Chybíš mi 1. část

Pěkný den, přeji.

Dopsala jsem IronFrost povídku a mezitím, co budu dodělávat ty další, jsem si nemohla pomoc a rozepsala novou. Kapitolovku Thorki tu ještě nemáme, tak proč ne? :) 

Mimochodem, vím, že je Tom Hiddleston Brit, ale tu větu s čajem jsem si nemohla odpustit.

Příjemné počtení.

Maya

THOR: 

   Už je to několik měsíců, co Loki zmizel. Porušil otcův zákaz opustit Asgard po tom, co učinil na Midgardu. Bál jsem se o něj. Bál jsem se, že ho najdou a bude mu hrozit trest smrti, ale zároveň jsem měl strach, že už ho neuvidím nikdy. Do čeho jsi se to zase zamotal, bratříčku?

   Pomáhal jsem Avengers s jedním úkolem, když jsem si ho všiml. Byl v obrovském davu, ale já bych ho poznal mezi miliony jiných. Vlasy měl svázané v culík, na nose černé sluneční brýle a oblečen byl do nějakého zdejšího tmavozeleného kabátu. Procházel se ulicí a ani si mne nevšiml.

   "Thore, seš OK?" otázal se Clint a lehce se mnu zatřásl.

   "Ehm... ano, ano jsem," dostal jsem ze sebe. Když jsem se opět otočil, byl pryč.

   Po zbytek dne jsem měl jiné starosti, tak jsem na něj nemyslel. Zůstal jsem tu noc ve Starktower a když byla tma, pozoroval jsem hvězdy nad tímto zvláštním městem a myslel na svého bratra. Co asi dělá?

LOKI:

   Život na Midgardu nebyl moc pohodlný. Všude samý spěch a křik. Vzhledem k tomu, že jsem se musel uskromnit s magií, aby mě nemohli vypátrat, zvykalo se mi vcelku pomalu. 

   Ten den jsem nebyl moc ostražitý. V kavárně jsem ochutnal nápoj, který zde nazývali "Černý čas s mlékem" a vracel se do bytu s odpornou pachutí v puse. Prý dobrota... Pche!

   Každopádně tam byl ten- eh- tým Avengers. Podařilo se mi je šikovně obejít a ztratil jsem se v davu smrtelníků. Thor si mě ale všiml. Zíral na mě a já měl sto chutí na něj zakřičet, ať se věnuje svým věcem. Pravděpodobně mne poznal, ale neřekl ostatním nic. Sentiment! Alespoň v tom tedy doufám, svou hlavu mám totiž docela rád.

   Doma jsem si ohřál večeři a sedl si k televizi jako každý prostý obyvatel tohoto místa a této doby. Když se setmělo, vzhlédl jsem k obloze. Mám rád hvězdy a zde vypadaly docela jinak než na Asgardu. Určitým způsobem mě uklidňovaly.

   Po pár týdnech jsem ho uviděl zase. Úplně v klidu si šel se svými kamarádíčky do restaurace, kde jsem do té doby obědval rád.

   Avengers nakráčeli dovnitř, ale naštěstí díky narůstajícímu počtu jejich fanoušků se mi opět povedlo skrýt se v davu. Vytratil jsem se hned po zaplacení. Nevypadalo to, že by se vůbec zajímali o to, kolik peněz jim dávám a raději hleděli po zcela jiných zákaznících, ale JEHO pohledu jsem se nevyhnul.

   Tohle schovávání jsem neměl nikdy rád! Prostě jsem se otočil a drze se zahleděl Thorovi do jeho očí. Pak jsem si nasadil své brýle a odešel. Tohle mohl být konec, právě teď má hra mohla skončit a já se mohl hezky loučit se svým životem. Ale ne! Loki Laufeyson, Jótun a Asgarďan v jednom, se nevzdává.

THOR:

   Už jsem si byl plně jistý, že se jedná o Lokiho. Ten pohled v jeho zelených očích jsem viděl mnohokrát, byl to pohled, který říkal, že se nebojí, že se nevzdá. Nemohl jsem ale nic dělat, pokud jsem o něj nechtěl přijít, nemohl jsem ho poslat na popravu.

   "Vaše jídlo se připravuje podle objednávky Tonyho Starka," řekla mile dívka u stolku.

   "Děkuji, jste velmi laskavá," oplatil jsem jí úsměv. "Měl bych jednu otázku."

   "Cokoliv."

   "Ten muž, co před chvílí zaplatil... Nevíte, kde bych ho mohl nyní najít?" zeptal jsem se a snažil se přitom ignorovat, jak si pročesává vlasy a její úsměv trochu opadl.

   "Kdo? Hm... Aha, jo ten. Je to takovej podivín, chodívá sem párkrát týdně, ale kam potom chodí, to vás asi neřeknu."

   Poděkoval jsem jí a věnoval jí vyžádaný autogram. Netuším ,k čemu ho potřebovala.

...

   Zabralo to několik dní, ale získal jsem o Lokiho pravděpodobném místně pobytu nějaké informace. Díky pár podepsaným sešitům a vyžádaných polibcích na tvář několika dívkám, jsem měl možnost zhlédnout záznamy z kamer a vyslechl pár kolemjdoucích.

   Znal jsem tedy ulici a možnou budovu. Anthony si již stěžoval, že ho navštěvuji dost často a moc toho sním. Jídlo na Midgardu je moc dobré i když je podáváno v malých množstvích. Pouze jsem se mu omluvil, nemohl jsem mu přece říct, že zde hledám svého malého bratříčka.

LOKI:

   Byl klid. Žádná armáda pro mě nepřišla. Nemyslel jsem, že byl Thor až tak hloupý a nepoznal mne. Že by se o mě bál a nechtěl, abych zemřel? Dojemné!

   Jeden večer, kdy v televizi dávali zrovna nějaký film o podivném útoků mimozemských tvorů na Zemi z jiné planety- která mi mimochodem nebyla známa- zaklepal někdo na dveře.

Probuď mě! - 8. kapitola

Další díl stucky dramatu...

Mimochodem, hezkou první adventní neděli!

*Niké*

---------------------------------------------------------------------------------

Cesta do podsvětí

Barnes se toulal temnými chodbami s malou baterčičkou, která mu byla jediným ukazatelem cesty. Tma mu obvykle byla dobrým pomocníkem, neboť dokáže ledacos a ledakoho skrýt, dnes mu však byla spíše na obtíž. Škoda, že nemá brýle pro noční vidění.

Zkontroloval už asi tucet místností, narazil na dva výtahy, které byly bez elektřiny zcela k ničemu, ale nenašel žádné schody. Poslední dveře na tomto patře - poslední možnost. Konečně!

Kdyby se James byl na začátku vydal místo nalevo doprava, našel by to podělané schodiště hned a ušetřil by si spoustu času. To je zákon schválnosti!

Tak se tedy vydal po schodišti dolů. Kužel světla z jeho baterky mu osvětloval cestu. Najednou schodiště před ním zčistajasna zmizelo. Voják prudce zastavil a posvítil si do tmy pod sebou. Světlo dopadlo na trosky zbytku schodiště, které se zjevně před nedávnem zřítilo.

Winter soldier seskočil dolů a svůj pád utlumil parakotoulem. Octl se v další místnosti, stejně tmavé, jako ostatní. Posvítil si a zjistil, že je to strojovna. Všechna zařízení zde byla tichá, rezavá a zaprášená. Jeho pohled upoutal starý naftový generátor. Pokud by našel nějaké palivo, možná by se mu podařilo jej rozchodit... pak by už svítila všechna světla a mohl by se lépe orientovat!

Rozhlédl se po blízkých regálech. Barvy, lana, nářadí, pastička na myši,... kanystr s naftou! Uchopil ji svou železnou rukou a lehce s ní zatřepal. Plná. Úžasné. Odšrouboval jej a nalil do nádrže generátoru. Vzduch prosytila čpavá vůně paliva a ukazatel na nádrži vystoupal k maximu.

Po krátkém hledání objevil James šňůru na nastartování. Uchopil ji a mocně zatáhl. Budiž světlo! Stroj neochotně zavrčel, ale pak se poslušně rozběhl. Voják fascinovaně sledoval, jak se postupně žhaví drátky v žárovkách a pak, značně spokojen sám se sebou, vyšel na chodbu. 

To, co uviděl, jej praštilo do očí. Zaúpěl. Tady to zná! Už tu byl!

Vezou jej na pojízdném lehátku. Chodbou se ozývá drncání plastových koleček přes spáry v dlažbě. Do očí jej pálí nepřirozené bílé světlo ze stropních lamp. Kam jej vezou?!

Bolest mučí jeho tělo v pravidelných návalech. Chce se mu zvracet. Pomalu si začíná přát, aby jej ti náckové prostě zabili. Ta nekonečná muka se nedají vydržet! Gradující bolest jej milosrdně zbavuje vědomí.

"Steve... Ste... ve...," mumlá z posledních sil.

"Stille!" křikne jeden z mužů německy a jedou dál. Dál na operační sál...

Jamesovi se podlamovala kolena. Bylo mu z toho nanic. Ať už to přestane do háje! Vztekle vytáhl z kapsy zbytek své čokolády a naráz si jej nacpal do pusy. Pak pokračoval v cestě. Našel další schodiště, nezdržoval se a rychle jej seběhl. Beton tentokrát vydržel a on nemusel předvádět žádné gymnastické kousky.

Nemohl však přestat přemýšlet o tom... "Stevovi". Něco mu říkalo, že někoho takového zná ale,... ale... jako by jej někdy viděl ve snu... nebo... v jiném životě... Měl ho rád? Zmateně potřásl hlavou.

V hlavě mu vířilo tisíc myšlenek. Co si pamatoval, jednal a zabíjel bez zbytečných emocí. Ale poslední dobou, jako by mu někdo nakřápl ten kus kamene, který měl místo srdce.

Když pak vešel do nižšího patra a uviděl spoustu operačních postelí a chirurgického náčinní, musel pevně zavřít oči a projít místnost poslepu, aby se úplně nezhroutil. Jenom ten odporný pach formalínu v něm vyvolával bolestivé vzpomínky na ty nelidské pokusy, které na něm prováděli. Jeho pravá ruka se roztřásla, jako by vzpomínala na svou milovanou sestru, která byla nahrazena tou necitlivou kovovou...

Winter soldier obcházel poslepu kolem zdí a vždy nahlédl pouze do každých dveří, aby našel další schodiště. Všechno mu říkalo, aby utekl, schoval se, zachránil se... jeho kroky byly nejisté a pomalé.

Po pár minutách schody naštěstí našel a vydal se po nich. Toto patro procházel sotva pět minut, on se však cítil, jako by tam bloudil pět let.

Už to nemohlo být daleko.

Barnes však přesto začínal pochybovat, že to zvládne...

Iron- Frost 19. kapitola (závěr)

Takže je to tu, tohle je poslední kapitola Tony/ Loki povídky. Skončili jsme tam, jak sobec Thor oznámil, že má Loki jít zpátky na Asgard ( Nééé, promiň, Thore). :D 

Snad se bude líbit.

Jo... a je to trošičku 15+.

Maya

   Prostě odešel a nechal Tonyho samotného babrat se ve vlastních pocitech. Vlastně se ani nerozloučil, protože ho Thor odtáhl domů, ještě trochu pomuchlaného od jejich bitvy. A tak, když se všichni dali do kupy, chodil rád dokonce i na Furyho přednášky a bral i sebepitomější mise, aby napravil zamotanou hlavu. 

   A právě, když sledoval nějaký dvěstěpadesátý díl nějakého stupidního seriálu a naléval do sebe něco, co ani nevěděl, co je, projel jeho tělem slabý a dobře známý mráz.

   "Rád tě vidím, Anthony," ozval se hlas hned vedle něj. Cukl sebou, přičemž upustil láhev.

   "Ty idiote! Nevím, co to bylo, ale bylo to dobrý," zavrčel, pozorujíc rozlévající se tekutinu, vsakující se do drahého koberce.

   "To je mi hezké přivítání," uculil se bůh a pohodlně se opřel o opěradlo pohovky.

   "Víš, Loki, lidé klepou."

   "Já ale nejsem člověk."

   Jen něco zamumlal.

   "Proč tak nervózně?" zeptal se klidně a posunul se až k němu. 

   "Štveš mě."

   "Zajímavé. Dřív ti to nevadilo, tohle škádlení jsi miloval."

   "Myslíš to vážně?! Ty sis zdrhnul, klidně sis zmizel na posraný dva měsíce a já nedostal ani sex na rozloučenou," řekl stále podrážděným hlasem a podíval se na něj. Spatřil na jeho tváři mírný úsměv, byl od něj už jen kousek. Mohl se zlobit, když se díval na ten jeho usmívající obličej, když postrádal veškerou ironii a vypadal zcela přirozeně?

   "Já neodešel navždy, tedy pokud si to nepřeješ. Nechtěl jsem se loučit, když se zase vrátím," prohlížel si jej a olízl si rty.

   "Ne, naštvals mě. Můžeš jít," odsekl mu Stark a otočil se zpět k obrazovce. Nevydržel ale trucovat dlouho, jelikož se k němu Loki přilepil a vrhl se velmi chtivě na jeho ústa. Tony mu ihned začal polibek nedočkavě oplácet. Ucítil jeho pohyb a nyní mu seděl na klíně. Manipuloval s ním? Dost možná, ale momentálně mu to bylo jedno.

