Pouto 6. část

   Zdravím.
Tak jo, zatraceně moc se omlouvám, že to trvalo tak dlouho. No a taky, že jsem ten poslední díl tak nešťastně zakončila. A... tak podobně. :D

Nicméně doufám, že jste se na další kapču těšili (těšily?), takže tady je, zlatíčka. (Představte si nějakou uvítací melodii, aby to mělo šmrnc- třeba soundtrack z Jurského parku.) :D
Maya

   Thor s ním škubl za vlasy a tím si ho přitáhl k sobě. Zaklonil mu hlavu, takže Loki přímo vidět do toho vztekem zkrouceného obličeje. Blonďák na něj nasupeně zíral, stále ho neúprosně držíc, a pohledem sjel na na zemi sedícího muže. Jeho pohled trochu povolil, když spatřil, že Bucky vypadá vyděšeně a hlavně zmateně. Bůh hromu si ho chvíli prohlížel.
   "Není to...?
   "Ne, není a už mne pusť, idiote," odsekl mu Loki a přes napnutý krk bolestivě polkl. Thor jen zavrčel, ruku obmotal kolem jeho pasu a během několika vteřin s ním opět vyletěl za pomocí Mjollniru z okna ven.
   A Barnes tam zůstal. Sám. S popraskanými okenicemi od toho, jak s nimi blonďák při svém teatrálním vstupu praštil, a domotanou hlavou.
   "L- Loki?"

   "Otevři oči," uslyšel vedle sebe přítelův hlas.
   "Ne, ne, ne!" kroutil Bucky divoce hlavou. Jakmile ucítil pod nohama pevnou zem, trochu se uklidnil, ale nemohl se vzpamatovat z té oslnivé záře, když s Lokim... vzlétli?
   "Bucky..." šeptl a položil mu ruce na ramena. "Věř mi. Podívej se na mě."
   Barnes tentokrát poslechl. Otevřel oči a chvíli zíral do jeho obličeje, na kterém pohrával mírný chápavý úsměv. Tváře měl pořád trochu zarudlé, ale prudký poryv větru jeho slzy zcela vysušil.
   "Tohle je můj domov," vysvětlil Loki, když hnědovlásek sebral dostatek odvahy a začal se rozhlížet. Byli v prostorné místnosti se zakulaceným ozdobným stropem a žádnými okny. Uprostřed stál muž v brnění s tmavou pletí a opíral se o mohutný meč. Jeho zlatem protkané oči Barnese fascinovaly.
   "T- tohle?"
   "Vlastně ne úplně," opravil se černovlasý. "Tohle je brána, kterou se cestuje přes duhový most zvaný Bifrost, když jej hlídač Heimdall otevře," ukázal na momentálně zavřený portál, kterým přišli. Bucky mlčky přikývl, bylo vidět, že se to snaží vstřebat. A to ho to největší teprve čekalo!
   "V těchto stájích máte pouze jednoho koně, princi," ozval se poprvé strážce a tím znovu polekal návštěvníka. 
   "My si poradíme, děkuji, Heimdalle," řekl Loki klidně. "Umíš jezdit na koni, Bucky?"
   "N- ne."
   "Nevadí," usmál se a vzal ho za ruku. Barnes, kromě toho, že byl pořád vystrašený, se zatvářil trochu nejistě. "Neměj obavy, zde vztahy tak moc neřeší jako na Midgardu, totiž u vás," přesvědčoval ho. To způsobilo, že Bucky byl ještě o něco více mimo. Lokiho to ale nezajímalo, rozloučil se s Heimdallem a už táhl Jamesem malých stájí.
   Když zelenooký naskočil na svého vraníka, Barnes zůstal stát a zírat na něj.
   "Bucky... Jamesi. Vím, že je toho na tebe moc, avšak když mi budeš věřit, spolu to zvládneme," usmál se. "Vše ti vysvětlím, neboj se. Věříš mi, lásko?"
   "...Věřím," kývl nakonec a vyskočil za něj. Stále trochu nervózně se na hřbetě koně zavrtěl a zezadu objal Lokiho hrudník. Ten se v rámci možností co nejopatrněji otočil, aby ho krátce políbil.
   A pak společně vyjeli vstříc Asgardu.

