tag:blogger.com,1999:blog-69799216601440944282024-03-13T04:59:26.551+01:00Just.read.itAvengers FF!Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.comBlogger179125tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-76443170892279988502017-02-25T18:31:00.000+01:002017-04-13T14:27:25.696+02:00Strýček Tony má bonbónky!<h2>
Takhle žádná trojka nebude...</h2>
<div>
<br /></div>
Rogers si zhluboka oddechl a vystoupil z proskleného výtahu. Po rozlehlé hale, v níž se ocitl, se rozhlížel se značnou nechutí. Patřila, jako ostatně celá luxusní výšková budova, Anthonymu Starkovi. Ironmanovi. <i>Železný muž, to je symbol pro hrdinství... avšak jméno Stark znamená spíš problémy a komplikace.</i><br />
Samotného miliardáře nikde neviděl, ale jeho šestý smysl vojáka jej varoval, že na patře není sám. Podezřelé byly už dvě sklenice naplněné nějakou, pravděpodobně alkoholickou, tekutinou. A také...<br />
"Co to k čertu je?" zaklel polohlasně, když si všiml provokující cestičky z okvětních plátků na podlaze. Směřovala do ložnice.<br />
"Steeevie!"zahoukal svůdně hluboký hlas.<br />
Kapitán ztuhl a s vytřeštěnýma očima hleděl na dveře od ložnice, za kterými se nejspíš Stark nacházel. Ty se s dramatickou rychlostí rozlétly a zpoza nich se vynořila chlupatá mužská noha a zavlnila se pohybem typickým pro prostitutky. <i>A ne pro normální muže.</i><br />
Rogers, naprosto ochromený celou situací, tam jen stál a přemýšlel, jestli utéct do výtahu nebo rovnou pro jistotu vyskočit z okna. Než stihl učinit rozhodnutí, vynořila se zpoza dveří Tonyho hlava. Vlasy mírně rozcuchané, v očích hravý lesk.<br />
"Tak na co čekáš? Pojď sem!" ukázal miliardář dokonalé zuby v perverzním úsměvu.<br />
"Ne."<br />
"Mně se nemusíš bát, kapitáne..."<br />
"Říkal jsi, že se mnou potřebuješ něco probrat, nebo se mýlím?" vybuchl dopáleně Steve. Začínalo mu docházet, že nevědomky padl do jakési zvrácené pasti. Aniž to musel zkoušet, věděl, že výtah ho už zpátky neodveze.<br />
Stark mu četl myšlenky.<br />
"Pojď sem, mám tu něco pro tebe. Začíná to na písmeno bé," lákal ho medovým hláskem.<br />
"Bonbónky? Na to ti neskočí ani sedmileté dítě, Starku!"<br />
Tonyho smích se rozezněl celou halou.<br />
"Nene, vlastně je to... člověk. Muž!"<br />
Steve zvedl oči v sloup a z úst se mu vydralo něco mezi povzdechem a vzlykem.<br />
"Tys někoho unesl?"<br />
"Nene, šel se mnou dobrovolně!" hájil se Stark. Teď z něj byla vidět jenom hlava, ale Steva přepadl podivný pocit, že je ten úchylák možná nahý. Když dlouho nic neříkal, jal se Stark pokračovat.<br />
"Tak já ti teda prozradím, kdo to je. Našel jsem ti Buckyho!" Spokojeně pozoroval Stevovo překvapení a lákal dál:<br />
"Pojď si pro něj, už tady na tebe čekááá..."<br />
"Ne."<br />
"Proč?"<br />
"Mám podezření, že jsi homosexuál!" vyhrkl kapitán, celý zrudlý. <i>Proti homopárům jako takovým nic neměl, ale Tonyho svádění ho přímo děsilo.</i><br />
Starkovi za dveřmi už docházela trpělivost a rozhodl se kapitána dovléct do ložnice násilím. Ten, uzřivše, že je muž opravdu nahý, neváhal. Bezhlavě proskočil oknem a za chvilku po něm zbyla jen hromádka střepů.<br />
"Já a teplouš? Jak ho to napadlo?" uculil se miliardář nad kapitánovou nedovtípivostí a sledoval, jak ten vyděšený chudák, pochroumaný pádem z desátého patra, mizí za rohem ulice.<br />
Vrátil se do ložnice.<br />
Na posteli tam ležel nahý Bucky s mašličkou kolem hrudníku a tázavě na něj pohlédl.<br />
"Asi jsem na to šel moc rychle. Měl jsem ho nejdřív pozvat do kina, večer mu před domem dát první pusu, seznámit se s jeho rodiči... takhle žádná trojka nebude."<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-1837713979264461492016-12-10T13:05:00.000+01:002016-12-10T13:11:14.874+01:00Avengers zpívánky<h2 style="text-align: center;">
Bistro asijský /cover na Bedna od whiskey/</h2>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Tenhle nápad mám v hlavě už hezkou chvilku: Co udělat Avengers covery na některé notoricky známé táborovky, který zná prakticky každej? </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Takžééé - Vyhoďte staré zpěvníky, tady jsou nové a VYLEPŠENÉ superhrdinské songy!</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>-------------------------------------------</i><br />
<i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=VzMt3HZahSo">Karaoke</a></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://i.ytimg.com/vi/EYiZeszLosE/maxresdefault.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://i.ytimg.com/vi/EYiZeszLosE/maxresdefault.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<b>Loki:</b><br />
<br />
Dneska už mi fóry ňák nejdou přes pysky,<br />
stojím pevně svázanej v bistru asijským<br />
stojím pevně svázanej, Thor je teda šmejd,<br />
že mě s tou svou partičkou nenechají bejt!<br />
<br />
ref.:<br />
To bylo jen jako, já vás nechtěl vykuchat!<br />
Vždyť já jsem Coulsona, pako, měl v hloubi duše rád!<br />
Já o Clinta se staral, jak o brášku vlastního,<br />
Hulka jsem trošku káral, jako svého bližního.<br />
<br />
<i>(šeptem pro sebe:)</i><br />
<i><br /></i>
Mít tak všechny šmejdy pod zemí zarytý,<br />
ovládl bych Mitgard a s ním všecky prevíty<br />
co mě kdysi srali a serou mě i teďka,<br />
já bych s těma "hrdinama" zatočil hnedka!<br />
<br />
ref.:<br />
To bylo jen jako, já vás nechtěl vykuchat!<br />
Vždyť s capem jsem chtěl jen nevinně tancovat!<br />
To, že se do mě pustil, za to fakt nemůžu,<br />
ten jeho blbej štít mi dnes nahání hrůzu!<br />
<br />
<b>Thor:</b><br />
Kbyby jsi se, bratře, jen pořád nechtěl rvát,<br />
nemusels být námi dnes tak potupně jat!<br />
Nemusel jsi, Loki, tak bažit po moci<br />
Ne všichni tady chcou být tvoji poskoci!<br />
<br />
<b>Loki:</b><br />
ref.:<br />
To bylo jen jako, já vás nechtěl vykuchat!<br />
Ironmana mám rád, je to můj kamarád!<br />
Black Widow je taky docela v pohodě...<br />
Vždyť vás všecky miluju, tak dojdem k dohodě?!<br />
<br />
Až mě zase zavřete, jak se to dělává...<br />
Doufám, že má cela zas nebude smradlavá,<br />
Doufám, že se tam něčím dlouho zabavím<br />
a až zase vylezu, VŠECHNY VÁS ODPRAVÍM!<br />
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<i>(Ten trapný pocit, když si uvědomíte, že Loki v tom bistru ve filmu nebyl... Ale co už!</i></div>
<div style="text-align: left;">
<i> Tohle je fikce, baby!)</i></div>
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-35087414347263511762016-10-22T17:16:00.002+02:002016-10-22T17:17:36.920+02:00Rap battle - Bitva čtvrtá!<h2 style="text-align: center;">
Sharon vs. Bucky</h2>
<div style="text-align: center;">
<i>Kdo má chuť na trošku toho hrubého, vulgárního a společensky nekorektního rapu?</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Nebuď srab a zazpívej (považuje se vůbec rapování za zpěv? :-D ) to jak pán!</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>----------------------------------------------------------------------</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: left;">
<i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=v0BqeBGhTv0">Doprovodný beat</a></i></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div>
*Napětí v klubu houstne,začíná hrát hudba, světla se zhasínají a za potlesku na pódium vchází <b>namakanej rozhodčí </b>*</div>
<div>
<br /></div>
<b>Namakanej rozhodčí</b>:<br />
Dneska se sem pozvala taková slečna,<br />
co si chce se svým sokem účty vyříkat,<br />
je celkem drsná a taky výřečná...<br />
Sharon a Bucky si jdou rap battle rozdat!<br />
<br />
* Na pódiu se objevuje raperka <b>Sharon Carter AKA Ta mrcha</b> a z druhé strany stoupá na prkna James <b>Barnes AKA Winter Soldier</b> *<br />
<b><span style="color: #9fc5e8;"><br /></span></b>
<b>Sharon</b>:<br />
Zrovna, když mám s kapitánem rozjetej vztah<br />
vyhrabe se odnikud tady ten debil,<br />
posral si to v den, kdy překročil Stevův práh,<br />
nikomu nevadilo, když Bucky nebyl!<br />
<br />
Steve teď pořád vyhledává jenom jeho,<br />
na naší romantickou pusu zapomněl,<br />
před holku staví kamarádíčka svého,<br />
který navíc jakoby náš vztah rozbít chtěl!<br />
<br />
<b>Bucky</b>:<br />
Yeah, that's right, baby! Na lopatky lehneš!<br />
Já jsem ten jasnej Rogersův oblíbenec,<br />
jsi pro něj stěna a s tím má milá nehneš!<br />
Já jsem Caesar a on vavřínový věnec!<br />
<br />
Blondýny Steva naprosto nerajcují,<br />
hnědá barva vlasů - to je preference!<br />
Voják zří brunetu a v pozoru stojí,<br />
hleďte na mě jako na jeho snoubence!<br />
<br />
<b>Sharon</b>:<br />
No tak prr! Steve je stoprocentní hetero!<br />
Vždyť už Peggy na ústa vášnivě líbal!<br />
<br />
<b>Bucky</b>:<br />
To je jen sprostá lež, ty jedna nádhero!<br />
Chudák Steve svou nechuť před ženami skrýval!<br />
<br />
Jen se schválně ptej, co se dělo před válkou,<br />
tehdá jsme společně chodívali pařit!<br />
Když se rozjel, přestával trpět morálkou<br />
a holky se pak mohly nadarmo snažit!<br />
<br />
<b>Sharon</b>:<br />
No, asi jste opravdu skvělí kámoši,<br />
