Líbí se Tonymu chlapi?
Odpolední slunce jemně dráždilo Tonyho oční víčka a otevřeným oknem vál do nemocničního pokoje teplý letní vzduch. Ironman se pomalu ale jistě probouzel a jeho mysl se do reality vracela velice neochotně. Zavrtěl se. Dýchalo se mu poněkud obtížně, ale ucítil svěžest čerstvého vzduchu, dotyk slunečních paprsků a zpěv venkovního ptactva a pochopil, že je zpátky. Podařilo se jim to!Události posledních dní měl jako v mlze - poslední čistá vzpomínka byl Loki. Loki, který mu nabídl řešení a on, idiot, ho přijal.
"Tony! Tolik jsem se o tebe bála!"
"Pepper!" zvolal a nechal se obejmout.
Když se od něj jeho přítelkyně odtáhla, její tvář zvážněla.
"Když jsi byl ovládnutý, rozešel ses se mnou."
"Měl jsem k tomu nějaký důvod? Nepamatuju se," zalhal Stark. Chtěl získat čas na rozmyšlenou, jestli na svém rozhodnutí trvat nebo ne. Jejich vztah poslední dobou nebyl nic moc a tyhle nedávné události ho ještě víc pohřbily.
"Neměl."
"Ale já nic nedělám bez účelu."
"Byls pod Lokiho nadvládou!"
"Nebyl. Dal mi velkou sílu a vzal pocity, ale mojí vůli ovládat nemohl."
"Chceš se hádat? Já tě mám moc ráda, ale když ty mé city neopětuješ..."
"Já nevím! Jsem ještě zmatený a chci si to rozmyslet."
Pottsová ho omluvně pohladila po tváři, zvedla se a odešla. Pacient ještě drahnou chvíli zíral na místo, kde zmizela její zrzavá hlava a snažil se dát do kupy vzpomínky.
"Přijel jsem domů a rozešel se s Pepper," začal pomalu.
"... a pak, pak jsem letěl do města a... já někoho zabil!" vydechl a před očima se mu zostřoval obraz horké krve na jeho rukou.
Pevně zavřel oči. Už si nechtěl vzpomenout, ale ta jedna vzpomínka spustila řetězovou reakci.
Bloumal po bytě... vystrnadil Steva, kterého si v duchu velice vážil... bojoval s Thorem a všichni na něj byli bůhvíproč šíleně naštvaní... uvázali ho do výslechové místnosti a...
Tep jeho nového srdce se zrychlil a tváře mu zrudly karmínem.
Co to ten blázen Rogers udělal? Nevědomky se dotkl rukou svých rtů, vzpomínka mu živě běžela před zrakem. Řekl, že ho vždycky miloval, pomohl mu od magie boha lsti!
Do místnosti vběhla plavovlasá sestřička a honem zatlačila Tonyho zpátky do polštářů, odkud se v rozrušení zvedl.
"Jste v pořádku? Neměl byste se nijak rozrušovat," upozornila ho, upravila mu lůžkoviny a jala se mu měřit životní funkce.
"Ehm... sestro, není tu kapitán Amerika?" zeptal se jí brunet opatrně.
"Dovedl vás na operaci a odešel," odpověděla sestra, dokončila kontrolu a než se vydala k dalším pacientům, ještě dodala:
"Až vám sundají obvazy, budete plně zdravý a nebude už potřeba vašeho obloukového reaktoru. Každopádně si tu ještě pár dní poležíte. Osobní věci máte na nočním stolku."
Stark se zamračil. Nejradši by se Steva zeptal, jestli to, co říkal myslel vážně. A kdyby to náhodou vážně myslel... dokáže jeho city nějakým způsobem opětovat? Rogers je jeho kamarád a ne... milenec. Potřebuje s ním mluvit! Sáhl pro sluchátko na stolku.
"Jarve?"
"Těší mě vás zase slyšet, pane."
"Sežeň mi Steva. Já se teď asi nějakou tu chvíli nehnu z místa, tak ať přijde sem za mnou... prosím."
"Zajisté."
Zase přístroj odložil a neklidně se zavrtěl na posteli. Z dlouhé chvíle si nalil sklenku hnědého nemocničního čaje a znechuceně té břečky upíjel. Dal by přednost něčemu ostřejšímu.
Ozvalo se zaklepání a ve dveřích se objevila agentka Romanovová. Usmála se na ležícího a usadila se k lůžku.
"Tu vraždu, kterou jsi provedl jsme úspěšně přišili Lokimu," oznámila.
"Dobře mu tak, parchantovi."
Natasha chvilku zamyšleně sledovala něco za oknem a pak pohlédla Starkovi zpříma do očí:
"A co Steve?"
"Ehm... co s ním?" železný muž zčervenal a s mistrně hranou lhostejností se znovu napil svého čaje.
