Železné srdce - 9.kapitola

Lamač mužských srdcí

Tady je další, dost šílená, kapitola stony.

 Jen vysvětlivka: rozvrkočený = zmatený (v mým jazyce :-D)
A omlouvám se, že dělám z Bruce vždycky takovýho obětního beránka :-D

Hezký čtení.

Niké

-----------------------------------------------------------

Steve Rogers se na své motorce Harley Davidson protloukal newyorskou dopravou. Musel se nutit, aby se vůbec soustředil, kam jede,  jelikož vetšina jeho myšlenek se nyní točila spíš kolem Starka, než přednosti zprava nebo barev na semaforech.
Ironman byl vždycky šíleně svérázný a egoistický, ale tohle už bylo moc... jeho podezřelé chování, bledá kůže a pach krve v jeho bytě hovořili zcela jasně. Mohl by mít snad Tony spojitost i s tou podivnou pouliční vraždou? Protože jestli ano, je v pořádném průšvihu.
Túúúúúút!
"Fuck!" zaklel kapitán. Nevšiml, že auto před ním přibržďuje a mírně do něj ťukl předním kolem.
Celý rudý řidič už mu za vysunutým okýnkem navrhoval, kam by si měl co strčit, když si náhle všiml, že pár metrů přes ulici kráčí teoretický viník této nehody - Anthony Stark.
"Ani jsem vás neškrábl," omlouval se řidiči nepřítomně a namířil si to za svým kolegou.
"Tak to ne, kamaráde!," běsnící muž vyběhl z auta a zatarasil mu cestu vlastním tělem:
"Takoví, jako ty nepatří na silnice! Chci číslo tvý pojišťovny nebo volám...," uprostřed věty se zarazil, jelikož v tom "pirátovi silnic" právě poznal slavného avengera a jen naprázdno otevíral a zavíral pusu, překvapením neschopen slova.
Toho dotyčný využil a nevybíravě ho objel, přičemž přejel pěší zónu a okrasný záhonek vedle.
"Má pravdu, opravdu nepatřím na silnice... ani na chodníky," zamumlal zničeně Steve, už se ale rozhlížel, kam mu zmizel Tony.
Miliardář si to štrádoval přímo k vysoké budově ústředí SHIELDU. Byl stejně bledý jako když jej viděl naposled, ale vypadal spokojeně a sebevědomě.
"Vždyť porada už dávno skončila, co tam bude dělat?" podivil se blonďák, zaparkoval motorku a rozběhl se za ním.
Tony uslyšel kroky, zvědavě se ohlédl a když uviděl Steva, ústa se mu roztáhla v potěšeném úsměvu. Zjevně jej viděl velmi rád. To bylo podivné, když jej ani ne před hodinou ze svého bytu doslova vystrkal.
"Zdravím Rogersi... Steve," pozdravil ho kostrbatě.
"Ahoj Starku. Co tu děláš? Porada skončila už dopoledne, jestli to nevíš," informoval ho voják.
"Ne, proto jsem nepřišel. Vlastně jsem tu chtěl hledat tebe," zamrkal důvěrně tmavovlasý.
"Aha... co se děje Tony?"
"Chtěl jsem se ti omluvit. Srdce jsem si dokázal vyléčit, ale naše přátelství... to je pro mě to nejdůležitější na světě,"  prohlásil tónem, který zjevně považoval za upřímný a citlivý.
"Jsi opilý," konstatoval cap. Tuhle větu teď opakoval až nezdravě často.
"Ne, jsem jen šťastný, že tě mám," každou další větou se Tony jen usvědčoval z opilství: " Ehm, kde bych teď našel Berta... ne Bruce! Kde bych ho našel?"
"Nemyslím si, že by teď stál o tvoji společnost. Zavezu tě domů, chceš?"
"Ne, zavez mě k němu!" trval miliardář na svém a táhl kapitána k motorce.
"Tak dobře, třeba má doma tu věc na vypumpování žaludku, prospělo by ti to."
"Díky, jsi zlato," zavrněl Ironman a vlepil svému řidiči nevinnou pusu na tvář.
"Co jsi to doháje vypil?" mrmlal  Rogers a celý zrudlý si nasazoval helmu.
Harley s řevem nastartoval a jako šíp z luku vystřelil na periferii města, kde měl doktor banner své malé tiché království, kde rád trávil svůj čas vynalézáním a přemýšlením. Stark se za jízdy ke svému společníkovi přitulil a hlavu mu položil na rameno. Steve z toho byl celý rozvrkočený, neboť se všechny jeho nejtajnější sny právě podivně zvráceným způsobem splnily, ale nesnažil se ho setřást, aby mu ještě nespadl ze sedátka.
Po půlhodině jízdy byli na místě a Stark zazvonil u dveří. Chvilku se nic nedělo, až se za sklem dveří postupně vynořil kudrnatý stín a vykoukl kulatý obličej Bruce Bannera, známého taky jako Hulka.
"Ahoj Tony, ahoj Steve," pozdravil oba hrdiny zdvořile.
"Ahoj Brucíčku," oplatil mu železný muž pozdrav a, jako by se nechumelilo, ho srdečně objal.
"Tak už jsem tady, jak jsi chtěl. Co budeme dělat pejsáčku?" zašeptal mu do ucha tak, aby to mohl slyšet i zkoprnělý blonďák.
Než stačil vykolejený doktor jakkoli projevit svůj údiv, Harley znovu zařval a se vzteklým rachotem odvezl svého běsnícího majitele pryč.
"Co to má znamenat?" sledoval záda odjíždějícího kamaráda. Pak se jeho pohled vrátil zpět, ale to už před ním nestál ani Tony.
Z naprostého zmatku jej vzápětí vysvobodila zezadu rána do hlavy.