zvlášť, když mu nasolíš do břicha olovo!<br />
Určitě se mu srdíčko fakt rozbuší,<br />
když ho naklepeš jak kýtu skopovou!<br />
<br />
Možná kdysi, teď však nebude mít zájem<br />
o ňákou vlasatou labilní máničku!<br />
Tahle moje slova zní celičkým krajem:<br />
Nahazuju právě balící vějičku!<br />
<br />
<b>Bucky</b>:<br />
O co se tu snažíš, ty jedna ženo hnusná?<br />
Už pochybuju o tvojí příčetnosti!<br />
Má vostrá sniperka je naštěstí vkusná,<br />
A učiní té tvé blbosti za dosti!<br />
<br />
<b>Sharon</b>:<br />
Asi jsi zapomněl na agentskou sféru,<br />
za mnou stojí celá rota lidí v černým,<br />
nacpou ti do zadku helikariéru<br />
a hned tě vymažou výbuchem jaderným!<br />
<br />
<b>Bucky</b>:<br />
SHIELD nebude pomáhat chladným mrtvolám...<br />
Pojď za mnou, ukážu ti jak se bojuje!<br />
<br />
<b>Sharon</b>:<br />
Budeš hezký i když ti vlasy vytrhám?<br />
O tom v tomhle sále dost pochybujem!<br />
<br />
*Rapeři se do sebe pustí a začnou se mlátit hlava nehlava, až chlupy lítají a kosti křupou*<br />
<br />
<b>Bucky</b>:<br />
Steve, pomoz mi! Ona mi ubližuje!<br />
<br />
<b>Sharon</b>:<br />
Steve, zachraň mě! On mi dává do zubů!<br />
<br />
*Na pódium přichází rozčepýřený a rozespalý <b>Steve Rogers</b> *<br />
<br />
<b>Steve</b>:<br />
Co? Tady se ňáký wrestling provozuje?<br />
Nevěděl jsem, že patříte do box klubu!<br />
<br />
*Za Stevem přichází <b>Sam Wilson</b>, nahé tělo kryté jen heboučkým froté županem*<br />
<br />
<b>Sam</b>:<br />
No tak miláčku, pojď do postele za mnou!<br />
Proč jsi mě opustil takhle z ničeho nic ?<br />
<br />
<b>Steve</b>:<br />
Musel jsem jít vyřešit spory těchhle dvou,<br />
Být s tebou dál, má lásko, nic nechci víc.<br />
<br />
*Dav ohromeně zašumí*<br />
<br />
<b>Bucky</b>:<br />
Až do teď to bylo "boj mně proti tobě",<br />
teď nám však Sam Wilson nový cíl zadává...<br />
<br />
<b>Sharon</b>:<br />
Souhlasím! Ať ten teplomil skončí v hrobě,<br />
doufám, že ten župan je látka hořlavá!<br />
<br />
<b>KONEC</b><br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>----------------------------------------------------</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Nevíte, jak se jmenuje pár Steve Rogers X Sam Wilson? Já to osobně nikde nenašla :-D</i></div>
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-21894491057865380132016-10-01T14:08:00.000+02:002016-10-01T14:09:48.491+02:00Vložte minci!<h2 style="text-align: center;">
<i>Staň se superhrdinou, říkali... bude to zábava, říkali...</i></h2>
<div>
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: center;">
Je tu další<b> Frostshield</b>!</div>
<div style="text-align: center;">
Původně to měla být jednorázovka, ale nějak se to rozjelo, takže to rozdělím.</div>
<div style="text-align: center;">
Nečekejte žádný sáhodlouhý román, je to spíš taková jednorázovková blbinka :*</div>
<div style="text-align: center;">
Nebo spíš šíleninka... netuším, jak mě tohle napadlo.</div>
<div style="text-align: center;">
*Niké*</div>
<div style="text-align: center;">
<i>--------------------------------------------</i><br />
<i><br /></i></div>
<div>
<i><br /></i></div>
<i>Legenda praví, že poté, co byl lstivý a nebezpečný bůh lsti poražen, vymyslela pro něj část Avengerů krutý, překrutý trest. Pyšný Thor, prohnaný Stark a Nelítostný Fury svého nepřítele spoutali, odebrali mu magii, přelepili pusu lepící páskou a uvrhli do temného, srašidelného a úzkého automatu na kávu, kde byl odsouzen navždy připravovat odporné instantní latté, horké čokolády z prášku a granulované čaje. Tento automat prý pak postavili na jednu z chodeb ústředí SHIELDu, aby jej měli stále pod dohledem. Podle legendy tam Loki, zoufalý a neschopný pohybu, dlí zavřený dodnes, přísně strážen svými neoblomnými vězniteli.</i><br />
<h2>
...</h2>
"... a toto hlášení o zásahu týmu potřebuji ještě ve třech kopiích s přiloženou dokumentací o zatčených, jejich popisy, podpisy a razítkem ministerstva obrany. Je doufám jasné, že co nejdříve," stříbrem prokvetlý knír vládního úředníka se vzrušeně natřásal a jeho majitel svižně přecházel sem kolem konferenčního stolku, u nějž sedělo sedm nešťastníků.<br />
Avengers byla neporazitelná skupina hrdých válečníků, ale teď spíš připomínali znuděnou partu káraných středoškoláků.<br />
"Pitomá byrokracie," zaklel tiše kapitán Amerika směrem k Ironmanovi.<br />
"Jojo, horší než nacismus, že?" prohodil tmavovlasý a výraz umírajícího devadesátníka v jeho obličeji nahradil ležérní úsměv.<br />
Steve se nad jeho slovy vážně zamyslel.<br />
"Dalo by se to srovnávat," odvětil nakonec a s mlhou v hlavě sledoval úředníkův knírek.<br />
Tony se hlasitě rozesmál. Ne, že by byla kapitánova slova nějak vtipná, ale znáte to - když se hodně nudíte, rozesměje vás už cokoliv.<br />
Toto vyrušení upoutalo pozornost celé místnosti. Superhrdinové se začali ušklíbat a chlapík z ministerstva si miliardáře změřil skrz své silné brýle přísným pohledem.<br />
"O čem jsem tu teď půl hodiny mluvil, pane Starku?" vyštěkl učitelsky.<br />
"Oddělat prezidenta, nastražit nálože, jed do pití, má to vypadat jako nehoda... blablabla... spolehni se kámo. A teď přestávka na kafe!" plácl drze Ironman.<br />
Avengers už na nic nečekali a jako divoká voda se vyhrnuli z místnosti. Jen kapitán Amerika se na úředníka, bledého pokořením a vztekem, omluvně usmál a ze zdvořilosti si od něj vzal štos papírů, jejž bylo potřeba vyplnit.<br />
Bylo jasné, že se přestávka na kafe dooost protáhne.<br />
A stejně tak bylo jasné, že to šílené papírování zůstane nakonec na Rogersovi.<br />
Cestou ven narazil na zbytek týmu, který ještě zatím neprchl. Thor a Nat postávali u nápojového automatu a sledovali, jak do něj Stark cpe jednu minci za druhou a objednává stále nové a nové nápoje.<br />
"Hrnečku vař!" nakázal Ironman a s gustem zmáčkl tlačítko. Přístroj vyplivl prázdný kelímek a nalil do něj kouřící tekutinu.<br />
Steve se překvapeně zastavil a sledoval, jak brunet celou akci znovu opakuje.<br />
"Já myslel, že tuhle břečku nepiješ," poznamenal.<br />
"Já ne, ale tady kamarád Thor si rád dá... když je to uvařené s láskou...," zapěl Tony a podal hromovládci kelímek. Ten se pobaveně uchechtl a jedním lokem do sebe kávu kopl. Pak kelímek požitkářsky zmačkal a obloučkem hodil do blízkého koše.<br />
"Co jste si do té kávy přidali?" kapitán zvedl obočí a vyměnil si zmatený pohled s Natashou, která na tom byla zjevně stejně jako on. Naprosto mimo.<br />
"Dej si taky, přinejmenším budeš mít energii na tohle," pobídl ho Stark a ukázal na lejstra v jeho rukou.<br />
Romanovová nad nimi pokrčila rameny a odebrala se pryč. Vzápětí ji následovali i culící se Ironman s bohem hromu.<br />
"Nuda je mocná čarodějka, když dokázala probudit tak velké přátelství mezi Tonym a Thorem," pomyslel si vykulený voják.<br />
"...Anebo že by to bylo tou kávou?" rozvíjel dál svou myšlenku nahlas.<br />
Unaveně vydechl, prostřel si unavené oči a vybral si to nejmenší zlo - horkou čokoládu. S povzbudivě hřejícím nápojem v ruce se vydal domů.<br />
<h2>
...</h2>
Štos papírů se zaduněním přistál na psacím stole.<br />
"Hurá," kapitánovo nadšení bylo nezměrné.<br />
"Staň se superhrdinou, říkali... bude to zábava, říkali..."<br />
Ostražitě upil z přineseného kelímku, ušklíbl se a odložil jej po své pravici. Ještě nikdy ho tak nefascinovalo vybavení jeho bytu. Měl by častěji utírat prach... a taky skladovací pořádek na jeho stole se začínal vymykat normálu...<br />
<div style="text-align: left;">
Pohled mu spočinul na horké čokoládě. Na papírovém kelímku byla vytištěna kýčovitá fotka nějaké usmívající se ženy - made in photoshop - avšak přes její obličej se táhl kostrbatý hnědý nápis:</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
"<i>Pomoc!!!</i>" </div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
Kapitán ho prozkoumal blíž. Musel být napsaný holou rukou, podle patrných otisků prstů... Opatrně nápis olízl a ústa se mu znechuceně stáhla. Bylo to psané kávou!<br />
"Jo, Starku, asi jsem tak pitomej, abych zachraňoval automat na kávu," procedil dopáleně, dopil čokoládu a kelímek už bez dalšího přemýšlení vyhodil.<br />
<h2>
...</h2>
Laufeyson netrpělivě odhrnul z obličeje závoj černých vlasů, popadl další kelímek a umístil jej do úzkého proužku světla, který tam prosvítal mezírkou ve stropě, aby lépe viděl. Opřel se o dávkovač vody, aby s mu v rámci možností dobře psalo, namočil si prsty do prášku na přípravu cappuccina, trošku si je namočil a ze všech sil se snažil na kelímku vytvořit nápis.<br />
Ruka se mu třásla, čelo se mu orosilo, ale když byl hotov, rty mu zkřivil šílený pomstychtivý úsměv.<br />
Přes celý kelímek se táhl jasný vzkaz.<br />
<h2>
...</h2>
"Už to mám, dokázal jsem to!" kapitánův jásavý hlas se ozvěnou rozléhal po chodbě, vedoucí ke konferenčnímu sálku.<br />
Nikdo mu však neodpovídal, poněvadž zvyk chodit na porady včas si osvojil zatím jen on.<br />
Ztichl a rozpačitě se zastavil.<br />
Dlouhou chodbou opožděně doznívala ozvěna a...<br />
*ťuk ťuk*<br />
