Přeji hezké odpoledne všem. :)
Jsem zpátky s další kapitolou Pouta. Já vím, slíbila jsem Stony, ale ono se to jaksi nechce hnout kupředu. Mám jich rozepsaných víc, takže netuším, co dokončím první. Nicméně tam mám například i Stucky a original slash, tak si klidně napište, co byste chtěli. Taky jsem se chtěla zeptat, jestli je tu nějaký příznivce femslash, jelikož jsem si říkala, že by nebylo špatné zkusit napsat i něco na tohle téma.
Btw vyhovuje vám délka kapitol? Mně se zdají čím dál kratší.
Komentáře vždy potěší (ať vím, jestli to baví). ;)
V rámci možností hezké počtení.
Maya
"Co se tam teď děje?" zeptal se Steve už asi popadesáté za ty dva týdny, co s ním Bucky bydlel.
"Pořád to samý. Jess si uvědomuje, že Freda furt miluje," řekl James ležící břichem na gauči a jen líně zvedl hlavu od své knihy.
"Tak mi potom řekni, až se ti dva zase setkají," usmál se blonďák a hodil přes sebe bundu. Udělal to jen ze zvyku, venku už bývalo teplo, vlastně ji nepotřeboval. "Skočím zatím nakoupit, mám ti něco donýst?"
"Možná čokoládu," odpověděl vesele a strašně ho u toho bavilo sledovat, jak jeho kamarád překvapeně kulí oči.
"Vždyť jsem ti koupil takovou velkou zásobu sladkýho... před dvěma dny! Jsi jako popelnice," zanaříkal, ale nemohl se ubránit upřímnému smíchu. "No jo, něco ti teda donesu. Dál?"
Válící se voják se na chvíli zamyslel, než ke kapitánovi znovu zvedl tmavě modré oči.
"Chtěl bych Thora," ozvalo se prostě. V ten moment se Stevův žaludek prudce stáhl, srdce se mu rozbušilo a polil jej studený pot. V ústech mu vyschlo, najednou mu došla slova.
Barnes se posadil, snažíc se přitom nespadnout z pohovky dolů při mohutném výbuchu smíchu.
"Heh, měl... ses... vidět," mumlal, ale když spatřil kamarádův kamenný výraz, raději se pokoušel uklidnit. Rogers zkřížil ruce na prsou, jeho světle modré oči více zledovatěly a působily nebezpečně chladně.
"Jen jsem s ním chtěl o něčem mluvit," dostal ze sebe klidně, když už první euforie z blonďákova zkoprnění začala odpadávat. "A promiň."
"To je v pořádku," zakroutil Steve hlavou. Měl pocit, že mu praskne, ale za nic na světě by to teď nedal najevo. Věděl, že Thor má svou Jane a zachvátil ho strach o přítele, který by měl zlomené srdce. A zároveň... Ano, byla tu i určitá žárlivost. Cítil se až hloupě, že jeho mysl okamžitě takto prudce reaguje jen při pouhém pomyšlení, že by Bucky patřil někomu jinému, než jemu.
"Příští týden máme poradu s Furym, tak jako každý měsíc. Sice je to v úterý, kdy máš sezení s doktorem, ale až odpoledne. Možná by mu nevadilo, že tam budeš s námi."
"Tak fajn," souhlasil Bucky, pohodlně se opřel a vrátil se ke čtení.
"Můžu se ještě na něco zeptat?" ozval se Rogers.
"Cokoliv," zamumlal, přičemž ani nezvedl pohled.
"O čem chceš s Thorem mluvit?"
Barnes zpozorněl, ale nedal na sobě nic takového znát, pouze pokrčil rameny.
"Jen tak," řekl prostě.
"To už jsi mi řekl jednou," namítl Steve se zklamáním a lehkým podrážděním v hlase.
"Víš co? Řeknu ti to, až si s ním o tom promluvím, dobře?" kapituloval Winter soldier, když si tak nějak uvědomil, že rozhodně nepotřebuje, aby na něj byl momentálně jeho jediný přítel (když pomineme tajemného létajícího chlapa a jeho bráchu) naštvaný. A ke všemu jeho ručitel a živitel.
"Tak dobře, díky, Bucky," pravil blonďák s úsměvem, ale vlastně svému kamarádu ani moc nevěřil. Tedy, v tomhle ne. Ale začínalo ho čím dál více zajímat, co může mít on s Thorem společného.¨
"Takže jak to teď bude?" zeptal se, upravil si vyhrnuté triko a začal si nasazovat volné maskáčové kalhoty. Jeho společníkovi stačilo jen zapnout zip a zvednout se ze židle.
