Poprvé

   Zdravím. :)

Neměla jsem moc dobrý týden (a to ještě neskončil, beh), takže jsem v podstatě nepokračovala v ničem, co mám rozepsané. Vlastně si ani nepamatuju, kde jsem u čeho skončila, můj mozek se rozhodl stávkovat.

Každopádně tu mám další divnou jednorázovku na můj oblíbený pár, který jsem ale delší dobu zanedbávala. Doufám, že je tu někdo, kdo má rád ThunderShield. Kdyby ne, mrzelo by mne to. :(

Ok, nebudu to oddalovat. Je tu další hrůza, ale stejně vám přeji v rámci možností pěkné přečtení.

15+

Maya

   Už asi popadesáté otřel hadrem linku a utěrkou přeleštil skleničky. Napadlo ho, že by se mohl ještě jednou překontrolovat v zrcadle, jestli nemá moc zplihlé vlasy nebo snad kruhy pod očima z toho, že v noci nemohl samou nedočkavostí spát.
   Dnes po dlouhé době konečně dorazí jeho přítel a zůstane u něj celé dva týdny. Už si připadal jako šílená, zaláskovaná puberťačka. No, zaláskovaný vlastně byl. A opravdu moc.
   "Tak dobře, naposledy," přesvědčoval sám sebe a zamířil do koupelny, aby se ještě jednou prohlédl a popřípadě učesal. Naštěstí však konečně uslyšel ten překrásný zvuk vysvobození- zvonek u dveří.
   "Už běžím," vyhrkl a hned se poté se ke dveřím vrhl rychleji než Quicksilver. Těsně před tím, než je zprudka otevřel, se zastavil a zhluboka nadechl. Tohle přeci zvládne, je už dávno dospělý. Co na tom, že chodí s mužem poprvé? Bude se řídit srdcem, pak to půjde.
   "Ahoj, lásko," pozdravil svého milého.
   "Ah, Stevie," zajásal Thor v odpověď a okamžitě ho láskyplně objal... Což znamenalo, že k němu byl citlivější než ke komukoliv jinému, takže nehrozilo žádné křupání žeber, jako to bývalo u ostatních.
   "Tak rád tě vidím," přiznal nižší blonďák, když se od sebe odtáhli, a Rogers si ho mohl odvézt dovnitř bytu.
   "Já tebe také," opáčil mu hromovládce. "Pouze je mi velmi líto, že jsem ti nepřinesl slíbené květiny. Netušil jsem, jak jsou křehké, dokud jsem se je nepokusil udržet v celku při letu s Mjollnirem," pravil krapet posmutněle.
   "To nevadí. Hlavně, že jsi tu ty," usmál se kapitán a vedl ho do kuchyně.
   "Ty jsi nachystal úplné hody," vydechl Odinson a unešeným pohledem zkoumal vše, co bylo nachystané na překrásně prostřeném stole. Kromě spousty jídla jim Steve obstaral i víno a zapálil svíčky.
   "Říká se, že láska prochází žaludkem," pravil první Avenger a lehounce zčervenal.  Zároveň se o něj opřel, objal jeho paži a položil si hlavu na jeho rameno.
   "Líbí se ti to?"
   "Je vidět, že mne znáš," potvrdil mu Asgarďan a políbil ho do vlasů. Rogers chtěl říct ještě něco romantického, ale nemohl si nevšimnout, jak Thorovy nebesky modré oči hladově skenují připravenou hostinu.
   "Tak dobře, pustíme se teda do jídla," řekl, když už se dostatečně nabažil pohledu na trápícího se boha, který měl viditelně co dělat, aby mu nezačaly téct sliny.
   "To jsou slova hrdiny!"
...
   "Takže... Jak ti to chutnalo?"
   Thor nemohl odpovědět, jelikož měl právě plnou pusu, takže si musel kapitán chvíli počkat.
   "Byla to velmi lahodná krmě. Nepamatuji si, že bych měl někdy lepší," přiznal blonďatý hromovládce. "Nezbylo ještě něco?"
  "No, vlastně jo, ale přece nechceš, aby tě bolelo břicho," řekl Rogers trochu skepticky. Odinson zmateně zamrkal, jako by nechápal význam výrazu "bolest břicha".
