Železné srdce - 8. kapitola

Nabídka

Výtah se i s nešťastným kapitánem rozjel dolů a Tony si upřímně oddechl. Stačil toho šťourala zastavit těsně předtím, než měl možnost vidět tu kupu zkrvavených hadrů a začít šílet. Možná by ho pak musel zabít, kdyby jej chtěl udat... ale tahle vražda by se už tuplem neutajila.
Zadumaně posbíral předměty doličné z podlahy a v koupelně je hodil do pračky. I přesto, že si už umyl několikrát ruce aby se zbavil zaschlé krve, cítil se podivně špinavý. Vysvlékl se, pustil si horkou sprchu, nastavil si její proud na masážní mód a nechal se obtékat příjemnými proudy vody, které jej vždy uměly spolehlivě zbavit všech těžkostí. Tedy alespoň na tu malou chvíli, než musel zase vylézt ven do pochmurné reality.
"Hezký zadek," ozvala se realita posměšně.
"To nikdy nebylo nic, za co bych se styděl," odbyl Ironman příchozího Lokiho popravdě a beze studu se k němu v proskleném sprchovém koutě otočil čelem.
Bůh lsti se postavil k umyvadlu a v zrcadle nad ním se odrážela jeho bledá tvář.
"Potřebuji od tebe menší výpomoc. Je tu pár lidí, kteří...," začal, ale nahatý ho přerušil.
"Vypadni ty perverzáku!"
"Radím ti, abys mě vyslechl."
"A nemohlo by to počkat, až se osprchuju?"
"Ehm... ale ovšem," Loki zmizel za dveřmi.
Stark sice byl polobohu svým způsobem dlužný záchranu života, ale žádné laskavosti mu rozhodně oplácet nehodlal. Schválně svůj pobyt v koupelně ještě protáhl, zabalil se do sametového županu, upravil si účes, zapnul pračku se špinavým zmuchlaným oblekem a pak se milostivě uráčil jít ven.
Znuděného Lokiho zastihl zrovna, když v podřepu zkoumal podlahu, na které ta odporná krev také ulpěla. Rychle popadl nejbližší hadr, hrubě černovlasého slídila odstrčil a jal se skvrny utírat.
"Vidím, že srdce funguje, jak má," protáhl spokojeně Loki:"...jsi teď silnější, nesmrtelný a už ti také zjevně došlo, jak mizivou cenu má pouhý jeden prašivý lidský život. Kdo to byl? Žena nebo muž? Dítě nebo stařec?"
"Drž hubu."
"Máš pravdu, hlavní je, že ti vraždit nevadí a to já přesně potřebuji. Zabiješ pro mě určitou osobu."
"Na to zapomeň, nechci mít potíže s poldama."
"Dlužíš mi to."
"Nic ti nedlužím."
Ironman se pečlivě vyhnul jeho pohledu a vydal se vyhodit inkriminující hadru. Nakonec ho ale stejně přemohla zvědavost a musel se zeptat.
"Koho?"
"Kapitána Ameriku."
Ztuhl a překvapeně na něj pohlédl. Loki se mírně usmíval a bezděky si pohrával se sponou na svém plášti.
"Proč jeho?"
"Řekněme, že už něco tuší o tvém menším vražedném výletu."
"A ostatní potom nebudou, když ho jen tak zabiju?"
"Pomohl bych ti schovat jeho mrtvolu a zajistit úkryt," lákal ho bůh lsti:"... ovšem za podmínky, že pro mě budeš dělat více těchle... "špinavých práciček."
"Ne!" zamítl to rezolutně Tony. Ať se na to díval jakkoliv, bylo pro něj tohle spojenectví nevýhodné. Nechtěl být otrokem nebo psancem a navíc mu něco říkalo, že kapitána ani vlastně zabít nechce, přestože nejspíš něco tuší.
"Je to tvé poslední slovo?"
"Ne. Mý poslední slovo je VYPADNI!"
"Jak chceš," odtušil Loki hrozivě: "Stejně posloužíš mému plánu, ať chceš nebo nechceš."
Povýšeně odkráčel do výtahu a zvolil si nejspodnější tlačítko.
A Stark jen zamumlal něco o tom že je "až po kolena ve sračkách " a pustil si na plný repráky Iron Maiden, aby zabil myšlenky.

...

Slunce se odráželo v tísících oken honosného vysokého ústředí SHIELDU, až si musel Loki před tou oslepující září clonit oči. Probudil v sobě svou magii a chvilku si jen užíval to uspokojivé šímrání v konečcích prstů, než provedl patřičné kouzlo.
Když sebevědomě kráčel do budovy, neměl už dlouhé havraní vlasy, bledou pleť a zelenočerný plášť se zlatými přezkami.
Jeho vzrůst se zmenšil, vlasy zhnědly, narostly mu vousy a na hrudi se mu rozzářil kruhový reaktor.
"Tony jde zamíchat s kartami," ušklíbl se pro sebe. Kde teď asi pobývá kapitán Amerika?