Pouto 3. část

   Ahoj,

po delší době přidávám další část FrostWinter, kde už jsme se konečně někam pohnuli. Teda... Děj se posunul jen nepatrně, ale Loki o docela velkou vzdálenost. :D

Nebudu zdržovat, přeji hezké počtení. 

Maya

   Za pár hodin už byl ve svém pokoji nějakého hotelu a stál u okna pozorujíc hvězdy a měsíc skoro v úplňku. Jane jim cestou ukázala pár, podle ní a možná i Thora, zajímavých míst s tím, že si to nejlepší nechají na následující den. Pro boha neplechy ovšem kostely, parky, jezera a jiná památná místa tohoto charakteru nepřestavovala vzrušení, tak jako tomu bývalo dříve, což jim dával neustálým mručením najevo. Bylo mu ale pohrozeno, že pokud bude v tomhle pokračovat dál, jeho dalším stanovištěm bude znova Asgard.
   Zamilovaný páreček si vybral svůj pokoj a on dostal tenhle. Nebyl zlý, v rámci možností ušel. Jen upřímně doufal, že má silné zdi.
   Nesměl kouzlit, to bylo v dohodě s Odinem, aby si mohl Loki dopřávat "dovolené" na Midgardu, ale... Koho by to zajímalo? Zakroužil prstem ve vzduchu a usmál se, když kolem něj ucítil vířící magii. Druhou ruku si strčil do kapsy a vytáhl drobnou věc, malý, už trochu odřený přívěšek. Měl kulatý tvar, uprostřed něj bylo vyryté srdce a zavěšený byl na tenkém řetízku.
   Loki ho promnul v dlani. Tolik let ležel v šuplíku. I když měl na Jamese jakkoliv velký vztek, nikdy se ho nedokázal zbavit. I když mu zmizel, už ho nespatřil, stále ho silně miloval. Byl pryč, zapomněl na něj, dokázal ho vytěsnit z mysli. Ale nyní to bylo zpět. Musel ho vidět, musel ho zase najít, aby věděl proč... mu zmizel.
   Položil svůj malý talisman na postel a posadil se k němu. Zavřel oči, snažil se soustředit. Vzduch v místnosti zhoustl magií, trochu se u něj rozzářilo. Myslel na něj, myslel na jedinou věc, co mu po jeho Jamesovi zbyla a na to, jak mu ji dával. Přes záda mu přejel mráz, cítil slabý tlak v hlavě, než se mu pod zavřenými víčky zjevilo to, co potřeboval.
   "Anglie, Londýn," šeptl a otevřel oči. Neměl moc času, proto okamžitě popadnul přívěšek a otevřel okno, aby se jím mohl protáhnout ven. Pomocí požárního žebříku slezl dolů a rozhlédl se, co by mu mohlo posloužit jako vozidlo, jelikož auto Jane bylo moc velké a nelíbilo se mu. Ve světle pouliční lampy kousek dál spatřil motorku. Usmál se a došel k ní. V tomhle se nevyznal, ale tušil, jak velkou sílu tento prostředek asi má. Stačilo jen trochu se soustředit a motorka se sama nastartovala, bez potřeby čehokoliv jiného. Pak už jen stačilo nasednout a zmizet, než by z blízkého baru vylezl její majitel. Jeho smůla.