  "Pravdu díš, musím se věnovati důležitějším věcem," pravil, otřel si pusu (sice rukou, ale alespoň něco) a došel ke svému miláčkovi na druhé straně stolu. Než stačil zaprotestovat, vzal jeho tvář do dlaní a políbil ho. Steve si nemohl pomoct, ale (mimo jeho pečeně) voněl Thor jako vesmír, daleké krajiny a slunce. Vždycky ho to fascinovalo.
   "No né, vážně jsem pro tebe důležitější než jídlo?" zamrkal kapitán nevinně a znovu mu zrudla líčka. "A nebo mě chceš jenom sníst," vyčetl mu, ale to už mu s radostí obmotal ruce kolem krku.
   "Sníst tě? To je velmi lákavé," škádlil ho a přitom si ho vytáhl do náruče, přičemž ho držel pevně za zadek. Odnesl si ho těch pár metrů do ložnice, kde ho s láskou položil do ustlaných peřin.
   Steve se ho opravdu nemohl dočkat a proto celý jeho byt zářil čistotou a hezky voněl. Vše bylo připravené, tenhle kouzelný večer by jim nemělo nic zkazit.
   "Ještě nikdy jsem to nedělal," přiznal bohu, který se skláněl nad ním a obdarovával jeho krk a tváře nedočkavými polibky.
   "Já vím, Stevie, to nevadí," pravil a políbil ho na rty. Midgarďanovy modré oči k němu vzhlížely s důvěrou a skrytou vášní.
   "Prostě se uvolni," pošeptal mu do ouška a pomalu ho zbavoval oblečení. Přetáhl mu tričko přes hlavu a opečovával jeho nahou kůži jazykem. Steve se zprudka nadechoval a pročesával prsty Thorovy vlasy.
   Netrvalo dlouho a byli komplet nazí oba dva. Rogers se choulil v Odinsonově náručí, vřele mu oplácel všechny darované polibky, dlaněmi přejížděl po jeho svalnatých zádech a dole ho už tlačilo bohovo obrovské vzrušení.
   "Jsi moc velký," poznamenal tiše a snažil se, aby to neznělo moc nervózně. Ale představa, že něco tak velkého bude mít v sobě, ho silně zneklidnila.
   Thor mu na to odpověděl pouze dalším polibkem, než ho znovu přišpendlil pod sebe.
   "Budu opatrný," přislíbil mu.
   Pootevřenými ústy se dopracoval od podbříšku ke klínu, kde se začal okamžitě věnovat lízání jeho otvoru.
   Kapitán zavzdychal a zaklonil hlavu. Hromovládce si dával načas, pomalu ho trápil a Rogers jen tiše opakoval jeho jméno jako pokažený gramofón.
   Venku se už mezitím setmělo, skrz zatažené závěsy jim pronikla dovnitř sotva špetka měsíčního světla, jen z kuchyně jim prosvětlovala část místnosti záře ze zapálených svíček, což na jejich těle vytvářelo směsici obrazců ze stínů.
   "Ahh... Thore..."
   Nadzvedl se a z části ho zalehl. Jemně mu roztáhl nohy a špičkou se dotkl jeho otvoru. Steve sebou leknutím cukl.
  Zuřivě zalapal po dechu, když do něj začal zasouvat něco tak nelidsky (v podstatě mimozemsky) obrovského. Znervózněl ještě víc, čímž se stáhl. Asgarďan nebyl ještě ani v polovině a už se nemohl dostat dál skrz bolestivě napjaté svaly.
   "Steve... Jsi v pořádku?" zeptal se nejistě a dva páry očí s barvou nebes se střetly. Ty Rogersovy se nešťastně leskly a, i když nebyl hromovládce zrovna z nejbystřejších, dokázal na něm poznat tu příšernou bolest, kterou se marně snažil skrýt.
   "Jsi si jistý, že to zvládneš?" optal se ho Thor už opravdu vystrašeně.
   "A- ano," vydechl přiškrceně, ale sotva se jeho milenec byť jen nepatrně pohnul, znovu se ozvalo to pálení a on si připadal, že na místě shoří.
   "Ne," špitlplačtivě a prudce u toho zakroutil hlavou. "U- už ne, prosím..."
...

  "Steve?" ozvalo se společně se zaklepáním.

   "Prosím, teď ne," odpověděl muž z koupelny stále ještě trochu roztřeseným hlasem.

   "Lásko, prosím, pusť mě dovnitř," naléhal druhý a už uvažoval nad tím, zda by nebylo snazší ty dveře vymlátit. Jistěže bylo, ale to by mu jeho přítel asi moc nepoděkoval.