   "Odpuštěno," zavrněl miliardář do polibku, chytil ho za zadek a přitiskl ho ještě více k sobě. Líbal ho na krku a na jeho světlé kůži tvořil červené flíčky. Bůh se jenom chvěl v jeho náručí.

   "Jak se to, sakra, sundává? Vyšel jsem ze cviku." Zatahal za černozelený Asgardský oděv. Loki se zašklebil a nechal své oblečení zmizet. Seděl na něm teď úplně nahý.

   Tony pohledem sjížděl celou jeho štíhlou postavu, prsty přejížděl po bledé kůži a chvíli přemýšlel nad možností vzít si ho tady a teď.

   "Ložnice bude lepší," zašeptal mu bůh neplechy do ucha, pak vstal, chytil ho za ruku a táhl ho do své oblíbené místnosti v celém tomto domě. Krátký pobyt ve výtahu byl ale natolik prosycený vášní, že to vypadalo na pobyt přes noc tam.

   Loki z Tonyho strhal veškeré oblečení a nakonec se sám položil do peřin a stáhl ho na sebe. Stark slíbával každou část jeho těla, olizoval ta nejcitlivější místečka a bůh ho odměňoval hlasitými vzdechy.

   Spokojeně se věnoval jeho erekci. Muž pod ním se chvěl, kňučel. Tohle Tonymu chybělo- jeho překrásný zelenooký bůh, jeho mluva, jeho sladké rty, jeho štíhlé tělo (pořád o trochu chladnější, než by mělo být), jeho dlouhé prsty, jeho... Ano, jeho délka skutečně dělala čest oslovení "bůh". Loki si tohle užíval, jak jen mohl. Cítil jeho teplá ústa a měl pocit, že už je blízko vrcholu, ale jeho společník to nechtěl ukončit tak rychle.

   Vytáhl se nahoru a vyžádal si další, velmi vášnivý polibek. Pomalu se přestávali ovládat a tak Tony přetočil Lokiho na břicho. Dal mu pusu na krk a pak putoval jazykem po jeho páteři až  zadečku. Asgarďan zavzdychal a vyškrábal se na všechny čtyři. Roztáhl mu nohy od sebe a jemně ho dráždil na tříslech.

   "T- Tony..." zakňučel a roztřásl se, když už ho konečně začal prsty připravovat. Hnědooký muž si užíval jeho sebemenších zvuků, které vydával.

   "T- Tony, prosím..."

   Chytil ho za boky a pomalu do něj pronikal. Rukama mu přejížděl po bocích a zádech, aby se uvolnil. Když si zvyknul, Stark poprvé přirazil a oba zasténali. Loki se začal pohybovat proti němu, zrychlovali tempo. 

   Venku už se setmělo. Dva tmavovlasí muži byli zcela zaměstnaní sami sebou, spojeni v jednoho, nevýslovně spokojeni vzdychali do tmavého pokoje a poddávali se chtíči.

   "Loki..." šeptal Ironman a nořil nos do jeho havraních vlasů. Prodlužoval to, měnil polohy, až nakonec bůh nahlas vykřikl a oddal se slastnému vyvrcholení. Druhý muž ho po pár přírazech následoval a nakonec se oba zhroutili na záda do peřin a vydýchávali se.

   Po chvíli se Loki k Tonymu  přitulil, aby se o něj mohl opřít a dívat se mu do kaštanových očí. Byl unavený, ale rád a na jeho tváři hrál spokojený úsměv.

   "Loki?"

   "Anthony?"

   "Už mi tak neříkej."

   "Pokud uznám za vhodné, ale co jsi mi chtěl říct?"

   "Asi tě miluju," řekl tiše a pohladil boha po tváři. Teď už mohl a chtěl, aby to tak bylo navždy.

   "A kdo ne?" zakřenil se černovlásek a Tony ho přetáhl polštářem.

   "Naser si," zavrčel a pokusil se vstát z postele, ale Loki ho stáhl zpátky. Zatlačil ho do matrace.

   "Taky tě miluji, ty můj blázne." Nechal jejich rty se opět jemně spojit a to stačilo. Nemuseli nic říkat, takhle to bylo dokonalé a oba to tak cítili, to jim stačilo.

   

Probuď mě! - 7. kapitola

Do králičí nory

Poblíž jednoho amerického osamoceného vlakového nádraží je kopec. Obklopují jej líbezné lesy, které se občas rozdělí, aby udělaly místo potoku, jezírku či silnici. Ač nepochybně kouzelné, je toto místo zcela liduprázdné. Totiž... ne tak docela.

Před osmi desítkami let si totiž jedna korporace zla vybrala tuto vyvýšeninu za své sídlo. Vyvrtala si v něm prostory  pro své sklady zbraní, kanceláře a garáže. Vše pečlivě zakryla, aby byla tato skrýš nezjistitelná. Tato organizace se jmenovala Hydra.

V posledních desetiletích po skončení druhé světové války byla tato základna opuštěna a vyrabována a tak chátrala a rozpadala se, přičemž jedinými obyvateli byly myši, kterým se zde dařilo výborně.

Za pár chvil však měla přivítat nového návštěvníka.

Ten zatím kráčel po příjezdové lesní cestě. Čas tu rozhodně nezahálel a nadělal v asfaltu hluboké pukliny, z nichž vyrůstaly stromy a vysoká tráva.

James si polohu této základny zapamatoval kvůli nehezkým zážitkům, kterými tam opravdu nešetřili. Otřásl se. Prodíral se porostem a ve vlasech a na oblečení se mu zachytávalo padající listí. Už brzy přijde zima. Období, podle nějž dostal jméno, ale které ze srdce nenáviděl. Winter soldier... pche!

Po pár minutách chůze se před ním vynořila zrezivělá vstupní brána, na níž navazoval vysoký polorozpadlý drátěný plot.

Barnes si to tu pamatoval. Když tu byl poprvé, blýskalo se všechno novotou...

Leží na zadních sedadlech dodávky a obrovskou bolest v jeho ruce, tedy spíš v tom, co z ní zbylo, nemůže zmírnit ani koňská dávka léků. Bolest na něj útočí v krátkých intervalech a jako dravý pták ostrými pařáty se mu zarývá do masa. Je přivázaný k nosítkám.

Dodávka náhle zastavuje. Bucky vidí mohutnou železnou bránu s namalovaným znakem Hydry. Vojáci v německých uniformách vrata otevírají a auto vjíždí do areálu. Ke slunci se tam zvedá kopec.

Steve! Pomoz mi!

James ani nevěděl, jak  se octl na zemi. Malátně se zvedl a třesoucíma rukama se chytil za čelo. Bylo v jednom ohni. Zlé sny i ve dne? Začíná se to opravdu zhoršovat... A kdo je ten Steve, jehož tak úpěnlivě volal? Pomalu se přestal klepat, sundal ruce z čela a rozhodně pokračoval v cestě. Skrz bránu nebylo možno se dostat, ježto byla vysoká a zamčená a tak prolezl jednou z četných děr v plotě.
Když se narovnal, spatřil před sebou tentýž kopec, jež před chvílí viděl ve snu, s tím rozdílem, že porost na něm byl značně vyšší a nažloutlejší. Vypadal zdánlivě nevinně, ale Winter soldier se nenechal odradit. Začal vyvýšeninu obcházet a hledal vstupní dveře. Rozhrnoval vysoká stébla trávy ale vstup nikde. Asi zapadal hlínou a zarostl plevelem. Zatracená práce!
Voják začal šplhat do kopce. Přece tu někde musí být cesta dovnitř! Nahoře se zastavil a rozhlédl se po okolí. Žádné dveře, vrata, poklop... nic!
Vztekle kopl do nejbližšího kamene a vtom se ta ohromného rachotu propadl do země.
Betonová výztuž horního patra bunkru nevydržela a praskla. Dovnitř se propadly zpráchnivělé nosníky, vrstva hlíny, tráva a navrch toho tmavovlasý chlapík.
James vztekle zaklel, jak se lekl a začal ze sebe oprašovat hlínu. Potom se zvedl a prohlédl si, kde se to vlastně ocitl. Byla to obrovská kruhová místnost se spoustou předpotopních počítačů a softwarových zařízení z minulého století.
Špatné místo. Potřebuje se dostat do sklepení. Tam jej věznili a mučili. Vyšel tedy nejbližšími dveřmi na chodbu. Ta byla tak velká, že neviděl na krok. Použil kapesní baterku a nazdařbůh se pustil chodbou doleva.
Tak kráčel temnotou a snažil se nemyslet na to, jak velký tento komplex asi je...

Iron- Frost 18. kapitola

   Ahoj, přidávám předposlední kapitolku téhle povídky. Mimochodem rozepsala jsem novou, takovou zvláštní, takže ji sem brzy přidám. Včera byl Thorsday, dnes je pátek a já jsem úplně mrtvá. Sdělte mi něco hezkého a povzbudivého. :) 

   Anthony Stark pomalu otvíral oči. Cítil se v rámci možností dobře a odpočatě. Rozhlédl se a zjistil, že leží ve Starktoweru v jednom ze svých pokojů. Vedle jeho postele seděl na křesle Steve Rogers, oči zavřené a s knihou v klíně tiše oddechoval.
   Tony se posadil a na sucho polkl.
   "Hej, kapitáne, mám žízeň," zachraptěl, trochu do něj s úsměvem drbnul a voják se probudil.
   "Starku," vykřikl překvapeně. "Jsi vzhůru!"
   "Dobrej postřeh, ale fakt umírám žízní." Steve se probral a na chvíli odběhl. Tony se položil zpět do peřin a promítal si to, co se událo v posledních chvílích, co byl při vědomí. Otřásl se, když si vybavil tu odpornou bolest hlavy způsobenou pošahaným psychopatem.
   "Loki," zašeptal tiše, když pustil z hlavy Antiho. Co s ním může být?
   Za pár minut byl Rogers zpátky z horkým čajem a sklenkou vody. Přišel s ním i Thor.
   "Rád tě opět vidím čilého, Anthony," řekl bůh a usadil se na okraj postele.
   "Takže..." začal Tony, když se napil a přestal přemýšlet nad tím, zda napsal dostatečnou závěť, protože měl pocit, že brzy zemře na vyschnuté hrdlo, což se mu stávalo celkem často po propité noci. "Co se stalo?"
   Thor mu začal dlouze líčit, že Anti se po jeho mohutné ráně pokusil ještě vstát. Nebyl v tu chvíli zrovna ostražitý a zcela zaujatý miliardářem, takže si Mjollniru nevšiml a rána s ním dost zamávala. Přesto jako kouzelník s obrovskou silou stále žil a hodlal se bránit. Podle všeho jej hromovládce omráčil a než se stačil probrat, odtáhl ho na Asgard, kde se o něj postaral Odin.
   "A..." promluvil potom znovu hnědovlasý muž. "A jak dlouho jsem spal?"
   "Čtyři dny."
   "A... co Loki?"
   Viking se zatvářil zmučeně, až se Tony opravdu polekal.
   "Spí. Tady," odpověděl mu kapitán. "Ehm... Thor říkal, že ho nemůže přenést na Asgard v jeho stavu, jinak by to pro něj mohlo být... smrtelné, když má teď omezenou magii."
   "Ale bude v pořádku, že jo?" zajímal se Stark a zadíval se na Thora.
   "Ano. Jen netuším, kdy se probudí."
   Miliardář si tiše oddychnul a strašně moc ho zatoužil vidět.
...
   Po týdnu si tvrdě vydupal, že nemusí jen ležet v posteli. Hlavní opečovávatel Steve mu to dovolil, protože mu bylo jasné, že by ho museli přivázat, aby ho tam udrželi.
   Pár hodin strávil v pracovně, jen aby se neřeklo. Teď už ale zase seděl na posteli a pozoroval spícího boha, až si připadal trochu úchylně.
   Jeho přátelé jeho starostlivost nechápali, ale moc se o něj nezajímali. Clint měl ruku v sádře, Natasha utrpěla otřes mozku, Bruce našli zavřeného v kouzelníkově věznici a kapitán skončil jen s několika šrámy a modřinami. Thor byl jediný, kdo se o Tonyho zajímal a střídal se s ním u svého bratra.
   "Anthony, proč jsi tu?"
   "Thore, jestli sis náhodou nevšiml, tohle je můj barák, já tu bydlím," zamumlal jen Ironman a otočil se na přicházejícího Vikinga.
   "Myslím to tak, proč se oň staráš?"
   "Je to můj spolubydlící a taky nám všem v podstatě zachránil krk."
   "Miluješ jej?"
   Tony neodpověděl. Odešel se osprchovat a z povinnosti do sebe dostal nějaké jídlo, protože ho Jarvis upozornil, že to lidé normálně dělají, pokud se nechtějí uhladovět k smrti. Šel spát, ale nějak to nešlo, jeho lůžko bylo chladné a taky prázdné. Neměl nikoho po svém boku.
   "Jarvisi, kde je Thor?" vznesl do otravného ticha svou otázku.
   "Už si šel lehnout d svého pokoje, pane, spí."
   Tony nepřemýšlel a hned se rozhodl. Prošel chodbou a vkročil do vedlejšího pokoje, kde ihned zalehnul a přitulil se k Lokimu. Pohladil ho lehce po vlasech, než zavřel oči.
...
   Vzbudil se a rozespale pohlédl na muže vedle sebe. Chvíli mu trvalo uvědomit si, že ty krásné zelené oči, co na něj zírají, jsou toho chlápka na kterého tak dlouhou dobu čekal a kvůli kterému ztratil i chuť k jídlu. Vyjekl a prudce se posadil.
   "Neříkej, že vypadám tak špatně," promluvil po tolika dnech poprvé Loki. Hlas měl trochu pokřápaný, ale zatraceně on mluvil! Tony se ze široka usmál.
   "Ty parchante, že ti to trvalo!" Bůh se ušklíbl a také se opatrně posadil. Koukali na sebe s viditelným zájmem, když do pokoje vstoupil Thor.
   "Jarvis mi řekl, že... Loki!" zavýskl bůh nadšeně a jal se svého bratra co nejjemněji objímat. Ten jen nespokojeně zamručel, jelikož jeho tělo stále bolelo. Po chvíli ho pustil, aby mu něco nezlomil, netušil moc, jak na tom je.
   "Otec již ví o tom, co se ti stalo a zrušil zbytek tvého trestu."
   Instinktivně si sáhl na krk, ale nic, žádný obojek, nenahmatal. Zůstala po něm jen ošklivý fialový pruh modřin. Na obličeji měl ještě několik šrámů. Thor si všiml, že si ho Tony prohlíží.
   "Jelikož měl v době vzniku zranění svou moc značně omezenou, chvíli to potrvá, než se všechny rány plně zacelí." Stark chápavě přikývl.
   "Bratře, otec mi sdělil, že tě mám přivést domů hned, jak budeš v pořádku. Domnívám se, že když si ještě jeden den odpočineš, budeme moci jít."
   Tonyho bodlo u srdce. Teď přeci nemůže odejít, teď se probral, vždyť na něj čekal tak dlouho... Loki koukal do země, ve tváři nečitelný výraz.
   Pak miliardář lehce potřepal hlavou, aby se probral a zvedl se.
   "Nechám vás tu samotný," oznámil jim a odešel. Rozhodl se tenhle sentimentální pocit z hlavy dostat, jako obvykle, pitím.
 

