Ahojky, jsem tu zas :D Na Wattpad jsem to přidávala dřív, ale sem jsem se dostala až dneska a za to se omlouvám :)
Hezké počtení ;)
Ann
12+
What?!
"Tony? Vadilo by ti, kdybychom měli místo grapefruitového džusu pomerančový?" "Ale já chtěl pomeranč!" vyštěkl na něj Stark.
Steve se jen překvapeně otočil na uraženě se tvářícího Iron Mana. Nechápal, co provedl...
Stark si po pár vteřinách povzdechl a jeho výraz povolil. "Tony? Jsi v pořádku?" přešel k němu z kuchyně a starostlivě si k němu dřepnul.
"Ach, Steve, promiň... Nevím, co se to se mnou poslední dobou děje...," složil hlavu do dlaní a ramena se mu začala třást.
"Ale Tony, neplač, prosím," přesunul se k němu Rogers a pevně ho objal.
Stark se k němu přivinul.
Stevovi to přišlo divné. Ještě před chvíli na néj div ne křičel kvůli jiné příchuti džusu a teď se lísá?
To se mu něchtělo líbit. "Tony...asi bys měl raději zajít za Brucem..." "A proč jako?!" odsekl.
Ale ne...
"Jsi moje chůva nebo co?!" rozmáchnul rukama. "Ne," chytil mu zápěstí, "jen se o tebe bojím," přiznal. Tonyho napjatý postoj se uvolnil a on ho znovu drtil v silném objetí.
Steve se v tom začínal ztrácet. "Víš co? Zajdeme tam teď hned, ano?" Stark jen přikývl. Zvedli se, došli ke dveřím a ve výtahu se vydali do Brucova poschodí.
"Steve, počkáš na chodbě, viď?" mrkl na něj Banner a Rogers jen přikývl a posadil se.
"Tak, co tě trápí?" optal se doktor ležícího miliardáře když zavřel dveře.
"Je mi divně, mám divnej pocit a dost častý změny nálad. Já vím, nikdy jsem nebyl příjemnej, ale tohle...tohle je něco úplně jinýho. Netuším, co to se mnou je...," povzdechl si.
"Hm... Zvracel jsi teď někdy?" "Jo, včera. Jak to s tím souvisí?" nechápal Iron Man.
"Jen mám podezření... Lehni si sem," poklepal doktor na lůžko a Tony poslechl.
Vzal přístroj a začal mu s ním jezdit po břiše.
"To není možné... To...nejde...," mumlal si pro sebe. "Co je?" zeptal se trochu vyděšeně Stark. Banner odložil přístroj a Tony si sednul.
"Takže...?" "No, jak to říct...-" "Prostě to vyklop narovinu."
"Tony, ty a Steve...předpoládám, že...už jste spolu několikrát měli sex, že?" Stark jen zčervenal a přikývnul. "Často?" "No, tak čtyřikrát týdně, proč?" uchechtl se.
"Kdo je alfa?" "To my oba," odfrkl si a založil si ruce na prsou. "Dobře, řeknu to jinak. Ehm... Kdo z vás dvou análně uspokojuje toho druhého?" "Steve mě," pokrčil rameny. "Bruci jak to s tímhle souvisí?!"
"No," poškrábal se vědec na zátylku, "dost. Tony, myslím, že Steve se svým super-vojáckým sérem dokázal pro normální lidi nemožné..."
"A to je?" "No...-" "Hele, vyklop to."
"Čekáš se Stevem dítě."
"C-cože?!" vykoktal po chvíli miliardář a ohromeně na něj zíral. "Po-"
"Vždyť, vždyť- To přece nejde!" vykřikl. "O-on je chlap, fajn, ale to já taky! To nejde, to je nemožné!"
"Tony, uklidni se. Víš přece, že Steve je super-voják, dokáže jiné věci než normální lidé.
