Překrásná omluva

Takže ahoj :) Já jsem AnnDark a jako svou úplně první publikovanou povídku a zároveň první povídku na tomto blogu Vám chci představit tuhle Stony povídku. Byla bych ráda za názory a komenty :)

15+

Ann

Překrásná omluva

Steve seděl v křesle, v ruce tužka, v druhé kreslící blok, očima jednou na papíře, podruhé na své předloze. Avšak ona předloha jeho výtvarného umění se začala hýbat, a tudíž i probouzet. Usmál se, odložil náčtrtník a přešel k posteli, do které si lehnul. Osobu, která mžourala do denního světla, prosvítajícího žaluziemi, pozoroval, její hubenější tělo si přitáhl k sobě a hluboce, ale zároveň jemně ji políbil. Po chvíli, která se zdála nekonečná, avšak ne tak dlouhá, jak by si oba přáli, se odtáhl. Ušklíbl se. "Dobré ráno," pronesl. "Dobré," zavrněl jeho společník. Steve hlasitě polknul. Tony moc dobře věděl, co to s ním dělá a náležitě toho využíval. 

"Kolik je hodin?" zamumlal, protřel si oči a hlasitě zívnul. "Asi půl deváté." "Bože, tak brzo," zasténal, čímž si od Steva vysloužil zmatený pohled. "A v kolik by si Vaše Veličenstvo přálo vstávat?" "Hm, v tolik, aby se mohl kochat tím, jak roztomile vypadáš, když spíš." Steve se slabě začervenal a stydlivě usmál. "A v kolik jsi prokristapána vstal ty?" "Nevím, v šest? Pak jsem se šel proběhnout do Central Parku, doma jsem si dal sprchu a pak...jsem se věnoval něčemu svýmu." Tony vyvalil oči a pak zasténal. "Tys mě zase kreslil?!" Steve jen přikývl, v obličeji výraz nadšeného dítěte. "Já si nemůžu pomoct," ospravedlňoval svůj čin. "Tak si mě kresli, ale když nejsem zrovna v poloze, kdy slintám a nemám nad sebou kontrolu," zavrčel. "No tak, Tony," zakňučel Steve, když se k němu jeho milenec a přítel naoko uraženě otočil zády. Obtočil ruce kolem jeho pasu. "Baby, nech toho." Stark něco zamumlal. Rogers se rozhodl použít tajnou zbraň. "Miláčku..." vydechl a políbil ho na krk. Tony hluboce a hlasitě zasténal - tohle zbožňoval. Stevův hluboký hlas, který z jeho uší putoval do rozvodny, která směřovala do jeho srdce a do jeho rozkroku. Stejně jako jeho doteky. "No tak dobře," otočil se a Rogers se zahihňal. Když to udělal, uvědomil si, že jejich obličeje jsou jen pár centimetrů od sebe. Tony se vpíjel do jeho očí a Steve naopak těma svýma těkal po jeho obličeji. Hnědovlasý objal jeho krk. A blonďák se nečekaně přetočil na záda a tmavovláska vzal s sebou, takže teď byl na jeho vrcholu. Tony vykvikl a to Steva rozesmálo. Tony přimhouřil oči a v duchu mu přísahal pomstu. A taky že ji dodržel.

Přisál se mu na rty a zároveň pohnul boky proti těm jeho. Výsledek byl fantastický! Steve hlasitě hrdelně zasténal a jeho ruce skončily na Tonyho stehně a boku a zvrátil hlavu dozadu. Tony se z polibku zase rychle odvrátil. Oba dva si rázem uvědomili, že Stark je úplně nahý a Steve má pro změnu tepláky a tričko. Kapitán Amerika se natáhl pro polibek, ale Iron Man ucuknul. "No jak chceš," zašeptal a posadil se, opřel se zády o zeď a objal Tonyho záda - mohl si ho tak přitáhnout blíž k sobě a hladově se vrhnout na jeho už dávno vztyčené bradavky. Jednu si vzal do pusy, oblíznul jazykem, chvíli sál a nakonec jemně skousnul, poté ale jako omluvu políbil. Tony vzdychnul a vjel prsty do Stevových vlasů. "Steve," zašeptal. Rogers se jen usmál a zlíbal celou Starkovu hruď, vyhnul se jadernému reaktoru a začal se věnovat druhé bradavce, stejně nedočkavé. Tony vzdychal a sténal a z oka mu znenadání unikla slza. "Tony?! U-ublížil jsem ti?! U-udělal jsem něco špatně?!" Steven byl zmatený a vyděšený. "Co? Ne, proč?" 