   V pravý čas uslyšel zvuk odemykání a dveře, u kterých stál, se otevřely. V nich se objevil jeho přítel, jehož tvář nebyla lehce zarudlá z toho důvodu, že by se jako vždy sladce červenal studem, ale z bolesti.
   "Já jsem ti nechtěl ublížit," řekl Thor smutně a zprudka svého miláčka objal.
   "Ty za to přece nemůžeš," zavrtěl Steve hlavou a oplatil mu objetí.
   "Ale mohu. Měl jsem tě nejspíše připravit na to, že to bude trochu bolestivé," pokračoval vyšší blonďák a odtáhl se, aby se mu mohl podívat do jeho tváře.
   "Tak počkat, trochu?! Viděls sám sebe vůbec někdy nahýho?" vyjel na něj Rogers podrážděně.
   "Já nechtěl..." zopakoval Asgarďan a jeho společník pookřál. Věděl, že za to nemůže ani jeden z nich.
   "Prostě... nenastal ten správný čas, příště se to určitě povede," pravil mladší přesvědčeně a nechal se na něj ještě více natisknout.
   "Jsem tak rád, že tě mám," usmál se hromovládce. "A doufám, že tě to již nebolí."
   Rogers měl pocit, jako by mu hlava po téhle otázce měla vybouchnout. Jo, bolelo ho to. Popravdě ho to kurevsky moc bolelo. Vlastně by ty dveře Thorovi otevřel o dost dřív, ale dělalo mu problém vstát ze země poté, co našel ne až tak moc bolestivou polohu k sezení.
   "Je to... lepší," odpověděl nakonec popravdě. Lepší to bylo, ještě před chvílí měl pocit, že shoří. Věděl, že Thor s ním samozřejmě bude chtít spát, byli spolu přeci jenom už několik měsíců. Problém byl, že jeho přítel nebyl žádný drobeček a Steve byl v tomhle tak nezkušený, i když to tak moc chtěl,  a bůh hromu nebyl s jemnou přípravou za použití určitých prostředků obeznámen.
   "Určitě?"
   "Jo, nemusíš si dělat starosti."
   "Takže co takhle pokusit se znovu?" zeptal se rozverně a kapitánovým tělem projel mráz a určitá část těla ho znovu rozbolela. "Jestli ovšem chceš," dodal bůh a políbil ho na krku.
   "Možná by to chtělo první prostudovat nějakou teorii o.. ehm... tomhle," řekl a klasicky zrudnul v důsledku studu. Pořád "o tom" ještě nedokázal normálně mluvit na rozdíl od jeho přítele.
   "Pokud si to přeješ," pronesl s dalším polibkem tentokrát na jeho rty.
...
   "...A proto předpokládám, že bude vhodné, když budeme dbát na větší opatrnost. Agentka Romanovová má tu oblast už pod kontrolou, podle posledních zpráv, ale blablabla..."
   Rogersovi se už všechna slova míchala v jednu velkou patlanici a, ať se snažil, jak chtěl, nedokázal dávat pozor déle, jak několik vteřin v kuse.
   Raději zkoumal všechny zde přítomné (nejdéle se zdržel u Tonyho, který na svém notebooku hrál Packmana), až zase skončil pohledem na svém milém.
   Strašně rád si ho prohlížel. Blonďaté vlasy už dávno přerostly délku po ramena, kterou měl, když jej viděl poprvé. Průzračně modré oči sledovaly stále mluvícího Furyho, avšak pomalu se mu klížily. Taky se zřejmě moc nesoustředil. V upnutém černém tričku, které vždy nosil, když pobýval u Steva, se nádherně vykreslovaly všechny svaly...
   "Hele, říďo, je čas na oběd," vyrušil ho najednou ze snění Starkův hlas.
   "Uklidněte se, Starku," zpražil ho Fury nevrle. "No, dobře, ještě jsme neprobrali všechno, tak přijďte do půl hodiny," rozhodl nakonec.
   "A ani o minutu déle!"
   Steve vyrazil ze svého místa snad ještě dřív než sám hladový miliardář a hned se vydal k sedícímu bohovi. Ten vypadal, že snad už vážně spí s přivřenýma očima.
   "Thore?" zaťukal mu na rameno. Hromovládce překvapeně zamrkal a otočil se na něj.
   "Copak, Steve? Už je konec? Asi jsem se moc nesoustředil..."
   "Polední pauza. Zajdeme na kávu, chceš?" vyhrkl mladší blonďák zprudka.