"Zachránil tě. Myslím, že je namístě přinejmenším poděkování," zvedla žena obočí.
"Koupím mu v supermarketu bonboniéru."
"Má tě rád, snaž se mu moc nezlomit srdce."
Black Widow se zase zvedla a měla se k odchodu.
"Ty už jdeš?"
"Musím, mám práci. Odpočívej."
A tak Ironman zase osaměl. Steve ho má moc rád? Měl by mu opravdu sehnat nějakej úžasnej dárek jako poděkování. Třeba by se mu líbila nějaká vzácná motorka nebo boxovací pytel s obrázkem Hydry... to by si užil... Tony si musel připustit, že na vybírání dárků opravdu žádný expert není.
"Jarvisi?" houkl do sluchátka: "Sežeň nějakej dostatečně skvělej dárek pro kapitána. A ať tu je dřív, než on."
"To nebude třeba, pane."
"Proč?"
"On odmítl přijít."
"Jakto?"
"Volal jsem mu a když to konečně zvedl, ujistil mě, že si jej opravdu nepřejete vidět."
Starkovi prolétla hlavou Natashina slova "snaž se mu moc nezlomit srdce" a rozhodl se. I kdyby třeba nebyl schopen Steva milovat, je to jeho kamarád.
"Když nemůže Mohamed k hoře...," zvedl se a začal si sundávat půjčené pižamo:"... musí hora k Mohamedovi."
Přes obvazy si nasadil tričko s dlouhým rukávem, oblékl si džíny a vyrazil. Trošku se mu motala hlava a bolelo ho na hrudi, ale měl skvělý pocit, jako by se právě vyškrábal z temného, vlhkého a plesnivého hrobu. Uslyšel za sebou spěšné kroky a vzápětí ho zastoupil muž v bílém plášti.
"Už musím jít," řekl doktorovi přímo.
Ten jenom pokrčil rameny a strčil mu do ruky ampulku s bílými tabletami.
"Proti bolesti," vysvětlil. Zjevně byl už na takové spěšné odchody pacientů navyklý.
Superhrdina vděčně kývl a rozběhl se chodbou ven.
"A až zachráníte svět, přijďte na převaz!" volal za ním ještě lékař.
"Já nezachraňuju svět, ale přátelství," opravil ho Stark. Jako z nějaké dojemné kýčovité romatnické komedie. Alespoň, že ty mívají vždy dobrý konec.
Po pár chodbách a schodech se konečně dostal ven, kde už na něj čekalo jeho Bugatti. Tony v duchu děkoval tomu, kdo ho tam přistavil. Nastartoval a za nádherného zvuku šestnáctiválcového motoru se vydal na místo, kde , jak doufal, svého kolegu najde.
Cestou přemýšlel, co Rogersovi řekne. Steve, chtěl bych ti poděkovat. A... a omluvit se ti. Vím, že mě miluješ, ale nevím, jestli já miluju tebe. Ne, jinak: Musíš pochopit, že já mám Pepper, se kterou nám to sice skřípe ale... sakra. Steve... nepropadej smutku, můžeme být přátelé. Jsi sice hezkej, ale já nevím, jestli jsem gay, zatím mám zkušenosti jenom se ženami... ale znám pár teploušů, co by se ti líbili...
Prudce potřásl hlavou, vyhnal z ní své marné pokusy o citlivý rozhovor a zaparkoval. Pomalu prošel vchodem a stoupal do kapitánova patra a snažil se něco, cokoli vymyslet. Takhle nenávratně došel až k jeho dveřím, kde se zastavil a byl nucen položit sám sobě otázku:
"Líbí se mi chlapi?"
Bohužel v tu chvíli vystoupila z výtahu jakási starší paní, kterou jeho slova pohoršila a zatímco odemykala svůj byt ho propalovala ho nepřátelským pohledem. Stark rezignovaně pokrčil rameny a vzal za kliku. Bylo odemčeno.
Prošel ztemnělou chodbou, nahlédl do kuchyně a do obývacího pokoje, než Steva našel v ložnici. Ležel na posteli schoulený v klubíčku a spal. Občas sebou ze sna škubnul nebo něco zamručel, přesto ale vypadal andělsky. Ironman si k němu opatrně přisedl.
"Tony," zamručel spící blonďák.
"Ne, to si pleteš, já se jmenuju Abigail," ušklíbl se Tony, pak ho ale popadly výčitky a jemně spáče přikryl peřinou, aby mu nebyla zima.
Natáhl se vedle něj a dal odpočinout unavenému tělu a bolavé hrudi. Vytáhl z kapsy prášky a dva z nich spolkl, i když tušil, že proti tomu typu bolesti, která jej právě stravovala, mu asi nepomůžou. Povlečení kouzelně vonělo po heřmáncích.
Žádné komentáře:
Okomentovat