Probuď mě! - 6. kapitola

I Bucky jednou za čas potřebuje milenku

"Jak vám mohl utéct?!" vyjel Fury na Steva už po několikáté. Jelikož však byl tázaný vysoce omámen alkoholem a v klidu spal, nečekal ani odpověď. Rozčileně přecházel sem a tam po kapitánově bytě, tlupa agentů v zádech. Pak pokračoval spíše sám k sobě:

"Bylo těžké vůbec přesvědčit ministerstvo, aby povolilo věznit Barnese zde! Vlastním slovem jsem se jim za vás zaručil a vy...,"

Sjel Steva opovržlivým pohledem  a přikryl si rukou oči, jak to lidé v obtížné situaci často dělávají. Pak se obrátil k nejbližšímu agentovi a poručil:

"Odneste jej. Bude muset nést zodpovědnost za své činy. A Barnese chytit a zavřít!"

...

Je pozdní odpoledne a ztichlou podzimní krajinou sviští rychlovlak. U jednoho z oken je opřený bledý tmavovlasý muž s výraznými kruhy pod očima. Je unavený. Moc unavený.

 Ale nesmí, NESMÍ usnout! Nesmí podlehnout pohodlí měkké sedačky a uspávajícímu rytmu vlaku. Už se tam nechce vracet, do té odporné vlhké cely, dráty na hlavě, spoutané ruce, hořký kov na jazyku...

"doktoři" v bílých pláštích jej pozorují a dělají si zápisky o jeho utrpení, jako by šlo o něco zajímavého... nějaký pokus... Kdyby se mu tak dostali do rukou! Cloumá rezavými železy a křičí na ty odporné panáky, ať už jej do háje nechají jít. Co po něm sakra chtějí?

Jeden bělopláštník otráveně kývá hlavou a volá na ostatní. Pak se všichni řadí za mříží, poznámky připraveny. Jeden z nich mačká tlačítko a představení může začít.

Temný tón proudu věští bolest. Jeho tělo už ví, co jej čeká a tak se stahuje v šílené křeči, přestože šoky ještě ani nezačaly. Ne! Znova už ne! Prosím ne!

James se trhnutím probral. Celý se klepal a jeho tváře byly zmáčeny slzami. V jeho kupé naštěstí nebyl nikdo, kdo by se tomu mohl divit. Aby zastavil třes, spolkl tabulku čokolády. Pak si našel co nejméně pohodlnou polohu na sezení, aby znova neusnul.

Přál si, aby vlak už brzy dojel k cíli, jelikož jej ta nečinnost opravdu ničila. Hořel touhou konečně se zbavit těch hrozných nočních můr a také poznat, kdo vlastně je!

 Zhluboka dýchal a vyrovnával se s vnitřním neklidem, ale vtom si všiml, že vlak zastavuje. Nějak brzo... pohlédl z okna a spatřil zoraná pole, kam jen dohlédl. Ne. Ještě nejsou na místě. Tak proč zastavují?

Přede dveřmi jeho kupé se objevila mladá blondýna  s perfektní postavou upnutou v podzimním sáčku a sukni. Vstoupila a vzrušeně pravila:

"Do vlaku právě vstoupila celá armáda policajtů a kontrolují každé kupé!" "Koho asi hledají?" zamyslela se.

Sakra. Jak jen Barnese našli?

"Asi nějaké mafiány," zavtipkoval James, vstal a zamířil k ní, že se jde také podívat na chodbu. Spatřil, že opravdu dvě kupé před nimi vstupují uniformovaní muži zkontrolovat osazenstvo.

Jak to jen provést, aby jej neobjevili?

Jakmile za sebou policisté zavřeli dveře, chytil Barnes nebohou dívku a zatáhl ji zpět do kupé. Světlovláska poděšeně vykřikla a snažila se mu vytrhnout, byla ale příliš slabá. Dostala uspávací injekci a za chvíli už ležela zimnímu vojákovi bezvládně v náručí.

Ozvalo se otevírání vedlejších dveří a úřední hlas policisty oznamující kontrolu pasažérů. Musí si pospíšit!

Honem svou kořist zvedl, posadil se zpět na sedačku a spící dívku si usadil na klín. Už bylo slyšet, že kontrola opustila vedlejší kupé a míří k nim.

Rychle si přehodil dívčiny ruce kolem krku a sám ji objal kolem pasu. Výhled měl nyní zakrytý, uslyšel ale kroky na chodbě a odsunutí dveří.

"Lásko, medvídku, kočičko...," vymýšlel si Winter soldier zoufale a hladil blondýnu po vlasech a po zádech. Ať na to skočí, ať to projde...!

"Ach promiňte," ozval se zaskočený hlas ode dveří a vzápětí se dveře opět zaklaply.

"Tam Barnes není, jen nějací milenci," vysvětlil hlas svým kolegům v chodbičce.

Jackpot! James se ušklíbl a znechuceně shodil dívku na zem. Díky, kotě.

Za chvilku se vlak dal zase do pohybu.

Začít znova

Napsala jsem takovou trochu dramatickou, ale hlavně romantickou jednorázovku o Thorovi a Stevovi. Chtěla jsem to udělat trochu zajímavě a použít několik pohledů do minulosti, ale těch je tam nakonec asi víc než těch částí v "přítomnosti" :D Nicméně i tak doufám, že se bude líbit.

Maya

   "Pamatuješ si na naše první setkání? Bylo to ve spěchu a neměli jsme se po tom ani moc v lásce, abych řekl pravdu," usmál se a zesílil stisk jeho ruky. To, že se mohl dotýkat té teplé kůže ho uklidňovalo a ujišťovalo, že jeho přítel tu s ním stále je.

   "Dívky v tomhle uzdravovacím zařízení na mě stále mluví, avšak já jim nerozumím. Ptají se, jestli přijdu i další den, jakoby nevěděli, že zde chodím za tebou. Tak už se, prosím, prober."

   Poslední slova zašeptal a pohladil ho po tváři. Povzdychl si a zády se opřel o opěradlo židle. Zavřel oči a povídal dál i když věděl, že ho Steve nemůže slyšet.

   "Pamatuješ si i ten výlet do hor? Přiřadili mne do týmu s tebou a myslím ,že ty jsi z toho nadšený moc nebyl, jelikož sis s nikým v té době nerozuměl..."

   Mráz se mu pomalu zakusoval do částí těla, které nebyly zakryty teplým oblekem. Nos už měl úplně omrzlý, tváře rudé a tiše klapal zuby. Jeho spolupracovník na rozdíl od něj neměl na hlavě hřejivou čepici a bílé vločky se mu vpíjely do dlouhých blonďatých vlasů.

   "Už tam budeme?" zeptal se Thor, v jehož hlase nebylo po zimě ani památky.

   Fury je poslal na společnou misi, aby překontrolovali jedno místo, kde byla v poslední době zaznamenaná nějaká aktivita.

   Thorovi se Midgard moc líbil a tak tu trávil tolik času, kolik jen mohl. Rozhodli se tedy poslat jeho, ovšem problém byl v tom, že bůh nevycházel s každým. Když na něj mluvil Stark, často se rozčiloval, protože si ho rád pro jeho nevědomost dobíral. Clint ho jednoduše neměl rád, Natasha měla dost práce a Bruce nepřicházel v úvahu. 

   "Mělo by to být tady, ale nejsem si tím jistý. Ten přístroj od Starka sice funguje i hluboko pod bodem mrazu, jak slíbil, ale že mu nerozumím, nevzal v potaz," řekl kapitán Amerika, ale pak uviděl v dálce velká vrata budovy, z části pokryté sněhovou závějí.

   Štít držel pod zkřehlými prsty tak silně, až to bolelo. Potřásl hlavou, aby se probral a setřepal rampouchy, kterému se mu na nose pomalu vytvářely. Připravil se k možnému útoku a společně vkročili dovnitř.

   Žádné akce se nedočkali.Místo bylo čisté, bez známek toho, že by tam někdo před nimi byl.  Prošli celým komplexem už jen z povinnosti a Steve si oddychl a zároveň zalitoval ztraceného času. Do jejich chatky se tedy dostali ještě před setměním.

   "Byl tam krb. Připomnělo mi to poklidné večery na Asgardu, kdy jsme jako malí s Lokim poslouchali u ohně matčino vyprávění.

   My jsme usedli ke světlu, každý do jednoho křesla a poprvé se k sobě chovali jako přátelé," usmál se při téhle vzpomínce a krátce pohlédl na tu nehybnou tvář, jako by mu mohla odpovědět. Avšak blonďák měl oči stále zavřené, rty sevřené, bez jediného pohybu.

   

   "Váš kraj se mi tak moc líbí," řekl Thor a zacpal si pusu večeří, kterou uvařil Steve a bylo jasné, že bohu vážně chutná. "I ta volnost zde je úžasná."

   "Volnost? Moc ti nerozumím. Copak na Asgardu nemáte svobodu?" zajímal se Rogers a odložil svůj talíř.

   "Jako otcův nástupce mám mnoho povinností, naše osudy jsou již určené," povzdychl si. "Hmm... smím dostat přidáno?"

   "Tak moc ti to slušelo, když oranžová zář osvětlovala tvoji tvář a když se ti klížila víčka a ty jsi hlavou stále padal dolů, až jsi tam nakonec usnul.
   Vzal jsem tě do náruče a odnesl do tvých loží. Bál jsem se tě nějak moc dotýkat, jelikož jsem věděl, že jsi na vše velmi citlivý. Chtěl jsem-"
   "Pane Odinsone?"
   Viking se zarazil a otočil po dívčím hlase. Stála tam mladá sestřička a kdyby Thor nebyl v těchto signálech krapet opožděný, poznal by, že se pro něj snažit vypadat co nejlépe a kromě dlouhých řas, kterými mávala jako motýlími křídly, dávala na obdiv i obsah hlubokého výstřihu, za což by si jistě vysloužila průšvih u šéfa.
   "Musím vám oznámit, že už končí návštěvní doba. Je mi to líto," zatvářila se naoko smutně. "Ale přijďte zejtra, pan Rogers vám nikam neuteče," pokusila se o trapný vtip.
   "Děkuji vám, slečno." Ze zdvořilosti jí políbil ruku, protože se snažil být milý, ale pak se ihned vytratil do bytu, který měl zde na Midgardu. Samozřejmě, že přijde, vždyť v nemocnici je jeho Steve a má se probudit každým dnem.

   Tato malá dovolená jim opravdu prospěla a kapitán s bohem hromu se skutečně stali přáteli. Steve Thora viděl, jako nikdy nikoho, jako někoho, kdo ho chápe a kdo se mu neposmívá, když neví, jak otevřít plechovku coly nebo přeladit program na televizi.
   A Thor? Ten po takové dlouhé době plné práce, povinností a trápení s bratrem objevil toho nejroztomilejšího člověka, kterého kdy potkal a s kterým si rozumí.
   A pak přišla ta Tonyho party plná alkoholu, možného i nemožného a hlavně takového, při kterém promile ve vaší krvi roste neúprosně rychlým tempem.
   "Opít tady kapitána? Tomu říkám pořádná výzva," uculil se miliardář a i za Stevových protestů do něj házel jeden drink za druhým.
   "Ale já se kvůli svému metabolismu přeci nemůžu opít." Tahle věta již před dvěma hodinami zanikla v bouřlivém smíchu a veselé debaty týmu Avengers. Jediný, kdo se ještě ovládal, byl právě bůh a s úsměvem všechny pozoroval. 
   