Tony snad ani nezaregistroval, že pláče. "Ty, ty-" nedořekl a setřel neposednou kapku z jeho tváře. "Oh, ne, to nic, jen, jen jsem se zamyslel." "Tony, co se děje?" žadonil o vysvětlení Steve. "Nic," pokusil se o úsměv a objal jeho krk. "Anthony Edwarde Starku, já poznám, kdy mi kecáš," zabručel Rogers a jeho výraz neubíral na vážnosti a strachu. "Jen jsem se zamyslel, vážně." Vzdal se, protože poznal, že nemá cenu ani smysl odporovat. Stejně by to nic nepřineslo...

"A o čem?" chtěl vědět a vzal si jeho obličej do dlaní. "Ále, všechno možný," odvětil a ledabyle mávnul rukou. Steva však nepřesvědčil. Jen zvednul obočí. "Jen, jen jsem přemý-šlel, jak-jak je to nefér," vydechnul. Steve tu informaci chvíli vstřebával. "Nefér? Co je nefér? Něco se ti nelíbí? Vadí ti něco? Prosím, Tony, řekni mi to." "Ne, je to pitomost, nic, s čím by sis měl lámat hlavu." "Tony, já ti chci pomoct." Stark sebou trhnul. "Tak to bys měl pomoct spíš sám sobě." Steve to slyšel, a ačkoli nevěděl v jakém to je kontextu, bodlo ho to do srdce stejnou silou. "Co?" vymáčkl ze sebe. "Je to nefér. Všechno," začal. Měl plnou Stevovu pozornost, ostatně jako vždy a v jakékoliv situaci. Ten se na něj jen dál upřeně díval. "Ty, ty si to nejlepší a nejkrásnější, co jsem kdy viděl a poznal. A co jsem já? Bez obleku možná playboy, filantrop, miliardář a génius, ale co jsem doopravdy já? Jen sobec, arogantní kretén, který dostane vždycky to, co chce a neohlíží se na následky. Věnoval jsi mi svoje panictví, věnoval jsi mi svojí nevinnost,  a já se k tobě chovám strašně a co děláš ty? Jen mi dokazuješ, jak moc mě miluješ a jak moc jsem tvůj zvrácený protiklad. A z toho plyne jedno..." "Co?" dostal ze sebe přiškrceně jeho společník. "Nezasloužím si tě."

Ve Stevovi by se teď krve nedořezal. Jen tam seděl a stěží dýchal. Nemohl uvěřit Tonyho slovům! Proč to říkal?! Proč říkal něco tak zlého, ošklivého a nepravdivého?! "Cože?" vymáčkl ze sebe a cítil, jak se mu do očí derou slzy. "Steve, já jsem pro tebe jen přítěž, těžká koule u nohy. Nechci ti zkazit život." "Ale můj život jsi ty!" Nemohl si pomoct, ale choval se jako malé dítě. Malé, vyděšené, zmatené dítě. "Zaloužíš si někoho lepšího." Tony byl klidný, vyrovnaný a to bylo to, co Steva štvalo a děsilo zároveň. 

"Ale já nechci nikoho lepšího! Já chci tebe! Nikdo lepší než ty pro mě není a nebude!" Tonyho srdce se rvalo na kusy když tohle viděl a slyšel, ale chtěl pro něj opravdu jen to nejlepší. "Ale jdi. Určitě se najde někdo lepší než já." "Tony, proč tohle děláš?! Proč mi tohle děláš?!" 