   "Myslel jsem, že ti káva nechutná," zamumlal Asgarďan nechápavě. Rogers zakroutil hlavou a chytil ho za ruku, aby ho donutil vstát, ale koutkem oka zachytil tlemícího se Tonyho s rukama skříženýma na hrudi, což ho trochu zneklidnilo.
   "Půjdeme si do jedné z kuchyněk pro koláče," zkusil to Steve znovu a na to Odinson už slyšel. Vyhoupl se na nohy a následoval svého přítele, který se snažil působit naprosto přirozeně, jakože jde se svým spolupracovníkem (žádným milencem) na normální oběd, jenže zrudnutí líček ho opět muselo prozradit.
   "Proč jsme nešli s přáteli do té prostorné kuchyně s velkou lednicí?" otázal se Thor natvrdle. To se už nacházeli v jedné menší jídelničce, kde byl pouze stolek, kávovar a mini chladnička s mikrovlnkou.
   "Protože tu vůbec nejsme kvůli jídlu," řekl kapitán prostě a zavřel dveře. Klíč tu nebyl, ale nepředpokládal, že by sem někdo chodil. Pak si ale vzpomněl na Tonyho podezíravý pohled a pro jistotu zapřel kliku o opěradlo židle. Hned poté se otočil zpět na hromovládce.
   "Chci se s tebou milovat. Hned teď a tady," vyhrkl tak rychle a náhle, že mu až po chvíli začalo docházet, co že to vlastně řekl, a jeho tvář začala ještě více chytat barvu ruměnce.
   "Jsi si jistý?" zeptal se Asgarďan opatrně, ale nemohl říct, že by ho Stevova spontánnost a touha po něm nechávala klidného.
   "Víc než jistý. Jsem připravený," rozhodl kapitán a začal si sundávat kalhoty. To už přimělo syna Odinova, aby tam nestál jako solný sloup a co nejrychleji se zbavil těch svých.
   "Máme 28 minut," řekl Rogers před tím, než ho jeho přítel nedočkavě políbil. Ochutnával ho a zkoumal jeho ústa svým jazykem.
   Steve měl v plánu pokleknout a svou pusou ho vzrušit, ale když se k němu přitiskl, zjistil, že to nebude potřeba. Bůh hromu byl zřejmě vážně natěšený po těch dnech, co u Rogerse bydlel, a jejich drobné mazlení už pro oba přestávalo být dostatečné.
   A když se zdál být kapitán připravený zrovna teď, na poradě Avengers, tak proč ne? Sice stále neměli lubrikant ani kondomy, ale tak nějak jim to teď bylo jedno.
   Starší se posadil na stůl a u toho nejspíš shodil na zem všechny ubrousky, co tam byly naskládané, což ale ani jednoho z nich nezajímalo. Vytáhl si svého miláčka na klín. Steve poslušně rozkročil nohy po stranách Thorových stehen a dlaněmi sevřel jeho ramena.
   Bůh se ještě zastavil, aby si takhle dokonale odvážného, se stále patrnými drobnými stopami nesmělosti ve tváři, prohlédl. Modré oči hořely touhou a chtíčem po něm, to ho vzrušovalo ještě víc.
   Odinson vložil dva prsty do Rogersových úst a ten je nedočkavě olízal. Veškerý svůj klasický stud odhodil stejně rychle jako předtím svoje kalhoty.
   Thorovy prsty opustily Stevova ústa a začaly ho dráždit o něco níž. Na mladším blonďákovi šlo poznat, jak moc to už chce, a že nemá cenu na nic čekat. Hromovládce tedy začal s rychlou přípravou, při níž kapitán sevřel víčka a jeho rty začaly po chvíli opouštět místo bolestivých syknutí tiché steny.
   "Připraven?" zeptal se ale pro jistotu, i když už si myslel, že nadržeností praskne, když bylo milencovo vzdychání čím dál hlasitější.
   "Ano, už ano," vydechl Steve společně s dalším stenem, když Thor poněkolikáté zavadil o jeho prostatu.
   "Odinsone a Rogersi, okamžitě toho nechte," ozvalo se odněkud a oba milenci v objetí ztuhly.
   "Šukání na pracovišti je zakázaný, to vám snad nemusím říkat," pokračoval hlas, ve kterém rozpoznali Furyho. Ztuhlý blonďák jen v odpověď nesmírně vyděšeně pohlížel do Thorovy tváře a snažil se nějak přijít na to, jak z něj slézt, aniž by tak Nickovi umožnil ještě více ho ponížit.
   'Kamery,' problesklo mu hlavou. 'No, jasně...'
