What? You didn't know it's coming?

Takže ahoj, jsem tu zas :D Dneska tu máme trošku neobvyklý pár a musím se přiznat, že to bylo celkem těžký :) Ale tak, je to tu :D

Je to vlastně taková povídka na přání, kterou jsem psala pro jednu holku na Wattpadu. :)

Hezké počtení ;)

AnnDark

15+

"Steve? Jsi v pořádku?" ozvalo se za Kapitánem. Rogers se donutil probudit se z transu a otočit se na Natašu.

"Co?" vyhrknul. Zrzka se zamračila.
"Jsi úplně mimo. A já chci vědět proč," založila si ruce na prsou.
"Nic to není," zamumlal. "Ale je. Ty, který by měl být v první linii oslav poražení Ultrona sedíš tady a tváříš se jak čínskej bůh srandy. Takže?"
Cap si jen povzdechl. "Můžu ti nějak pomoct?" přisedla si k němu a položila mu ruku na rameno.
"Ne," vydechl a podíval se na ni skleněnýma očima. "Nemůžeš. To nikdo..."
"Jde o něj, že?" zeptala se opatrně. "O koho?" "O...Pietra," šeptla.
"Steve, nesmíš si to tak brát. Nemohl jsi za to. Jen jsi ze svého týmu chtěl dostat maximum, jako sám ze sebe. Nikdo nemohl čekat, že tam vběhne. Na druhou stranu, Clint by bez něho byl mrtvý."
Jen pokrčil rameny.
"To není všechno, co?"
Steve přikývl a podíval se ven z proskleného okna. "Byl pro tebe jako syn, viď?"
Steve se smutně usmál. "Ne, to nebyl."
"Tak co?"
"Já..."
Nataša na něj pohlédla.
"Já ho miloval," zašeptal.
Zalapala po dechu. "To je mi líto," sklopila pohled k podlaze. "Nemůžeš za to. Jsem unavenej, půjdu se prospat, užij si to," zvedl se.
"Steve?" "Hm?" otočil se na agentku.
"Dobrou," pousmála se na něj.
"Dobrou," mávnul na ni a odešel.

"Můžu za to. Kdybych ho tam býval neposlal...," mumlal si pro sebe když odemykal svůj byt.
Něco bylo jinak. Stačil mu jediný pohled a věděl, že tu někdo byl.
Uslyšel kroky v kuchyni, které mířily do obýváku - směrem k němu.
Schoval se za roh a připravoval plán strategie.
Čekal Hydru. Čekal S.H.I.E.L.D. . Čekal Furyho.
Čekal cokoli.
Ale tohle ne.
Mladík, který tam stál, byl stejně překvapený, až vyděšený, jako on sám.