   Hned na začátku návštěvní doby už vysoký blonďák stepoval před dveřmi Rogersova přiděleného pokoje a čekal na svolení doktora, který konečně dorazil.
   "Je zcela stabilizovaný, už mimo ohrožení života a dnes, popřípadě zítra, by se už měl probrat," odpověděl muž na jeho každodenní otázku a pustil ho dovnitř.
   "Ahoj, Stevie," řekl, když osaměli a políbil ho na čelo. Do vázy dal další květiny a začal mu číst z jeho oblíbených novin, které měl rád i on sám.

   Opileckým pohledem na něj zaměřil, uchechtl se a přitiskl se naň. 
   "Víš, že tě mám rád, Thore?" vypískl a zavrtal mu nos do vlasů. "Hmm... hezky voníš."
   Bůh byl tímto jeho chováním trochu zaskočen, ale přistoupil na jeho hru a pevně ho objal.
   "Vždyť já tebe taky," řekl mile. Rogers zamumlal něco nesrozumitelného a trochu se oddálil, aby mu mohl hledět do modrých očí. Utápěl se v jejich oceánové hloubce, avšak kvůli chlastu to tak nevnímal a prostě si ho jen prohlížel.
   V tu chvíli se Thorovi zastavil svět, všechno kolem zhaslo, zůstal pro něj jen jeho svalnatý blonďáček. Už moc nepřemýšlel a prostě se k němu sklonil a políbil ho. Steve se na něj přitiskl celým tělem, posadil se mu na klín a líbal o tak chtivě a vášnivě, až mu to Thor sotva stačil opětovat.
   Po chvíli kapitán přestal, aby se mohl vydýchat. Oči měl ztmavlé vášní, tváře trochu rudé a spokojený úsměv.
   A než stačil bůh nějak zareagovat, vstal, vzal ho za ruku a táhl ho pryč. Neskrýval své překvapení, ale nebránil se, nechtěl se bránit. A než se nadál, lehl si Steve na postel a stáhl ho na sebe.
   "Prosím, Thore..." zašeptal a zasypával ho polibky. Pokoušel se ho dostat z upnutého trička, až svolil a sám si ho strhnul.
   Zlíbal každý kousek jeho těla, nemohl se nabažit těch vzdechů, kterými ho zásoboval a pak do něj už celý roztoužený vniknul, bral si ho v neskutečném tempu , ochutnával jeho ústa a užíval si to jako nikdy. A když společně vyvrcholili, Steve se stulil do bohovi náruče a okamžitě usnul, přinutilo to Thora uvědomit si, jak dlouho na to vlastně čekal, aniž by si to před tím přiznal.

   "Ach, Steve, nerozumím ani tomuhle slovu- zkárovaný- co to může být? Nezdá se mi to moc, jako odborný článek," zamyslel se nahlas a po očku po něm pomrkával. Že by se pohnul? Ne, ne, to se mu jen zdálo.
   "Přinesla jsem vám nějaké jídlo, když jste tu zavřený celej den," zacvrlikala ode dveří jeho známá.
   "To není nutné, děkuji, já ne-" Zarazilo ho hlasité zakručení v břiše, při kterém se dívka jen usmála a usadila se s táckem k němu. Že by ho chtěla krmit?
   "Jsem Carrie, mimochodem," řekla ještě a předala mu pokrm.
   "Omluvte, prosím, mou nezdvořilost. Mé jméno je-"
   "Thor Odinson, já vím," uchechtla se.
 
   Rozespale zamrkal, trochu sebou cuknul, přičemž ho zachvátil obrovský bolehlav. Zničeně se posadil a sjel pohledem celou místnost, ve které se nacházel. Na posteli i na zemi se válelo oblečení a jak si brzy uvědomil, ne všechno bylo jeho. Vedle něj nikdo nebyl, slyšel jen šumění vody ze sprchy a pomalu se mu začínaly vybavovat zážitky z noci. Okamžitě ním projela vlna výčitek, bez přemýšlení sesbíral své svršky a šel najít svůj pokoj.
   Thor mezitím dokončil svou očistu a zmateně protáhl obličej, když našel jen prázdnou postel. Vydal se tedy k jeho pokoji a po zaklepání vkročil dovnitř.
   "Steve?"
   "Thore..."
   "Proč jsi mi zmizel?" zeptal se nevinně. Kapitán zrudnul, odvrátil od něj pohled a házel věci do své tašky, aby se mohl vrátit do bytu a přitom se snažil ignorovat tisíce jehliček.  probodávajících mu lebku.
   "Thore... Neber si to osobně, ale tohle se nemělo stát. Byla to chyba, něco takového... vztah dvou mužů..." přehodil si své zavazadlo přes rameno a chtěl bez dokončené odpovědi proklouznout kolem něj, ale bůh ho zarazil.
   "Steve, nějak ti nerozumím. Já tě mám přeci rád... a ty mne. Nevidím nic, co by nám v čemkoliv bránilo."
   Podíval se na něj skelným pohledem, zíral naň jako malé nechápavé děvče a chvíli to i vypadalo, že se mu vrhne kolem krku, ale ovládl se a vymanil se mu ze sevření. Někde hluboko v něm bylo něco, co ho nutilo jít, držet se všeho toho, co do něj hustili za jeho doby, to, že jsou to dva muži a je to naprosto nepřístupné. A pak tu byla stránka, která... kterou Steve potlačil a zmizel, jak nejrychleji mohl. 
   
   "Hihihi! Nikdy jsem nepotkala nikoho, jako jste vy," přehrávala ve svém tónu Carrie.
   Upřímně se zasmál, v její přítomnosti mu bylo poměrně dobře, zapomínal na to, že je sám a...
   "Thore?" ozvalo se vedle něj tichým chraplavým hlasem.

   Vyhýbal se mu, jak jen to šlo, protože měl v pocitech strašný guláš a raději se v nich patlal o samotě, než aby to s někým řešil. Dlouho mu to ale nevydrželo a velká akce všech Avengers ho donutila se s ním setkat.
   Myslel, že to zvládne, nepochyboval o sobě, alespoň v bitvě ne, věřil si, dokud ho z naprostého soustředění nevytrhla rána do břicha, první, druhá, třetí, dokud nedopadl zády na tvrdou zem.
   Thor v jednom okamžiku zapomněl na celou akci, na všechny ostatní. "Ne, ne, ne..." mumlal jen, salvou blesků jen strhnul několik nepřátel, kteří se kolem jeho přítele začali  shlukovat, a poklekl k němu. Nadzvedl mu hlavu, klepaly se mu ruce a slzy se mu hnaly do očí.
   "T- Thore... Tohle je u- umírání... Už zase," plácal kapitán, aby zkrotil tu strašnou bolest. Jeho krev se mezitím rozlévala a vytvářela tak rudou louži, kterou jeho oblečení  nestačilo vsakovat.
   "Ne, ty neumíráš, Steve, nesmíš mi umřít," opakoval stále dokola, aniž by si to uvědomoval a tisknul ho k sobě. Rogersovi už se zavírala víčka, už pomalu ztrácel kontrolu sám nad sebou, skoro už nic necítil a... začínal... usínat...
   "Steve, ne! Miluji tě!" zakřičel Thor zoufale, rychle, ale přesto opatrně si ho vzal do náručí, přivolal Mjollnir a horko těžko s ním vzlétl. Měl co dělat, aby ho držel co nejpevněji a zároveň tak, aby mu ještě více neublížil.
   Z jeho těla se pomalu vytrácelo teplo, život a kapitán zavřel na dlouhou dobu oči.

   "Steve!" zaječel bůh nadšeně, jako malá školačka, okamžitě pustil z hlavy všechno a všechny včetně Carrie, praštil zadkem o zem u jeho postele a nesmírně šťastný koukal do toho několikadenním spánkem pomačkaného obličeje.
   "Ehm, já... Půjdu to oznámit doktorovi," protáhla dívka uraženě, že už jí není věnována pozornost a vytratila se.
   "T- Thore?"
   "Ach, Steve, jsem tak rád, že již jsi vzhůru a zdráv," usmál se na něj a pohladil po zpocené tváři.
   "Jak dlouho jsem spal?" zachraptěl tiše. "Snad ne dalších 70 let."
   "4 dny. Měl jsem o tebe velký strach a-"
   "A proto jsi flirtoval s tou sestřičkou?" zeptal se kapitán s jasným podrážděním. Vzbudil se, ještě se ani nevzpamatoval a první co viděl bylo to, jak se jeho přítel chichotá s nějakou přepudrovanou courou, to na něj bylo trochu moc.
   "Ne, já přeci-"
   "Thore, nesnaž se."
   Do místnosti k nim vešel muž v bílém plášti s jeho zdravotní složkou.
   "Dobrý den, pane Rogersi. Byl jste v bezvědomí po 4 dny, utrpěl jste velkou ztrátu krve, ale už jste zcela v pořádku. Následky ne- eh... pane Odinsone, už je po návštěvní době, musím vás požádat, abyste odešel."
   Jen smutně pokýval hlavou a bez jediného pohledu věnovanému svému příteli, odešel.
   Doktor pokračoval, ale Steve ho nějak neposlouchal. Všiml si obrovské kytice, hromady jeho oblíbených časopisů a novin a jeho mysl zahalil zvláštní pocit.
...
   Čas jít domů. Thor už na sobě měl své Asgardské brnění, vyšel ven ze Starktoweru, kde byl nucen poslouchat Furyho přednášku.
   "Heimda-"
   "Thore, zadrž!" Ucítil ruce na svých ramenech, otočil se a hleděl přímo do blonďákova obličeje.
   "Já jsem se ti chtěl omluvit za své chování," vydýchával se Steve. "A- uf- vím, že jsi u mě celé ty dny byl, vím vše a chci ti za to poděkovat."
   "Není za co, Steve," řekl upřímně a usmál se. Celé dny na něj mluvil a teď, když už ho mohl slyšet a odpovídat mu, ztratil řeč.
   "Neměl jsem se k tobě takhle chovat, byl jsem sobecký a hloupý, ještě jednou se omlouvám, Thore." Aby dodal svým slovům na důvěryhodnosti, objal ho. On jeho objetí vděčně přijal.
   "Pozdě jsem si všechno srovnal v hlavě, odpustíš mi a začneme znovu?" zamumlal do jeho vlasů. Na odpověď nečekal, vzal jeho tvář do dlaní a jemně ho políbil. Byl v tom až po uši, netoužil už po ničem jiném, než ho k sobě tisknout na vždy- on toho blonďatého boha miloval.
   Thorovi se v hlavě ozval hlásek, který říkal, jak moc ho chce a že si ho už konečně může vzít.
...
   Začali opravdu znova. Vyfintěný Thor si pro Steva přišel s kytkou a pozvánkou do restaurace, kde společně povečeřeli. Ač se kapitán ze začátku z velké pozornosti všech okolo červenal, za chvíli už mu to bylo jedno a večer si užil. Ani jeden z nich pravděpodobně nepostřehl naštvanou mladou slečnu, sledující je z druhé strany místnosti, hluboce se mračící a litující, že riskovala průšvih u šéfa, protože to přeháněla s parfémem a velkým výstřihem, aby se snažila sbalit teplého boha.
   Bylo to opravdu jako první rande dvou studentů, jen s tím rozdílem, že tihle dva byli už hodně dlouho dospělí, ale oba na svůj věk rozhodně nevypadali.
   "Miluji tě, tak moc tě miluji," šeptal vzdychajícímu kapitánovi do ucha. Ten zatínal nehty do jeho zad, nedočkavě se pohyboval proti němu a všechno, včetně jeho výchovy a pravidel, kterými se do teď řídil, pustil z hlavy. Důležitý byl už jen Thor- jeho Thor.
   "Taky tě- ah!"

 

Probuď mě! - 5.kapitola

Ruce vzhůru!

Steve Rogers to vzdal. Seděl na podlaze prázdného kumbálu s flaškou v ruce a tupě zíral na řetězy, které pro něj ještě před pár hodinami znamenaly naději, že by svého přítele mohl získat zpět... A on se naivně nechal svést! Byl tak zaslepený touhou, že odmítal vidět, že jej Bucky nenávidí. Odmítal si připustit chladnou účelovost, s níž jej líbal a vyznával mu nehynoucí lásku! Odmítal vidět že jeho příteli už... není pomoci... K ČERTU S TÍM!

Dlouze si přihnul z lahve. Alkohol mu pomohl vyhnat smutek z hlavy. Spokojeně přivřel oči a sjel podél stěny k zemi. Bude muset informovat SHIELD o buckyho útěku ale...Teď ne. Později.

Teď chce zapomenout.

...

Mezi tím se Barnes prodíral newyorským davem. Kolemjdoucí se po něm udiveně ohlíželi a ukazovali si na něj. Rychle zapadl do prvního obchodu s oblečením. Byl to prostor v přízemí vysoké kancelářské budovy a jeho výlohy byly zakryty módními plakáty. 