   Byl surově strčen do vězení, které už znal jako své boty. Každou díru ve zdi, každou rýhu nebo šmouhu, knížku ze své skříně a věděl, jaké zavrtění se na posteli způsobí jaké zavrzání. Byla to prostě jeho cela, ve které byl naposledy docela slušnou dobou, ale stále byla jen jeho pro případ, že by bůh lsti neposlouchal. Jako teď.
   Nějaký čas strávil osamotě, kdy mu nechali volný čas na přemýšlení. Co je s jeho Jamesem? Zabralo to? Vždyť to kouzlo nedokončil... Spousta otázek týkajících se pořád toho samého, ale odpověď stále žádná.
   Už si myslel, že ho tu jen tak pohodili a odešli na oběd, brzy ho ale navštívil jeho milovaný bratr. Loki ani nemusel předstírat znechucení, naskočilo tak nějak automaticky.
   "Co chceš?" zavrčel a na chvíli ustal s přecházení z jednoho konce cely na druhý.
   "Bratře..."
   "Ne! Žádné sentimentální žvásty!"
   "Nehněvej se, Loki," pravil bůh hromu stále klidně. "Já za nic nemohu. Vždyť víš, že sem tě zavedly pouze tvé činy, tvé skutky."
   "A to jsi mi přišel říci?" zeptal se černovlásek, přičemž povolil napjatou tvář a místo toho trochu znuděně pozvedl obočí. Copak ten tupec zase potřebuje?
   "Ne, já... jsem chtěl vědět, proč jsi zmizel," odpověděl popravdě Thor. Loki se uchechtl.
   "Vážně myslíš, že mne bavilo sledovat, jak se na sebe s tou tvojí smrtelnicí lepíte? Tak to tě asi zklamu, bratříčku..."
   "Chci vědět pravdu. Proč jsi souhlasil s výletem na Midgard se mnou a Jane, když jsi pak zmizel?" nevzdával se blonďák.
   "I kdybych měl potřebu se někomu svěřovat, věř mi, ty bys to nebyl," pokračoval Loki nezájmově.
   "Jde o toho muže?"
   Jestli ho Thorova otázka překvapila- přece jenom jeho bratr v tomhle moc bystrý nebyl- nedal na sobě nic znát. Vrátil se k pochodování po místnosti s rukama za zády a pohledem upřeným na podlahu.
   "Jestli je pro tebe důležitý, mohl jsi-"
   "Ne, Thore! Nemohl jsem nic! Úplně vidím, jak byste mě ty s tvým otcem pochopili, když bych si zažádal o výlet. Stačilo, abych odešel na jediný den a ty už jsi mne napráskal a nechal najít Heimdallem, abych nikomu neublížil či co. Ohromně dojemné a statečné, Thore! Opravdu!" vyštěkl.
   Hromovládce mlčel. Chtěl říct, že ho má rád a věří mu... ale nemohl. Už mu nevěřil. Měl strach, že jestli by mu svou důvěru ukázal, Loki by toho okamžitě využil a to on nechtěl. Měl ho rád jako vlastního bratra a vždycky bude, ale všechno má své hranice. Nedá se dopustit vše a víra není nerozbitná ani se nedá znovu poskládat a slepit, aby byla stejná jako na počátku. A ze všeho nejvíc ho mrzelo to, jak Loki vším pohrdá a stává se přesně takovým, jakým být nemá a nesmí,  nevyzpytatelným v tom špatném slova smyslu.
   "Bratře..." slova se mu zadrhávala v krku.
   "..."
   "Doufám, že jsi nikomu neublížil," řekl tiše.
   "Neprovedl jsem nic, co by na tom primitivním světě bylo nějak moc nezákonné," pravil zelenooký bůh, otočil se a krátce na něj pohlédl. "Tentokrát," dodal.
   "A ten muž... je v pořádku?" toužil ještě vědět.
   Loki stál chvíli mlčky, než přikývl a řekl: "Nic jsem mu neudělal. Já jemu ani on mne. Jsme v pořádku, oba dva. A už vypadni!" přikázal, když cítil, že ho začínají štípat oči. Těch pár ran, co si s Jamesem věnovaly, nebylo vůbec důležitých, hlavní bylo to citové pouto, které on sám cítil a doufal, že Bucky také.
   Bůh hromu chtěl ještě něco říct, ale pak si to rozmyslel. Tiše se vytratil.
   Laufeyson myslel na to, jako hloupé to je. Vždyť ho ani neznal... nebo snad ano? Jeden rok, jeden z Barnesových dalším minimálně 90 let, to je všechen čas, co s ním strávil. Tak proč je tak těžké zabránit vzpomínkám vracet se? Mohl se jich zbavit, jistě na to existuje kouzlo, ale... Co když nechtěl?
   Nejlepší očistou je pláč. Kdo tvrdí, že nikdy nebrečí, ten lže... A Loki byl lhář.