U Thora a Lokiho jsme si přece taky mysleli, že je to hloupost, a teď mají úžasného synka, Aarona, vždyť víš. Zavolám Steva, aby-"
"Ne!" Banner stanul v půlce pohybu. "Proč ne? Vždyť je to otec, má právo to vědět."
"Ne, Bruci, ne...," nechal vyznít do ztracena.
"Ach...no dobrá. Tak pojď," pomohl mu vstát.
"Teď bys asi měl pomalu přestat dělat hlouposti a vystavovat - nejen - svůj život nebezpečí, s létáním to taky budeš muset dost omezit... A za pár týdnů si laskavě sex odepřete."
"Bruci?" "Ano?" "Neříkej o tom nikomu, ano? Ani Stevovi. Prosím." "Dobře." "Přísaháš?" "Přísahám. A teď už upaluj."
Otevřel dveře, kde už stepoval vystrašený Cap. "No sláva! Tak co je?" Vědci se po sobě krátce podívali.
V Tonyho očích byla vidět prosba.
"Tony jen trpí nějakou virózou, za pár týdnů by to mělo přejít," pokrčil rameny.
Steve si viditelně oddechl a usmál se, Stark však nikoli. Díval se kamsi do země před sebou.
"Tony?" zamával mu rukou před obličejem. "Co?" vyhrkl miliardář.
"Byl jsi trochu mimo," zamračil se Kapitán. "Vážně je to jen viróza?" otočil se na Bannera.
Tomu vyskočily kapičky potu na čele. Lhát Rogersovi, nebo zradit Starka?
Vyzvánění jeho telefonu pro něj bylo něco jako spása z nebes. "Omlouvám se, musím jít," omluvil se a rychlostí blesku se vypařil.
"Jdeme?"
"Tony, co ti Bruce řekl?" "Nic důležitého, jen obyčejná viróza..."
Obyčejná, těhotenská viróza...
O týden později
Tony se naklonil nad mísu a vyvrátil veškerý obsah svého žaludku. Steve nebyl doma - což bylo možná i lepší.
"Tony?" Tak byl. Stark se rychle pokusil vstát, ale v návalu nevolnosti z prudkého pohybu se znovu naklonil a vyhodil všechno, co snědl.
"Tony?!" přispěchal do koupelny Rogers. "Jsi v pořádku?!" "Jo, jasně...," zamumlal Stark.
Steve jen pozvedl obočí. "Ne. Je mi neskutečně, nehorázně blbě."
"Nechceš zajít za Brucem?" "Ne, to je v pohodě, asi jsem jen něco špatného snědl..."
"Hm, tohle mi vůbec nepřipadá jako obyčejná viróza," zamyslel se Cap.
"A co by mi asi bylo?" hraně se zasmál Iron Man. "To právě nevím," pokrčil blonďák rameny.
"Mám zajít za Bannerem, aby-" "Ne, ne, to je v pohodě."
"Ach jo. Asi se půjdu proběhnout. Zvládneš to tady?" "Jasně," falešně se zazubil Iron Man.
A Steve to poznal. Poznal, že něco hraje, že mu neříká pravdu. Neřekl ale nic - protože Tony by nad tím mávl rukou a řekl, že je paranoidní, nebo by mlžil.
"Tak zatím."
Vchodové dveře se s klapnutím zavřely a Stark dlouze vydechnul. Nechtěl Stevovi lhát, ale...bál se mu říct pravdu. Co když to malé nebude chtít? Co když se mu zhnusí? Co když...ho opustí?
Ve Starkovi hrklo a vehnalo mu to slzy do očí. Zvednul se. Připadal si čím dál těžší.
Díky dítěti už přibral asi kilo a půl. To ale nebyl hlavní problém. Jeho břicho už pomalu začalo vystupovat a on se děsil toho, že co nevidět na to Rogers přijde.
Steve vstoupil do výtahu. Nezmáčkl však tlačítko do suterénu, nýbrž do podlaží doktora Bruce Bannera.
Tony mu lhal a jediný, kdo věděl pravdu byl Bruce.