   "A vy se věnujte čemu máte," zařval jejich ředitel na někoho jiného, zatímco kapitán ne moc elegantně sklouzl z Thora. Holým zadkem se opřel o stůl a snažil se stáhnout si tričko až nejlépe ke kotníkům. Ale vzhledem k tomu, že mu normálně dosahovalo akorát po pas a bylo velmi upnuté, nedostal se dál než do poloviny stehen. Zároveň pohledem studoval kameru a reproduktor v rohu místnosti, jako by v nich snad mohl spatřit ty hloupé čumily.
   "Ale no tak, jen pokračujte, hrdličky, zrovna to začínalo bejt zajímavý," ozval se jejich egoistický miliardář.
   Steve byl rudý studem už úplně všude a tiše zaúpěl. Přikrčil se a snažil se dosáhnout na kalhoty, které si hned potom začal nemotorně nasazovat. Během hádky Furyho s Tonym, jestli se můžou dál koukat nebo ne, se frustrovaně podíval na svého přítele, který měl podle všeho trochu jiný problém. Větší problém.
   "Nejde to moc vidět?" zeptal se Rogerse tiše a postavil se rovně, aby ho mohl kapitán zkontrolovat. Tvářička, krk, hruď, břicho... a do háje!
   "No... Trošku," přiznal a ukázal na jeho rozkrok. "...Trochu to jde vidět, no," mumlal nervózně a hledal nějakou alternativu.
   "Obmotej si tu mikinu kolem pasu a můžeš to zakrýt rukávama a..."
   "Viděli jste Thorova ptáka?" bylo slyšet udiveného Clinta a jako odpověď několik Avengerů souhlasně, obdivně a možná trochu žárlivě zamrmlalo souhlas, zatímco do nich stále Fury hučel, aby se rozpustili.
...
   "Je mi to moc líto," řekl Steve tiše o několik hodin později.
   "Z čeho se viníš?" nechápal hromovládce a podíval se na něj. Seděli na jejich oblíbené lavičce v parku už dávno po ředitelově seřvání, dotěrných poznámkám od svých kamarádů a odfláknutém zbytku porady.
   "Já nás do toho navezl. To já to chtěl.. tam," špital kapitán. "Nechtěl jsem, abychom z toho měli průšvih."
   "Ale, Stevie, vždyť to přeci bylo vysvobození, nemusíme se již nadále před nimi skrývat jako pár," usmál se Thor a přisunul se k němu, aby ho mohl obejmout.
   "No, ale mohli to přece zjistit i jinak. Mohli jsme jim to prostě říct... časem," povzdechl si nižší, ale stejně se pohodlně natiskl na bohovu hruď.
   "Vždyť se nic neděje," podrbal ho po rozčepýřených blonďatých vláskách a pak ho do nich zlehka políbil. Kapitán zvedl hlavu a obdaroval ho nesmělým úsměvem. Pak se trošku vytáhl a nechal Thora, aby ho políbil na rty.
   "Kolik to bylo pokusů?" zeptal se, když se odtáhl s tentokrát jen opravdu lehounce zrudlými líčky a modrýma očima zářivýma jako dvě hvězdy.
   "Dva?" zkusil Odinson svůj typ.
   "Myslím, že tři. Poprvé, když jsi přijel. Poté dva dny na to..." při té ještě dost čerstvé vzpomínce se otřásl. To ho ještě tak pálila prdel, že nedokončili ani přípravu. "No a ještě teď... No, to nevím, kdy se nám to má ještě povést," přemýšlel nahlas.
   "Jak to myslíš?" optal se ho blonďatý hromovládce a zlehka tancoval bříšky prstů po jeho páteři.
   "No, přeci se říká... Teda, tady na Zemi se říká: 'Do třetice všeho dobrého'. A my už tři pokusy měli," vysvětloval Steve a lehce se chvěl. Vlastně ani nevěděl jak, ale Thor už ležel zády na lavičce, zatímco na něm on ležel. Nechal si stále hladit záda a tiše vrněl. Sklonil se k jeho tváři a začal se věnovat sladkosti jeho úst.
    Pak to začali brát jako hru, kdy musí Rogers pusinkovat svého milého tak, aby mu to nestíhal oplácet. Za chvilku to ale pro oba začalo být moc frustrující a nedostačující a tak to prodloužili v jeden dlouhý polibek doprovázený mlaskavými zvuky a spokojeným cvrlikáním ptáčků kolem nich, což dotvářelo nádhernou romantickou idylku.