   "Už je to dobrý," řekl Bucky po nekonečně dlouhé době, když mu upravil vlasy, jejich pohledy se střetly a on se pak zase oddálil. "Raději půjdeme, dobře?"
   "Jistě. Kam půjdeme nejdřív?" zeptal se Loki a snažil se divoce bušícímu srdci poručit, aby bilo opět normálním tempem a tvářím, aby nerudly. 
   Prošli centrem města, stavili se v několika obchodech, kde si koupili něco sladkého jako zákusek k jejich snídani a za nějaký čas se ocitli v menším parku.
   "Tady chodím moc rád," přiznal hnědovlásek a dál okusoval poslední kousek jeho koláče. Asgarďan ten svůj už dávno snědl a tak si jen užíval okolní prostředí.
   "Líbí se mi tu," pravil po chvíli, když se zastavili na můstku a shlíželi na lesknoucí se hladinu jezera. Chvíli mezi nimi vládlo ticho, které ale vůbec nebylo nepříjemné a otravné. Užívali si tenhle společný klid.
   "Neříkej, že si to už zas snědl tak rychle," zakroutil nad ním Bucky hlavou, když si všiml, že Loki v rukách už nic nemá. 
   "To pouze ty jíš pomalu," bránil se Asgarďan. "Ty máš jiný koláč, než jsem měl já? Dej mi ochutnat," přikázal a přiblížil se až úplně k němu.
   "Ani mě nehne," řekl James a vyplázl na něj jazyk. Začal před ním pomalu ustupovat, než mu na kluzkém mostě podjela noha a on s vyjeknutím skončil na zádech.
   "Vypadá to, že asi hne," uchechtl se bůh a posadil se na něj, aby nemohl utéct. "V pořádku?"
   "J- jo," potvrdil Bucky, když zkontroloval, že mu nic není a nic ho nějak přehnaně nebolí. "Ale můj koláč stejně- heeej," zaječel. Vyšší muž se do sladké pochoutky s radostí zakousl dřív, než s ní stačil voják ucuknout. 
   "Ty..." chtěl Barnes znova protestovat, ale Loki mu zrovna sebral zbývající kousíček koláče, rozdělil ho na malinkaté části a nakrmil jimi sebe i ležícího smrtelníka. James přijímal darovaná sousta i když byl dost překvapený, co všechno se bohu lsti honí hlavou.
   "Jsi docela těžkej, abych řekl pravdu," řekl Bucky, když mu Loki slízával cukr z prstů. Bylo to tak zvrácené... Ale muž pod ním si to užíval. Zároveň mu odhrnul dlaněmi vlasy z bledého obličeje, aby si ho mohl více prohlédnout. 
   "Tak to udělej," zašeptal směrem k němu a usmál se. Asgarďan se nemusel na nic ptát, pochopil a políbil ho. Polibek trval pouze krátce, byl jemný a opatrný. Oba pak na sebe pohlédli a usmívali se.

