Vložte minci!

Staň se superhrdinou, říkali... bude to zábava, říkali...

Je tu další Frostshield!

Původně to měla být jednorázovka, ale nějak se to rozjelo, takže to rozdělím.

Nečekejte žádný sáhodlouhý román, je to spíš taková jednorázovková blbinka :*

Nebo spíš šíleninka... netuším, jak mě tohle napadlo.

*Niké*

--------------------------------------------

Legenda praví, že poté, co byl lstivý a nebezpečný bůh lsti poražen, vymyslela pro něj část Avengerů krutý, překrutý trest. Pyšný Thor, prohnaný Stark a Nelítostný Fury svého nepřítele spoutali, odebrali mu magii, přelepili pusu lepící páskou a uvrhli do temného, srašidelného a úzkého automatu na kávu, kde byl odsouzen navždy připravovat odporné instantní latté, horké čokolády z prášku a granulované čaje. Tento automat prý pak postavili na jednu z chodeb ústředí SHIELDu, aby jej měli stále pod dohledem. Podle legendy tam Loki, zoufalý a neschopný pohybu, dlí zavřený dodnes, přísně strážen svými neoblomnými vězniteli.

...

"... a toto hlášení o zásahu týmu potřebuji ještě ve třech kopiích s přiloženou dokumentací o zatčených, jejich popisy, podpisy a razítkem ministerstva obrany. Je doufám jasné, že co nejdříve," stříbrem prokvetlý knír vládního úředníka se vzrušeně natřásal a jeho majitel svižně přecházel sem kolem konferenčního stolku, u nějž sedělo sedm nešťastníků.
Avengers byla neporazitelná skupina hrdých válečníků, ale teď spíš připomínali znuděnou partu káraných středoškoláků.
"Pitomá byrokracie," zaklel tiše kapitán Amerika směrem k Ironmanovi.
"Jojo, horší než nacismus, že?" prohodil tmavovlasý a výraz umírajícího devadesátníka  v jeho obličeji nahradil ležérní úsměv.
Steve se nad jeho slovy vážně zamyslel.
"Dalo by se to srovnávat," odvětil nakonec a s mlhou v hlavě sledoval úředníkův knírek.
Tony se hlasitě rozesmál. Ne, že by byla kapitánova slova nějak vtipná, ale znáte to - když se hodně nudíte, rozesměje vás už cokoliv.
Toto vyrušení upoutalo pozornost celé místnosti. Superhrdinové se začali ušklíbat a chlapík z ministerstva si miliardáře změřil skrz své silné brýle přísným pohledem.
"O čem jsem tu teď půl hodiny mluvil, pane Starku?" vyštěkl učitelsky.
"Oddělat prezidenta, nastražit nálože, jed do pití, má to vypadat jako nehoda... blablabla... spolehni se kámo. A teď přestávka na kafe!" plácl drze Ironman.
Avengers už na nic nečekali a jako divoká voda se vyhrnuli z místnosti. Jen kapitán Amerika se na úředníka, bledého pokořením a vztekem, omluvně usmál a ze zdvořilosti si od něj vzal štos papírů, jejž bylo potřeba vyplnit.
Bylo jasné, že se přestávka na kafe dooost protáhne.
A stejně tak bylo jasné, že to šílené papírování zůstane nakonec na Rogersovi.
Cestou ven narazil na zbytek týmu, který ještě zatím neprchl. Thor a Nat postávali u nápojového automatu a sledovali, jak do něj Stark cpe jednu minci za druhou a objednává stále nové a nové nápoje.
"Hrnečku vař!" nakázal Ironman a s gustem zmáčkl tlačítko. Přístroj vyplivl prázdný kelímek a nalil do něj kouřící tekutinu.
Steve se překvapeně zastavil a sledoval, jak brunet celou akci znovu opakuje.
"Já myslel, že tuhle břečku nepiješ," poznamenal.
"Já ne, ale tady kamarád Thor si rád dá... když je to uvařené s láskou...," zapěl Tony a podal hromovládci kelímek.  Ten se pobaveně uchechtl a jedním lokem do sebe kávu kopl. Pak kelímek požitkářsky zmačkal a obloučkem hodil do blízkého koše.
"Co jste si do té kávy přidali?" kapitán zvedl obočí a vyměnil si zmatený pohled s Natashou, která na tom byla zjevně stejně jako on. Naprosto mimo.
"Dej si taky, přinejmenším budeš mít energii na tohle," pobídl ho Stark a ukázal na lejstra v jeho rukou.
Romanovová nad nimi pokrčila rameny a odebrala se pryč. Vzápětí ji následovali i culící se Ironman s bohem hromu.
"Nuda je mocná čarodějka, když dokázala probudit tak velké přátelství mezi Tonym a Thorem," pomyslel si vykulený voják.
"...Anebo že by to bylo tou kávou?" rozvíjel dál svou myšlenku nahlas.
Unaveně vydechl, prostřel si unavené oči a vybral si to nejmenší zlo - horkou čokoládu. S povzbudivě hřejícím nápojem v ruce se vydal domů.

