I´m your captain

Ahoj, všichni. :)

Dnes tu jsem s novým dílem Příběhů z Asgardu. Je docela krátký (hodně), ale o to více úchylnější, takže snad bych se mohla někomu zavděčit. :D

15+

Maya

 
   (Odehrává se poté, co Thor Lokiho osvobodí z vězení, aby mu pomohl porazit Malekitha, a bůh neplechy si hraje s cizími podobami.)

   "Třeba se ti víc zavděčím jako jeden z příslušníků té tvé nové party," uculil se na něj a ve vteřině z něj byl někdo jiný.
   "Oh, tohle je mnohem lepší," zacvrlikal vesele sympaticky vypadající muž říkající si Kapitán Amerika. Bůh hromu vedle něj nějak neprojevoval zájem o cokoliv, co jeho bratr prováděl. Zatím.
   "Ten kostým je přehnanej... a těsnej," pokračoval, snažíc se svého společníka za každou cenu zaujmout. "Ale cítím, jak ve mně roste odvaha konat dobro."
   A v ten moment se po něm Thor ohlédl, což neměl dělat. Jeho studánkově modré oči zabloudily na kapitánovo pozadí a jeho racionální mysl málem explodovala. Steve měl vskutku nádherný zadek, to je pravda, ale on spíš pomyslel na skutečného Lokiho, jehož tělo vždy tak šíleně obdivoval a toužil po něm. Tohohle si ale Rogersova iluze nevšímala.
   "Hele, chceš slyšet plamenný projev o pravdě, cti, vlastenectví..." pravil stále nadšeně a otočil se ke svému bratru čelem. Odinson se zamračil, když mu zmizel ten nádherný výhled a pohlédl do jiskřících modrých očí Avengera.
   "Bůh žehnej Americe," zvolal ještě, než byl Thorem přimáčknut ke zdi. V tu chvíli jeho iluze povolila a hromovládce teď zakrýval pusu znovu tomu vysokému černovláskovi.
   "Přestaň zneužívat cizích podob," zavrčel blonďák.
   "Sentiment," zamrmlal bůh neplechy spíše sám pro sebe, tedy když mu byla opět uvolněna ústa, a ušklíbl se.
   "Ale nech si tu uniformu," pravil hlubokým hlasem, který Lokiho překvapil.
   "Cože?" opustil najednou své kousavé poznámky a prostě se nechápavě zeptal.
   "Tu uniformu," rozkázal Thor a v očích mu zajiskřil vztek, který se však míchal ještě s něčím, co bylo mladšímu z princů povědomé. Ale bylo to už přeci tak dlouho...
   "Nehodlám tě poslouchat," odsekl, ale neubránil se dalšímu úšklebku. "A navíc, neříkal jsi něco o tom, že máme úkol, tajnou misi?"
   "Udělej to," vyštěkl dost rázně na to, aby sebou Loki cukl a hlavně z leknutí nechal znovu vytvořit modrý oblek s rudými a bílými pruhy. Odinson spokojeně zamručel a jeho oči ztmavlé vzrušením začaly beze studu putovat po bratrově těle v upnutém kostýmu.
   Loki ztuhl, polil ho ledový pot. V žádném případě se mu nelíbil Thorův hladový pohled zkoumající jeho křivky. Ne teď.
   "Co to děláš?" zeptal se vcelku zbytečně, když přestaly blonďákovy silné dlaně svírat černovláskova zápěstí a začaly obkreslovat jeho boky.
   Nižšímu Asgarďanovi se zrychlil dech a tentokrát jeho dlaně vystřelily vzhůru, aby sevřely ruce hromovládce.
   "Ne," pravil chladně i přesto, že jeho srdce říkalo něco jiného... Nebo spíše trochu jiná část jeho těla.
   "Mlč," odsekl modrooký blonďák, vymámil svá zápěstí a dostal se nimi až k jeho pozadí, které bylo  ukryto velmi natěsno ve stahovací modré látce.
   "Opovaž se-" snažil se ho Loki ještě zastavit, ale to už Thorovy velké dlaně pevně stiskly jeho půlky tak, až to přinutilo jeho nevlastního bratra slabě vyjeknout.