   Do letadla se dostal díky nějakým vyčarovaným penězům a iluzi měnící jeho vzhled. Přece jenom, co kdyby ho někdo poznal? Motorku odhodil kousek od letiště, už mu byla k ničemu. Dlouhou dobu si jen pročítal různé příručky nalezené v kapse sedadla. Vykouzlil si podobu pohledného dvacetiletého muže s krátkými vlasy rudými jako krev, což podporovalo jeho mladický rebelský vzhled společně s koženou bundou a dlouhými tmavými kalhotami. Kombinace s motorkou byla úžasná, líbilo se mu to. Nepříjemné ovšem bylo, jak brzy zjistil, že je to možná dost nápadné a i přes to, že se mu vzhled obtloustlého úředníka středních let hnusil, začal nad ním uvažovat. Trochu pozdě.
   "Proč tu jste tak sám?" uslyšel vedle sebe ženský hlas. Otráveně protočil oči, ale donutil se k sladkému úsměvu. Vzhled rockera, duše romantika... Kdo by ho nechtěl?
   "Nemám nikoho, kdo by letěl se mnou," odpověděl Loki co nejvíce mile a prohlédl si ji. Vypadala chytře a zároveň přitažlivě, docela se mu líbila. Kdyby zrovna neměl v hlavě někoho jiného... Kdo ví?
   "Všimla jsem si, že vypadá smutně, tak jsem vás přišla trochu rozveselit. Proč míříte do Londýna?" zeptala se. Snažila se. Bylo vidět, jak je nervózní a neustále si namotává dlouhé blond vlasy na prst.
   "Mám tam nějakou práci," rozhodl se bůh neplechy do rozhovoru, o který se dotyčná snažila,  zapojit. "A jaký je váš důvod k návštěvě tohoto překrásného města?" pokračoval.
   "Jedu navštívit tetu Když teď mám chvíli pokoj od učení, tak mě pozvala k sobě, když jsem tam u ní ještě nebyla. Víte, ona k nám vždycky jezdívala, když jsme byli s bráchou ještě malí a furt slibovala, že nás někdy vezme do Anglie, ale pořád to nějak nevycházelo a..." Mluvila a mluvila a mluvila a Laufeyson se v tom už dávno ztratil. Už se ani nesnažil dávat pozor nebo se na ni dívat. Občas jen kývl hlavou nebo zkroutil koutky úst v nezájmovém úsměvu.
   Nějaký čas bylo ticho, než si uvědomil, že ho modré oči tázavě propichují.
   "Co pravíš?" zeptal se jí pro jistotu.
   "No... Jestli bych se s váma mohla vyfotit..." zopakovala a nepatrně zrudla.
   "...Proč ne?" odpověděl jí nakonec Loki a všiml si, jak se jí tvář rozzářila nadšením.
   "Fakt? Super, já jen, že... Máte boží vlasy a jste strašně hezký, připomínáte mi jednoho zpěváka z takový tý kapely... Jak se sakra jmenuje...? Hmmm... To je jedno, ale jste mu docela podobnej," mlela dál a už na mobilu zapnula foťák na selfie. Natiskla se k němu a pitomě se usmála do kamery, z čehož Asgarďan usoudil, že se od něj očekává asi něco podobného. Zvolil drsňácký úsměv s mírně nakrčeným obočím a ruku ji položil na rameno, jelikož na to viditelně čekala.
   "Moc děkuju," zacvrlikala. "Hned budu zpátky," zavolala ještě a odtančila pryč, pravděpodobně pochlubit se s fotkou své spolusedící dívce o řadu dál, o které Loki předstíral, že ji nevidí. Jakmile byly obě zaměstnané, bůh si povzdechl a rozhodl se změnit svůj vzhled na něco méně nápadného a obyčejného ve chvíli, kdy se zdálo, že se nikdo nedívá. Poté se vrátil ke čtení.
   "Promiňte, ale tady teď seděl takový mladý muž... Nevíte, kam zmizel?" zeptala se ho pak znovu daná dívka. Odpověděl jen pokrčením ramen a pak už měl pokoj.