"Steve potřebuje někoho, kdo mu bude pomáhat při osvobozování ostatních vojáků ze zajetí Red Skulla tady v Itálii," řekl a pomohl Lokimu upravit si rozcuchané černé vlasy. "Takže kousek odsud mám pronajatý prozatímní byt."
"Budeme se tedy vídat častěji?" zeptal se a zelené oči mu u toho nadějí jen sladce zářily. Bucky s úsměvem pokývl a šťastný Asgarďan se mu vrhl kolem krku.
"Měl jsem podezření, že ti zde sloužím pouze k ukojení tvých tužeb," zamumlal do jeho ramene.
"Jak sis tohle mohl vůbec myslet, Loki?" zeptal se Barnes nechápavě a věnoval mu drobný polibek do vlasů, přičemž mu přejížděl dlaní přes záda. "Vždyť víš, že tě miluju."
"Vím... Smím se tě na něco zeptat?"
"Samozřejmě," odpověděl Bucky krátce a když zvedl bůh iluzí pohled, pohladil ho po tváři.
"Jsem tvůj první?" zazněla do ticha otázka, v jejíž tónu nešlo poznat žádné citové zabarvení. Šlo jen o zvědavost.
"V určitým smyslu ano," přiznal smrtelník. "Měl jsem kamaráda, který byl stejný jako já. Ale to bylo tak před třemi lety, to jsem si teprv přiznával, že jsem na kluky. On musel odjet a už jsme se neviděli. Nikdy jsme spolu nespali, nemiloval jsem ho," vysvětlil.
"A co Steve?"
"Co s ním?"
"No, jenom že jste si dost blízcí..." promlouval Loki tiše.
"Žárlíš?"
"Příšerně," zněla odpověď bez jakéhokoliv studu.
"Nemusíš, mám přece tebe," usmál se na něj a přinutil ho více se k němu natisknout. Viděl na něm to podráždění, ten vztek, že s ním nemůže být tak často jako Steve. Prstem si natočil jeho tvář k sobě.
"Přísahám, že..." zašeptal a lehce ho líbnul na rty.
"Přísaháš, že co?" vymáhal nedočkavý černovlásek odpověď.
"Přísahám, že jakmile skončí válka a všechno se urovná, odjedu s tebou někam, kde nás přijmou takové, jací jsme. Ať už to bude na konec světa... konec všech světů," řekl naprosto vážně a jako vždy, když si byli tak blízko, studoval jeho tvář.
"Šel bys se mnou i na Asgard?" toužil vědět.
"Pokud bys chtěl."
"Mohli bychom se tam i vzít... I kdyby to jistě obnášelo určité problémy. Otec by nebyl nadšený, ale jsem si jistý, že matka by nás podporovala a..."
"Loki?"
"Ano?" zvedl k němu pohled a setkal se s jeho modrýma očima, které ho celou dobu sledovaly.
"Miluju tě, udělám pro tebe cokoliv," zašeptal a jejich rty se znovu setkaly v něžném polibku.
"Koukám, že nám vedeš novýho kámoše," zvolal Tony zvesela a všichni přítomní Avengeři zvedli pohled k nově příchozím. Bucky se mírně zamračil, ale odpověděl Starkovi na pozdrav a dál kráčel po Stevově boku směrem k velkému stolu, kde každý měsíc probíhala jejich společná porada.
"Dobré odpoledne, Steve i Jamesi," pozdravil kromě ostatních i Thor. "Mohli bychom si spolu poté promluvit?" zeptal se nižšího z vojáků.
"Proto jsem tady. Slíbils, že přijdeš brzo, ale vykašlal ses na mě," řekl, ale neznělo to moc nepřátelsky.
"Chtěl jsem počkat, až budeš zcela vyléčen," podotkl hromovládce.
"Nic mi není, jak vidíš."
"Dobrá, omlouvám se. Můžeme to vyřešit, až zde skončíme?"
"Jasně, to bude lepší."
5 zmatených lidí je pozorovalo s otazníky v očích. Barnes nad tím jen pokrčil rameny.
...
"Takže... Jak to teda bude?" zeptal se o hodinu později.
"Probral jsem to s matkou, mohla by nám pomoci," začal Thor a už to se Buckymu nelíbilo.
"Jakože vaše máma bude ráda, když půjde cizí chlap na návštěvu jejího syna... eh, do vězení?" zamrmlal skepticky.
Seděli ve městě na lavičce s párkem v rohlíku v rukou. James snědl teprve dva, zato hromovládce neměl daleko do desíti.
