatý chlapec pokoušel zjistit, co všechno umí plavat.
   "Chrisi, u všech bohů, co to tu vyvádíš?" vykřikl Thor a klučina leknutím ve vaně nadskočil. Zrovna zkoušel, co udělá voda s tatínkovým foťákem. Chris okamžitě vytušil, že je v průšvihu a během toho, co větší blonďák utahoval kohoutky, vylezl ven a pelášil za mlaskání mokrých chodidel- Kde nechal ponožky?- o podlahu.
   "Okamžitě zastav," okřikl ho hlídač a rozběhl se za ním. Nebýt toho, že Chris uklouzl a hodil parádní držku, bylo by se mu podařilo Asgardskému strýčkovi utéct. Thor ho chytil za nohu a vytáhl ho nahoru. Chlapec sebou zmítal, křičel a z modrých kukadel mu začaly stékat slzy po čele, jelikož visel hlavou dolů.
   "Pusť mě! Řeknu to tatínkům," pokoušel se bránit, ale blonďák ho, stále držíc za chodidlo, odnášel do obýváku, kde by měly být ve skříni nějaké osušky, nechávajíc za sebou mokrou cestičku z vody stékající z malého uličníka.
   Kdy tam došel, viděl starší paní, jako chová Mary Ann stále v náručí a krmí ji teplým mlíčkem. Zřejmě ji čekání na nespolehlivého hlídače nebavilo. Otevřela také okna, aby tam bylo dýchatelno. Blonďaté děvčátko cucalo nápoj z dudlíku jako o život, slzičky mu na tvářičkách dávno zaschly a jinak už po pláči nebyly ani stopy. Sousedka zvedla hlavu a okamžitě se zhrozila.
   "Pane bože, co to-"
   Dveře se otevřely a bylo slyšet rozhovor dvou mužů. A sakra!
   "Jsme doma," zvolal kapitán vesele. "Loki, mohl bys posbírat ty bundy tady? Jsou rozházený..."
   "Tys to pořád ještě nepochopil, drahý?" řekl bůh lsti, těsně před tím, než oba muži vkročili do obývacího pokoje k nim. "Já nikdy- Thore, co děláš?!"
   Do místnosti dotancoval ještě poslední chybějící- Thomas s celým tělem a obličejem pomalovaným lihovkami, což stihl udělat nejspíš během rekordně krátké doby- prohlédl si celou situaci a když hromovládce položil promočeného Chrise zpátky na koberec, okomentoval to nově naučeným výrazem: "A kurva!"
...
   Přesvědčení sousedky, že děti nejsou týrány a není potřeba volat sociálku nebo policii na Thora trvalo jen 5 minut, hlavně díky Lokiho magii. Steve dal děti do pořádku během čtvrt hodiny- kromě počmáraného Chrise, to bude nejspíše zase na druhém z otců- a pak všichni poslouchali, jak černovlasý bůh skoro celou hodinu řve po svém nevlastním bratru, kdy že si nechal naposledy prohlížet hlavu, protože by to prý nutně potřeboval.
   Když Mary Ann i s chlapci šla spát a zhrzený a vyčerpaný Thor se odebral na Asgard, na Lokim a Stevovi už zbyl jen úklid. A že bylo co uklízet!
   "Všechny mé drahocenné šampóny," zanaříkal zelenoočko a ukázal Rogersovi plnou náruč prázdných obalů. "Nemáš ponětí, kde je koš?"
   "Našel jsem ho pod dětskou postýlkou," povzdechl si Steve a podal koš svému partnerovi. Loki v odpovědi zavrčel něco o kastraci blonďatých hromoblbů.
   "Ne, to je naše chyba. Jsou to naše děti a my můžeme za to, že jsou, jaké jsou a že jakmile vytáhneme paty z domu, udělají tu z toho skladiště," pokračoval dál kapitán a házel hračky z koberce střídavě do krabice a střídavě do pytle na odpadky. Co se asi stalo s tímhle domečkem?