Stevovi začaly po tvářích klouzat slzy. "Je to pro tvoje dobro, vážně." Tony ho chtěl pohladit po tváři, Steve ale ucuknul a vysoukal se zpod něj. Vstal z postele, chvíli se na něj se slzami v očích díval, pak zavrtěl hlavou a odešel. Tony, který dosud seděl na posteli, praštil hlavou do polštáře po pár sekundách jeho odchodu. Slz, které promáčely onen nebohý kus látky, si nevšímal. Miloval ho, a proto pro něj chtěl jen to nejlepší. A on pro něj to nejlepší nebyl. I když mu to rvalo a drásalo srdce, říct ta slova do obličeje, který mu věřil a miloval ho, udělat to musel...

Steve v rychlosti vyběhl ven ze Stark Tower, opravdu běžel, jak nejrychleji dokázal, opakoval stejnou trasu, jako už tisíckrát, obíhal stejnou trajektorii jako dnes ráno. Ale v tuhle chvíli to bylo opravdu nejrychleji. Ani se nenadál, a už byl zase u vchodu do věže. Povzdechnul si a vešel dovnitř, nezamířil však nahoru jako obvykle, nýbrž dolů, do tělocvičen. Slzy už zaschly. Našel zde to, co hledal a potřeboval - boxovací pytel. K jednomu se přímo vrhnul a začal do něj bušit a mlátit pěstmi. Dnes ale nebyl naštvaný jako obvykle a jeho rány se stávaly slabšími a slabšími až se nakonec zkroutil na kolena vedle pytle. Prohrábl si vlasy a tváře mu zase začaly brázdit slzy. Ne, dnes nebyl ani trochu naštvaný, byl zoufalý, a nešťastný. Nechápal to. Proč mu to Tony dělá?! Copak neví a nevidí, jak ho to ničí? Nemohl být bez Tonyho. A nechtěl být. Po čase, který se mu zdál jako den, ale ve skutečnosti byla jen hodina, se zvedl a se zarudlýma a vyplakanýma očima a konečně vyšel nahoru.

Čím blíž byl k Tonyho ložnici, tím víc byl pomalejší a pomalejší. Po několika minutách odhodlávání se konečně sebral a pomalu a opatrně zaklepal na dveře. Nic se neozvalo. Pomalu tedy vzal za kliku a tiše otevřel. Vešel dovnitř a zase za sebou zavřel. Otočil se směrem k Tonymu a hlasitě a nejistě polknul. Tony tam jen ležel. A poklidně oddechoval. Asi znovu usnul. Přešel blíž k němu a přidřepl si před okraj postele. Povzdechnul si a sklopil pohled k zemi. Když to však udělal, nalezl na podlaze pár červených skvrn. A po chvilince k nim s tichým kápnutím přibyla další. Steve se rychle podíval nahoru a...zalapal po dechu. 

"Ja-Jarvisi, co se stalo?!" "Pan Stark nejdříve plakal a poté byl tak emocionálně vyčerpán, že ve vzteku rozbil zrcadlo v koupelně a pak vzal jeden střep a pořezal se. Soudím, že některé rány zasáhly i jeho zápěstní tepny." "Do prdele!" zaklel. "Tony, Tony vzbuď se!" Zatřásl s ním, nedbaje na to, že spal. Pokud tedy spal. Steve se začínal obávat nejhoršího. "Ahhhh...," ozvalo se zasténání. "Steve? Ty jsi tady? Tak to je peklo celken pěkný," usmál se. "Ježišikriste!" Steve doběhnul do koupelny - opravdu byla plná střepů. Prokličkoval mezi nimi až do lékarničky, kde si nabral plnou náruč obvazů a dezinfekce.