   Ozvalo se zaklepání.
   "Už běžím," vykřikl Bucky nedočkavě a okamžitě z obývacího pokoje vystartoval ke dveřím. Když za nimi spatřil vysokého černovláska, neubránil se radostnému úsměvu.
   "Zdravím, Jamesi, tohle je pro tebe," řekl a vnutil mu do ruk kytici rudých květů, které smrtelník neznal. Loki se rozhodl, že mu zatím o svém domově nic říkat nebude, proto na otázku, co to je za květiny, neodpovídal. Na Zemi takové nejsou, zato Asgard jich byl plný. Rád svého přítele překvapoval neobvyklými věcmi.
   "Kolikrát to budu ještě říkat? Ne, James, ale Bucky," zakroutil nad ním hlavou. "Máš hlad?" vznesl dotaz. Nevěděl, jak přesně se teď má chovat. Před týdnem se poprvé políbili a od té doby se u něj Loki stavil jen třikrát a nerad mluvil o důvodech své absence. 
   "Mám spíše chuť... na tebe," usmál se Asgarďan, přistoupil k němu a jemně ho políbil. 
   Bylo zvláštní, že spolu ještě nespali. Většinou jen procházeli města s krásnými místy a čas jim ubíhal neúprosně rychle. Bucky miloval pohled na cpoucího se Lokiho, olizujícího si šlehačku ze rtů, když spolu sedávali v cukrárně.
   Jejich vztah byl veřejnosti utajený. Společnost na homosexuální pár nebyla připravena, takže se obdarovávali polibky pouze u něj v bytě.
   "Loki," špitl Barnes, když se jejich rty oddělily.
   "Ano?"
   "Chci, abys tu zůstal přes noc. Pořád mi mizíš, takže nejdeš nikam," rozkázal přesvědčivě. Zelenooký bůh vypadal trochu překvapeně, ale pak se usmál.
   "Učiním vše pro to, aby jsi byl šťastný, můj milý," pravil Loki a pohladil ho po tváři.
   Bucky pro něj moc znamenal. Nevypadal jako někdo, koho znal z Asgardu. Ani se tak nechoval, byl dočista jiný. Miloval na něm vše- jeho často rozcuchané hnědé vlasy, tmavě modré oči připomínající večerní oblohu těsně po západu slunce, rudnoucí tváře a vypracovanou postavu, kterou měl konečně možnost pořádně si prohlédnout, když mu za krátkého přerušení čím dál náruživějšího líbání přetáhl tričko přes hlavu.
   Docela dlouho se tím pohledem kochal, než se  němu nahý hrudník natiskl a přítelovy ruce začaly přejíždět po jeho zádech. James ho políbil na krk, poté znovu a ještě jednou, nemohl se nabažit jeho jemné kůže. U toho se snažil bojovat s přezkami a pásy na Lokiho obleku.
   Asgarďan ho nechal chvíli si hrát, než se nad ním slitoval a s úsměvem mu začal pomáhat s rozepínám kabátu. Podařilo se mu sundal si pouze svrchní část , k vysvléknutí následující tuniky se nedostal, protože mu smrtelník vzal obličej do dlaní, dlouze ho políbil a znovu se k němu přitiskl, což Lokiho donutil ho obejmout a bloudit rukama, kam jen dosáhl.

   Když se konečně dostal na zemi a zmizel ostatním spolucestovatelům z očí, vrátil se ke své normální podobě, protože jeho nové, ne zrovna štíhlé tělo, neumožňovalo moc rychlého pohybu a strašně se potilo. Vytvořil si jednoduchou černou mikinu, přes hlavu si hodil kapuci a vyrazil.
   Zprvu šel pěšky podle poměti, kde se mu Bucky při jeho kouzlu zjevil, než ho musel zopakovat znovu pomocí svého přívěšku, aby to určil přesně. Magie si vždy vyžadovala určitou cenu, nebylo to jednoduché kouzlo, vyčerpávalo ho. Čím blíž mu však byl, tím pro něj bylo snazší zaměřit ho.
   Vybral si poměrně slušné auto, pomocí magie ho nastartoval a rozjel se směr Londýn. Řídil se svou vizí a taky navigací, která, jak musel uznal, byla vskutku užitečným vynálezem.
...
   Slunce bylo už dávno vysoko na obzoru, i když bylo zpola zakryto šedivým mračnem, mírně poprchávalo a bohu lsti bylo z tohohle všeho na nic. Nelíbilo se mu být zavřený v letadle a poté znova v této krabici a neustále dávat pozor na další nešťastlivce, kteří se mačkají na silnicích. A taky měl hlad.
   Věděl, že je blízko, cíl se zrovna nepohyboval. Auta se zbavil ve slepé uličce, sehnal si ještě bundu, protože se mu zdálo být čím dál chladněji, a rozhodl se zajít si na něco k jídlu.
   Brzo se spokojeně promenádoval po ulici s hamburgerem v rukách a s kousky salátu v rukávech, pod límcem a také za sebou na chodníku, tvoříc, společně s cibulí a rajčaty, cestičku.
   Ukousl si velké sousto a rozhlédl se kolem. Trochu se rozjasnilo, lidé se rozcházeli ze svých domovů a spěchali bůhví kam.
   Loki si otřel mastnou pusu a sjel pohledem k řadě laviček, kde...
   ...kde ho konečně spatřil.