"Co to...," Rogers se přikrčil a po špičkách doťapal k blízko stojícímu automatu. Opravdu to klepání vycházelo zevnitř?<br />
*ťuk ťuk* zaklepal na stěnu.<br />
*DŽAMMM!* v odpověď mu zaduněla taková dělovka, až úlekem odskočil.<br />
"Kdo jsi?" zahučel na automat.<br />
Nic. Žádná odpověď.<br />
Spěšně vytáhl peněženku, z ní pár drobných a objednal si latté.<br />
Uvnitř stroje to zachrastilo a vzápětí vypadl kelímek. Steve netrpělivě čekal, než se naplní a pak ho rychle vytáhl. Opět byl popsán kostrbatým písmem. Napjatě se dal do čtení:<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
"<i>Thor je buzna!</i>"</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
"Počkat... cože?" </div>
<div style="text-align: left;">
Nedostal moc času na přemýšlení, poněvadž se chodbou začaly rozléhat dunivé kroky.</div>
<div style="text-align: left;">
"Tak co, příteli Anthony, jaký nápoj si dnes dáme?" </div>
<div style="text-align: left;">
Thor. A Stark.</div>
<div style="text-align: left;">
Latté, nelatté, kapitán kelímek bleskurychle vyhodil do koše a pelášil do konferenční místnosti, aby ho ti dva nespatřili.</div>
<div style="text-align: left;">
Začal mít totiž nepříjemné podezření, za prvé, že ti dva zavřeli někoho nevinného do té plechové skříně, a za druhé, že Thor je gay.</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>--------------------------------------------------------------------</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Věnováno památce obětem, které zahynuly zamčené v automatech na kávu.</i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-65107583970799727482016-09-24T12:25:00.000+02:002016-09-24T12:25:24.143+02:00Chris The Slasher - 9. FINÁLNÍ part<h2 style="text-align: center;">
Pomoc pomoc, unáší mě úchylný šílený gay!</h2>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Tak a je to tady. Hepáč se slzami štěstí a doufám, že i smíchu. </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Já vím, že na konci povídek bývají většinou muchloscény, ale já na to tak nějak nemám chuť,</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> takže možná někdy ještě dodám něco jako muchlací epolog.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Jo a ještě jedna věc - v tomhle imaginárním vesmíru je Chris spíš drobnější a není tak namakanej, jak je asi ve skutečnosti. To bude dobrý vědět, až dojdete k té části, kdy Seb nosí Chrise na rameni :-D</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Uvidíme se u nějakých dalších povídek.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>----------------------------------</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
Chris Evans udýchaně proběhl bránou parku, zastavil se a chytil se za bok, v němž ho bolestivě píchalo. Koníček spisovatele si holt vybral svou krutou daň.<br />
"Budeš muset zase začít chodit do posilovny, abys vypadal jako Kapitán Amerika a ne jak bábovka," vyčinil si šeptem.<br />
Lavičky v parku byly plné spících a povalujících se bezdomovců a podezřelých existencí, které po blonďákovi vrhaly lačné pohledy.<br />
Nasadil svižnou chůzi a nazdařbůh zatáčel jednou doprava a podruhé doleva. Netušil, jak zde Sebastiana najde, ale za žádnou cenu se nezastavoval. Měl pocit, že kdyby to udělal, přihlížející lidé ho zmlátí, okradou, znásilní a pohřbí v nějakém keři. Tedy alespoň tak vypadali.<br />
Po chvíli bloudění sem a tam ho konečně uviděl. Stan seděl na jedné z laviček, živý a zdravý. Společnost mu dělaly dvě ženy, které ze všeho nejvíc připomínaly prostitutky v důchodu.<br />
Chris k nim nedočkavě přiletěl a vychrlil na Seba to první, co mu přišlo na jazyk:<br />
"Já vím, že jsi gay!"<br />
Dvě ošklivě zmalované babizny se hlasitě rozesmály, významně bruneta poplácaly po ramenou a za neustávajícího pochechtávání se odebraly svou cestou.<br />
"Tak super." odtušil představitel Buckyho Barnese a měl se také k odchodu.<br />
"Nen, ne počkej!" zarazil ho Evans, usadil ho zpět na lavičku a klekl si k němu.<br />
"Musím ti něco říct... už dlouhou dobu," vydechl a nervózně si promnul ruce.<br />
"Počkej, myslíš, že je na to tady vhodné místo?" rozhlédl se Sebastian nejistě, ale v očích se mu už rozžehly plamínky zvědavosti:<br />
"Jak vůbec víš, že jsem gay?"<br />
"Na vysvětlování bude čas potom!" odbyl jeho otázku světlovlasý: "... teď mi hlavně slib, že mě, po slovech, která ti teď řeknu, nebudeš nenávidět."<br />
Stan se svému příteli zahleděl do očí a, s jemu nepodobnou vážností, pronesl:<br />
"V posledních dnech jsem toho hodně ztratil a rozhodně nechci přijít taky o tebe. Slibuju."<br />
Evans se ztěžka nadechl, aby si dodal odvahy. Oba muži se k sobě naklonili. Ve vzduchu zněla romantická melodie houslí, poletovaly hrdličky a baculatí amorkové rozhazovali jemné plátky růží.<br />
"Já..."<br />
"Co? Neboj se to říct."<br />
"Píšu gay povídky o Avengerech."<br />
"Cože?!"<br />
Ozvěna překvapeného Sebova hlasu se roznesla po celém parku, až k nim všichni přítomní zvědavě zvedli hlavy.<br />
"Víš, co jsi mi slíbil," varoval ho Chris, celý zrudlý.<br />
"Ale že zrovna ty... to mi budeš muset vysvětlit."<br />
Oba muži se zvedli a bok po boku se vydali cestou z parku.<br />
"Chrisi?"<br />
"Hmm?"¨<br />
"A píšeš taky o mně? Teda... o Buckym?"<br />
"Občas jo...," blonďák s obavami sledoval výraz druhého.<br />
Naprostý poker face.<br />
"Tak teď už se z toho nevyvlíkneš - musíš mi něco přečíst."<br />
"Tak jo, ale u mně doma."<br />
"platí."<br />
<h3>
...</h3>
"... Jamesovy tváře se změnily. Už nebyl tím odpudivým zvířetem... ne, na jeho místě stál pohledný mladý muž s dlouhými vlasy, hezkým souměrným obličejem a tmavě modrýma očima. Fascinovaně si prohlížel své sametové ruce, které ještě byly před chvílí pokryté hrubou srstí. Steve k němu nejistě přistoupil a prohlížel si ho láskyplným pohledem svých pláčem promáčených očí. Zvuk kroků Buckyho probral. Zvedl pohled k Rogersovi a rty mu ozdobil nádherný úsměv. 'Dokázal jsi to,' hlas se mu chvěl. Ve vteřině překonali vzdálenost mezi nimi a spočinuli v pevném objetí."<br />
Chris zvučně přečetl ještě nepublikovanou část své stucky a bázlivě se otočil na Seba, sedícího na sedačce vedle něj.<br />
"Tak...? Jak se ti to líbilo?"<br />
"No... má to pár faktických chyb. Třeba kde byli ti lovci, kteří ho tam pronásledovali? A taky se člověk občas ztrácí ve tvých rozvitých přívlastcích," pronesl rádoby kriticky Stan a pak, spatřivše Chrisův smutný výraz, se rozesmál:<br />
"Dělám si srandu, je to boží. Jen bych to do tebe neřekl," řekl už vážně.<br />
"Jo, tohle slýcháme my stuckyfilové často," ušklíbl se Evans a jakoby nic se posunul a uvelebil se na Sebově klíně.<br />
"Ještě něco jsem ti chtěl říct, ale zapomněl jsem na to," přiznal se, pohled upřený k zemi.<br />
"Že mě miluješ? Páč na to já čekal," mrkl na něj brunet.<br />
Spisovatel se zamračil nad přítelovou samolibostí, sklouzl mu z klína a uvelebil se zas ve svém vysezeném důlku.<br />
"Ale já myslel, žes říkal, že nejsi na chlapy...," protáhl.<br />
"Byl jsem pitomec!" zavyl bez varování Seb a prudce přisunul si protestujícího blonďáka: "Bál jsem se, že mě nebudeš milovat a tak jsem to v sobě dusil a pak přišla Monica a... a ten striptýz... a pak jsem si to ještě víc posral a ty mě přitom máš tolik rád!"<br />
"Myslíš?"<br />
"No... doufám v to," opravil se Stan a když viděl, že druhému už cukají koutky, vlepil mu rychlou zkušební pusu.<br />
"Prodám byt a budu se stěhovat do nějaké rezidence, kterou mi sežene Patrik," řekl spisovatel, zcela od tématu.<br />
"A proč ne ke mně do vily?" zavrněl Seb a všemožně se snažil Chrise dobývat.<br />
Hercovu odpověď přehlušil hluk z patra nad nimi.<br />
"Sylvo, pocem! Zas teče hajzl!"<br />
Stan tázavě zvedl obočí.<br />
"Soused?"<br />
Chris jen němě přikývl.<br />
"Tak do toho zkus pořádně bouchnout, třeba to přestane," ozval se sousedčin soprán v odpověď.<br />
V zápětí celým panelákem zaduněla taková rána, až se rozkýval lustr a rozcinkalo nádobí ve Chisově kuchyni.<br />
"Tak a dost! Stěhuješ se!" zavelel Stan a přehodil si Chrise přes rameno.<br />
"Ufff, ty jsi nějak ztloustl," poznamenal: "Zavřu si tě doma do sklepa a budu tě sexuálně zneužívat. A budeš o mně psát povídky. A ve chvílích volna budeš trénovat striptýz!"<br />
"Ach ne, pomoc, pomoc, unáší mě úchylný šílený gay!" smál se blonďák, zatímco byl vynášen ze dveří.<br />
Cestou potkali čerstvě zotaveného pana Kennarda, který se právě vrátil z nemocnice. Ten, když je uviděl, otočil se na podpadku a se sádrou a berlemi se kulhal někam přemýšlet o smyslu života.<br />
"Tohle bude ještě legrace," pomyslel si Chris The Slasher, ale vzápětí sykl bolestí, když si ho tmavovlasý na rameni nadhodil, aby se mu lépe nesl.<br />
Dnes večer získá spoustu materiálu pro muchloscény...<br />
<br />
<b>Das Ende</b>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-50712868373467590292016-09-17T13:48:00.002+02:002016-09-17T13:59:51.574+02:00Chris The Slasher - 8. part<h2 style="text-align: center;">
