Železné srdce - 14. kapitola

Operace

Dopředu se omlouvám, tahle kapitola bude trošku pochmurnější.

Ale příště vám tu romantiku určitě vynahradím, slibuju ;-)

*Niké*

----------------------------------------------------------------------------------

Umělá bílá světla jasně ozařovala operační místnost, která byla přeplněna různými lékařskými přístroji a nástroji. Uprostřed stálo připraveno operační lůžko, obklopeno několika doktory v rouškách, kteří už se na Tonyho operaci pilně připravovali. Obvykle by se před takovou akcí rozptyloval rozpravami o technice lékařů nebo o hezkých očích několika sestřiček, teď byl ale tak vyčerpaný, že byl rád, když se mu dařilo nezvracet.
"Jak vám je?" zeptal se starostlivě jeden z doktorů, když se k nim celý bledý došoural.
Stark si ho prohlédl od hlavy až k patě a spatřil, že jeho silné postavě, jistým rukám a bezelstným očím může důvěřovat.
"Už abych se toho šrotu uvnitř zbavil," zanadával a s pomocí sestřiček se uvelebil na lehátku. Síla, kterou mu poskytlo Lokiho železné srdce zmizela a nahradil ji lezavý chlad, přes který nedokázal rozeznat jednotlivé myšlenky nebo pocity. Bylo mu zkrátka nanic.
"Už to budete mít brzy za sebou," konejšil jej chirurg ohranou hláškou.
Dveře se otevřely a dovnitř vkráčel usměvavý Thor. Vlekl za sebou vzpouzejícího se bratra a když přišli blíž, postrčil ho dopředu k pacientovi.
"Proveď kouzlo," poručil mu ostře.
Bůh lsti ho neposlouchal a zkoumavě Ironmana pozoroval.
"Ty se opravdu chceš jen tak zbavit té ohromné síly, již jsem ti věnoval?"
"S největší radostí."
"Jakému kouzelníkovi se podařilo nalomit mé kouzlo? Vy na Mittgardu přece neovládáte magii?!" zasyčel rozzlobeně černovlasý.
Bůh hromu ho zezadu musel uklidnit pohlavkem.
"Proveď kouzlo Loki!" vyštěkl důrazněji.
Thorův mladší bratr neochotně poslechl, přiložil ruce na miliardářovu obnaženou hruď a za chvilku už celý sál zahalily chomáčky nazelenalé magie, které se soustředily kolem místa jejich dotyku. Tony i doktoři jen fascinovaně hleděli, jak kouzelník mumlá jakási nezřetelná slova a pomalu vzdaluje své ruce. Jako magnet za nimi z pacientova hrudníku vyletěl chomáč našedlého dýmu, na což zareagoval Stark bolestným vzdechem.
"Máte chvilku, než vám bez srdce umře," prohlásil znuděně Loki.
Přítomní sebou cukli, jak se honem probrali z okouzlení a honem se dali do práce.
"Anestezii, sestro!" zavelel doktor a spěšně si nasazoval sterilní gumové rukavice.
"Bohové s tebou můj příteli," zamumlal Thor a, zrak nedůvěřivě upřen na ostrých skalpelech, odvedl svého bratra pryč.

...