   Zatáhl ho dovnitř paláce. James se neptal na nic z těch zvláštností, které kolem něho byly. Byl totálně v šoku a zmatený. Loki se soustředil na jízdu, poté odvedl koně do stájí (Bucky nic neřekl ani když Asgarďan pohladil po hřbetě osminohého vraníka) a brzy se ocitli uvnitř honosného panství. 
   Barnese bolela hlava z toho všeho, ke všemu tu byl jiný vzduch a on cítil, že na něj jdou mdloby.
   "Loki..." zkusil to tiše, když ho jeho přítel kamsi táhl za ruku. Ten zpozorněl a zastavil.
   "Děje se něco, Bucky? Rád bych ti to tu ukázal. A všechno ti vysvětlím, slibuji," pravil rychle. Chtěl mu toho tolik říct, chtěl ho přesvědčit, aby s ním zůstal.
   "Já... je mi trochu blbě, mohli bychom si někam sednout?" zeptal se a málem upadl, když mu únavou přestávaly fungovat nohy. Černovlásek se polekal a za neustálých omluv si obmotal jeho ruku kolem svých ramen, aby ho podepřel.
   "Do mých komnat je to již kousek, můžeš tam ulehnout," řekl mu a pomalu ho odváděl do svých pokojů. "Je mi to líto, nechtěl jsem ti ublížit."
   Když ho položil do peřin, vypadal už o něco uklidněněji a pomalu se mu klížila víčka. Bucky už jen zívl, Loki ho přikryl a přitulil se k němu. Objal ho levou paží a políbil ho do vlasů. Chtěl mu říct, že ho má rád a že mu všechno co nejdříve vysvětlí, hned jak mu bude líp, ale Barnes už pravidelně oddechoval a vše kolem sebe přestal vnímat.
   Ozvalo se zaklepání a hned na to strčil do dveří blonďatý bůh svou hlavu.
   "Zde jsi, Loki," zvolal až příliš hlasitě. Černovlasý se ve vteřině vymrštil z postele a prstem přiloženým ke rtům jasně říkal, že má zmlknout. Thor se zatvářil omluvně a tichými kroky obešel jejich lože.
   "Kdo je to?" zašeptal, když si Buckyho dostatečně prohlédl. Loki jeho otázku prozatím ignoroval, mlčky vstal a došel ke svému stolku. Poté svému bratru podal větší sáček.
   "Ořechy," vypískly hromovládce, za což ho mladší bůh spražil dalším zlým pohledem. Thor pochopil a zacpal si svou oblíbenou Midgardskou pochutinou ústa. Chvíli otravně hlasitě chroupal- nenapadlo ho, že by Loki rád zůstal se svou návštěvou sám- a dál sledoval spícího vojáka.
   "Kdo to tedy je?" zeptal se znovu a opět si strčil další hrst vlaššáků do pusy.
   "Můj přítel James," odpověděl bůh neplechy popravdě, opatrně se posadil zpátky na postel a pohladil Barnese po tváři. Neměl důvod svému bratru lhát, důvěřoval mu.
   "Loki, doufám, že není..."
   "Z Midgardu? Ano, je," dořekl černovlásek tiše. Pak ale na blonďáka vytřeštil oči. "Nesmíš to nikomu prozradit," varoval ho. Věděl, že Thor ho má rád, ale zároveň měl i určitý smysl pro spravedlnost.
   "Nemůžu lhát otci. Pokud se mne zeptá..." schválně nedokončil svou napočatou větu a nervózně polkl. 
   "Pokud nepojme žádná podezření, nebude mít důvod," uklidňoval zelenooký jeho ale i sebe. "Prosím tě o to, bratře. Nemyslel jsem na následky, ale mám jej rád a nechci o něj přijít. Brzy ho dovedu zpět na Midgard slibuji, avšak dej mi alespoň dva dny."
   "Jak myslíš, Loki," přikývl starší princ nakonec a vydal se zase zpátky. Své milované pozemské oříšky, pro které si přišel, měl, a chtěl se vrátit zpět ke svým přátelům. Byl by rád, kdyby šel jeho bratr s ním, ale když měl návštěvu...
   "A až půjdeš opět na Midgard, prosím si o dvakrát tolik," usmál se a ukázal na svůj už skoro snědený dárek. "A také ty lískové a... burá... bur... eh... ty víš, které mám na mysli."