Zaklepal na jeho dveře, které se asi za minutu otevřely.
"Á, ahoj, Steve, copak sem zrovna tebe přivádí?" podivil se.
"Přivádí mě sem můj manžel, doktore," povzdechl si.
"Aha...copak je s ním?"
"Doktore...oba moc dobře víme, že Vás Tony přesvědčil, abyste mu hrál do karet. Tohle není viróza," zamračil se Steve a opřel se o zeď.
"Co-" Banner se zaseknul. "Ach, dobrá, máš pravdu. Neměl jsem ti lhát, omlouvám se. Tony nechtěl, abych ti to říkal... Nevím proč," pokrčil rameny a omluvně se na něj usmál.
"To už si zjistím. Teď je ale hlavní, co je Tonymu doopravdy," jeho vztek se změnil v zoufalství.
"Steve, já sám nevím, jak ti to říct," poškrábal se Banner na zátylku.
"Tony je-"
V tu chvíli do místnosti vtrhnul Thor a začal Stevemu radostně třást rukou.
"T-Thore, c-co to d-děláš," zadrhával se Kapitán. "Blahopřeji ti, Stevene," zeširoka se usmál Hromovládce a konečně pustil jeho ruku.
Steve si ji promnul, aby alespoň trochu zmírnil bolest.
"K čemu?" podivil se Rogers. "Ehm, k tomu, co jsem ti teď chtěl říct já, Steve," zasmál se Bruce.
"Což je...?" Thor se zamračil. "Hm, bratr Anthony ti neřekl tu radostnou novinu?" Cap jen zmateně zavrtěl hlavou a začínal se bát, co mu Tony zatajil.
"Heimdall na vás dohlížel, jak jsem ho požádal a okamžitě mně a Lokimu tu zprávu sdělil. Loki mimochodem pozdravuje a také blahopřeje, bohužel se nemohl dostaviti, jelikož jsme nesehnali hlídaní pro Aarona," omluvil se.
"To je ale vedlejší. Teď mi raději pověz, jak je na tom Anthony a jak se těšíte," rozzářil se.
"Mohl by mi konečně někdo říct, co se vlastně stalo?!" vybuchl Kapitán.
"Ty to nevíš? Anthony v sobě nosí tvého potomka."
"Cože?!"
"Steve, Thor tím chtěl říct, že čekáš s Tonym dítě... Při jednom vašem sexu jsi pravděpodobně vyvrcholil v něm a tak jsi Tonyho oplodnil...," Steve se zuřivě začervenal, "proto zvracel a měl prudké změny nálad. Je v tom, těhotný, dalo by se říct."
"Ale, to je pitomost, to nejde..." "Jo, to mi Tony říkal taky a vidíš. Vždyť Thor s Lokim mají taky syna," Thor hrdě vypjal hruď, "a mám podezření, že za to může tvé super-vojáctví - dokážeš mnohem víc než normální lidé."
Cap byl pořád v šoku. On. Bude. OTCEM. S Tonym!
Šok vystřídala radost.
Hulk s Thorem mohli přímo vidět to štěstí, které z něj vyzařovalo.
"Tak běž," pobídl ho Banner. Rogers jen přikývl a rychle běžel za svým milovaným.
Thor s Brucem se na sebe jen podívali.
Během cesty výtahem se jakžtakž uklidnil. Chtěl, aby to vypadalo, že nic neví.
"Tony, lásko, jsem zpátky," zavolal. Nikdo se neozval. S neblahým tušením prošel obývák, kuchyni i koupelnu. Když už byl u dveří ložnice, mohl slyšet tlumené vzlyky, poznal, že je Stark tam.
"Tony?" otevřel dveře a Tony se na něj zpod uslzených řas zděšeně podíval.
"Zlato, co se stalo?!" "Steve," zavzlykal a když si k němu Kapitán lehnul, zabořil obličej do jeho krku.
Symbol Ameriky cítil horké slzy na svém krku a konejšivě mu na záda vykresloval kroužky.