   Steve měl ruce po stranách Odinsonovy hlavy, ale jednou z nich začal pomalu putovat před krk níže. Obkresloval jeho bok a mířil ještě trochu jinam, k něčemu, co ho začínalo tlačit, jak byl tak uvelebený na bohově těle.
   "Mami... co to dělají?" vyrušil je pisklavý hlas malého chlapce. Kapitán se trochu lekl, ale při rychlém prozření natočil hlavu za hlasem, když mu došlo, že jsou pořád ještě na veřejném prostranství.
   "Co kdo dělá?" následoval unavený hlas jeho matky, která se za ním šourala s kočárkem a ke vší smůle si zamilovaného páru všimla dřív, než se stačil vydrápat Rogers do sedu.
   "No, že se nestydíte!" vyhrkla ta paní rozčíleně, hodila po nich vražedný pohled, nevybíravě vzala za ruku udiveného kloučka a byla pryč za mumlání něčeho o chování mladých v dnešní době. Když se dvou blonďákům vytratila ze zorného pole, nastalo mezi nimi chvilku ticho, které přerušil jako první Asgarďan.
   "Počítá se tohle jako čtvrtý pokus?"
   Steve se na něj podíval a rozesmál se, což překvapilo i samotného Thora.
   "Třeba to nemusí být jen pokus... Pokračování u mě doma?" zeptal se provokativně a věděl, že ani nemusí čekat na odpověď. Vyskočil z lavičky, vzal Odinsona za ruku a rozběhl se s ním po cestě, kterou sem došli.
   "Kde máš Mjollnir?" zeptal se za běhu.
   "Nemám ani ponětí," odpověděl hromovládce s uchechtnutím, stále držel Steva za ruku a tu druhou natáhl, aby si k sobě přivolal svou zbraň. Ta během několika vteřin poslušně přilétla ke svému majiteli. Kapitán i Thor se zastavili, Steve mu dal ruce kolem krku a nechal se k němu zcela natisknout silnou paží, která by ho nikdy na světě nepustila. To už moc dobře věděl.
...
   "Ještě můžu?" škádlil ho a velmi pomalu do něj zasouval svou chloubu.
   "Můžeš," potvrdil ležící blonďák a poté si skousl ret. Držel ho u sebe, nohy měl obmotané kolem jeho boků a z úst mu unikl další sten.
   "Nebolí tě to?"
   "Můžeš... p- pokračovat," ponoukal ho a to už v něm byl hromovládce celý a nepatrně se zavrtěl. Na to reagoval Midgarďan novým zavzdycháním a zakloněním hlavy do polštáře.
   Thor se začal pohybovat, postupně zrychloval a zase zpomaloval v přirážení do jeho úzkých útrob.
   Nacházeli se ve světě slasti, neexistovalo pro ně nic jiného než jen oni dva, spojeni v jednoho. Ani jeden z nich to však nechtěl moc rychle zakončit a tak, když bůh zpomalil tempo, aby mohl sevřít mezi rty kapitánovu jemnou kůži na krku, ho Steve lehce odstrčil (což nebylo moc lehké vzhledem k tomu, že na něm v podstatě ležel a nebyl to žádný drobeček), aby ho mohl zády pohodit do peřin a sám se vyhoupnout na něj.
   S narůstajícím vzrušením získával Americký hrdina čím dál větší odvahu a všechna nejistota, bolest a strach se vytratili někam do pekel.
   "Jsi strašně sexy, Stevie," zavrněl Odinson a olízl si ret, přičemž mu pomáhal pravidelně se nadzvedávat. Rogers se ještě trošku nesměle, ale více odvážně usmál. Thor s ním vždy mluvil jen jako s porcelánovou panenkou, jako by se bál, že se mu rozpadne pod rukama, když jí řekne něco tvrdšího.
   "A co ještě?" vyptával se ho mezi steny.
   "Líbí se mi, jak jsi těsný..." šeptal hromovládce dál a narovnal se, aby ho mohl políbit, když se k němu Steve tváři lehce naklonil.
   Ještě zdaleka nekončili, věnovali se jen sobě navzájem a dávali si tu nejupřímnější lásku, když někdo zazvonil. Kapitán ztuhl uprostřed pohybu a podíval se do průzračně modrých očí svého milence.
   "Už se vyrušit nenechám, ať si trhne," prohodil nakonec s lišáckým úsměvem a pokračoval přesně tam, kde skončili.
   "A začínáš být drzý," zakřenil se hromovládce a obkresloval dlaněmi jeho boky. "To je taky sexy."