   Tohle mladý Laufeyson už znal, nebylo to poprvé, co to Thor udělal. Jenže naposledy to bylo ještě před jeho pádem z Bifrostu, před Avengers, jeho uvězněním a Jane. Za tu dobu se hromovládcovi zřejmě velmi stýskalo a najednou si to jednoduše uvědomil, vypustil z hlavy svou dívku, Malekitha i své přátele a soustředil se jen na to, jak se zbavit své frustrace.
   "Otoč se," zavrčel, nečekal na splnění rozkazu a už ho otáčel zády k němu. Za jeho protestů ho přitiskl hrudí ke zdi, přidržel jeho ruce u sebe jednou ze svých dlaní a tou druhou se znovu vrátil k jeho zadku.
   Tmavovlasý bůh se chystal znovu protestovat a zasypat svého netolerantního bratra nadávkami, ale to už mu Thor kolenem pomohl roztáhnout nohy více od sebe a prsty sjel po zadku dolů po nejvíce napnutém místě modré uniformy, což donutilo Lokiho kousnout se do rtu, aby potlačil nechtěné zasténání.
   "D- dost," zašeptal jen z principu. Zavřel oči, čelem se opřel o zeď a pootevřel nevědomky ústa, když blonďák neustával v jeho hlazení. Najednou ucítil štiplavou bolest a zvuk trhnutí.
   "Co to-"
   "Nemáme čas," umlčel ho jednou prostou větou, kterou zašeptal do jeho ucha. Pohladil ho po lehce zčervenalé kůži na stehnech a pozadí od toho, jak z něj násilím strhl oblek.
   "Nemusíš to dělat," pravil bůh iluzí, když cítil, jak se do jeho těla okamžitě začaly dobývat dva nasliněné prsty. Ani trochu se mu nelíbila představa, že ho Thor znásilní tady a teď, i když dlouhé dny pobytu v žaláři dělaly své a jeho tělo s hromovládcovým nápadem rozhodně souhlasilo.
   "Mlč," zopakoval Odinson rázně. Zrychlil už tak dost odfláknutou přípravu a jeho zaplavil pocit neskutečné prázdnoty. Celé jeho tělo hořelo nedočkavostí a zároveň tím příšerným vztekem, že s ním zachází jako s otrokem.
   Uslyšel zvuk shrnování kalhot. Natočil hlavu tak, aby si ho mohl rychle prohlédnout. Viděl, že to myslí opravdu vážně, jeho vzrušení nelhalo. Zlehka si olízl ret. Nebylo mu však dopřáno déle si ho prohlížet, jelikož byl znovu přitlačen ke zdi, přičemž bratrovy ruce opět bloudily po jeho těle, až se zastavily na bocích, které pevně sevřely.
   "Připraven?" šeptl nadrženě a ke své vlastní frustraci se svým údem několikrát otřel o Lokiho zadek.
   "Ne," odsekl nižší automaticky. Odinson to nevnímal, dlaněmi se posunul o kousek níž, aby ho donutil vyšpulit pozadí k němu. Špičkou se se zlehka dotkl jeho otvoru.
   "Tak dělej, nemáme na to celý den," zavrčel mladší bůh, který už se nějak smířil s tím faktem, že bude nedobrovolně znásilněn, a rozhodl se mu vyjít vstříc. Projednou.
   Thor poslechl a okamžitě do něj začal postupně zasouvat celou svou délku. Loki zalapal po dechu a vytřeštil oči. Nedělal to se svým nevlastním bráškou poprvé, ale přeci jenom to byla už delší doba a najednou mu připadal strašně obrovský. Jeho svaly se leknutím stáhly a trochu tím znesnadnily blonďákovi přístup.
   "No tak, bratříčku," šeptal Thor. "Uvolni se," ponoukal ho už trochu jemněji, než původně začal. Zabořil nos do jeho vlasů a postupoval dál. Černovlásek zakňoural a nutil své tělo k podvolení. Stále je však tlačil čas.