...

Štos papírů se zaduněním přistál na psacím stole.
"Hurá," kapitánovo nadšení bylo nezměrné.
"Staň se superhrdinou, říkali... bude to zábava, říkali..."
Ostražitě upil z přineseného kelímku, ušklíbl se a odložil jej po své pravici. Ještě nikdy ho tak nefascinovalo vybavení jeho bytu. Měl by častěji utírat prach... a taky skladovací pořádek na jeho stole se začínal vymykat normálu...

Pohled mu spočinul na horké čokoládě. Na papírovém kelímku byla vytištěna kýčovitá fotka nějaké usmívající se ženy - made in photoshop - avšak přes její obličej se táhl kostrbatý hnědý nápis:

"Pomoc!!!" 

Kapitán ho prozkoumal blíž. Musel být napsaný holou rukou, podle patrných otisků prstů... Opatrně nápis olízl a ústa se mu znechuceně stáhla. Bylo to psané kávou!
"Jo, Starku, asi jsem tak pitomej, abych zachraňoval automat na kávu," procedil dopáleně, dopil čokoládu a kelímek už bez dalšího přemýšlení vyhodil.

...

Laufeyson netrpělivě odhrnul z obličeje závoj černých vlasů, popadl další kelímek a umístil jej do úzkého proužku světla, který tam prosvítal mezírkou ve stropě, aby lépe viděl. Opřel se o dávkovač vody, aby s mu v rámci možností dobře psalo, namočil si prsty do prášku na přípravu cappuccina, trošku si je namočil a ze všech sil se snažil na kelímku vytvořit nápis.
Ruka se mu třásla, čelo se mu orosilo, ale když byl hotov, rty mu zkřivil šílený pomstychtivý úsměv.
Přes celý kelímek se táhl jasný vzkaz.

...

"Už to mám, dokázal jsem to!" kapitánův jásavý hlas se ozvěnou rozléhal po chodbě, vedoucí ke konferenčnímu sálku.
Nikdo mu však neodpovídal, poněvadž zvyk chodit na porady včas si osvojil zatím jen on.
Ztichl a rozpačitě se zastavil.
Dlouhou chodbou opožděně doznívala ozvěna a...
*ťuk ťuk*
"Co to...," Rogers se přikrčil a po špičkách doťapal k blízko stojícímu automatu. Opravdu to klepání vycházelo zevnitř?
*ťuk ťuk* zaklepal na stěnu.
*DŽAMMM!* v odpověď mu zaduněla taková dělovka, až úlekem odskočil.
"Kdo jsi?"  zahučel na automat.
Nic. Žádná odpověď.
Spěšně vytáhl peněženku, z ní pár drobných a objednal si latté.
Uvnitř stroje to zachrastilo a vzápětí vypadl kelímek. Steve netrpělivě čekal, než se naplní a pak ho rychle vytáhl. Opět byl popsán kostrbatým písmem. Napjatě se dal do čtení:

"Thor je buzna!"

"Počkat... cože?" 

Nedostal moc času na přemýšlení, poněvadž se chodbou začaly rozléhat dunivé kroky.

"Tak co, příteli Anthony, jaký nápoj si dnes dáme?" 

Thor. A Stark.

Latté, nelatté, kapitán kelímek bleskurychle vyhodil do koše a pelášil do konferenční místnosti, aby ho ti dva nespatřili.

Začal mít totiž nepříjemné podezření, za prvé, že ti dva zavřeli někoho nevinného do té plechové skříně, a za druhé, že Thor je gay.

--------------------------------------------------------------------

Věnováno památce obětem, které zahynuly zamčené v automatech na kávu.