Pseudohomosexuál?</h2>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Blížíme se do finále!</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Tuhle kapitolu berte ale každopádně hodně z rezervou, co se týče faktů, </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>páč jsem ještě nikdy nepsala žádnej protokol o psychiatrickým vyšetření (jestli to vůbec existuje </i>:/<i> )</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Takže pokud tohle čte nějaký psychiatr... nesmějte se mi moc nahlas a nekamenujte mě na ulicích </i>:-D</div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>--------------------------------------</i></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Chris spěšně došel domů, zamkl dveře, vypnul mobil a usadil se ve svém vysezeném důlku na pohovce. Opět k sobě přiložil dvě roztržené půlky první strany a váhavě se na ně zahleděl.</div>
<div>
Dramatickou chvíli ticha přerušil hlasitý dusot a řev z patra nad ním:</div>
<div>
"Já tomu hňupovi Kennardovi nic neudělal! Na těch schodech upadl sám od sebe!"</div>
<div>
"Jo?! A pak se sám od sebe nakopl do koulí, zlomil si tři žebra a rozšlapal si mobil, že?!" vřískala v odpověď sousedka svému obéznímu manželovi.</div>
<div>
Evans zvedl oči v sloup.</div>
<div>
"To nemůžete ani jeden den držet huby?!" zařval taky.</div>
<div>
S potěšením zaznamenal, že hlasy nad ním ztichly. Tedy aspoň na pár sekund.</div>
<div>
"Co to bylo?" zazněl ženin tlumený hlas.</div>
<div>
"Nevim, možná si ten buzerant, co bydlí pod náma, konečně našel ňákou babu..."</div>
<div>
Spisovatel vztekle zkřivil obličej, práskl papíry o stůl, zase zapnul telefon a prozvonil Patrika.</div>
<div>
"Chrisi?" hlas jeho manažera zněl vyčerpaně.</div>
<div>
"Víš, jak jsi mi nabízel nějaký samostatný dům? Beru ho, ať je kdekoli a vypadá jakkoli. Sousedi si koupili nové megafony."</div>
<div>
"Dobře, po něčem se podívám a co nejdřív zařídím stěhování."</div>
<div>
"Děkuju," vydechl herec vděčně. </div>
<div>
V odpověď mu zaznělo už jen pípnutí ukončení hovoru, ale z toho si nic nedělal, neboť Patrik byl jedním z těch lidí, kteří se ve stresu a spěchu přímo vyžívají. Důvod k obavám by se spíše naskytl, kdyby ten workoholik neměl nic na práci.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vrátil se na sedačku a hypnotizoval vytištěné Sebastianovo jméno. Tolik toho pro něj znamenalo... zklamanou lásku, přátelství, taky důvod, proč zůstávat ve svém otřesném bytě, herectví, propařené noci...</div>
<div>
A zbytečně oddaloval tu chvíli, kdy nahlédne do papírů.</div>
<div>
Kousl se do rtu a nervózně obrátil stránku.</div>
<div>
<br /></div>
<h3>
<i><b><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace; font-size: large;">Chorobopis</span></b></i></h3>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;">Stan, Sebastian, věk 34</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Rodinná anamnéza</b>: bez psychiatrické heredity</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Dětství</b>: Z neúplné rodiny, časté stěhování - Vídeň, New York</span></i></div>
<div>
...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Chorobopis... to zní děsivě," zamumlal.</div>
<div>
Přeskočil dlouhé odstavce, pojednávající o Sebově dětství, vzdělání, zájmech a povolání, až našel kolonku "Psychiatrická anamnéza".</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;">Pacient se uchyluje k návštěvě psychiatra z důvodu častých stavů úzkosti a depresí. Po rozhovorech o pacientových pocitech a současné situaci dochází psychiatr k následující anamnéze: Muž trpí pseudohomosexualitou, která je způsobena...</span></i></div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
"Pseudohomosexualitou? Co to k čertu je?" vyděsil se spisovatel. Nacvakal pojem do vyhledávače, který na něj okamžitě vyplivl definici: "Stav, kdy se člověk mylně domnívá, že je homosexuál"</div>
<div>
"Cože? Proč by si sakra Sebastian hrál na homosexuála?" nechápal spisovatel. Opět se tedy začetl do chorobopisu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;">... <i>pseudohomosexualitou, která je způsobena platonickou láskou a obdivem, k jinému muži. Verbální a racionální terapií dochází k úplnému odeznění problému a pacient se svobodně rozhoduje být heterosexuálem.</i></span></div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
"Láskou a obdivem k jinému muži?" citoval ohromeně. Že by před Monicou chodil Stan ještě s nějakým mužem? Znova si odstavec přečetl. </div>
<div>
"Proč mi ta poslední věta zní jako 'Hučela jsem do něj tak dlouho, že je hetero, až se z něj stal hetero'?"</div>
<div>
Začetl se dál, ale dál už byl jen zdlouhavě popisován postup léčení a medikamenty. Listoval a listoval, až dospěl k části dokumentu, jejíž nadpis hlásal:</div>
<div>
<br /></div>
<h3>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace; font-size: large;">Záznamy rozhovorů</span></i></h3>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
"Tohle by mohlo odpovědět na nějaké otázky," zamumlal a roztržitě si z ramene smetl kousek omítky, který se odlepil ze stropu působením sousedova šíleného dusání.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Vyšetřující</b>: Dobrý den, usaďte se. Co vás trápí?</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Pacient</b>: Trpím depresemi, v noci nemůžu spát.</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Vyšetřující</b>: Povězte mi o svých problémech, prosím.</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Pacient</b>: Já... mám pocit, že jsem se zamiloval do... do muže.</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Vyšetřující</b>: Ale to není důvod, proč byste měl navštěvovat psychiatra, v dnešní době je homosexualita uznávanou orientací a není považována za poruchu...</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Pacient</b>: Ale já nejsem homosexuál! Tedy, nechci jím být... pochopte přece, jsem herec!</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Vyšetřující</b>: A bojíte se skandálu?</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Pacient</b>: To také. Ale hlavně - jaká je šance, že bude mou lásku opětovat? Čtyři procenta?</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Vyšetřující</b>: Rozumím. Podle doktora Sigmunda Freuda je každý člověk bisexuál a já vám mohu pomoci zesílit vaší heterosexuální stránku. Teď se vás budu vyptávat na různé otázky z vašeho dětství, vztahů a celkově subjektů, které vás ovlivňují. </span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;">Můžeme začít, Sebastiane? Tedy, jestli vám tak mohu říkat...</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Pacient</b>: Slyším na zkratku Seb.</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Vyšetřující</b>: Já jsem Monica, těší mě.</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;">Takže, Sebe, smím se vás zeptat, jak se jmenuje ten muž, do kterého jste se zamiloval?</span></i></div>
<div>
<i><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>Pacient</b>: Chris. Chris Evans.</span></i></div>
<div>
<i>...</i></div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
Blonďákovi se zatmělo před očima. Nevědomě upustil papíry a ty se klouzavými obloučky rozlétly po pokoji.</div>
<div>
Myšlení se mu na malou chvilku zcela zastavilo a pak se rozlétlo zběsilým tempem vpřed. Klesl na kolena a začal se přehrabovat v hromadě lejster, aby našel to jedno určité se svým jménem. Zmačkal si ho do kapsy a vyrazil si to přímo k Sebastianově vile, tváře rudé a dech zrychlený.</div>
<div>
Jak mohl být tak slepý a nevšimnout si, že je do něj Stan zamilovaný? Pevně doufal, že Monica jeho kamaráda nevyléčila úplně... a že mu bude odpuštěna jeho neodpustitelná nevšímavost.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Otevřít přišla zase Monica, tentokrát ještě nerudnější, než minule.</div>
<div>
"Sebastian tu není," vyjela na Chrise bez pozdravu.</div>
<div>
"A kde je?"</div>
<div>
"Myslím, že šel Lincolnova parku, je to asi půl kilometru," její hlas zněl neobvykle kysele.</div>
<div>
Spisovatel spustil oči z jejího naštvaného obličeje a viděl, že se v chodbě válí nespočet krabic a pár kufrů.</div>
<div>
"Ty se stěhuješ?" otázal se překvapeně.</div>
<div>
"Jo, rozešli jsme se."</div>
<div>
"Tak to je mi líto."</div>
<div>
"Není," vyjádřila žena Evansovy tiché myšlenky a hlučně zabouchla dveře.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Tak se Chris rozběhl do Lincolnova parku a cítil se jako svobodná čtyřicátnice, která utíká za svou pravou láskou, aby jí řekla, že jí miluje, i když jí ze začátku odmítala. proč se tak cítil, to sám popravdě nevěděl, možná proto, že ta chvíle byla sama o sobě děsně epická a osudová. </div>
<div>
Už dopředu si připravoval své plamenné vyznání lásky a v kapse ho hřál zmuchlaný papírek.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-54684063184802373252016-09-10T18:06:00.002+02:002016-09-10T18:06:53.520+02:00Chris The Slasher - 7.part<h2 style="text-align: center;">
YOLO!</h2>
<div style="text-align: center;">