"Pietro?" vydechnul a do očí se mu nahrnuly slzy.
"Steve," polknul Maximoff.
"Ty, ty-"
"Steve, uklidni se," začal mladší ustupovat, ale voják ho nenechal.
Překonal těch pár metrů k němu a sevřel ho v teplém, pevném objetí.
Quick Silver chvíli mrkal pro zahnání slz, ale po pár vteřinách se mu vrhl kolem krku.
"C-chyběl j-jsi mi," vzlykal Cap. Ani nepostřehl, kdy se rozplakal.
"Však ty mně taky," hladil ho po zádech.
"Ale jaktože žiješ? Viděl jsem tě...umírat," vydal ze sebe přiškrceně. Při vzpomínce na to se mu přehnal mráz po zádech.
"No, jak to říct," poškrábal se na zátylku, "můj organismus je rychlejší, mnohem rychlejší než ten lidský. Viděli jste mě zraněného, ale moje srdce pořád ještě bilo. Když jsem se pak v márnici jakžtakž zmátořil, vydal  jsem se sem," usmál se na něj.
"Proč jsi nám nezavolal nebo něco?"
"Chtěl jsem, abys to věděl jako první," zavrněl.
Zpozorněl.
"Já? Proč já? Wanda je přece-"
Umlčel ho prstem na rtech. "Wanda se to dozví zítra. A proč ty?"
Začervenal se.
Rychle se k němu natáhnul a líbnul ho na tvář. Hned se zase vrátil na své původní místo, červený jako rajče.
"Znova. Proč já?" škubly koutky Kapitánovi, když se dostal z oblaku zase na zem.
"Protože...tě miluju," zašeptal Pietro.
"Už dlouho. Ale bál jsem se ti to říct, protože ty jsi Kapitán Amerika - nebudeš se zahazovat s někým, jako jsem já. Ale pak, když jsem skoro umřel, jsem si to uvědomil - musím ti to říct, i kdybys mě měl do smrti nenávidět. Protože...kdybych umřel...už bych ti to nikdy nestihl říct."
Sklopil pohled k zemi. Styděl se.
"Pietro." Nepodíval se mu do očí. Na to se moc bál.
Ucítil dva prsty pod bradou. Rogers ho k sobě natočil a upíral na něj své dětské, modré oči.
"Miluju tě," usmál se. Pietro lapnul po dechu. ON miluje jeho? Nemohl tomu uvěřit.
Steve si ho za bradu pomalu přitáhnul blíž.
Pět centimetrů. Začal se potit.
Tři centimetry. Srdce mu zběsilo bilo.
Centimetr. Točila se mu hlava.
A pak se jejich rty konečně střetly.
Byl to jen jemný polibek, plný lásky a něhy.
Pietro po chvíli zajel Capovi do vlasů a zatahal. Steve mu vzdychnul do úst a Maximoff do nich vniknul jazykem.
Chvíli se takhle líbali, bylo to příjemné, moc příjemné, ale...oba začali chtít něco...víc.
Kapitán, který měl až doposud rzce na Quick Silverových bocích s nimi začal přejíždět nahoru a dolů a Pietro mj skousl ret.
Rogers si ho vyhoupl na pas. Pietro vyjekl, ale hned se uklidnil - Steve by ho NIKDY nepustil a NIKDY by mu neublížil. Ne úmyslně.
Donesl ho až k posteli, kde ho opatrně položil. Chvíli se kochal pohledem na zadýchaného, zčervenalého a podle jeho názoru rozhodně sexy vypadajícího Maximoffa.
Došel až ke dveřím, kde otočil klíčem. Nikdo je teď nemohl vyrušit.
Vrátil se k němu a znovu ho začal líbat. Teď už dravě, hladově, nenasytně.
Rogers nad ním klečel a Pietro se ho držel kolem krku.
"Steve?"
"Ano?"
"Steve...vezmi se mě," podíval se na něj se zastřeným pohledem.
"Jsi si jistý?" zeptal se Kapitán. Nemohl však popřít, že ho to vzrušilo.
Jen přikývnul.
"Ale já nemám žádný-" "Lubrikant? Maličkost," usmál se na něj úsměvem ďábla a zbyla po něm modrá, třpityvá šmouha, která se po dvou vteřinách změnila zase v Pietra Maximoffa.
V dlaních držel malou tubičku.
"Ale, ale, tady se někdo připravoval," zavrněl Cap a skousl mu ušní lalůček.
Pietro vzdychnul.
Začal blonďákovi vyhrnovat košili a když si ji nechtěl nechat přetáhnout přes hlavu, aby ho trošku pozlobil, jednoduše ji roztrhl vedví.
"Hej, to byla moje oblíbená," zamračil se vyšší, ale vteřinu nato se na jeho tváři objevil hladový úsměv.
Maximoff mezitím přejížděl po jeho prsních a břišních svalech. Jeho nadřízený Kapitán Amerika mu připadal neskutečně krásný.
"Teď já," zasmál se a minutu poté letěl Quick Silverův svršek někam do háje.
Následovaly ho jeho kalhoty. "Hele, to neni fér!" poukázal mladší na fakt, že má na sobě pouze boxerky zatímco starší až na roztrhlou košili všechno.
Blýsklo se mu v očích.
Slezl z postele, sundal si košili - na vyhození, pokud by se mu tedy nechtělo, přadlence, přišívat knoflíček po knoflíčku -, stáhnul si kalhoty a už zase ležel na svém miláčkovi.
"To už je lepší," zavrněl Maximoff.