   Najednou se v něm ocitl celý. Laufeyson si začínal zvykat, stažené útroby lehce povolily, jen jeho dech byl stále zrychlený a hrudník se zprudka zvedal.
   "Můžeš," zachrčel,pevně se zapřel a prohnul v zádech.
   Bůh hromu zkontroloval zastřeným pohledem okolí chodby a hned poté se rozpohyboval. Začínal celkem hrubě, takže jeho mladší bratr několikrát bolestně vyjekl. Skousl si ret, jelikož se jeho pronikavý hlas velmi silně odrážel od stěn a stropu.
   "Tiše," snažil se ho Avenger umlčet, ale navzdory právě vyslovenému příkazu sám ne zrovna slabě zasténal. Poháněla ho už jen touha a frustrace, kvůli které tohle všechno začalo. A navíc, Loki byl pořád dost těsný, což jen umocňovalo jeho vzrušení. Když už získali správný rytmus- jeho bratr mu vycházel vstříc- šlo to mnohem snáz.
   "Víc, Tho- re," mumlal tmavovlasý princ mezi přírazy. Líbilo se mu to. Odinson narážel na nejcitlivější bod v jeho těle každým zasunutím, nenechal ho chvíli na pokoji.
   A když nad tím tak přemýšlel, vlastně mu to opravdu chybělo. Nikdo to nedokáže tak jako jeho bratříček. Chtěl ho, oba to věděli.
   Blonďák mu vyhověl, zrychlil o něco víc a v obou dvou postupně míra vzrušení vystoupávala zprudka nahoru, už to nebylo k vydržení.
   Najednou však hromovládce zpomalil. Mladší bůh otevřel slastí sevřené oči a natočil k němu přes levé rameno tvář. Na to vládce mjolniru čekal a věnoval mu polibek, přičemž mu do jeho úst okamžitě zajel jazykem. Laufeyův syn zaprotestoval snad jen proto, že ho zachvátila ještě větší frustrace z nenaplněné úlevy, ale i tak mu vyšel svým jazykem vstříc.
   "Tohle mi chybělo," zavrněl Thor to, na co mysleli oba dva, jen se to báli říct. Lokiho strach o ponížení se a hromovládcův o to, že to nestihnou a někdo je uvidí, byl najednou tatam.
   "Teď to dokončím, dobře?" požádal o souhlas, který dostal v podobě zpátečního přírazu. Naposledy se nosem otřel o jeho tvář a opět se vrátil k původnímu tempu, aby tak ukojil jejich chtíč. Už nemluvili, celou chodbu naplnily jejich špatně potlačované vzdechy.
   Netrvalo dlouho a oba bratři konečně dosáhli vrcholu. Nejdříve se udělal Loki do Thorovy čekající dlaně, která ho při posledních přírazech obemknula, a poté i nadržený hromovládce. Zůstal ještě chvíli v něm, opřel se o něj čelem a vydýchával se. Své paže mu obmotal kolem břicha, které se také stále nepravidelně a rychlým tempem nadzvedávalo.
   "Panebože, co to...?" vyrušil je dost vyděšený hlas Midgarďanky.
   "Thore?!" ozvala se druhá tmavovlasá dívka.
   Laufeyson cítil, jak sebou o jeho záda opřený bratr (mimochodem stále v něm) škubnul, a oba natočili pohled do chodby. Několik metrů od nich stála Jane se Sif a na jejích tvářích hrál jeden výraz za druhým, jako na kolotoči.
   Milenci se od sebe nemohli oddělit, jelikož to by ukázali intimní partie, které se v Thorově případě špatně skrývají, když se je snažíte z někoho vyndat. Samozřejmě to mohl černovlásek krýt magií, ale koho by to v tu chvíli napadlo.
   Prvních pár desítek vteřin se nikdo ani nehnul, než napjaté ticho prolomil až samotný Loki, který si samozřejmě neodpustil na nervy jdoucí úšklebek.
   "Povězte mi, chcete slyšet projev o pravdě a cti?"