Zabouchl za sebou dveře, zamčel je a než stačila prodavačka cokoli udělat, střelil ji uspávací kulkou. Ještě se ani nesvezla k zemi a James už popadl nejbližší bundu a nasoukal se do ní. Tak zakryl svou nápadnou kovovou protézu. Pak nakráčel ke kase, surově ji otevřel a vybral ji. Peníze bude potřebovat.

Vykročil zpět ke dveřím, ale vtom uslyšel vřeštět sirénu a za chvíli už tu bylo nejméně pět policejních aut, znichž vyskakovali ostře ozbrojení chlapíci.

Šašci! Vždyť skoro nic neprovedl...

"Opusťte budovu! Je zbytečné klást odpor, jste obklíčen!"

Nějakým vycházením s rukama nad hlavou se Winter soldier pochopitelně vůbec neobtěžoval. Místo toho vykopl zadní dveře do skladu a odtud vkročil na centrální schodiště. Hbitě vyběhl na střechu a usadil se na okraji její betonové plochy.

Odtud viděl všechny policisty pod sebou jako na dlani.

Něžně přejel prstem po hlavni své odstřelovačky. Když bude chtít, do minuty budou všichni mrtví. Nedělá mu to problém... zabijet... tedy až do dnešního rána. Nevěděl, proč toho muže, ketrý jej tak iritoval prostě nezabil, nerozpáral, nerozkrájel, nerozkuchal, neprořízl mu krkavici, nezlámal všechny kosti v těle, neutopil, neotrávil, nezlomil mu vaz, neutrhl hlavu, nevystřelil mozek z hlavy, nesbil na hromadu...

"Poslední šance! Až napočítám do deseti, jdeme dovnitř! Jedna..."

Dobrá dobrá, dost otravných myšlenek. Ještě malý dárek pro pány policisty a barnes už půjde.

Vyndal z opasku jeden granát, odjistil jej a na chvíli ho podržel v napřažené ruce. Držet v ruce smrt v něm vyvolávalo jakési zvrácené vzrušení. A pak jej pustil. lehký pohyb ruky a smrt už se řítila dolů na ulici.

James, který byl častým pohledem na bolest poměrně znuděn, se otočil ke dveřím ke schodišti. O tom, že měl jeho výbušný miláček ten správný účinek jej přesvědčila hromová rána a bezmocné výkřiky. Surprice motherfucker, usmál se v duchu.

Ale konec legrace. Teď už se musí vydat do rozbořeného sídla Hydry.

Tam, kde to všechno začalo a kde to také, konečně, skončí...

Probuď mě! - 4. kapitola

Čas odejít

Bylo brzy ráno a malým okýnkem pronikal do kumbálu pruh bledého světla. Osvětloval dvě k sobě přitisknutá mužská těla. Jednoho spokojeně poklimbávajícího pohledného blonďáka a druhého muže s dlouhými tmavými vlasy, který byl zcela vzhůru. Přišel jeho čas!

Barnes pomalu odsunul ruku, kterou jej Steve objímal a opatrně, aby jej neprobudil, vstal. Popadl své oblečení a poprvé za dlouhou dobu vyšel ze svého vězení. Octl se v čisté, útulné kuchyni. Oknem byly vidět střechy newyorských mrakodrapů a nad nimi, na inkoustově modrém nebi, poblikávaly uhasínající hvězdy.

Winter soldier nezahálel, oblékl se a začal se rozhlížet po nějaké zbrani. Z kuchyňského stolu se na něj zablýskl kuchyňský nůž. Uchopil jej do ruky. Zbraň to byla slabá a špatně mu sedla. Jeho vlastní zbraně mu však sebrali a tak musela stačit. Připlížil se zpět ke spícímu kapitánovi a dlouze si jej prohlédl.

Měl by ho zabít. Zbavit se ho už jenom proto, že jej tu tak dlouho držel a hustil do něj nesmysly!

Zaťal pěsti a zhluboka dýchal, aby zahnal nával vzteku. A pak, aniž věděl proč, Rogerse nezabil.

Hlavně odtud musí zmizet.

Rázně prošel chodbou ke dveřím a už byl na odchodu, když za sebou uslyšel kroky. Prudce se otočil, nůž připravený.

Spatřil polonahého kapitána Ameriku. Vlasy rozcuchané a v očích výraz hlubokého odporu a zklamání.

Jamese cosi píchlo u srdce.

Už se chtěl pustit do boje, když tu mu Steve cosi hodil. Winter soldier to zachytil. Byly to jeho zbraně- pár nožů, miny, granáty, hák, odstřelovačka i jeho samopal! Všechno zabalené v tašce a... nic nechybělo...

"Budou se ti hodit," okomentoval to chladně kapitán.

Barnes byl najednou celý zmatený. Nevěděl co přesně jej tak rozrušilo ale... takhle by se jeho nepřítel opravdu chovat neměl...  Hleděl na Steva, jako by spadl z višně. ...vrátil mu zbraně a nechá ho jít, i když ho tu předtím tak urputně věznil?!... nechápal to...

"Na co čekáš?! Sbohem!" vyjel na něj kapitán. Pak už ani nečekal až James odejde. Otočil se na podpatku a rázně vyšel zpět do kuchyně. Musel hodně mrkat, aby zahnal slzy, které se tlačily na povrch...

Winter soldier vyběhl ze dveří, sešel schody, vyšel na ulici a byl... konečně!... volný.

Tato svoboda pro něj však měla podivnou pachuť...

Loki/ Bucky 6. kapitola

Tak jo, zde je další část povídky s našimi oblíbenými zlouny. Je tam jeden takový "so fucking close" moment, což je takové otravné, ale příští kapču plánuju pojmout hodně romanticky, popřípadě trochu úchylně, uvidíme :D Takže přeji pěkné počtení.

Maya

   Bucky se probudil, když sluneční paprsky pronikly skrz okno a dráždily ho přes zavřená víčka. Trošku se zavrtěl a ucítil tělo vedle sebe. Krátký pocit zamrazení, vzpomínky na minulost, kdy se budil vedle studených a zohavených těl, kdy neměl vůbec nikoho, neustále zabíjel... Úplně ztuhl a Loki, který už byl vzhůru a zíral do stropu, si toho všiml. Zvedl pohled a zahleděl se do modrých, lehce vytřeštěných očí.

   "Dobré ráno," usmál se.

   James zmateně zamrkal, pak se ale trochu uvolnil.

   "Ty jsi tu zůstal ležet... se mnou?"

   "Už to tak vypadá."

   Na to se nedalo nic moc, co říct.

   Loki si podepřel hlavu rukou a druhou se zlehka dotknul místa, kde končila vojákova kůže a začínala kovová ozdoba a které ho už dost dlouho fascinovalo.

   "Nechci o tom mluvit," odpověděl na nevyřčenou otázku a sklopil zrak. Nehýbal se, bál se aby bůh svou ruku neodtáhl. Ten jen přikývl a nechal své dlouhé prsty tancovat po jeho holém hrudníku, poté i po břišních svalech a užíval si jeho chvění. Bucky už to déle nevydržel, svou zdravou rukou si ho přitáhl k sobě. Neúprosně ho držel za ty dlouhé havraní vlasy, cítil jeho teplý dech, až pootevřel ústa, naklonil se-

   "Pan Nick Fury vstupuje do budovy s agentkou Romanovovou a agentem Bartonem," oznámil v tu chvíli Jarvis se znatelnou mírou škodolibosti.

   Loki zavrčel a Bucky se stáhl.

   "Ještě není všem dnům konec," zašeptal bůh a společně vstali z postele.
   O pár pater níž klečel Steve na kolenou a s rudým obličejem se snažil proudit Thora, který se ho v polospánku snažil přitisknout k sobě.
   "Hmm... Stevie, pojď ke mně, no tak..." mumlal.
   "Thore... Thore, přestaň," snažil se mu vykroutit, ale jeho stisk byl pevný. "Blíží se Fury, musíš hned... vstát!"
   Bůh rozespale zamrkal, když do místnosti vešli tři lidé. Kapitán zrudl ještě více, podařilo se mu sundat ze sebe jeho tlapy a postavil se.
   "Ehm... Kde je Stark?" Steve by dal ruku do ohně za to, že jakkoliv to bylo nepravděpodobné, Fury zbledl.
   "Nemám tušení," odpověděl popravdě. Thor vedle něj se zabalil do deky a začínal se zvedat.
   "Tak to muselo bejt divoký. Příště mi musíte říct dopředu, abychom se s Nat taky mohli přidat. Hej, kapitáne, nechceš donýst vodu nebo tak něco? Jseš úplně rudej," zazubil se Clint a Natasha se tiše uchechtla.
   "Pu- půjdu ho najít," vykoktal Rogers a zmizel ve vedlejším pokoji. Blonďatý bůh odešel do koupelny a Fury přičichl k jedné flašce, co byla na stole a zašklebil se.
   Došli k nim i dva padouši a ostatní k nim vzhlédli.
   "Nevypadáte sťatě," konstatovala agentka.
   "To jsem rád," řekl Loki kousavě. Bucky všechny zhlédl neutrálním pohledem a pak odešel vyprázdnit ledničku. Bůh ho mlčky následoval.
   Tasha se rozhodla být trochu užitečná a sbírala láhve a střepy ze země. Pak se posadili a najedli.
   Když za nimi dorazil Thor, ještě s mokrými vlasy a vypadal už mnohem líp a střízlivěji.
   "Krušná noc?" rýpnul si jeho škodolibý bratr. Hromovládce místo odpovědi sáhnul po několika koblihách a zacpal si jimi pusu.
   Jako poslední se objevil kapitán s Tonym přehozeným přes rameno.
   "Sprcha ti udělá dobře, Starku," zcela ignoroval jeho protesty. Podíval se provinile na ostatní. "Našel jsem ho pod stolem v pracovně." Pak s ním zase zmizel.
   Po chvíli se zase objevil bez něj, mírně rozcuchaný, mokrý a udýchaný, se slovy, že se mu podařilo strčit ho do sprchy. Když si všiml Thorova, naprosto nevinného pohledu, znovu se zarděl. Posadil se k nim a za každou cenu se snažil skrýt to, že se mu nesedí zrovna moc pohodlně.
   Nikomu to ale samozřejmě neušlo a mírně se culili. Po trapně dlouhé době se přimotal i miliardář a nacpal do sebe hned několik prášků na hlavu. Okouzlující úsměv na jeho tvářil působil strašně strojeně a nepřirozeně.
   "Tak co se děje, piráte?" zacvrlikal a pak unaveně praštil hlavou o stůl.
   "Objevili jsme hlavní základnu Hydry, musíte se připravit na akci."

Probuď mě! - 3. kapitola

Zlom

Potom, co Steve konečně odešel, strávil Burnes celou noc střídavě přemýšlením o svém plánu a střídavě neklidným spánkem, který se však vždy změnil v tu stejnou, opakující se noční můru. Winter soldier tušil, že aby ty odporné sny přestaly, musí tu místnost, o níž se mu zdá, znovu vyhledat. A tak se celý den přemáhal a bojoval se svou návalovou zuřivostí. Nekřičel, necloumal sebou a dokonce poprvé snědl i předložené jídlo. Byl upraven tak, aby jíst nemusel, ale potřeboval získat kapitánovu důvěru. A když spatřil jeho potěšený výraz, poznal, že se mu to daří.

K večeru jeho věznitel přišel, aby k němu promlouval, jak už bylo jeho pravidelným zvykem zvykem. James seděl klidně, a tak nebylo potřeba sedativ. Kapitán to ocenil úsměvem a spustil:

"Dnes bych ti chtěl vyprávět, jak jsem si zvykal na tuto dobu. Byla tu spousta nových vynálezů, které o hodně..."

"Pusť mě, prosím."

"... zjednodušily život. To ale neznamenalo, že bylo také lehké se s nimi...," mluvčí překvapeně vzhlédl:

"C-cože?"

"Pusť mě, prosím," zopakoval potichu vězeň.

Steven na něj pohlédl s lítostí v očích:

"Bucky já... když jsem tě pustil posledně, zkusil jsi mě zabít! Obávám se, že to už nemohu riskovat."

Idiot! Co by měl Barnes ještě udělat, aby jej přesvědčil?!

"Prostě mi věř," pípl prosebně a spolkl nadávky.

Na Stevovi bylo vidět, že by rád svému příteli zase věřil, zatím ale nebyl přesvědčen.

Winter soldier už nedovedl skrývat své rozčarování a roztrpčeně odvrátil pohled.

Blonďatého muže mučil vnitřní boj. Měl svého přítele tolik rád! Když se trápil Bucky, trápil se i on! Přešel k němu blíž, vzal jej za rameno a snažil se přesvědčit jeho i sebe sama o správnosti svého počínání:

"Až se uzdravíš, určitě tě pustím. Je ale příliš brzy!"

Barnes už nadobro ztratil trpělivost. Musí jednat!

Rychlým pohybem se ke druhému muži přiblížil a dravě jej políbil. A jeho plán vyšel! To, po čem Steve tak toužil a co měl napsáno v očích, byla hluboká láska k němu - "Buckymu".