"J-já jsem ti lhal," vydechl a znovu se rozplakal. "Co?" snažil se blonďák tvářit překvapeně.
"Omlouvám se, je mi to moc líto. Já- Bál jsem se..." "Čeho?" zvedl mu vyšší dvěma prsty bradu. "Že se budeš zlobit a že se ti zhnusím a že mě už nebudeš chtít a že mě opustíš!"
"Jak tě tohle vůbec mohlo napadnout?! Jak bych se mohl zlobit na tebe? Proč by ses mi hnusil?! A chci tě pořád, ani nevíš jak," lehce ho líbnul na rty.
"Neopouštěj mě, prosím," zašeptal Iron Man. "Neopustím. Nikdy. Toho se bát nemusíš," pohladil ho po tváři.
"Ale v čem jsi mi lhal?"
"Já...asi...jsem tak trochu...v tom...," sklopil hlavu. "Já vím," usmál se na něj a Tony překvapeně zvedl hlavu.
"Nebyl jsem běhat, byl jsem za Brucem a ten mi vše řekl. Mimo jiné, pozdravují tě Thor s Lokim. Vědí to díky Heimdallovi."
"Ty, ty se nezlobíš?" "Ne, proč bych měl?" zasmál se. "Nechceš, abych si to nechal vzít...?"
"Co?! Ne! Teda, pokud ti nevadí mít...naše dítě..."
"Popravdě, už jsem si na to malé tady," položil si ruku na břicho, "celkem zvyknul. A nerad bych o něj přišel." "To chápu. Ale na druhou stranu...Tony, jsi si tím jistý? Pak tě ten porod bude strašně, šíleně bolet. A to nechci. Za to mi to nestojí."
"Ale mně ano," usmál se na něj.
"Steve." "Ano?" "Já to dítě chci," přiznal se studem. "Však já taky," hluboce ho políbil.
"Chceš se prospat?" "Asi jo. V noci jsen zase strávil tak tři hodiny na záchodě, protože jsem měl žaludek jak na vodě."
"Dobře," přikývnul Kapitán a Iron Man se k němu stulil.
"Hezké sny."
"Steve?"
"Hm?"
"Co myslíš? Bude to chlapeček nebo holčička?"
Stark si po pár vteřinách povzdechl a jeho výraz povolil. "Tony? Jsi v pořádku?" přešel k němu z kuchyně a starostlivě si k němu dřepnul.
"Ach, Steve, promiň... Nevím, co se to se mnou poslední dobou děje...," složil hlavu do dlaní a ramena se mu začala třást.
"Ale Tony, neplač, prosím," přesunul se k němu Rogers a pevně ho objal.
Stark se k němu přivinul.
Stevovi to přišlo divné. Ještě před chvíli na néj div ne křičel kvůli jiné příchuti džusu a teď se lísá?
To se mu něchtělo líbit. "Tony...asi bys měl raději zajít za Brucem..." "A proč jako?!" odsekl.
Ale ne...
"Jsi moje chůva nebo co?!" rozmáchnul rukama. "Ne," chytil mu zápěstí, "jen se o tebe bojím," přiznal. Tonyho napjatý postoj se uvolnil a on ho znovu drtil v silném objetí.
Steve se v tom začínal ztrácet. "Víš co? Zajdeme tam teď hned, ano?" Stark jen přikývl. Zvedli se, došli ke dveřím a ve výtahu se vydali do Brucova poschodí.
"Steve, počkáš na chodbě, viď?" mrkl na něj Banner a Rogers jen přikývl a posadil se.
"Tak, co tě trápí?" optal se doktor ležícího miliardáře když zavřel dveře.
"Je mi divně, mám divnej pocit a dost častý změny nálad. Já vím, nikdy jsem nebyl příjemnej, ale tohle...tohle je něco úplně jinýho. Netuším, co to se mnou je...," povzdechl si.
"Hm... Zvracel jsi teď někdy?" "Jo, včera. Jak to s tím souvisí?" nechápal Iron Man.