Mysleli jste si, že jsem se na tuhle kapitolovku už vykašlala?</div>
<div style="text-align: center;">
Já taky.</div>
<div style="text-align: center;">
Přesto mě to znova trklo, takže tady je už sedmý part.</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<img alt="Výsledek obrázku pro Im back gif" height="125" src="https://38.media.tumblr.com/597ca7ef53bc005d5f35b2824517d79f/tumblr_inline_n8h8pa9T0v1r87ec7.gif" width="200" /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
*Niké*</div>
<div style="text-align: center;">
--------------------------------------------------------------</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<i>... Stevovy slzy bezmoci zkrápěly Buckyho pobledlé tváře a zpustlým sálem se rozléhaly zoufalé vzlyky.</i><br />
<i>"Miluji tě, Jamesi! Neumírej mi!" vzkřikl. Hlas se mu po těch slovech zlomil, stejně jako jeho veškerá naděje. Dechová frekvence druhého muže se čím dál více zeslabovala a on cítil, že...</i><br />
<br />
*cink!*<br />
<br />
Spisovatel, vyrušený z práce, trhl hlavou jako pasoucí se tur, který se snaží odehnat otravný hmyz. Navzdory tomuto přerušení se však usmál, když zjistil, co jej způsobilo. Jeho PPP - potenciální postelový parťák - napsal.<br />
<br />
<b>Jeremy</b>: Jak ses vyspal, cukrouši? ;-)<br />
<br />
"Hmmm... cukrouši," Chris si toto oslovení naprosto zamiloval, stejně jako jeho vynálezce. S Jeremym si dopisoval teprve necelý týden a už se stačil zabouchnout, zaláskovat, zahledět a vzplanout jako školačka.<br />
<br />
<b>Chris</b>: Bez tebe? Na nic... :p<br />
<br />
<b>Jeremy</b>: Ty svůdníku... :* :O<br />
<br />
<b>Chris</b>: :*<br />
<br />
<b>Jeremy</b>: Nemyslíš, že už je čas na schůzku?<br />
<br />
"A je to tu," vydechl nervózně blonďák. Než odpověděl, okamžik zaváhal. Moc toho o svém PPP neví, jelikož na profilu také nemá fotku... ale pokud nebude vyloženě ohavný, mohou se poznat blíž až na schůzce... a kdyby se z Jeremyho vyklubal úchyl, vezme si pro jistotu kapesní nožík... ale jinak... YOLO!<br />
<br />
<b>Chris</b>: Jasný! Co třeba hned dneska večer?<br />
<br />
<b>Jeremy</b>: Tak dobře, jdu se připravit :-)<br />
<br />
Dál už nemělo cenu snažit se psát, poněvadž Evansovo vzrušení, rozrušení, očekávání a strach narostly do takové míry, že dokázal jen bezúčelně chodit po pokoji a usmívat se jako postižený.<br />
Třeba si konečně najde přítele!<br />
Hodinu před schůzkou jej ovládly šílené výčitky svědomí, že zanedbává svůj blog Stuckymánii... a tak napsal menší vzkaz.<br />
<br />
<i>Ahojky, moji milí stuckyfilové,</i><br />
<i>velmi moc se omlouvám, že dneska nevyjde nová kapča Krásky a zvíře, ale víte proč? </i><br />
<i>Protože jdu NA RANDE! Na opravdové rande s mužem! Tak mi držte palce!</i><br />
<i>Váš ChrisTheSlasher!</i><br />
<br />
"A nechceš to ještě nechat vyhlásit v rozhlase Chrisi?" seřval sám sebe pohoršeně.<br />
Nasoukal se do svých oblíbených tmavých džínů a trika, o němž se domníval, že pěkně rýsuje svaly. Opustil svůj byt a zatímco si to štrádoval po ulici, zavolal Jeremymu.<br />
"Ahoj, tak kde se sejdeme?" hlas toho muže byl Chrisovi podivně povědomý...<br />
"Znáš... vinárnu U Dyonýsova slunce?" naprosto netušil, jak ho napadlo právě tohle místo.<br />
"Myslím, že ano... takže v šest tam," rozloučil se nejistě druhý.<br />
Oba byli zjevně hodně nervózní. Na chatu spolu vesele flirtovali, ale jak to dopadne naživo... to bylo ve hvězdách.<br />
"Jsem přece docela pohledný, svalnatý a... kdo by nechtěl chodit se slavným hercem?" takovéhle řeči byly sice dosti narcistické, ale dodávaly Evansovi odvahu.<br />
Měl trošku zpoždění a když se mu před očima vinárna konečně objevila, někdo už tam stál.<br />
Z dálky bylo vidět poměrně malého muže s rošťácky rozčepýřenými kratšími vlasy barvy podzimního listí. Nejistě se rozhlížel a každého kolemjdoucího rentgenoval zvědavým pohledem, z čehož spisovatel soudil, že to je opravdu jeho PPP.<br />
V Chrisovi narůstal pocit, že toho bruneta zná a když se přiblížil na dostatečnou vzdálenost, aby mohl rozeznat jeho obličej, nepříjemně se mu zhoupl žaludek.<br />
"Co tady doháje dělá Jeremy Renner?" zaklel a schoval se za nejbližší okrasný keř, aby ho jeho kolega a představitel superhrdiny Hawkeye neviděl.<br />
"To musí být jen blbá náhoda," zamručel, popadl svůj telefon a prozvonil svého PPP.<br />
Herec, stojící naproti přes ulici, hovor nedočkavě zvedl.<br />
"Tak kde jsi, cukrouši?"<br />
Evansovi z tváří zmizela veškerá barva. To před prací neuteče ani v milostném životě? Nejdřív Seb, teď Jeremy? Oba jeho přátelé...<br />
"P-Promiň Jeremy, musím tu schůzku zrušit. Vlastně... celkově to asi nevyjde."<br />
I na tu dálku blonďák viděl Rennerovo zklamání.<br />
"Jestli ti záleží na vzhledu, můžu ti poslat svou fotku, ať se nebojíš se se mnou sejít..."<br />
"Ne, o to nejde. Já vím, jak vypadáš," vykoktal.<br />
"Ty jsi někde tady?" druhý se začal rozhlížet a nazdařbůh vykročil jeho směrem, až se Evans musel ukrýt hlouběji do keře.<br />
"N-nejsem! Jen pochop... jsi herec a já..."<br />
"No tak... já právě hledám někoho obyčejného, neznámého! Někoho, kdo by mě bral jako partnera a ne jako slavného herce!" tón Jeremyho hlasu se začal zbarvovat rostoucím rozčarováním.<br />
"Tohle ti já dát nemůžu," Chris rychle hovor položil a jakoby nic vylezl z keře. Se seznamováním nadobro skončil. Akorát lámal i další srdce, kromě toho svého.<br />
Ušel pár spěšných kroků, ale potom mu to nedalo a otočil se zpět.<br />
Renner seděl zničeně na lavičce a ještě pořád hleděl do zčernalého displeje svého mobilu.<br />
"Jsem to ale kus debila," blonďák okamžitě změnil směr a zamířil ke kamarádovi. Když za ním nemůže přijít jako Chris ze seznamky, může za ním přijít jako jeho kamarád Chris Evans. Jen aby Jeremy nic nepoznal.<br />
"Ahoj," pozdravil ho a přisedl si k němu na lavičku:<br />
"Vypadáš sklesle..."<br />
Hnědovlasý herec k němu zvedl bezvýrazný pohled, který se ale hned vzápětí rozjasnil.<br />
"Ahoj Evansi, co tu děláš?" pozdravil.<br />
"Kousek odtud bydlím, zrovna se vracím... z nákupu," spisovatel v duchu děkoval bohu, že v něm Jeremy nepoznal svého PPP.<br />
"Měli zavřeno?"<br />
"Cože?"<br />
"No... že neneseš žádné tašky..."<br />
"Jo, v tom obchodě... ano, bylo už zavřeno... dělají rekonstrukci," plácal roztržitě. Když si všiml přítelova podezřívavého pohledu, rychle se zeptal:<br />
"Co se stalo, že tu takhle sedíš?"<br />
Renner jen mávl rukou a hořce pronesl:<br />
"Další zkažené rande. Vadilo mu... teda vlastně jí... že jsem herec."<br />
Chris měl chuť zeptat se ho, proč skrývá to, že je gay,ale tím by se hned prozradil. Tohle je holt každého věc.<br />
Zničeně si povzdechl a chystal se zavést řeč na nějaké jiné téma, když jeho pozornost upoutala rychle jdoucí rudovláska, která kolem nich prosvištěla jako blesk.<br />
"Nebyla to Monica?"<br />
"Jaká Monica?" zareagoval Jeremy, myšlenkami někde mimo.<br />
<br />
Evans mu neodpověděl, místo toho se vydal za ženou. Chtěl ji pozdravit a zeptat se, jak se daří Sebovi, zdálo se však, že zrzka teď o žádnou společnost nestojí. Za chůze si zamračeně četla nějaká lejstra a když dospěla k nejbližšímu odpadkovému koši, rozčileně je roztrhla vejpůl a rázně odkvapila pryč.<br />
Za chvilku už blonďákovi zmizela za rohem ulice a on zůstal nerozhodně stát u koše. Popadla ho šílená zvědavost. Co Monicu tolik rozčílilo?<br />
"Tohle je osobní, opovaž se to vylovit!" napomenula ho jeho svatoušskovská část.<br />
"Když ty papíry vyhodila, zjevně je už nechce! Teď si to může beztrestně vzít kdokoliv...," přemlouval ho Evans-ďábel: "...podívej, půjdou ještě vytáhnout a půjdou i krásně přečíst!"<br />
Herec se odhodlal a ponořil ruku až po loket do odpadní schrány. Získat ta lejstra netrvalo dlouho, přesto si však vysloužil pohoršené pohledy dvou postarších úřednic a jednoho kolemjdoucího obtloustlého chlapečka.<br />
Ovládán zvědavostí spojil dvě roztržené půlky dokumentu. Velký nadpis hlásal:<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i><b>Prorokol o psychiatrickém vyšetření - </b>pacient Sebastian Stan</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>PhDr. Monica Green</i></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Evans na svůj objev hleděl s očima navrch hlavy. Teď se může dozvědět, jaké problémy vlastně Seba sužovaly... a teď se prý vrátily.</div>
<div style="text-align: left;">
"Nevíš, na co můžeš narazit!" varoval ho zděšeně Chris-anděl.</div>
<div style="text-align: left;">
"Hele, teď už není cesty zpět. Že si to přečteš, bylo jasný už ve chvíli, kdy ses hrabal v tom odporným koši," zavrněl Chris-ďábel a Evans s ním musel souhlasit.</div>
<div style="text-align: left;">
Teď už není cesty zpět.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-72684177253861832252016-09-04T17:15:00.000+02:002016-09-04T17:26:09.675+02:00Rap battle! - Bitva třetí<h2 style="text-align: center;">
Hulk vs. Ironman</h2>
<div style="text-align: center;">