Proč? Na tom nezáleželo.

Kapitán Amerika pod jamesovými polibky roztál jako kostka ledu. Stržen zoufalou touhou zapáleně opětoval jeho políbení. Zajel mu rukou do vlasů a druhou rukou, ústa stále pevně spojena s druhými, roztřeseně zašátral v kapse a vytáhl klíč k okovům.

Konečně!

Zámek cvakl a Barnes byl volný! Vyprostil ruce a povalil blonďáka na zem. Zamyšleně si ho změřil.

Tuhle hru musí dohrát až do konce. Nevadí. Stejně nic necítí. Lásku, ani rozkoš... nic.

A tak se tedy Winter soldier posadil obkročmo na svůj cíl, odhrnul si tmavé vlasy z obličeje, sklonil se k němu a svým jazykem se postaral o to, aby byl pořádně šťastný.

"Miluji tě Bucky... vlastně už odjakživa," vydechl Steve Jamesovi do ucha.

Co? Cože to říká? Ach ano, nějaké sentimentální kecy...

"Ach... já tebe taky... lásko."

Ať je spokojený.

Až usne a cesta bude volná, bude zase spokojený Barnes...

Iron- Frost 17. kapitola

Chtěla jsem přidat Loki/ Bucky povídku, ale nějak teď nevím, kam jsem ji založila.Takže tu máte Ironfrost povídku, která už se pomalu blíží ke konci, zbývá už jen pár kapitol. Tahle je ještě k tomu taková kratší, ale slibuji, že příště to bude lepší.
Přeji příjemné počtení. :)
Maya

   Tony už v pravé ruce svíral součástku Ironmana s repulsory. Pohlédl na blonďatého boha asi metr vedle sebe, který napínal řetězy a vyděšeně jej sledoval.

   Trvalo dvě vteřiny, než se povedlo Starkovi jeden Thorův řetěz rozstřelit. Bůh neváhal ani na okamžik a vyskočil. Druhou rukou si pomohl a se zaťatými zuby osvobodil svou levačku.

   Anti už si toho všiml. Okamžitě naň poslal část své armády. Thor k sobě přivolal kladivo, předtím kvůli řetězům nemohl.

   Zuřivě se oháněl kolem sebe a chránil Tonyho, než se stačil sám dostat z kovového sevření. Povedlo se, ale to bylo to nejmenší.

   Starkovi se povedlo osvobodit zbytek týmu, alespoň tedy ty, kteří se mohli bránit. Steve vyskočil a podařil ose mu prodrat si cestu na druhou stranu pokoje pro jeho svůj štít a s viditelnou bolestí ve tváři se bránil. Natasha, která se již probrala, společně s Clintem se bez svých zbraní schovávali za Thorem a bránili se pouze zbylými kusy řetězů na svých zápěstích. Loki ležel v bezvědomí na místě. Tony alespoň zatraceně doufal, že je jen v bezvědomí!

   Neměli šanci. Tvorové byly nezranitelní, mohli je jen odstrkovat a některé se jim povedlo, hlavně tedy jejich bohovi, trochu pomačkat. Byla ale jen otázka času, než... Než se vyčerpají, padnou.

   Ironman je s jedním repulsorem odháněl od sebe, ale pak ho Antiova magie vyhodila do vzduchu a mrštila s ním o stěnu. Tonymu dělalo problém se znovu nadechnout a pak zvednout pohled k zuřícímu mágovi. 

   "Mohli jste zemřít v klidu! Spolu! Já vám to takhle nabídnul, stejně by jste brzy zemřeli. Hrdinové umírají brzy, Anthony. Teď už je to jedno, nechám ti vybuchnout ten tvůj obří mozek!" zaječel Anti a Tony jen skučel a držel se za hlavu.

 Pár vteřin neskutečného bolehlavu se mu zdálo jako několik hodin. Zhroutil se na zem a z pod pevně sevřených víček mu vyhrkly slzy. Nemohl křičet, mohl jen čekat na konec, na vysvobození z toho pekla, ale...

   Bolest najednou ustala. Tonymu ještě brněly zuby, ale přinutil se pomalu otevírat oči. Anti se zhroutil vedle něj a nad ním stál Thor s šíleným výrazem v očích. Natáhl ruku a Mjollnir se vrátil zpět ke svému majiteli.

  Stark se plazil pryč, protože se blízko něj začala rozšiřovat obrovská krvavá skvrna a on neměl sílu vstát.

   Antiova armáda se zhroutila k zemi a stát zůstali jen otlučení členové Avengers. Tony spatřil Lokiho, svého boha, který nejevil žádné známky toho, že by hodlal vstát (a zakřičet Loki´d). Miliardář se jen s námahou otočil zpět a rozmazaným zrakem sjel na krvácejícího mága za sebou.

   Anti se pohnul. Samozřejmě. Takový šílený kouzelník se přeci nedá zabít jen tak, to by bylo až moc jednoduché, určitě vydrží víc, než...

   Tony omdlel. Poslední, co stihl, bylo, že otočil hlavu a naposledy pohlédl Lokiho  nehybný obličej.

Probuď mě! - 2. kapitola

Jednostranný rozhovor

Winter soldier zaregistroval přítomnost druhého muže a začal sebou zmítat ještě více, aby jej nemohl osahávat a začal jej zasypávat sprostými slovy. Křičel tak, že za chvíli už nemohl popadnout dech a jeho ruce se o okovy začaly rozdírat.

"Promiň Bucky...," zasupěl jeho věznitel a vytáhl z kapsy injekční stříkačku plnou jakési průzračné tekutiny.

Nekompromisně vojáka přimáčkl ke zdi a píchl mu ji do paže. Pak od něj odstoupil a zadýchaně sledoval, jak vpravené sedativum zabírá.

Rozlícený výraz v očích jeho tmavovlasého zajatce vystřídala mlha a hlava mu klesla na stranu. Za tou mlhou pasivity však prosvítala surová a nelíčená nenávist, která z Barnesova pohledu téměř odkapávala.

Když Steve promluvil, třpytily se mu na řasách slzy:

"Bucky... to... to jsem já... Steve! Vždyť mě se nemusíš bát! Chtěl bych ti pomoci vrátit se zpět do normálního života... abychom byli zase přátelé! Musíš přemoci tu naprogramovanou nenávist ve své hlavě!"

Winter soldier nevěnoval jeho tlachům sebemenší pozornost. Snažil se najít nějaké jeho slabé místo. Byl to zjevě velmi silný a zkušený bojovník... ale ten výraz... ta podivná touha v jeho očích!

"... spolu v boji. Je mi tak moc líto, že jsem tě nemohl zachránit! Ta zvířata z Hydry na tobě prováděla ty hrozné nelidské pokusy! Ale společně můžeme..."

Barnes byl vycvičen poznat z očí nepřítele jeho strach, obavy, jeho naději... ale to, co uviděl v očích toho muže jej vskutku zarazilo. Ale přivedlo ho to na nápad.

Nápad, jak se odsud dostat...

--------------------------------------------------------------------------------------

Já vím, tato kapitola byla vcelku krátká, ale o to dřív napíšu další, tentokrát s názvem Zlom.

Díky za pochopení.
*Niké*

Návštěva 2. část

Tak ok, rozhodla jsem se napsat pokračování k takový šílený (původně) jednorázovky, přičemž ještě udělám něco, co to celé zakončí. Nejsem si tím úplně jistá, je to pořád takové hodně hloupé, ale co už... :D

Takže i tak doufám, že se vám to bude líbit, dejte kdyžtak vědět.

A je to moje premiéra, poprvé je to totiž 15+.

   "Thore, smím s tebou mluvit?" zeptal se Steve hned po skončení porady, kterou svolal Fury a už druhého blonďáka táhl trochu dál od ostatních.

   "Děje se něco, Steve?" nervózně.

   "N- ne, to ne," nevěděl, jak začít. "Jen mě napadlo... Nikdy jsi nám neřekl, co přesně se stalo s Lokim."

   Thor se naň nechápavě podíval a nakrčil obočí.

   "Můj bratr zemřel čestným způsobem, na správné straně, rukou jednoho z Malekidovy armády."

   Rogers se zamyslel.

   "Jsi si jistý, že... že je mrtvý?" Nebylo to od něj moc hezké chování vůči jeho příteli, protože věděl, že Thor kvůli tomu hodně trpěl, ale momentálně chtěl být sobecký a toužil to vědět.

   "Nevím, co tím myslíš, příteli. Loki mi zemřel v náručí, cítil jsem jeho unikající život," zašeptal zdrceně spíše pro sebe a kapitán najednou své otázky zalitoval.

   "P-promiň, nechtěl jsem..."

   "To je v pořádku, Steve. Je pravda, že můj bratr byl vždy nepředvídatelný. Po pádu Bifrostu jsem také myslel, že jsem jej ztratil navždy," povzdychl si.

...

   Zamrkal, v místnosti byla tma. Chtěl ještě spát, přetočit se na bok, ale když zaškubal rukama, zjistil, že je něco špatně.

   Obě jeho zápěstí těsně stahovaly pouta a jak vzápětí zjistil, spoutané měl i kotníky a na posteli tvořil svým tělem písmeno X.

