Železné srdce - 16. kapitola

"Kluci v akci"

Po delším intervalu je tu další Železné srdce.

 Je trošku kratší, ale s tou školou a leností jsem ráda, že je to alespoň něco.

 Těšte se na menší muchlando :*

*Niké*

--------------------------------------------------------------------

Steve se neochotně probral ze spánku a malátně si prohrábl své blonďaté kadeře. Převalil se na bok a přitáhl si teploučkou peřinku výš k bradě. Ještě se mu nechtělo vstávat do toho pochmurného světa.
"Pepper," ozvalo se vedle něj tiše.
"T-tony? Co tu u všech čertů děláš?" polekaně nadskočil a spěšně se posadil.
"Nevím, jestli ji pořád miluju," pronesl klidně Tony, který se ani nezvedl z lehu a pořád klidně hleděl na strop.
"A to jsi přišel řešit se mnou?" zavrčel dopáleně Rogers, zvedl se a odešel do kuchyně uvařit nějaký čaj. Druhý se ani nepohnul.
"Vlastně ano," zvýšil miliardář hlas, aby ho ve vedlejší místnosti slyšel.
"Tak já ti to řeknu, nemiluješ ji," ukončil voják menší filosofickou chvilku.
"Možná se budeš divit, ale já to tak taky docela vidím," pokračoval klidně dál ležící.
"Jaký si dáš čaj? Mám tu zelený s citronem, lesní směs, černý indický a něco bylinkovýho."
"Věděl jsi, že jsem bisexuál? A... dám si whiskey, nemáš zač."
Kapitán přichystal dva menší hrnky, do jednoho nachystal sáček zvoleného čaje -měl náladu na černý- a do druhého nalil záhadnou alkoholickou tekutinu ze zadního rohu ledničky. Nepil, ale měl vždy něco po ruce.  Když už nic, bylo to dobré na desinfekci ran a zahnání chmur.
"Dokážu být vděčný Steve, ty jsi mi zachránil krk a tak si to zasloužíš víc, než kdokoli."
"Co tím myslíš?" zeptal se podezřívavě.
"Máš mě docela rád že? A nejsi právě k zahození takže..."
"Nestojím o... o lásku z vděčnosti Starku!" odtušil hořce první Avenger.
"Ale ne, pochopil jsi to špatně! Já už nejsem takový "šup sem, šup tam"!" ohradil se hlasitě brunet.
Voda už naplno vřela, ale Steve to nevnímal. Opíral se o kuchyňskou linku a držel se za hlavu.
"Takže chceš říct, že o mě máš doopravdy rád?" prodralo se mu z úst zoufale. Cítil se jako naprostý idiot. Puberťák. Naiva. Hlupák.
Ironman vedle mlčel.
"Tak teda vypadni!"  rozkřikl se na něj kapitán a prudce se otočil, aby zalil zapomenutý čaj.
Nic se neozvalo. Čekal jen na prásknutí dveří nebo nějaké uštěpačné poznámky.
"Rád...?" ozval se mu za zády hlas: "... já to mám jako s jídlem. Dokud to neochutnám, tak nevím, jestli to mám rád."
"Ale... už jsi přece ochutnal," prohodil blonďák. Stále se věnoval přípravě čaje, na tváři mu nezadržitelně vykvétal úsměv.
"Ale správný degustátor si vychutnává svůj pokrm dlouho a pečlivě, aby poznal jeho pravou chuť."
Starkovy ruce doputovaly na jeho hruď a jemně se k němu přivinul.
"Musí si nejdřív vychutnat tu vůni," pokračoval, nasával příjemnou vůni jeho vlasů a nosem ho, jako mazlivý kocour čumáčkem, jemně šťouchal do zátylku.
"Hmmm, dobrý ročník. Jemná vůně větru v zádech se mísí s profesionálním pachem tvé uniformy," pokýval znalecky hlavou.
"Dobrá. Dále je velice kladně hodnocen vzhled a servírování pokrmu," vzal jej za ruku, nechal čaj čajem a dovedl jej k posteli. Tam jej nechal ve zvědavém očekávání a trošku odstoupil, aby si prohlédl celkovou kompozici a vyznění této polohy. Nespokojeně zamlaskal a zavrtěl hlavou.
"Lehni si přímo doprostřed postele," poručil vojákovi, který ho nesměle poslechl.
Vlezl za ním, rozepnul mu první dva knoflíčky u košile, čímž odhalil jeho svalnatou hruď a rozcuchal mu blonďaté vlasy. Pak zase odstoupil a obdivoval své dílo.
"Bellisimo!" zajásal "italsky" a kochal se.
"Ehm... pokud mě chceš uspat, tak se ti to dost dobře daří," naznačil mu s úsměvem jeho pokrm.
"Všechno má svůj čas," odbyl ho marnivě.
"Nyní je už tedy pomalu čas na předkrm," komentoval celou situaci, jako by chtěl natáčet "Kluci v akci" a ne se mazlit se svým potenciálním přítelem.
Dával si na čas a po čtyřech obcházel na posteli Rogerse pořád dokola, než to modrooký zkrátka nevydržel a strhl ho k sobě.
Našel si jeho rty a spojil je se svými v dychtivém polibku. Svalili se na matraci a vzájemně se "degustovali" všemi možnými způsoby. Tony, naprosto uchvácený kapitánovými křivkami, pochopil, že se mu asi doopravdy líbí chlapy a Steve, ze kterého spadly veškeré obavy a strachy si nadšeně vychutnával přítelovy intenzivní dotyky.  Hra na "pomalé ochutnávání" je hodně rychle opustila a proud vášně je zcela pohltil. Vzájemný cit je spojil pevněji, než připečenou spáleninu a pánev a za udržování polibky a mazlením jej nechali vygradovat. Leželi ve vzájemném obětí, na tvářích nekonečnou blaženost vesmíru.
"Takže? Jak vám chutnalo, pane degustárore?"
"No, na překrm to nebylo špatné. Jsem zvědavý na hlavní chod."