   Stál před zrcadlem a zaujatě si prohlížel svůj vlastní odraz. Ne, ty vlasy byly nezvyklé, dříve je určitě takové neměl. A ty jizvy... Pod očima se mu rýsovaly výrazné, až fialové kruhy, tvář měl pobledlou a pohled skelný.
   Návrat vzpomínek bolel. Objevovaly se postupně. Nejdříve cítil bolest fyzickou, viděl rozmazané tváře rozličných osob, jak se nad ním sklání a shlíží na něj jako na nějakou nebezpečnou bestii. Pohrdaly jím, hnusil se jim. Jednoho z nich chytil pod krkem. Počkat, to nebyla jeho ruka!
   Jak to bylo dlouho, co zmizel ten muž nazývající se Loki a slibující, že ho vysvobodí? Nemohlo to být déle jak 24 hodin.
   Jeho tělo odmítalo jíst, odmítalo každou náročnou aktivitu a k tomu ta neskutečná bolest hlavy...
   Říkal, že to bolet nebude. Bucky nevěděl, jestli lhal nebo se pouze mýlil. Krutě mýlil. A nebo to bylo tím, že to nedokončil, ať už se snažil o cokoliv. Tak či tak si Winter soldier připadal jako na horské dráze.
   Po necelém dni náhlé návaly fyzického i psychického utrpení přestaly. Barnes ze sebe ledovou vodou smyl pot a i když se mu rozhodně po takovém budíku spát nechtělo, věděl, že musí.
   Další vzpomínky, takové ty podrobnější a už spíše nebolestivé, se pak v jeho hlavě zjevovaly pomalu a opatrně. Navštívily ho i ve snech, které v posledních letech vůbec neměl.
   Obrazy byly ostřejší, konkrétnější, ale stále dost záhadné a rozcupované na kousíčky, které se pracně musely skládat jako obrovské puzzle o milionech drobných částí. A konečně se v nich i krátce setkal s mužem, který pro něj byl vyjímečný ve všech možných ohledech a byl pro něj vším.
   Byla to krátká doba, jen okamžik. Řekl mu své jméno... Bylo tak kouzelné.
...
   "Již vím, odkud jej  znám," vykřikl už po několikáté bůh hromu, když seděl s přáteli u pití a ti nad tím protočili oči. "Je to bratr Darcy! Jedenkráte jsem se s ním setkal," dodal na vysvětlenou.
   "Ano. A také si pravil, že měl perfektně zastřižený plnovous. A tenhle ho...?"
   "Pravda, neměl," přikývl Thor směrem k Sif, která se mu pilně snažila pomoci vyřešit záhadu, kdo je ten tajemný muž, s kterým Lokiho našel. "Navíc ani netuším, co by u něj dělal můj bratr."
   "Možná ti jen někoho připomínal, kamaráde, avšak ve skutečnosti jej neznáš," zkusil to Fandral zakončit.
   "... již vím!" vykřikl Thor znovu, když se mu rozsvítilo. Tentokrát už si byl vážně jistý... možná.
 Vyskočil ze židle a uháněl za Heimdallem.
   Přátelé sedící u stolu se na sebe jen podívali a nezaujatě pokrčili rameny.