   Cukal sebou a zatínal zuby, ale docílil jen toho, že mu na čele vyrazil ledový pot a rozbolely ho končetiny.
   "Můj milý, již jsi vzhůru, to je skvělé," uslyšel ten děsivý hlas z druhého konce pokoje. Trhl sebou úlekem.
   Přišel až k němu a usadil se vedle něj na matraci. V místnosti šlo vidět akorát jeho lesknoucí se oči, až přehnaně připomínající kočičí a když si kapitán alespoň trochu zvykl na tmu, viděl i mírný úsměv pohrávající na jeho tváři.
   Jakkoliv byl Steve slušný člověk, nyní nezvaného hosta zavalil obrovskou salvou nadávek.
   "Skončil jsi?" zeptal se bůh nezaujatě.
   "Co chceš?" zavrčel.
   "Tebe, ty hlupáčku," usmál se a ulehl si vedle něj. Začal mu přejíždět rukou po břišních svalech, až zajel pod jeho spací tričko. Zachvěl se.
   "O- odstup ode mě, t- ty zrůdo," vykoktal blonďák a kousnul se do rtu, když přejel prstem přes jemnou látku jeho kalhot.
   Druhý muž ho neposlouchal a pokračoval ve svém počínání. Sklonil se až k jeho zpocenému obličeji a jednou rukou ho pohladil po tváři. Přiblížil se k němu tak, že cítil jeho zrychlený dech a tlukot srdce.
   Začal jemně. Políbil ho pod ucho, ignorujíc jeho protesty, pokračoval dál, slíbával krk, tváře a nakonec jeho ústa. V tu chvíli Rogers zmlknul a pevně semkl rty. Loki ho nevnímal, dál ho líbal, přičemž z něj nechal zmizet zatím jen jeho tričko a dlaní zajel do jeho kalhot. Zakňučel.
   Obkročmo se na něj posadil, u toho ho nepřestával líbat  a prsty přejížděl po jeho bocích, svalech a krku. Začal se na něm vrtět, svým rozkrokem se otíral o ten jeho a samotnému mu unikl tichý sten.
   "Jsi tak nádherný," zašeptal mu do ucha.
   "L- Loki..."
   "Copak by jsi chtěl, zlato?" Nechal mu zmizet i spodní část oblečení a pohladil ho po celé délce, přičemž se usmál, když uslyšel jeho zalapání po dechu.
   "L- Loki, prosím, nedělej to," řekl už zoufale.
   Vůbec ho neposlouchal, sesunul se níž a začal se plně věnovat jeho erekci. Prstem přejížděl po jeho špičce a sledoval, jak na to kapitán reaguje. Ten zavřel oči, nevědomky otevřel ústa a vzdychnul.
   Jazykem dráždil jeho třísla, podbříšek, až se dostal k nejcitlivějšímu místu a pojal jeho úd do úst.
   "Loki... ne- dě- lej... ah!"
   Olizoval ho, sál a tu pomalou práci si užíval. Pomáhal si rukou, aby mu způsoboval co největší slast.
   Na chvilku přestal, jazykem sjel až k jeho varlatům a poté zpátky k jeho žaludu. Chvíli jej pusinkoval, než se vrátil zpět k pohybování hlavy nahoru a dolů. Cítil, že už je blízko vrcholu.
   "Loki," vykřikl Rogers, když se celé jeho tělo propnulo a on vyvrcholil do bohových úst. Ten vše poslušně spolykal, pak se vytáhl zpět k němu a sledoval, jak oddychuje.
   Kapitánovo tělo se ještě chvíli třáslo z nevyprchaného vzrušení. Jeho mozek si zase začal uvědomovat důležité okolnosti a on stočil svůj pohled na boha vedle sebe.
   "Tohle nemůžeme," vydechl tiše, ale nezdálo se, že by Lokiho vůbec někdy zajímalo, co může a co ne. Bříšky prstů přejížděl po svalnatém hrudníku s mírným úsměvem.
   "Stále si nejsi jistý?" Políbil ho na rty a polibek prodloužil, když Steve pootevřel ústa.
   Uvědomoval si, že je to špatně, samozřejmě, že ano. Co ho ale děsilo, bylo to, že mu to vůbec nepřijde odporné. Stále věděl, že je to jejich nepřítel a pro kluka, kterému ve 40. letech vtloukali do hlavy, že homosexualita je špatná, něco naprosto nepřístupného. Ale... Jedno velké ALE bylo, že tohle boha neplechy vůbec neznervózňovalo.
   Loki zapojil jazyk. Vášnivě chutnal jeho ústa, než se od něj odlepil, kouzlem se svlékl, opřel se hlavou o blonďákova prsa a zavřel oči.
   "Hezky se vyspi, zlato," zavrněl ještě a kapitán ucítil, že pouta povolila. Sotva to vnímal, byl unavený a tak si jen automaticky promnul zápěstí a zcela vyčerpán okamžitě usnul.
...
   Vnímal teplo druhého těla, ale stále o trochu chladnější kůži, než by měla správně být. Nevědomky stisknul tu štíhlou ruku, kterou měl omotanou kolem svého břicha. Na tváři ho lechtaly prameny havraních vlasů, jejíž vůně ho jemně dráždila.
   A pak mu to došlo- on v podstatě strávil noc s Lokim. S bohem. S nepřítelem a vrahem. S tím zatraceně děsivým chlápkem, který zničil půlku NY!
   Škubnul sebou, čímž svého společníka probudil.
   Když se mu vybavily zážitky z noci, ucítil zvláštní pocit na srdci, tak okamžitě vstal a zamířil do sprchy. Vůbec nad tím nepřemýšlel a jen zamumlal: "Až se vrátím, ať už tu nejsi, Loki." Ani se naň nepodíval.
   Nechal na sebe téct teplou vodu, smýval ze sebe vše, co mu, když na to myslel, hnalo růž do tváří.
   "Takhle ti to vážně sluší," řekl hlas kousek od něj. Bylo to čím dál tím víc strašidelnější, jak ho pořád překvapoval a dokázal se pohybovat tišeji než myš.
   "Jdi pryč."
   "Ale no tak..." Přiblížil se k němu, byl jen o trochu vyšší, takže mu hleděl přímo do očí a utápěl se v jejich hloubce.
   Sám bůh netušil, kdy naposledy ho někdo takhle pobláznil, kdy nemohl někoho takhle dostat z mysli.  Nyní byl to jediné, co ho tady drželo. Tak moc po něm toužil.
   Políbil ho, vášnivě a chtivě a netrvalo dlouho a kapitán mu to po chvíli začal oplácet. Nahá těla se k sobě natiskla, svlažovala je tekoucí voda a Loki do polibku zavzdychal.
   "Prosím," zašeptal. "Vem si mě, já tě chci." Setkal se z jeho stále zdrženlivým pohledem. Sklopil zrak, ale nepustil ho. Nechtěl.
   "Prosím... Nestává se často, abych o něco prosil," ušklíbl se spíše sám nad sebou, ale on už ho dál mluvit nenechal a tentokrát to byl on, kdo začal.
   Brzy ho blonďák vynášel mokrého ze sprchy ven, pokládal do peřin a nechal se rukama tisknout k tomu štíhlému tělu pod sebou.
   Bez rozmyslu ho zasypával polibky, na bledé kůži tvořil červené flíčky a stejně tak i on se poddával darovaným dotekům.
   Naprosto ztrácel kontrolu sám nad sebou a za chvíli mu roztáhl nohy a prudce do něj vnikl. Loki zasyčel, ale pak si zvykl a místností se brzy ozývaly hlasité steny obou dvou.
   Sladili své pohyby, spojeni v jednoho, natisknutí k sobě tak, že už to více nešlo a na malou chvilku neexistovalo nic jiného než oni dva- naprosto odlišní, ale momentálně šťastní muži.
   Byli zrovna v nejlepším, když zazvonil zvonek. Steve zpomalil, načež Loki zakňučel.
   "Po- kračuj," zasténal a on ho poslechl. Netrvalo dlouho a společně vyvrcholili. Bůh zakřičel jeho jméno a pak se Steve svalil zpět na postel, aby se vydýchal. Černovlásek se k němu přitulil a jako spokojené zvířátko zavrněl.
   Poté nastala opět blonďákova klasická salva výčitek svědomí, zrudnul a Loki si toho všimnul. Nasucho polkl.
   "Co teď?" zašeptal Rogers.
   "Teď? Teď bych si dal něco k jídlu, Steve," usmál se.
   "Myslím to vážně."
   "To já také."
   Povzdychl si. Vlastně proč ne, vždyť se právě vyspal s nepřítelem, proč by mu tedy ještě nedal najíst?
   S rudými tvářemi si oblékl kalhoty. Chtěl i tričko, ale Loki ho nenechal. Sám zůstal nahý, jako by to byla ta nejvíce přirozená věc na světě.
   "Ne- nechtěl by ses třeba o- obléct?" Zavrtěl hlavou, ještě trochu mokré prameny vlasů se kolem štíhlého obličeje roztančily a zelená kukadla nevinně zamrkala.
   Kapitán si pomyslel, jak roztomile vypadá a zrudnul ještě víc, jako kdyby to snad řekl nahlas.
   Zamířil z ložnice do kuchyně, s cílem zacpat otravnou hořkost v žaludku jídlem a bůh ho následoval.
   Trvalo mu 2 vteřiny, než si uvědomil, že je něco špatně. To, že na gauči sedí samotný bůh hromu s výrazem ublíženého štěněte, kulí na něj lesklé modré oči s otazníky, rozhodně nebylo dobře.
   Další vteřinu trvalo, než se k tomu místu dostal i Loki a situace se stala ještě divnější, než to bylo vůbec možné.
 
 

    

Probuď mě! - 1. kapitola

První kapitola Stucky povídky, s trochu temnější atmosférou.

Na začátku se trochu projevuje masochistická stránka mé tvorby, ale pak je to mírnější, tak se případně nenechte odradit.

 Hezké čtení.

*Niké*

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Ze zlého snu do noční můry

 

Zrezivělé mříže čpí kyselým pachem rozkladu. Hrubé okovy, které poutají jeho svobodu škodolibě vržou, ale nepovolí.

 CHCE PRYČ! TAK MOC CHCE PRYČ!

Na hlavě trnovou korunu z drátů. Zapichují své hroty do jeho hlavy. Kůže roní horké krvavé slzy.

Rezavý váleček do úst a trpká, svíravá chuť umlčí poslední volání o pomoc.

Stisknutí knoflíku, temný hukot proudu a trnová koruna mění celý svět v nekončíc agónii. Ani váleček v puse už nezastaví jeho nelidský křik.

Pak to přestane. Někdo a něj promlouvá, ale on přestává rozumnět  jeho řeči. A pak zase.

Cvak...ššššš.....bzzzzz.... křik plní celou temnou podzemní laboratoř.... a zas... a zase...  a...znovu...

 CHCE ZABÍJET. TAK MOC CHCE ZABÍJET!!!

James Barnes se probudil ze své obvyklé noční můry, zbrocený ledovým potem a neschopný pohybu. Chvíli m trvalo, než mu došlo, kde je.

Zamlženým pohledem svých tmavých očí přejel okolní prostor. Spatřil, že je v potemnělém kumbálu, nějakém skladu oblečení či co. Místnost to nebyla velká, byla však až po strop zaskládaná různými krabicemi a hodně starým šatstvem. Periferním zrakem také zahlédl masivní řetězy navrtané do zdi, které svíraly jeho paže.

Vzepjal se ze sedu a pokusil se osvobodit. Jeho provizorní věznitelé však nepolevili a on se, jako při každém svém dosavadním pokusu, zhroutil zpět k zemi. 

Winter soldier se svým vypracovaným tělem a robotickou kovovou protézou místo ruky oplýval značnou silou. Ten muž jenž jej zde věznil, však evidentně znal jeho sílu a pořídil dostatečně silná pouta, aby nemohl uprchnout. Nemohl se dokonce ani pořádně hýbat.

Ten...muž...ten psychopat jej tu drží už dobrý měsíc! Barnes by byl radši, kdyby jej ten parchant zabil. Takhle jej trápí ty příšerné sny a (nemůže nic udělat, nic rozbít, nikoho zabít!) také ty šílené a nekonečné záchvaty zuřivosti. A ještěza ním každý den chodí ten...chlap... a mluví k němu. Jeho slovům však James nerozumí. Nerozumí jeho gestům, jeho výrazu, tónu jeho hlasu, a ani důvodu, proč ho zde k sakru vězní! Ví jen, že toho muže nenávidí.

Znovu se pokusil se osvobodit. Řetězy jej však, jakoby na protest, sevřely ještě více a nepovolily. Přepadla jej svíravá úzkost a začal se zmítat v křeči. Má toho plné zuby! Chce se dostat ven! Chce vykuchat toho stupidního idiota, co ho nechce pustit! Úzkost se změnila v enormní záchvat vzteku. Cloumal sebou a křičel jako o život.

 Ani si nevšiml, že se rozletěly dveře kumbálu a dovnitř se vřítil vysoký blonďatý muž se starostlivým výrazem v pohledné tváři. Vrhl se k vojákovi a snažil se jej svými dotyky a konejšivými slovy uklidnit.

Winter soldier však přes tu bolest ve své hlavě nic z toho nevnímal.

Cesta

Ok, takže tohle je povídka o jednom z příběhů ze severské mytologie. Píšu to podle dokumentu Střet bohů 5 (doporučuji!), ale neřídím se všemi fakty, které v něm jsou. Například podle něj, je Loki Thorův sluha, tak to jsem si pozměnila na klasickou bratrskou Thorki verzi :D Obři v tomto příběhu nejsou ledoví obři, ale prostě obři. Nicméně je tam pár zarážejících věcí (Král obrů dokáže zvednout Mjollnir), ale i tak doufám, že se bude líbit. 