<i>Tak jo... další básnička.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Momentálně nepíšu vůbec nic neveršovanýho, páč mi inspirace nějak zahálí a...</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> tohle je fajn odreagovačka - žádný děj, ani zápletky.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Doufám, že tím nijak zvlášť netrpíte a do doby,</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> než se k nějakým příběhovkám (ehmChrisTheSlasher) vrátím si můžete počíst aspoň toto :-D</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>---------------------------------------</i></div>
<div style="text-align: left;">
<a href="https://www.youtube.com/watch?v=3g94-9lj5xQ">*Le toto si pusťte k tomu</a></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
*Kužely světla prolétnou celým klubem, ustálí se na pódiu. Začíná hrát hudba.*</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<b>Namakanej rozhodčí</b>:<br />
Zdravím boys, už se šušká všude,<br />
že dneska bitva vědců bude!<br />
<br />
*Na scénu vchází slavný raper Tony Stark AKA Ironman a následuje jej neméně proslulý raper Bruce Banner AKA Hulk*<br />
<br />
<b><span style="color: #990000;">Tony</span></b>:<br />
Přesně tak! Ke svojí radosti,<br />
vyzývám doktora blbosti!<br />
<br />
Vyfoťte ho, dokud je celej,<br />
za chvíli ho totiž můj rap skvělej<br />
<br />
položí stopro na kolena,<br />
nehraju si na džentlmena!<br />
<br />
Steva jsem tu taky pokořil<br />
můj potlesk div stěny nezbořil!<br />
<br />
<b><span style="color: #38761d;">Bruce</span></b>:<br />
Přestaň už plácat prázdnou slámu,<br />
kdybys jen viděl tvojí mámu...<br />
<br />
Ohromě se za tě styděla,<br />
když tě zvracet sračky viděla!<br />
<br />
Nebo jsi zpíval? To už nevím!<br />
Ty jsi král rapu? Tak to změním!<br />
<br />
Tvoje chytrost jsou pouze prachy,<br />
pod koberec zametáš strachy<br />
<br />
co se v tobě hromadí pořád,<br />
nakope ti každičkej zlořád!<br />
<br />
<span style="color: #990000;"><b>Tony</b></span>:<br />
Ty, že bys mě sesadil z trůnu?<br />
Když se naštveš, tak vážíš tunu,<br />
<br />
To ale není úspěch jistý,<br />
když rapuje Hulk... je to klystýr.<br />
<br />
Tohle není o svalech, kámo<br />
a pokud je mi dobře známo<br />
<br />
ty nemáš fantazii na rýmy,<br />
myslíš jen na ňáký enzymy,<br />
<br />
rovnice, emulze a plyny,<br />
svět hudby je však zcela jiný!<br />
<br />
*<span style="color: #38761d;"><b>Bruce</b></span> se třese vztekem, začne povážlivě zelenat a...*<br />
<br />
<b><span style="color: #38761d;">Hulk</span></b>:<br />
Hulk se zlobit! Hulk všechno zničit!<br />
<br />
<b><span style="color: #990000;">Tony</span></b>:<br />
Běž se radši ven okysličit.<br />
<br />
<span style="color: #38761d;"><b>Hulk</b></span>:<br />
Hulk rapovat skvěle, ty špíno,<br />
ostatní padat, jak domino<br />
<br />
z toho, jak být úžasný, skvělý...<br />
<br />
<b><span style="color: #990000;">Tony</span></b>:<br />
Možná v cirkusu by tě chtěli!<br />
<br />
<b><span style="color: #38761d;">Hulk</span></b>:<br />
Hulka nebavit hra se slovy,<br />
chtít rozdrtit kosti Tondovi!<br />
<br />
<b><span style="color: #990000;">Tony</span></b>:<br />
Neříkej mi Tondo-ÓÓÓÓ<br />
<br />
*<b><span style="color: #38761d;">Bruce Banner AKA Hulk</span></b> popadne svého soka za nohy, ozkouší jeho pružnost a pak ho rozverně mrskne do davu diváků, jako by to byl jen nějaký klacek, co sebral v lese*<br />
<br />
<b>Namakanej rozhodčí</b>:<br />
Tony neměl srát tygra v kleci,<br />
budeme ho muset odvléci.<br />
<br />
Sanitka už čeká za rohem<br />
prozatím musím říci sbohem.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-85508007576195526312016-08-27T14:33:00.003+02:002016-08-27T14:37:08.812+02:00Rap battle! - Bitva druhá<div style="text-align: center;">
<i>Jak dlouho už jsem něco nepřidala? Měsíc? :-D</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Hanbou se v koutě pokoje třepu,</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>omluvou přijměte dávku rapu.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>------------------------------------------------------------------------</i></div>
<h2 style="text-align: center;">
Thor vs. Loki</h2>
<a href="https://www.youtube.com/watch?v=Q7ALZOSS7Fw">*le toto si pusťte k tomu*</a><br />
<br />
*Rozsvěcují se reflektory a kouřostroje zahalí pódium do neurčitého oparu, z nějž za potlesku vychází namakaný rozhodčí.*<br />
<br />
<b>Namakanej rozhodčí</b>:<br />
Dneska vás, diváci, neklame zdání,<br />
máme tu Asgardské rodinné klání!<br />
Loki a Thor jsou adoptivní bratři,<br />
pojďme je přivítat, jak se to patří.<br />
<br />
*potlesk, začíná hrát rapový beat*<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Z naší family je mi na zvracení,<br />
na celým světě větší hovno není!<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Díváš se na nás, nebo do zrcadla?<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Přímo na tebe, ty hromado sádla!<br />
<br />
A tvůj otec, ten buzík jednooký,<br />
spíš než z paláce vylezl ze stoky!<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Já nejsem tlustý, to jsou pouze svaly!<br />
Jedinou pěstí můžu drtit skály!<br />
<br />
Všeotec je pánko, to všichni vědí,<br />
Přízvisko buzerant NA TEBE sedí.<br />
<br />
Nebo spíš koňomrd měl bych ti říkat?<br />
Na švagra vraníka musím si zvykat.<br />
<br />
<b>Namakanej rozhodčí</b>:<br />
Hejhej! Nechcem žádnou diskriminaci!<br />
I mezi rapery jsou úchyláci!<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
S Adrianem jsem se vyspal omylem!<br />
Nejsem úchyl - poznal jsem již spoustu žen!<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Dobrá dobrá, zanechme toho, bratře.<br />
Rád bych ti to už v téhle battle natřel!<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Natřel? Leda tak svou hanbou suchý chléb!<br />
To já vládnu rapu! Přede mnou se třep!<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Čeho se mám bát? Dávám ti na prdel<br />
snáze a častěji, než bych asi chtěl.<br />
<br />
Tvůj rap stojí za pořádný kulový,<br />
tvůj plášť vypadá, že nemáš na nový,<br />
<br />
Co tě příště spasí od mého hněvu?<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Zde na Mittgardu sbalím každou děvu.<br />
<br />
Ptáš se, jak mě to ochrání před vámi?<br />
Ony jsou má armáda - Loki Army!<br />
<br />
Na Asgardu mou krásu neuznali,<br />
tady jsem však pro ženy dokonalý,<br />
<br />
Třeba tvoje Jane byla včera skvělá...<br />
<br />
<b>Namakanej rozhodčí</b>:<br />
A sakra, tady bude pěkná mela!<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Od rána do večera poslouchám chválu,<br />
tady se ocení majestát králů!<br />
<br />
Dementi jako jsi ty, dřepí v prachu,<br />
můj půvab a chytrost budí dosti strachu.<br />
<br />
Nevíš, co dokážou naštvané holky,<br />
zvlášť ty, co píšou tu zvrácenost - thorki.<br />
<br />
Mají ostré nehty, svaly na rukou,<br />
tuží si je psaním, jsou mou zárukou!<br />
<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Co je thorki, to ani nechci vědět,<br />
stejně za chvíli budeš v cele sedět.<br />
<br />
Můžeš býti sebevětší krasavec,<br />
ale pak stejně, nežli řekneš švec,<br />
<br />
všechny ty holky, co tě milovaly,<br />
se budou lepit na mý sexy svaly!<br />
<br />
A stejně se vsaď, že když k nim přijdeš blíž,<br />
tak tě ty faninky všechny znásilní.<br />
<br />
Dřív, nežli pro tebe do ohně skočí,<br />
chcou se utápět v hloubce tvých očí.<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Je to pravda? Já vás lidi nesnášim,<br />
budete jíst hořkou rapovou kaši,<br />
<br />
Z rukou boha, který budí jenom vztek,<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Tos fakt řek? Co ten brek?<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Ten je fake!<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Jsem se lek!<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Odcházím neporažený a s hlavou vztyčenou!<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Tak na to můžeš rovnou zapomenout!<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Vážně? Chceš, aby se svět dozvěděl...<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Co?!<br />
<span style="color: #6aa84f;"><br /></span>
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
S kým jsi v loži předvčírem dováděl?<br />
<br />
<span style="color: #e06666;"><b>Thor</b>:</span><br />
Jak to víš, ty stvůro? Máš můj souhlas, jdi.<br />
<br />
<span style="color: #6aa84f;"><b>Loki</b>:</span><br />
Mám jim říct, že jste vlastně byli... tři?<br />
<br />
<b>Namakanej rozhodčí</b>:<br />
A dost! Konec!<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>---------------------------------------------</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Tak se díky včasnému zásahu našeho milovaného namakaného</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> rozhodčího svět tu důležitou informaci nedozvěděl.</i><i> </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Anebo ano?</i></div>
<br />
<span style="color: #6aa84f; font-weight: bold;">Loki </span>(šeptem):<br />