   "Ne, zlato," zašeptal bůh neplechy a obejmul ho zezadu. "Může za to můj povedený bratr."
   "Já vím, jen jsem chtěl být chvíli o něco rozumnější," řekl Rogers a oba vyprskli smíchy.
   "No dobře, ale co s těma raubířema uděláme, až zase budeme chtít na dovolenou?" zeptal se Steve smutně a začal z podlahy zvedat obrazy s fotkami. Na prvním byla jedna vánoční, kde Loki pózoval v novém svetru a následovala jedna těhotenská, která se kapitánovi moc líbila a mermomocí ji tam chtěl mít i když ji Asgarďan co chvíli schválně někam schoval. Poté tu byly fotky dětí. Malá dvojčata- díky bohu, díky všem bohům nejednovaječná- si hrála s kostkami asi ve třech letech. To byla ještě zlatíčka. Thomas s vlasy černými jako uhel stavěl věž a Chris vedle něj, který pochytil něco od obou otců- na hlavě špinavá blond čupřinka a velké sklony k uličnictví- se mu ji zrovna snažil rozbourat. A jako poslední následovala větší fotka v zeleném rámečku, kde už jich bylo všech pět s roční Mary Ann na Lokiho klíně. Svatební neměli, jelikož se nikdy nevzali. Bylo by s tím spousta problémů a starostí, protože Laufeyson pořád na Zemi nepatřil k nejoblíbenějším občanům a navíc to bylo zbytečné. Milovali se, svou lásku zpečetěli hned třemi uzlíčky štěstí a chtěli být spolu i bez státního potvrzení.
   "K lady Natashe a jejímu sličnému princi..."
   "...Clintovi? To nejde, od minula se k nim máš zakázáno přibližovat, pamatuješ?" dodal Avenger a Asgarďan se nad tím jen ušklíbl. Ani se dětem, za to co udělali, nedivil. Vždyť ty šípy tam byly pohozené jen tak a když mu chlapci nabídli, aby je taky zapíchl do z agentčených šatů vyrobených figurín...
   "Slyšel jsem, že to zelené monstrum podstupuje nějaké terapie a již je schopno to stoprocentně kontrolovat," pravil Loki zamyšleně. "Avšak děti bych mu nesvěřil," rozhodl po chvíli a když se Steve otočil, mávl rukou, aby odstranil drobky z gauče.
   "Já to viděl," upozornil ho Rogers. Nesnášel to, protože nikdy nebylo jasné, co se s tím "uklizeným" nepořádkem stalo a navíc to pak všude jaksi odporně magicky smrdělo... trochu jako savo. "A vím, že Bruce je v pořádku, věřím mu, ale přece víš, že jeho dům je jen velká laboratoř," dodal. "A co Tony?"
   "Tomu egoistickému kusu idiota své děti nedám i kdyby mne to mělo stát, kdo ví co! Je to odporný, prašivý bast-" Steve ho umlčel rukou přiloženou na bohovy rty s výrazem: "Vzbudíš prcky a prospíš noc na gauči." Loki ale ihned využil situace a strčil si dva z kapitánových prstů do úst, aby je pečlivě a láskyplně olízal.
   "Neblbni, Loki, teď ne," zavrtěl Rogers hlavou a ruku zase stáhl. "Musíš být trochu zodpovědnější. Nejdřív to tu musíme uklidit a- opovaž se!" Černovlásek nespokojeně zavrčel, opustil druhou dlaní jeho kalhoty a uraženě zapadl do kuchyně.
   "Pak nám tedy ještě zbývá můj milovaný otec, který už o nás dávno ví díky tomu užvaněnému blonďatému štěněti," pokračoval odtamtud. "Jistě by rád znovu poznal, co je to býti dědečkem. Od té doby, co Sleipnir dospěl, to už není to, co dříve a... Co kdybych ti řekl, že tvá oblíbená květina to už má za sebou, Steve?"