PS: Tu poslední větu jsem si tak nějak nedokázala odpustit (eheheheh) :D 

Maya

   Přecházel tam a sem po prázdném sále, nervózní už několik dní. Ostatní už ho nemohli vystát a nechali ho trápit se samotného. Jeho podrážděnosti se nemohli vzhledem k situaci divit, ale celkově už je to nebavilo. A tak tu byl zcela sám, v prázdné místnosti, kde velkými okny prosvítaly paprsky zapadajícího slunce, než uslyšel otevírání mohutných dveří.
   Muž v dlouhém černém plášti, který právě dorazil, si sundal kapuci a odhalil tak své havraní vlasy trčící mu na všechny strany. Byl bledý, což ale nebylo způsobeno chladem okolí, nýbrž jeho původem. Svýma zelenýma očima na něj zamrkal a došel k němu blíž.
   Thor na chvilku opustil svou nervózní stránku a svého bratra láskyplně objal. Nijak nereagoval, ale oběma bylo jasné, že je mu tento projev lásky příjemný. Nestačil ani vstřebat vůni jeho vlasů a trochu se odtáhl.
   "Mluv, bratře. Mluv, co jsi se dozvěděl na své pouti," řekl a pohladil ho po studené tváři.
   "Podařilo se mi zjistit, co požadují za Mjöllnir, Thore. Je to lid vskutku umíněný," ušklíbl se. "Navrátí ti tvou zbraň, když mu za ženu dáš svou sestru Freyu."
   Odskočil od něj a vykulil oči.
   "Co to povídáš? Sestru nemohu tomuhle vystavit a otec mne potrestá," vykřikl zoufale. Pak se vrátil zpět ke svému přecházení po síni a u toho si stále mumlal.
   Loki si odfrkl a začal si sundávat plášť. Měl si první vyžádat pořádné přivítání, než mu tuhle informaci sdělil. Hromadil se v něm vztek.
   "Byl jsem dlouhé dny na cestách, Thore, pro tebe! Slova díků by jistě nebyla od cesty, nemyslíš?" zavrčel naň a poté napůl uraženě odvrátil pohled. Blonďák se zastavil a pohlédl na něj, uvědomujíce si svou sobeckost.
   "Nemyslel jsem to tak, omlouvám se ti."
   Došel k němu, přejel mu rukou po ramenu a on se nechal. Pak si ho otočil k sobě a zahleděl se do zelených kukadel, které v sobě nesly trochu zlosti.
   "Děkuji ti, bratře," zašeptal a sklonil se, aby mu mohl ze rtů ukrást polibek. Loki přivřel víčka, natáhl se, ale pak se zadrhl, když uslyšely blízké kroky.
   Thor se zatvářil opět jako ublížené štěně a pustil ho. O pár vteřin později byli v sále další obyvatelé paláce. Mezi nimi byli jejich přátelé ä Frigga, která začala Lokiho ihned objímat.
   "Jsem ráda, že jsi v pořádku, synu," řekla s mateřskou něhou a pustila ho. "Co jsi zjistil pro svého bratra, Loki?" otázala se ho a všechny pohledy na něj ihned zamířily.
   "Za navrácení zpět Thorova kladiva, požaduje vládce obrů zásnuby s Freyou, matko," řekl s zcela kamenným výrazem ve tváři. Frigga zalapala po dechu a byla to ona, která první přerušila ticho.
   "Budu si nyní muset promluvit s vaším otcem," řekla jen a vytratila se. Zanechala Thora s jeho přáteli a Lokim samotné. Vypukla zde bouřlivá debata, kdy černovlasý bůh zmizel, jakmile si ho přestali všímat a namíchnutý se skryl ve svém pokoji, kde sebou praštil unaveně o postel a brzy usnul.
   Odin si poté předvolal hromovládce k sobě a dlouze s ním debatoval. Chvíli po sobě jen křičeli, načež  byli královnou a princeznou Freyou uklidněni.
   "Je to tvá chyba, Thore. Je to jen na tvou zodpovědnost," zahřměl všeotec už po několikáté mocným hlasem.
   "Jsem si toho vědom, otče. Avšak... Přál bych si tvou radu, já jsem v koncích," přiznal.
   Dlouhovlasá bruneta ve zdobených šatech vystoupila.
   "Ale já s tím vším přeci nemám nic společného. Nemáš právo mě do toho zatahovat, Thore! Já si od obrů nic ukrást nenechala," zakřičela na něj až moc hystericky, ignorovala matku a naštvaně odešla ze sálu.
   "Půjdeš tam sám s Lokim a vyřešíte to."
   "Ale, otče," namítnul zmateně. "Co můžu dělat? Nepustí nás tam, okamžitě nás zabijí."
   "Je to na tobě, jak s tím naložíš," ukončil jejich rozhovor a poslal svého syna pryč. Ten byl tak zničený a unavený, že ho ani nenapadlo najít svého milého a ulehnout k němu.
...
   Když se probudil, byla v místnosti ještě tma. Protáhl se, zahrabal rukou na druhou část postele a zamračil se, když nikoho nenahmatal. Vydal se tedy tmavými chodbami, až narazil na pokoj, který hledal a bez zaklepání vlezl dovnitř.
   Posadil se k němu a když se mu ho šťouchání m nepovedlo vzbudit, pomohl si kouzlem.
   Rozespale promnul modré oči a zadíval se na Lokiho. Mírně se usmál a chtěl si ho přitáhnout k sobě, ale on ucuknul.
   "Nyní jsi přívětivý, to je zajímavé," zašeptal povýšeně.
   Thor si povzdychnul a zahleděl na strop.
   "Nevím, co mám dělat, Loki."
   Zelenooký bůh se krátce zamyslel a pak vklouznul pod deku blízko k němu. Přijal i ruce, které ho objaly.
   "Mám nápad," řekl Loi a skryl ďábelský úsměv, který se dral na povrch.
   Podíval se naň s očekáváním.
   "Poslouchám," řekl nadšeně.
   "Nech se překvapit." Začal prsty přejíždět po svalnatém hrudníku. "Vydáme se na cestu a já ti svůj plán povím, až přijde čas," začal si hrát s jeho ušním lalůčkem. Ucítil, jak se zachvěl.
   "Byl bych klidnější, kdyby jsi mi to prozradil hned." Zvedl hlavu a z blízkosti si ho prohlížel. Zlehka se svými rty otřel o ty jeho a zašeptal: "Jsi si tím jistý?"
   Tentokrát to už nevydržel a věnoval mu dlouhý, velmi vášnivý polibek.
...
   Již sedmým dnem Thor s Lokim putovali přes pusté krajiny jiného světa, zahaleni v dlouhých pláštích, když už to prostě musel vědět.
   "Loki, už jsme blízko. Pověz mi, co je tvým plánem," chytil ho za černý rukáv a zadíval se do jeho usmívajícího se obličeje.
   "Musíme se k nim dostat nepozorovaně, že je tomu tak?"
   Přikývl a přemýšlivě nakrčil obočí.
   "A proto..." Ďábelsky se zašklebil a do Thora se najednou zakousla zima. Místo teplého pláště měl na sobě bílé svatební šaty a přes obličej dlouhý závoj. Jeho napnuté svaly byly obaleny stahující látkou a vysoké boty ho tlačily do chodidel.
   Zmateně si odhrnul záclonu z obličeje.
   "Co to-"
    Loki se rozchechtal, což hromovládce jen umocnil tím, že začal balancovat na podpatcích.
   "Říkal jsem..." snažil se mluvit mezi smíchem. "Že... Potřebuje nevěstu... No ne?"
   Měli oba co dělat, aby se nesvalili na zem- Loki smíchem, Thor kvůli nezvyklé obuvi.
   "To je ponižující," zakňučel blonďák, když s mohutným žuchnutím spadl zadkem na zem.
   "Dostaneme se- eheheheh- do zámku a ve chvíli- heh- nepozornosti získáš zpět svou zbraň," sesunul se mu na klín a opusinkovával nazlobenou tvář.
   "Náhodou ti to sluší," zamumlal, přičemž se stále culil.
   "Je to hloupé, Loki. Hloupý, hloupý plán."
   "Máte snad něco lepšího, princezno Freyo?" políbil ho na rty.
   Thor něco nesrozumitelného zavrčel, stále ignorujíc Lokiho na svém klíně a sundal si závoj, pod kterým se nyní rýsovala dlouhá hnědovlasá paruka. Strhl si i ji a zničeně se na něj podíval.
   "To myslíš vážně, Loki?"
   "Jistě, že ano, Thore," odpověděl mu. "Vlastně je to velmi logické. Dovnitř se dostane jen nevěsta, možná ještě já, ale nikoho jiného obři dovnitř nepustí a ihned ho zabijí. Nechci tě podceňovat, zlato, ale bez kladiva, které je uvnitř, půjde dost těžko dostat se tam."
   Začal se uklidňovat a pomalu vnímat černovláska ve své blízkosti.
   "Jiná možnost není," dokončil Loki a začal mu zpátky nasazovat falešné vlasy.
   "Je to tak ponižující," zašeptal a uvěznil jeho zápěstí v moci svých dlaní.
   "Bojíš se, aby neutrpěla tvá mužnost?" pronesl s úšklebkem a oprašoval průsvitný kus svatebního ošacení ze země.
   Hromovládce něco zamumlal a zničeně svého milence objal. Rukou mu přejel přes páteř, až se dostal k zadečku, ale Loki ji zachytil dřív, než stačil něco udělat.
   "Ne, ne, ne, Thore." Mírně se na něj usmál a odsunul se od něj. "Až budeme zpátky. Teď by sis ušpinil šaty," vlepil mu drobnou pusu a stoupl si.
   Thor si ještě jednou povzdechnul, nechal se Lokim upravit a dlouho dobu balancoval na vysokých botách, kdy ho musel Loki podepírat, než si stačil alespoň částečně zvyknout.
   Putovali ještě jeden celý den, než se v poledním čase dostali před obrovské hradby sídla zlotřilých obrů, dlouholetých Asgardských nepřátel, kteří už je z dálky sledovali a bohové na sobě cítily jejich ostré probodávající pohledy.
   Byla pro ně otevřená mohutná brána a oni se dostali dovnitř, navzdory dlouhé cestě zcela bdělí. Obři je dovedli do obrovské síně s trůnem, na kterém seděl samotný zloděj.
   "Je milé s tebou obchodovat, Loki. Tedy, zda- li je to skutečně překrásná Freya," rozezněl se tichým sálem obrův hrůzu nahánějící hlas.
   "Přivádím ti zde pravou královu dceru, aby sis ji mohl vzíti za ženu svou," odpověděl bůh lsti s mírným úklonem.
   Davem se rozprostřel šum a na nepřítelově tváři bylo možno spatřit ďábelský úsměv.
   "Přijměte oba dva, synu Odinův i má nastávající, hostinu na uvítání, jelikož musíte být jistě znaveni cestou."
    "Moc rádi."
   Odebrali se ke stolu plného jídla a v tu chvíli opustily boha hromu veškeré obavy. Usedl ne zrovna moc elegantně, jak by se na dámu slušelo a nevybíravě se pustil do lákavé pečínky.
   Prudce hltal, nezapomněl si zamastit dosud ucházející oděv a hlasitě mlaskal, což se u Lokiho projevilo v podobě potlačovaného povzdechu.
   Obr se posadil vedle své nastávající/ nastávajícího a se zájmem ho pozoroval. Snažil prohlédnout skrz mastný závoj, zakrývající Thorovi obličej.
   "Jestli je to má Freya, z jakého důvodu jí... tímto způsobem?" zeptal se nevrle.
   Thor si nervózně pod závojem utřel ústa hřbetem ruky, tím pádem jeho levý rukáv získal oranžový odstín od pečeně.
   Loki nikdy pro slova nemusel chodit moc daleko a okamžitě přišel z odpovědí.
   "Po osmi dnech cesty je velmi hladová, králi."
   "A proč neodhalí svou tvář?"
   "Musíte jí odpustit, pane, je velmi stydlivá," zatvářil se bůh neplechy na oko soucitně.
   Hromovládce se po chvíli oklepal a svou mohutnou svačinu začal zapíjet spoustou džbánů piva. Jeho oblíbený nápoj stékal po bradě a vpíjel se do jemné látky na jeho hrudi a břiše.
   Thorovi se ulevilo, když si zchladil vyprahlé hrdlo a neunikl mu spokojený úsměv, který ovšem nemohli ostatní vidět.
   Obr nakrčil obočí a snažil se prohlédnout přes poloprůsvitnou ozdobu. Thor vykulil modrá kukadla a i přes vysokou hladinu alkoholu v krvi mu kolečka v hlavě šrotovala, když se k němu natáhla obří dlaň, snažící se odkrýt jeho identitu.
   Sevřel se mu žaludek. Nakonec udělal to, co mu bude Loki ještě dlouho předhazovat. Dostal ze sebe něco podobného dívčímu uchechtnutí a před nataženou ruku lehce plácl. Přes záclonu si zakryl pusu, aby jako utlumil další zženštilý chechot.
   V tuhle chvíli měl Loki co dělat, aby nepropukl v hlasitý smích, ale jelikož to v téhle situaci nebylo ani zdaleka vhodné, byl ochoten spolknout vlastní mandle, aby se tak nestalo.
   Thorovi se pomalu začínal navracet zdravý rozum a ten fakt, že tu sedí v ženských šatech. Projela ním vlna potlačovaného vzteku a oči mu rudě zablískly.
   "Proč se jí červenají oči?" zavrčel král obrů nevrle.
   "Odpusťte jí, veličenstvo. Osm dní putovala, sedm dní nespala, aby vás brzy spatřila," pravil bůh lsti.
   "Dobrá tedy." Obr se postavil a jeho velký stín hromovládce přikryl. Vzal ho za umaštěné ruce a postavil ho. Thor naň z pod závoje jen hleděl.
   "Má překrásná Freyo, staneš se mou ženou, usedneme na trůn, ulehneme spolu, ty dáš život mým potomkům..."
   Měl co dělat, aby nevykřikl. Při jeho monologu sjel pohledem za jeho záda, kde podvědomě cítil přítomnost Mjollniru.
   Loki se již dost pobavil a rozhodl se zakročit. Postavil se k nim.
   "Nyní je na čase, abyste i vy dodržel svou část dohody."
   Bylo vidět obrovo zamračení, jak se nechtěl vzdálit od představy svatební noci se svou hnědovlasou snoubenkou, ale pokýval hlavou.
   "Dohodu bych rád dodržel, věřte mi. Ovšem mí poddaní sem Thora Odinsona nevpustí, ale jestli vy dokážete zvednout to kladivo, tak prosím," zazubil se a davem se roznášel smích.
   Loki se ještě stačil usmát, než v obrově monstrózní tváři přistála pevně sevřená pěst. Další dvě vteřiny trvalo Thorovi zpátky získat svou zbraň a otočit se všem čelem.
   Strhl si závoj i s parukou a z pod zpocených pramenů blonďatých vlasů šlo vidět, jak se mračí.
   "V Odinově jménu, ustupte přede mnou."
...
   "Jste zpátky"! Frigga běžela honem uvítat zničené a unavené syny, kteří právě dorazili.
   Rád tě vidím, matko," přijmul Thor její obejmutí. Loki se zcela vyčerpán vytratil.
   Hromovládce byl nucen zdlouhavě promlouvat s otcem o zodpovědnosti, povinnostech Asgardského prince a konečně se při setmění mohl odebrat do postele. Nejdříve ale musel něco udělat.
   Bez klepání vkročil do cizího pokoje, kde se jeho zelenooký bůh zrovna převlékal do spací košile. Hodil po něm nevrlý pohled.
   "Co je, Odinsone? Je již pozdě."
   "Chtěl jsem ti poděkovat, Loki, za tvou pomoc. Bez tebe bych to nezvládl."
   "To nezvládl," řekl nezaujatě a usadil se do peřin.
   "Nemám čas na tvoji špatnou nálad, bratře. Omlouvám se, že jsi kvůli mně ztratil tolik času a musel se probíjet mezi obry," povzdychl si Thor a otočil se ke dveřím. "Jsem unavený, chci spát."
   "Počkej," zastavil ho Loki, stále sedící na posteli.
   "Také chci spát," zašeptal a po čtyřech se po matraci přiblížil co nejvíce k němu. "S tebou," dodal. Blonďák se na něj zadíval a s úsměvem přikývl.
   Ulehl k němu, jak byl zvyklý celý nahý, přitiskl ho k sobě a zavřel oči. Loki vnímal napnuté svaly obepínající jeho tělo, zavrtal nos do jeho vlasů a ucítil ruku v těch svých. Propletli si nohy, aby se jim dobře snilo.
    Loki pustil z hlavy Mjollnir a nechal si zdát o trochu jiném kladivu.