"Neměj obavy, ona nám pomůže. Má Lokiho velmi ráda, je nadšená z toho, že má někoho, kdo jej miluje," pokračoval blonďák a ukousl si další sousto, což znamenalo skoro polovinu jeho svačiny,
"Neřekl bych, že 'miluje' je to správný slovo," řekl voják tiše. Thor se na něj otočil.
"Ah, jistě, chápu. Vaše odloučení bylo moc dlouhé, nejsi si jist," kývl hlavou a za dvě vteřiny už bylo po hot dogu. "Každopádně dnes přespávám u své Jane a zítra se vracím na Asgard. Mám tedy ráno přijít k vám a vyzvednout tě?" zeptal se, když polkl a chvíli uvažoval, zda mu to stačilo nebo si má koupit ještě jeden.
"Když budeš tak hodnej," přitakal Barnes v odpověď.
"Mimochodem, jak se ti daří se Stevem? Vypadá nyní mnohem šťastněji, když spolu bydlíte," pravil bůh hromu poté, co se rozhodl, že se znovu nají až u své přítelkyně.
"Jo, je to fajn. Umí skvěle vařit a má televizi, líbí se mi tam," usmál se mladší. Vzpomněl si ale na to, co mu slíbil. Vlastně ani nevěděl, proč ho tak znervózňuje představa, že by se měl Rogersovi svěřit. Možná měl strach z toho, že by ho zklamal, protože Thor přeci říkal, že k němu něco cítí.
"To jsem velmi rád."
"Takže se pro mě zítra zastavíš? V kolik?" snažil se navrátit k původnímu tématu jejich debaty. Napadlo ho ale, že ani neví, kde by byl radši. Jestli u Steva, kterýmu se nemůže ani podívat do očí, když před ním skrývá své malé tajemství s přáním odjet se podívat do Asgardu- ať už je to kdekoliv- nebo kdesi v háji, kde se setká s někým, který se mu sice zjevoval ve vzpomínkách poměrně často, ale pořád si připadal, že ho ani trošičku nezná a vůbec se nepodobá tomu chlápkovi, co ho v Anglii unesl.
"Po svítání, pokud by to bylo možné."
"To je v kolik hodin?"
"Netuším. V šest?"
"To se ti chce vstávat tak brzo?" zamrmlal Bucky pochybovačně.
"Máš pravdu, nevyznám se v místním čase," pokrčil blonďatý bůh rameny. "Tak kolem desáté, šlo by to?"
"Jo, to by šlo," potvrdil mu. "Ale ještě furt netuším, kde ten Asgard je. Steve mi vysvětloval, jak to s je tebou, takže už vím, proč máš to kladivo. Taky povídal něco o tom, že se to neshoduje s naší vírou nebo tak něco, ale o tom nic nevím, to si nějak z minulosti nepamatuju," rozvykládal se. "Docela to beru, ale nepochopil jsem, co je to Bifrost."
"To je brána mezi světy a-"
"To říkal Steve taky," přerušil ho Bucky. "Ale nechápu, jak jako mezi světy?" Odinson pokýval hlavou a na chvíli se zamyslel.
"Ono bude možná lepší, když ti to zítra při naší cestě ukáži. Myslím, že ani z mého popisu, bys to nepochopil," pravil Thor.
"Tak dobře. Už asi budu muset jít, Steve bude vyvádět, že už jsem měl být doma. Nechce, aby na mě musel volat fízly a tak, kdybych chtěl utýct," řekl James, postavil se a setřepal si drobky z kalhot. Hromovládce ho napodobil.
"Dobrá tedy, uvidíme se zítra," odvětil vyšší a poplácal ho po zádech dřív, než stačil uhnout. "Užij si zbytek dne, Jamesi," popřál mu ještě.
"Ty taky," opáčil voják, snažící se ignorovat tupou bolest u ramene. Strčil ruce do kapes a už se chtěl začít šourat k jeho dočasnému bydlišti, ale pak ho něco napadlo a zastavil se.
"Hele, Thore," zavolal ještě, když od sebe byli už skoro dvě desítky metrů. Blonďák ho uslyšel a také se otočil.
"Myslíš, že mě chce tvůj bratr vůbec vidět?" zeptal se s kamennou tváří. Přemýšlel nad tím, jak by se zachoval, kdyby řekl ne.
"Bude štěstím bez sebe, to ve vsadím, i když to nedá najevo," odpověděl Asgarďan s úsměvem.
Žádné komentáře:
Okomentovat