"Jen mám podezření... Lehni si sem," poklepal doktor na lůžko a Tony poslechl.
Vzal přístroj a začal mu s ním jezdit po břiše.
"To není možné... To...nejde...," mumlal si pro sebe. "Co je?" zeptal se trochu vyděšeně Stark. Banner odložil přístroj a Tony si sednul.
"Takže...?" "No, jak to říct...-" "Prostě to vyklop narovinu."
"Tony, ty a Steve...předpoládám, že...už jste spolu několikrát měli sex, že?" Stark jen zčervenal a přikývnul. "Často?" "No, tak čtyřikrát týdně, proč?" uchechtl se.
"Kdo je alfa?" "To my oba," odfrkl si a založil si ruce na prsou. "Dobře, řeknu to jinak. Ehm... Kdo z vás dvou análně uspokojuje toho druhého?" "Steve mě," pokrčil rameny. "Bruci jak to s tímhle souvisí?!"
"No," poškrábal se vědec na zátylku, "dost. Tony, myslím, že Steve se svým super-vojáckým sérem dokázal pro normální lidi nemožné..."
"A to je?" "No...-" "Hele, vyklop to."
"Čekáš se Stevem dítě."
"C-cože?!" vykoktal po chvíli miliardář a ohromeně na něj zíral. "Po-"
"Vždyť, vždyť- To přece nejde!" vykřikl. "O-on je chlap, fajn, ale to já taky! To nejde, to je nemožné!"
"Tony, uklidni se. Víš přece, že Steve je super-voják, dokáže jiné věci než normální lidé.
U Thora a Lokiho jsme si přece taky mysleli, že je to hloupost, a teď mají úžasného synka, Aarona, vždyť víš. Zavolám Steva, aby-"
"Ne!" Banner stanul v půlce pohybu. "Proč ne? Vždyť je to otec, má právo to vědět."
"Ne, Bruci, ne...," nechal vyznít do ztracena.
"Ach...no dobrá. Tak pojď," pomohl mu vstát.
"Teď bys asi měl pomalu přestat dělat hlouposti a vystavovat - nejen - svůj život nebezpečí, s létáním to taky budeš muset dost omezit... A za pár týdnů si laskavě sex odepřete."
"Bruci?" "Ano?" "Neříkej o tom nikomu, ano? Ani Stevovi. Prosím." "Dobře." "Přísaháš?" "Přísahám. A teď už upaluj."
Otevřel dveře, kde už stepoval vystrašený Cap. "No sláva! Tak co je?" Vědci se po sobě krátce podívali.
V Tonyho očích byla vidět prosba.
"Tony jen trpí nějakou virózou, za pár týdnů by to mělo přejít," pokrčil rameny.
Steve si viditelně oddechl a usmál se, Stark však nikoli. Díval se kamsi do země před sebou.
"Tony?" zamával mu rukou před obličejem. "Co?" vyhrkl miliardář.
"Byl jsi trochu mimo," zamračil se Kapitán. "Vážně je to jen viróza?" otočil se na Bannera.
Tomu vyskočily kapičky potu na čele. Lhát Rogersovi, nebo zradit Starka?
Vyzvánění jeho telefonu pro něj bylo něco jako spása z nebes. "Omlouvám se, musím jít," omluvil se a rychlostí blesku se vypařil.
"Jdeme?"
"Tony, co ti Bruce řekl?" "Nic důležitého, jen obyčejná viróza..."
Obyčejná, těhotenská viróza...
O týden později
Tony se naklonil nad mísu a vyvrátil veškerý obsah svého žaludku. Steve nebyl doma - což bylo možná i lepší.
"Tony?" Tak byl. Stark se rychle pokusil vstát, ale v návalu nevolnosti z prudkého pohybu se znovu naklonil a vyhodil všechno, co snědl.
"Tony?!" přispěchal do koupelny Rogers. "Jsi v pořádku?!" "Jo, jasně...," zamumlal Stark.