S Thorem v loži hřešili ještě dva blonďáci,<br />
byl to kapitán s Fandralem, ti sprosťáci.<br />
Netuším, jak se tento ship nazývá,<br />
ale po večerech mě z něj mrazívá.<br />
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-45064556726409018742016-07-30T18:15:00.000+02:002016-07-31T18:41:18.740+02:00Rap Battle!<h2 style="text-align: center;">
Ironman vs. Captain America</h2>
<div>
<br /></div>
<div>
<a href="https://www.youtube.com/watch?v=smA1KJr0O14">*Le rapový beat pro zintenzivnění zážitku*</a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
*Reflektory se rozsvěcí, začíná song. Na pódium za potlesku vchází <span style="color: #e06666;"><b>Tony Stark AKA Ironman</b></span>.*</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #e06666;">Tony</span></b>:</div>
<div>
Nazdar všichni, já jsem Tony Stark, Ironman,</div>
<div>
úžasný hrdina a miláček všech žen!</div>
<div>
Mý high-tech brnění různý triky umí,</div>
<div>
když se s něma vytasím, tak každej čumí. <i>(Yeah, check it out!)</i></div>
<div>
<br /></div>
<div>
*Na scéně se objevuje <span style="color: #3d85c6;"><b>Steve Rogers AKA Captain America</b></span>. Vyzývavě do druhého strčí. Potlesk.*</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #3d85c6;">Steve</span></b>:</div>
<div>
Ale ale, nesmrdí tu samochvála?</div>
<div>
Tohoto... rádoby "intelektuála"?</div>
<div>
Sorry kámo, nepolezu ti do zadku,</div>
<div>
přede mnou radši zalez v tu svou skořápku!</div>
<div>
Je přece jasný, kdo z nás dvou má síly víc!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #e06666;">Tony</span></b>:</div>
<div>
Možná jsi korba, ale v hlavě nemáš nic!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #3d85c6;">Steve</span></b>:</div>
<div>
Vážně?! Vždyť tě vlastní vynálezy ničí!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #e06666;">Tony</span></b>:</div>
<div>
Ale já jsem pracháč, maléry mám v pi*i.</div>
<div>
Jsem prostě šéf a king, vládnu společnosti, (Hej!)</div>
<div>
ty jsi jen hovno na botě spravedlnosti! (Hou!)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Hraješ furt fér hru, na nic jinýho nemáš!</div>
<div>
Ženský jsou na rebely, žádná ti nedá!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #3d85c6;">Steve</span></b> (rozrapleně):</div>
<div>
Páni, to tvý ego je snad nafukovací!</div>
<div>
Já být holka, tak z tvý přítomnosti zvracím! (Jou!)</div>
<div>
Jsi labilní tvrdohlavec, tak se chováš!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #e06666;">Tony</span></b>:</div>
<div>
Ale no tak cape, co ta sprostá slova?</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #3d85c6;">Steve</span></b>:</div>
<div>
Tu tvojí prdel je tak snadný naklepat, </div>
<div>
nestihneš ani otčenáše odříkat! (Yeah!)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #e06666;">Tony</span></b>:</div>
<div>
Co bych měl odříkávat? Hned tě vykostím!</div>
<div>
Ránu laserem do koulí dám ti s radostí!</div>
<div>
Jestli teda nějaký máš, ty buzíku...</div>
<div>
Co uděláš? Zavoláš na mě maminku?</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #3d85c6;">Steve</span></b>:</div>
<div>
Moje koule si do huby neber!</div>
<div>
To znělo teple, že? Nějak si to přeber!</div>
<div>
Štítem ti vyrazím z pusy všechny zuby!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #e06666;">Tony</span></b>:</div>
<div>
Zkroutím ti ruce tak, až zapraskaj klouby!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #3d85c6;">Steve</span></b>:</div>
<div>
Vytrhnu ti ty tvoje perfektní vlasy!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #e06666;">Tony</span></b>:</div>
<div>
I potom budu ten, kdo má víc krásy!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #3d85c6;">Steve</span></b>:</div>
<div>
Co vymyslíš dál? Stejně budeš poražen!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b><span style="color: #e06666;">Tony</span></b>:</div>
<div>
Nebudu. Víš proč? BITCH PLEASE, I AM IRONMAN!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
*<span style="color: #e06666;"><b>Tony Stark AKA Ironman</b></span> vítězně zvedá ruce, klaní se divákům a... plesk!... je sražen štítem <span style="color: #3d85c6;"><b>Steva Rogerse AKA Captaina Americy</b></span>.*</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>Namakanej rozhodčí</b>:</div>
<div>
Na rap battle je zakázáno spolu bojovat!</div>
<div>
Musím vás, hošánci, diskvalifikovat.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJSR8Ois2USSN47aNpq8H-Fy1n9rDdL6eUgPeRXxCnX_UnShEYsa89vpkn42oMg2anc4agVJdPKAbu3Ko6nMw4eEQ4Yayn3zfW6m0guosNCtZut9xyA9sjfXejnSt6eappDcMZ8zXuFu09/s1600/rapb.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJSR8Ois2USSN47aNpq8H-Fy1n9rDdL6eUgPeRXxCnX_UnShEYsa89vpkn42oMg2anc4agVJdPKAbu3Ko6nMw4eEQ4Yayn3zfW6m0guosNCtZut9xyA9sjfXejnSt6eappDcMZ8zXuFu09/s320/rapb.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>--------------------------------------------------</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Kdo si, podle vás, zaslouží vítězství? :-D</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Pokud by vás tahle rap battle zaujala, mohly by si to pod mou taktovkou "rozdat" i další páry :-D</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>pozn.: mírně jsem se inspirovala z písničky <a href="https://www.youtube.com/watch?v=XFh8ADRSISM">Gamer</a> :-D </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>(Jo... to je to, co mi už poslední týden furt zní v hlavě :-D )</i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-66276763445993219582016-07-28T18:52:00.002+02:002016-07-28T19:16:07.466+02:00Chris The Slasher - 6.part<h2 style="text-align: center;">
Hledám spíš vážnější vztah,</h2>
<h2 style="text-align: center;">
ale nebráním se ani nezávaznému flirtu ;-)</h2>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Takže je tu další kapitola Chrise The Slashera... kdyby se vám zdála trošku rozvleklejší...</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> ...tak se vám to nezdá. Je taková. Ale příště už plánuju pořádnou seznamovačku a nějaké to rande :*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Btw, barevně jsem odlišila pasáže chatu. Doufám, že to nijak neruší při čtení.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>-------------------------------------------------------------------</i></div>
Nad městem se rozprostírala bledá chladná ranní mlha, kterou začínalo nesměle prosvěcovat slunce s příslibem nového krásného dne. Bledé paprsky jemně laskaly závěsy v Chrisově obývacím pokoji a jak zářivý kotouč stoupal výš a výš, doplazily se až k blonďákovi, spícímu hlubokým spánkem na pohovce. Ozářily také monitor laptopu, který měl muž dosud položený na klíně a odsud se mu odrazily přímo do uvolněného obličeje.<br />
Světlo Chrise probudilo. Rozespale zamrkal, zavrtěl se a musel se spěšně narovnat, aby zachytil padající přístroj, který omylem setřásl.<br />
Když už ho držel, znovu jej otevřel a rozhodl se navázat tam, kde přestal. Načetl si na seznamce svůj pracně vyplněný profil a zálibně si jej prohlížel.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1xjinxd8EpuWsY4ptR-VoS1KaX1fkZQicf82P3p7tSMhnxSDHd4OEUiPwzR52ztQzIsp8hnuTiqY8YbZ3WmsZo3OIOoAGu9qOlNCWsMcAb428J5rB0ALw3mf6dY0lbCseO4_lxgZoTM8m/s1600/ano.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1xjinxd8EpuWsY4ptR-VoS1KaX1fkZQicf82P3p7tSMhnxSDHd4OEUiPwzR52ztQzIsp8hnuTiqY8YbZ3WmsZo3OIOoAGu9qOlNCWsMcAb428J5rB0ALw3mf6dY0lbCseO4_lxgZoTM8m/s200/ano.jpg" width="200" /></a></div>
<b><i><span style="color: white;">Chris Evans</span></i></b><br />
<br />
<ul>
<li><i><span style="color: white;"> 35 let</span></i></li>
<li><i><span style="color: white;"> svobodný</span></i></li>
<li><i><span style="color: white;"> hledá: <b>muže 28-40 let</b></span></i></li>
<li><i><span style="color: white;"> povolání: spisovatel</span></i></li>
</ul>
<div>
<i><span style="color: white;">Ahoj, jmenuju se Chris a žiju v New Yorku. Hledám příjemného, tolerantního a milujícího muže, který by zalepil díru v mém zlomeném srdci. Rád se směju, miluju romantické komedie a čokoládové sušenky. Hledám spíš vážnější vztah, ale nebráním se ani nezávaznému flirtu ;-)</span></i></div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
Fotku si na svůj profil raději nedal... rozhodl se, že ji bude posílat až vážnějším zájemcům. Chvilku projížděl seznam potenciálních nápadníků... bylo tam mnoho hezkých tvářiček, ale když spatřil na jednom profilu svojí fotku, začal mít podezření, že hodně mužů tu nebude těmi, kým se zdají.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Věděl, že jeho fanoušci stuckyfilové čekají na další kapitolu Kráska a zvíře, ale on neměl na psaní ani pomyšlení. Aby se necítil tak provinile, přečetl aspoň pár komentářů:</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<ul>
<li>Kdy bude další kapitola???</li>
</ul>
<div>
<br /></div>
<div>
Nic se nezměnilo...</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<ul>