Rogers nervózně poposedával na chodbě a každou chvíli natahoval krk, aby nepřehlédl nic, co se šustne kolem dveří, kde mu zmizel Stark. Ty se náhle otevřely a ven vyšli dva Asgarďané.
"Kouzlo se podařilo. Teď je osud našeho přítele v rukou těch podivných ranhojičů," informoval ho blonďatý.
Steve měl na jazyku spoustu otázek, žádnou z nich však nestačil vyslovit, jelikož se černovlasý bůh pokusil o útěk.
"Ale no tak bratře, máš to vše zapotřebí?" volal za ním Odinson znaveně, lehce ho doběhl a rugbyovým skokem ho srazil k zemi.
"Budeme už muset jít Stevene," mávl na sedícího avengera a bez rozpaků si to namířil otevřeným oknem přímo do své daleké domoviny.
Kapitán Amerika zůstal v chodbě zase sám a starostí a obav mu ani zdaleka neubylo. Co když se operace nepodaří? A i kdyby ano... on už s ním nebude chtít mít nic společného. Vrátí se k Pepper a jeho nechá v jeho opuštěném, osamělém bytě. Bude těžké na Tonyho zapomenout... zvlášť, když ho vidí téměř každý den... ale třeba by si mohl vzít dovolenou a odjet někam daleko.
"Ahoj Steve," ozval se z ničeho nic ženský hlas.
"Jé, ahoj Pepper, co tu děláš?," hrdina už se ani nesnažil předstírat nadšení, že ji vidí.
"Přišla jsem ti poděkovat. Nevím, jak jsi ho dokázal přemluvit, ale jsem ti opravdu, opravdu vděčná," usmívala se na něj zrzka a vzápětí ho srdečně objala.
"Je to přece můj kamarád," opáčil rozpačitě voják. Cítil se jako dítě, co udělá za všechny své spolužáky domácí úkoly, hodiny se s tím dře a pak jediné co dostane... jsou vřelá obětí a srdečné díky. O to přece nestojí! Chce něco... něco nesplnitelně a vzdáleně jiného.
"Budu tu třeba celý den," rozhodla se dojatě žena, usadila se vedle něj a upravila si kostýmek.
"Ach, já budu muset jít, mám... práci," zareagoval Rogers okamžitě. Konec konců - je to vždy milovaná žena, kdo pacienta vítá a ne... ne on.
"To je škoda," usmála se na něj zdvořile Pottsová, ale očima už visela na, dosud zavřených, dveřích.
Kapitán se s těžkým srdcem vydal domů. Měl náladu tak pod psa, že ho překvapila jasná obloha a na ní veselé slunce. Kdyby se počasí řídilo podle něj, nejspíš by asi nastalo zemětřesení, hustý déšť a ochladilo by se nejmíň o dvacet stupňů Celsia. Usedl na svého Harleye a vydal se ucpanou newyorskou dopravou. Motorka mu vesele vrněla na pozdrav, což s v něm, společně ještě s tím krutě nádherným počasím, prohlubovalo stav deprese a zoufalství. Po necelé hodině se ocitl na místě. Uložil svůj dopravní prostředek do garáží a pomalu stoupal po schodech nahoru. Neměl kam spěchat.
Odemčel, odkopl boty do rohu chodby, flákl bundu na zem a v ložnici se zhroutil na postel. Byl unavený a zoufale toužil po bezmyšlenkovitém a klidném spánku.
Jak se jeho tělo pomalu uvolňovalo, začal ostřeji cítit vjemy z celého dne. Bolest v krku z toho, jak se překřikoval s partou rozčilených avengerů, mírně oteklé prsty z rozvazování uzlů, které Thor tolik utáhl, Prchavá vzpomínka na sladké setkání s Jeho rty...., oteklé oči z nedostatku spánku a stresu a ta šílená tíha v břiše... obavy z budoucnosti, strach z minulosti a ta šílená beznaděj právě teď...
"Tony!" vykřikl v náhlém záchvatu do polštáře,
Ticho.
Po pár minutách, kdy ležel naprosto bez hnutí, se jeho mysl konečně vzdala a heřmánková vůně prostěradla ho vtáhla do říše snů.
"Fury!" Ironman seděl uvázaný na židli, na sobě Lokiho černozelený plášť a jeho vlasy měly barvu pomerančů. Mlel sebou a zoufale volal ředitele SHIELDu. Kapitán k němu připlaval šedou mlhou začal ho konejšivě objímat.
"Bruci!" ječel Stark tentokrát na Bannera a začal zpřetrhávat provazy.
"Jen klid Tony, to jsem já," šeptal mu Rogers němě do ucha.
"Abigail?" rozjasnil tmavovlasý tvář.
"Ehm... ne, Steve."
"Žádného Steva neznám," pronesl přesvědčeně. Otevřel ústa, aby se dal znova do křiku, ale voják jej umlčel polibkem. Hladil ho po oranžových vlasech a cítil se tak blaženě... že když se odtáhl, měl chuť ho popadnout a znásilnit.
"Thor líbá líp," ušklíbl se miliardář posměšně a jeho rysy se začaly náhle měnit a přetvářet. Oranžové vlasy se prodloužily, oči zmodraly a rysy zjemněly.
"Co to...?"
"Nikdo tě tu nechce!" zavřískla nově zhmotněná Pepper a strčila do něj, až zakopl a padal skrz šedou suť kamsi do tmy. 
S výkřikem se probudil a zatímco mu v uších dozníval ještě ženin nepříjemný smích, pomyslel si, že v beznadějné realitě není zas tak úplně špatně.