Steve se jen zasmál. Pomalu polibky postupoval od jeho čelisti, přes krk, břicho, pupík, až k podbřišku, kde se zastavil.
Vzhlédl k němu. Potřeboval potvzení, že to, co dělá, dělá správně a není mu to nepříjemně či dokonce bolestivé.
Mladší jen rychle přikývnul. Steve mu pomalu boxerky stáhnul a hodil je na podlahu.
Na to, kolik mu bylo, vůbec nebyl malý, spíš naopak. I když, Cap byl přece jen větší...
Maximoff na něj upíral svoje rozšířené zorničky a Stevovy oči zase dost ztmavly.
Chvíli se na sebe takhle dívali. Rogersovi se blýsklo v očích. Sklonil se dolů a Pietrovy slabiny ovíval jeho horký dech. Ten jen zasténal a zvrátil hlavu dozadu, do polštářů.
Steve si ještě chvíli užíval tu reakci, ale pak si ho - konečně - vzal do pusy.
"Steve!"
Pietro se neudržel a zamotal prsty do Kapitánových vlasů. Udělal pár tahů hlavou nahoru a dolů.
"S-Steve...počkej..."
Blonďák v mžiku zvedl hlavu v obavě, zda mu nějak neublížil.
"Stalo se něco?" zeptal se kapku vyděšeně. "Ne," zasmál se Maximoff, "jen bych to asi nevydržel. Kolikrát žes' byl s chlapem?" "Ani jednou," zčervenal Symbol Ameriky.
"To je divný," přitáhl si ho blíž, "protože úžasně kouříš," zašeptal mu do ucha, které mu následně skousl.
"Ale nemyslíš, že na sobě pořád máš něco navíc?" zatahal za lem jeho boxerek a vyššímu unikl vzdych.
Rychle je ze sebe strhl a za moment se setkaly s těmi Pietrovými.
"Panebože! Kolik sakra měříš?!" "Nevím, asi 30 centimetrů," zarděl se.
"Jseš si jistej, že tohle se do mě fakt vejde?" znejistěl a začaly se mu třást ruce.
"Hej," chytil jeho ruce do svých, "jestli nechceš, nemusíme to nutně dělat, ano?" díval se na něj tím způsobem, co mladší dokázal identifikovat jen jako čistou lásku.
Pietro zasténal a zabořil hlavu do Kapitánovy hrudi. "Já, chci to, a moc, ale...ještě nikdy jsem to nedělal a ty jsi tak strašně velkej... Nejsem jistý, jestli to zvládnu," kňučel.
"Přece jsem ti řekl že to nemusíme dělat," pohladil ho a políbil do postříbřených vlasů.
Přetočil se pod něj, přitáhl si ho na hruď a políbil ho.
Pietro se však ani trochu neuklidnil. "Zlobíš se?" zeptal se šeptem.
"Ne, vůbec ne," zasmál se Rogers, "popravdě, tohle mělo taky být moje 'poprvé'," usmál se na něj a trošičku zčervenal.
"To ti nevěřím. Jakože žádná ženská nikdy neviděla a nechtěla takovýhle sexy tělo?" "No, spíš já nechtěl tu ženskou. Místo toho mi ale z nebe spadnul můj malý ďáblík," ušklíbl se a oběma v tu chvíli bylo úplně jedno, jakou řekl blbost.
Oba už se věnovali ústům toho druhého. Nenasytně a divoce.
Maximoff zašátral někam za sebe a vytáhl tubičku, kterou předtím přinesl. Rogersovi to nemohlo uniknout.
"Vážně to chceš?"
"Ano," přikývnul a přitom se mu díval do očí.
Steve vplul rukou do jeho vlasů a přitáhl si ho do vyhřívaného polibku.
Pietro mu mezitím do druhé ruky vtisknul lubrikant.
Nechal to zcela na něm.
Pořád se líbali, ale Cap si na prsty vymáčkl trochu gelu, promnul ho pro zahřátí a začal se jedním prstem pomalu dobývat do mladého, čistého, - zatím ještě pořád - nevinného těla jeho společníka.
Ten jen hlasitě zavzdychal a kousnul se do rtu.
Lehce a jemně s ním pohyboval - nechtěl mu ublížit a dovedl si představit, jak to asi musí bolet.
Po chvilce přidal druhý prst a dokonce i třetí.
Nakonec je z něj opatrně vytáhnul a podíval se na něj.
Pietro ho políbil a svůdně si olízl rty.
Kapitán si lubrikantem potřel i svůj penis a Maximoff na něj začal pomalu dosedat.
Syknul, když do něj Steve zajel svou špičkou.
"V pořádku?" lekl se Rogers. Quick Silver jen přikývnul a chytil ho za ruku. Cap s ním propletl prsty a přitáhl si ho blíž k sobě.
"Pokračuj," vyzval ho mladší šeptem.
Rogers se dál nořil do jeho těla, až se v něm ocitl až po kořen.
Pohlédl mu do obličeje a píchlo ho u srdce, když na Pietrově tváři spatřil mokré cestičky od slz.
"Mám přestat?" pohladil ho po tváři a setřel nově se rodící slzu. "Ne! Jen...si na tebe potřebuju zvyknout," pokusil se o úsměv, "jsi strašně velkej a je to úžasný, ale taky to dost bolí, ale je to nádherný," šeptal.
Cap ho políbil na čelo a nižší se pomalu zvednul nahoru. Kapitánovy ruce se objevily na jeho bocích, aby ho mohly případně přidržet.
Po pár vteřinách se svezl zase dolů a oba zasténali.