Steve jen pozvedl obočí. "Ne. Je mi neskutečně, nehorázně blbě."
"Nechceš zajít za Brucem?" "Ne, to je v pohodě, asi jsem jen něco špatného snědl..."
"Hm, tohle mi vůbec nepřipadá jako obyčejná viróza," zamyslel se Cap.
"A co by mi asi bylo?" hraně se zasmál Iron Man. "To právě nevím," pokrčil blonďák rameny.
"Mám zajít za Bannerem, aby-" "Ne, ne, to je v pohodě."
"Ach jo. Asi se půjdu proběhnout. Zvládneš to tady?" "Jasně," falešně se zazubil Iron Man.
A Steve to poznal. Poznal, že něco hraje, že mu neříká pravdu. Neřekl ale nic - protože Tony by nad tím mávl rukou a řekl, že je paranoidní, nebo by mlžil.
"Tak zatím."
Vchodové dveře se s klapnutím zavřely a Stark dlouze vydechnul. Nechtěl Stevovi lhát, ale...bál se mu říct pravdu. Co když to malé nebude chtít? Co když se mu zhnusí? Co když...ho opustí?
Ve Starkovi hrklo a vehnalo mu to slzy do očí. Zvednul se. Připadal si čím dál těžší.
Díky dítěti už přibral asi kilo a půl. To ale nebyl hlavní problém. Jeho břicho už pomalu začalo vystupovat a on se děsil toho, že co nevidět na to Rogers přijde.
Steve vstoupil do výtahu. Nezmáčkl však tlačítko do suterénu, nýbrž do podlaží doktora Bruce Bannera.
Tony mu lhal a jediný, kdo věděl pravdu byl Bruce.
Zaklepal na jeho dveře, které se asi za minutu otevřely.
"Á, ahoj, Steve, copak sem zrovna tebe přivádí?" podivil se.
"Přivádí mě sem můj manžel, doktore," povzdechl si.
"Aha...copak je s ním?"
"Doktore...oba moc dobře víme, že Vás Tony přesvědčil, abyste mu hrál do karet. Tohle není viróza," zamračil se Steve a opřel se o zeď.
"Co-" Banner se zaseknul. "Ach, dobrá, máš pravdu. Neměl jsem ti lhát, omlouvám se. Tony nechtěl, abych ti to říkal... Nevím proč," pokrčil rameny a omluvně se na něj usmál.
"To už si zjistím. Teď je ale hlavní, co je Tonymu doopravdy," jeho vztek se změnil v zoufalství.
"Steve, já sám nevím, jak ti to říct," poškrábal se Banner na zátylku.
"Tony je-"
V tu chvíli do místnosti vtrhnul Thor a začal Stevemu radostně třást rukou.
"T-Thore, c-co to d-děláš," zadrhával se Kapitán. "Blahopřeji ti, Stevene," zeširoka se usmál Hromovládce a konečně pustil jeho ruku.
Steve si ji promnul, aby alespoň trochu zmírnil bolest.
"K čemu?" podivil se Rogers. "Ehm, k tomu, co jsem ti teď chtěl říct já, Steve," zasmál se Bruce.
"Což je...?" Thor se zamračil. "Hm, bratr Anthony ti neřekl tu radostnou novinu?" Cap jen zmateně zavrtěl hlavou a začínal se bát, co mu Tony zatajil.
"Heimdall na vás dohlížel, jak jsem ho požádal a okamžitě mně a Lokimu tu zprávu sdělil. Loki mimochodem pozdravuje a také blahopřeje, bohužel se nemohl dostaviti, jelikož jsme nesehnali hlídaní pro Aarona," omluvil se.
"To je ale vedlejší. Teď mi raději pověz, jak je na tom Anthony a jak se těšíte," rozzářil se.
"Mohl by mi konečně někdo říct, co se vlastně stalo?!" vybuchl Kapitán.
"Ty to nevíš? Anthony v sobě nosí tvého potomka."
"Cože?!"