Vylítl zase ven k Tonymu. "Co to děláš?" zeptal se dezorientovaný Iron Man když viděl Kapitána nalévajícího dezinfekci na hadřík. "Ty si ni nepamatuješ?" pozvedl jedno obočí. "Možná, že se i opil," pomyslel si. "Jo, něco jo. Já jsem se ti přiznal a ty, tys brečel a odešels' a já se rozbrečel. Pak už jsem to nezvlád', tak jsem šel do koupelny a rozflákal zrcadlo. Popadnul jsem jeden střep a...vidíš sám," sklopil hlavu jako pokárané štěně.

"No, to vidím," rothořčil se Cap. "Když já tě tak miluju," zaškemral Stark a neměl daleko k slzám. "Pšt, to je dobrý-" "Ale ty ses zlobil a zlobíš se!" "Ne, nezlobím, ukaž ty ruce." Tony je natáhl před sebe, ale vzápětí ucuknul. "Au!" "Hele, na to sis měl myslet dřív! Teď jsem dej ty tvý packy a drž!" utrhnul se na něj Rogers a on jen ustrašeně poslechnul a znovu je dal před sebe.

Steve mu rány vydezinfikoval a podařilo se mu zastavit krvácení. Nakonec mu to pro jistotu ještě obmotal několika obvazy.

"A už to nikdy nedělej, rozumíš?!" Steve ještě trochu hysterčil. "No jo, ale musíš mi slíbit...že, že budeš se mnou. Budeš můj. Jenom můj. A já tvůj." Steve jen přikývl. "Steve prosím," zašeptal Tony. "Co?" "Vezmi si mě, prosím. Potřebuju tě." "Ne, jsi zraněný," jemně ho odmítl Steve, i když nemohl popřít, že ho to vzrušilo.

"A to říkáš proč? Steve, oba moc dobře víme, že to z mojí pusy putuje přímo sem," přitiskl ukazováček na Steveovu vzrůstající bouli v kalhotách, který zasténal, ,,a že už se nemůžeš dočkat, až ,zraněnej' nebudu, abys do mě zase moch' přirážet a já tě budu povzbuzovat tím, jak vrním, sténám a vzdychám tvoje jméno," rty se mu otřel o ušní lalůček. "Tony přestaň," varoval ho blonďák, který se pomalu - ale jistě - přestával ovládat. "Nebo co?" "Nebo si tě vezmu, tady a teď, jako nikdy předtím a tvrdě, že si týden nebudeš moct' sednout," zavrčel. "Oh, to bych byl mega happy, zlato..." Steve zasténal. Tony použil svojí nohu, aby mohl přejet po jeho intimních partiích. "Já to fakt udělam." "Kdo ti brání?" "Nechci ti ublížit," přiznal. "Však mi neublížíš, neboj, jen mě všukáš do matrace..."

"Tony..." "Prosím. Já to chci. Nebo na to snad nemáš...vojáčku?" dodal škodolibě a to vyvolalo reakci, kterou očekával a plně plánoval. Steve ze sebe doslova strhl jeho tepláky zároveň i s boxerkami, roztáhl Tonymu nohy a prudce a tvrdě do něj vniknul. Opravdu jako nikdy předtím. 

Tony vykviknul a i když na jeho velikost byl už jaktakž zvyklý, přece jen, tohle bylo něco nového a to mu vehnalo slzy do očí. Pociťoval bolest, která soupeřila s radostí a touhou. Přesto mu pár slz sjelo. Steve si toho všimnul a okamžitě mu slzy slíbával. "Omlou-" "Ale já to tak chtěl," zašeptal Tony. "Ale bolí tě to-" "Ať tě ani nenapadne přestat, Rogersi," zavrčel a v očích mu blýsklo. "Pokračuj."

Steveovy oči potemněly chtíčem. Pomalu se rozpohyboval. "Aha, takže na to vážně nemáš, nebo nedržíš sliby..." Ve Stevovi něco vzplálo a v příštím tahu přirazil tvrdě, rychle, a hluboko. A narazil na TO místo. Tony zavrčel, zasténal a zakňučel v jednom. Udeřil jeho prostatu. A znovu. "Steve," zasténal. Steve se ušklíbl. Ale pak se jeho výraz změnil na obličej, který vždycky dělá Tony, když najde něco na vylepšení jeho obleku nebo jiného vynálezu. Obmotal si Tonyho nohy kolem pasu - mimochodem se tak dostal ještě hlouběji do Starka, který zaskučel radostí - překulil se na záda a tedy vytáhl Tonyho na sebe. Ten si tedy teď volně mohl udávat tempo, úhel i hloubku přírazů. Stark se na něm začal pohybovat a oba sténali. 