Pietro se ještě párkrát zhoupnul a jejich tempo se zrychlilo. Víc. A ještě víc...

"Steve! P-prosím! R-rychle-ji!" zasténal mladší a starší mu to více než ochotně splnil. Začal do něj přirážet v souladu s tempem a to je vyneslo ještě výš a blíž ke hvězdám.
Rogers se pokaždé strefil do jeho prostaty a poté následovalo Maximoffovo zasténání, zavzdychání, kousnutí do rtu, zalapání po dechu nebo nadávka.
"Pietro...," vydal ze se Kapitán přiškrceně.
"Já taky," přitakal šeptem.
Cap ještě v rychlosti obmotal ruku kolem Quick Silverova penisu a sladil jejich tempa.
"Ste- Steve!" zakřičel Pietro snad na celý New York a vyvrcholil. Stevie ještě párkrát přirazil a následoval ho do nebes.

Chvíli nebylo slyšet nic jiného než dunivá hudba seshora a jejich přerývavý dech.
"To bylo božský," vydechl nižší.
"To bych řekl," přitakal Cap a usmál se.
Pomalu z něj vyklouzl, položil si unaveného milence na hruď a přes oba přetáhl deku.
"Jak se cítíš?" znovu se u něj projevila starost. "Hm...tak nějak...prázdně," zasmál se a Steve protočil oči. "Vážně jsem to nějak neublížil?" ptal se se strachem v očích.
"Ne," zakroutil hlavou, "nezapomeň, že nejsem z porcelánu a něco vydržím," mrkl na něj a políbil ho.
"Pojď sem," šeptl Kapitán a Maximoff se k němu ještě víc natiskl. Ve vzduchu byl cítit sex, zpocená těla, ale taky spousta, spousta lásky.

Oba byli sebou tak zaměstnáni, že si ani si nevšimli klíče, který se pomocí rudě zbarvené magie přesunul k zámku a odemknul.
Klika cvakla, dveře letí, někdo vchází do dveří.

"Pietro?!" vyhrkl dotyčný. Vlastně, vyhrkla dotyčná.
"Jé, ahoj Wando..."