"Steve, Thor tím chtěl říct, že čekáš s Tonym dítě... Při jednom vašem sexu jsi pravděpodobně vyvrcholil v něm a tak jsi Tonyho oplodnil...," Steve se zuřivě začervenal, "proto zvracel a měl prudké změny nálad. Je v tom, těhotný, dalo by se říct."
"Ale, to je pitomost, to nejde..." "Jo, to mi Tony říkal taky a vidíš. Vždyť Thor s Lokim mají taky syna," Thor hrdě vypjal hruď, "a mám podezření, že za to může tvé super-vojáctví - dokážeš mnohem víc než normální lidé."
Cap byl pořád v šoku. On. Bude. OTCEM. S Tonym!
Šok vystřídala radost.
Hulk s Thorem mohli přímo vidět to štěstí, které z něj vyzařovalo.
"Tak běž," pobídl ho Banner. Rogers jen přikývl a rychle běžel za svým milovaným.
Thor s Brucem se na sebe jen podívali.
Během cesty výtahem se jakžtakž uklidnil. Chtěl, aby to vypadalo, že nic neví.
"Tony, lásko, jsem zpátky," zavolal. Nikdo se neozval. S neblahým tušením prošel obývák, kuchyni i koupelnu. Když už byl u dveří ložnice, mohl slyšet tlumené vzlyky, poznal, že je Stark tam.
"Tony?" otevřel dveře a Tony se na něj zpod uslzených řas zděšeně podíval.
"Zlato, co se stalo?!" "Steve," zavzlykal a když si k němu Kapitán lehnul, zabořil obličej do jeho krku.
Symbol Ameriky cítil horké slzy na svém krku a konejšivě mu na záda vykresloval kroužky.
"J-já jsem ti lhal," vydechl a znovu se rozplakal. "Co?" snažil se blonďák tvářit překvapeně.
"Omlouvám se, je mi to moc líto. Já- Bál jsem se..." "Čeho?" zvedl mu vyšší dvěma prsty bradu. "Že se budeš zlobit a že se ti zhnusím a že mě už nebudeš chtít a že mě opustíš!"
"Jak tě tohle vůbec mohlo napadnout?! Jak bych se mohl zlobit na tebe? Proč by ses mi hnusil?! A chci tě pořád, ani nevíš jak," lehce ho líbnul na rty.
"Neopouštěj mě, prosím," zašeptal Iron Man. "Neopustím. Nikdy. Toho se bát nemusíš," pohladil ho po tváři.
"Ale v čem jsi mi lhal?"
"Já...asi...jsem tak trochu...v tom...," sklopil hlavu. "Já vím," usmál se na něj a Tony překvapeně zvedl hlavu.
"Nebyl jsem běhat, byl jsem za Brucem a ten mi vše řekl. Mimo jiné, pozdravují tě Thor s Lokim. Vědí to díky Heimdallovi."
"Ty, ty se nezlobíš?" "Ne, proč bych měl?" zasmál se. "Nechceš, abych si to nechal vzít...?"
"Co?! Ne! Teda, pokud ti nevadí mít...naše dítě..."
"Popravdě, už jsem si na to malé tady," položil si ruku na břicho, "celkem zvyknul. A nerad bych o něj přišel." "To chápu. Ale na druhou stranu...Tony, jsi si tím jistý? Pak tě ten porod bude strašně, šíleně bolet. A to nechci. Za to mi to nestojí."
"Ale mně ano," usmál se na něj.
"Steve." "Ano?" "Já to dítě chci," přiznal se studem. "Však já taky," hluboce ho políbil.
"Chceš se prospat?" "Asi jo. V noci jsen zase strávil tak tři hodiny na záchodě, protože jsem měl žaludek jak na vodě."
"Dobře," přikývnul Kapitán a Iron Man se k němu stulil.
"Hezké sny."
"Steve?"
"Hm?"
"Co myslíš? Bude to chlapeček nebo holčička?"
Karin to bylo krásný.
OdpovědětVymazat