Rogers do něj občas přirazil a tehdy Stark zavzdychal ještě hlasitěji.

"Ton-y, já, já už to nevydržím!" zasténal Steve a Tony jen udýchaně a souhlasně přikývl. Rogers naposledy přirazil a oba konečně vyvrcholili. Stevovo semeno Tonyho příjemně hřálo a to Starkovo skončilo na Kapitánově břiše. Oba si opřeli čela dohromady a zrychleně dýchali. Hlubiny oceánů se zadívaly do hnědi oříšků, ve které se zablesklo. Jemně se z něj svezl a vstal. "Pojď, prosím," podíval se na něj miliardář, vstal z postele a vzal ho za ruku. Steve naposledy nahlas vydechnul a přikývl, nato vstal. Stark si ho přitáhnul k sobě a hladově ho políbil, poté ho přitlačil na protější zeď. Jel od krku, přes bradavky, prsní svaly, břišní svaly, pupík, podbřišek, až se dostal k místu, které se chystal obsypávat polibky. ,,Tony," zašeptal. Stark se podíval nahoru a chvíli nic nedělal. Steve to zaregistroval a podíval se na něj. A nato zase zvrátil hlavu dozadu, do zdi. Tony se zase podíval na Stevův poklad, na jehož špičce se nyní objevila kapička lásky. Tak málo stačilo... Oba, jak Steve, tak Tony, milovali, když mohli být dominantní, alfa samci. Ale nechávat se milovat, se jim líbilo zrovna tak. Tony se nad ním konečně smiloval a vzal si jeho žalud do pusy. ,,Tony," ozvalo se mu nad hlavou. A on se odhodlal udělat něco, co plánoval už mnohokrát předtím zrovna v téhle situaci, ale nikdy si netroufl a neodvážil se. Jel nazpět a když si ho zase bral, snažil se ze všech sil a nakonec se mu to povedlo a on se pousmál, i když ho rty pobolívaly a slastně zavřel oči. Vzal si Steva do pusy celého, celou jeho délku. Celých třiadvacet centimetrů... 

"Do prdele," zaklel Rogers a Tony oči vykuleně a překvapeně otevřel. Steve už během jejich milování už několikrát použil 'sakra' nebo 'doprčic', ale nikdy, opravdu nikdy 'Nevinný Kapitán Amerika, symbol Ameriky, Steve Rogers' nepoužil takhle na něj silné slovo. A Tonymu se objevilo zrovna slovo milování. To, co měl s ostatními dívkami i s Pepper před NÍM byl jen SEX, no, s Pepper tam možná byly i nějaké city - a to jen z její strany - ale pořád to bylo jen o sexu. Ale se Stevem to bylo milování. Sex je sex. Milování je sex, do kterého je přimíchaná láska, porozumění, něha.

A přesně to tady bylo.

Steve zalapal po dechu a Stark poznal, že blíží k vrcholu. Ještě párkrát pohnul hlavou a Cap mu přímo explodoval do pusy. 

Trvalo to pár doušků, ale nakonec zvládl spolykat všechno, bez jediné kapky nazmar.

"Wow, to bylo..." oddychoval Cap. "Já vím," zazubil se Tony, ale i on byl vyčerpaný, tak se jen zvednul a praštil sebou do postele. 

Steve se usmál a lehl si za něj. "Pojď sem," pošeptal mu a přivinul si ho k sobě. "Steve?" "Hm?" "Miluju tě. A NIKDY tě nenechám odejít." "Já nikam nejdu," políbil ho. 

"Ale teď už spi."