<li><i>Často se stává, že láska není člověku opětována. Nevěš hlavu, na světě je spousta lidí, kteří čekají na lásku... Mimochodem, jsem tu nový a opravdu se mi tvůj blog líbí ;-)</i></li>
</ul>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
"Heleme se, nová tvář! Výborně, takoví lidé jsou báječnými čtenáři. A hlavně komentátory. Okomentovávači. Psači komentů... nebo jak se tomu sakra říká," pochvaloval si.</div>
</div>
<div>
Úplně zapomněl, že se na blogu zmínil o svém trápení... </div>
<div>
*Cink!*</div>
<div>
Chris vzrušením málem nadskočil, když zpozoroval, že mu na seznamce přišla zpráva. Rychle jí rozkliknul:</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="color: #f1c232;"><b>Peter</b>: Ahoj.</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Profilová fotka toho muže byla... jednoduše nádherná. Jestli to opravdu byl on... tak se opravdu divil, že takový nádherný blonďák s modrýma očima si ještě nikoho nenašel. Rozechvěle se dotkl klávesnice. Co má proboha napsat?</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="color: #f1c232;"><b>Chris</b>: Ahoj :-)</span></div>
<div>
<span style="color: #f1c232;"><b>Peter</b>: Máš rád Bondage?</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Bondage? Co to k čertu je?" zamračil se. Nějaké jídlo?</div>
<div>
<span style="color: #f1c232;"><br /></span></div>
<div>
<span style="color: #f1c232;"><b>Chris</b>: Promiň, co to je? :-D</span></div>
<div>
<span style="color: #f1c232;"><b>Peter</b>: Svazování při sexu. Spoutal bych tě, pak bych si s tebou hrál... líbilo by se ti to.</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Že by ho nějaký cizí úchyl svazoval a on se ještě nemohl bránit? Tak to ne. Prý, že by se to Chrisovi líbilo! To sotva... teda... možná v pozdějším stádiu vztahu. Ale tenhle chlap vypadal, že by ho na prvním rande hned uvěznil poutama k posteli a ojel! Už začínal chápat, proč Peter zatím nikoho nenašel. Jestli každý rozhovor začíná takhle...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="color: #f1c232;"><b>Chris</b>: Ne.</span></div>
<div>
<span style="color: #f1c232;"><b>Peter</b>: Aha. Škoda.</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
A pak už ani jeden znova nenapsal, což bylo dobře. Evans by si stejně nerozuměl s někým, kdo při chatování nenapíše ani jednoho smajlíka. Povzdechl si a myšlenkami se chtě nechtě zase vrátil k Sebovi. K jeho nádherným oceánovým očím, úsměvu, při němž měkl i ten nejtvrdší kámen... nebo spíš tvrdl?</div>
<div>
*crrrrr crrrrr*</div>
<div>
Patrik. Jeho manažer. S úlekem si uvědomil, že už si měl dávno studovat scénář... ale úplně se na to vykašlal. Zhluboka se nadechl a připravil se na pořádné seřvání.</div>
<div>
"Ahoj Patriku," pozdravil ztěžka.</div>
<div>
"Chrisi... jsi v pohodě?" vdechl volající místo řevu.</div>
<div>
"Jo... jsem," odpověděl vcelku popravdě.</div>
<div>
"Já jen... potkal jsem Sebastiana. Nevypadal moc dobře... prý s Monicou musí odložit svatbu. Pohádali jste se?"</div>
<div>
"Něco na ten způsob."</div>
<div>
"On tě potřebuje... Potřebuje svýho nejlepšího kamaráda," pronesl Patrik vážně.</div>
<div>
"Máš pravdu, chovám se jako idiot, když se s ním nebavím. Zajdu za ním," odvětil odhodlaně herec.</div>
<div>
Přátelství se Sebem pro něj bylo přece jen cennější, než jeho zlomené srdce.</div>
<div>
Zavěsil, rychle se oblékl a vyrazil na cestu.</div>
<h3>
...</h3>
<div>
Otevřel branku a vydal se po cestičce přímo k domovním dveřím Sebovy vily, která pro něj už byla opředena mnoha vzpomínkami. Jedno okno domu bylo otevřeno a ozývaly se z něj tlumené hlasy. Evans se zastavil a napínal uši, aby lépe slyšel. Snad nepřišel nevhod...</div>
<div>
"Ale máš přece mě! Mě miluješ!" v prvním člověku rozeznal Monicu. Zněla rozčileně.</div>
<div>
"Já... já vím...," odpověděl jí vzápětí tišší, mužský hlas. Sebův hlas.</div>
<div>
"O tomhle jsme přece už hodněkrát mluvili... nevracej se k těm starým problémům... Copak si nevzpomínáš, jak jsi byl zoufalý?" domlouvala mu, teď už mírněji, žena.</div>
<div>
"Já nevím, jestli vezmu další roli Buckyho," vzlykl Sebastian.</div>
<div>
"A proč bys ji nebral?" divila se Monica.</div>
<div>
"Kvůli... kvůli Chrisovi. Musí mě nenávidět."</div>
<div>
"Co se stalo?"</div>
<div>
"Nic!... Totiž... pohádali jsme se."</div>
<div>
"Určitě se to mezi vámi zas urovná... jste přece nejlepší..."</div>
<div>
*Crrrrrrrnnnng!*</div>
<div>
Evans už nevydržel dál poslouchat a zazvonil. Čím dál víc ho ale zajímalo, co to měl tehdy Seb za problémy, kvůli čemu byl tolik zoufalý... a teď se to vrátilo... Downey říkal, že to byla nervozita z herectví - to by bylo možné, když se za pár týdnů začíná natáčet nový kapitán...</div>
<div>
"Ano?" otevřít přišla Monica. Rusé vlasy měla tentokrát jednoduše sepnuté sponou. Nevypadala právě nadšeně, když ho uviděla.</div>
<div>
"Chtěl bych si promluvit se Sebem."</div>
<div>
Střelila po něm podezřívavým pohledem, pak se otočila a zašla zpět do domu. Za chvilku se ke dveřím dostavil její tmavovlasý snoubenec. Tvářil se nanejvýš překvapeně a v očích se mu blýskala troška strachu, který cítil i Chris sám.</div>
<div>
"A-Ahoj," pozdravil ho chraplavě. Obvykle rád chodíval ve stylovém a hezkém oblečení, teď na sobě měl jen jednoduché černé tričko a kraťasy. Taky nebylo možné přehlédnout tmavé kruhy pod očima. Opravdu... vypadal hrozně.</div>
<div>
"Přišel jsem ti říct, že..."</div>
<div>
"Choval jsem se jako debil," přerušil ho Stan: "Chtěl bych..."</div>
<div>
"Budeme zase přátelé. Navždy." nenechal ho blonďák domluvit.</div>
<div>
Druhý se zatvářil nanejvýš zaraženě.</div>
<div>
"Zapomeneme na to. Na tu párty. Na všechno... zlo," pronesl vážně. </div>
<div>
"T-Tak dobře... Děkuju Chrisi," vytlačil ze sebe tmavovlásek.</div>
<div>
Chvilku na sebe jen nerozhodně zírali a pak...</div>
<div>
"Tak co, Evansi, ty plesnivej násosko? Nezajdem na pivo?"</div>
<div>
"S tebou už nikdy, ty ožralo Stanovskej!"</div>
<h3>
...</h3>
<div>
Domů dorazil Evans až o dvě hodiny později. Jeho návštěva Sebovi docela zvedla náladu a, ikdyž viditelně nebyl úplně ve své kůži, docela dobře se bavili. Nepili, spíš jen tak povídali a povídali, aby zamluvili to špatné, co se jim stalo. Sebastiana dost překvapilo, že si chce Chris najít přítele na seznamce, ale pak se přidal k Monice, která tvrdila, že se jedná o skvělý nápad. Když se loučili, bylo to, jako by se skoro nic nestalo. Ale jenom jako.</div>
<div>
Ve vzduchu visela taková... hranost. Nikdo nebyl úplně upřímný. Ať už Chris, kterému se při pohledu na jeden určitý stolek vybavovaly určité vzpomínky, nebo Seb, kterému se v očích usadil podivný smutek. A Monica... Monica nejspíš něco tušila. Chris si nemohl pomoct, ale to, jak s ním jednala, tomu nasvědčovalo. Byla viditelně ráda, když už odcházel.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Zadumaně spolykal dva rohlíky s máslem a se šunkou z lednice a vrátil se k počítači. Otevřel ho... a co tam nespatřil...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="color: #f1c232;"><b>Jeremy</b>: Ahoj :-)</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Jde se hledat vysněného prince," zacvrlikal blonďák. Všechno bylo fajn - měl zpět svého nejlepšího kamaráda, manažera, na kterého se mohl spolehnout... a byl na dobré cestě k nějakému sexoušovi na spaní.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-9977965010741846232016-07-25T11:55:00.001+02:002016-07-25T12:01:33.035+02:00Chris The Slasher - 5.part<h2 style="text-align: center;">
Chris potřebuje nabíječe</h2>
<div style="text-align: center;">
<i>Čágo,</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>zápletka už se pěkně rozjíždí a já mám teď docela dost volného času, takže to povalí. </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Kapitola za kapitolou, povídka za povídkou.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>I když, tak rychle zase ne. Tak středně rychle.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Užívejte.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>-----------------------------------------------------------------</i></div>
"Doprdele... doprdele!" Chrise probudilo Sebastianovo zoufalé klení.<br />
Celé tělo měl zpocené, hlava ho bolela a vzpomínky na včerejší oslavu se mu vybavovaly jen velmi neochotně a pomalu.<br />
"S-Spali jsme spolu," konstatoval zjevnou skutečnost.<br />
Jeho kamarád seděl na hraně postele, zakrytý jenom dekou, držel se za hlavu a kýval sebou dopředu a dozadu v marné snaze se vzpamatovat.<br />
"Monice ani slovo, rozumíš?" zavrčel zdrceně. Jeho obvyklá dobrá nálada i včerejší opilecká veselost se vypařily:<br />
"Tohle... tohle byla chyba. Už se to nesmí nikdy opakovat, jasný?" procedil mezi sevřenými zuby. Do očí se mu nepodíval, jenom civěl do nikam a snažil se donutit kocovinou zamrzlý mozek k přemýšlení.<br />
Evans se nadzvedl, protřel si zarudlé oči a opatrně došel až k němu. Posadil se jemně ho chytil za ruku.<br />
"Vždyť jsi to přece tak chtěl, vzpomínáš? Říkal jsi, že..."<br />
"KAŠLI NA TO, CO JSEM ŘÍKAL! Já si to nepamatuju! Nevím, co se stalo! Já nemůžu za to, že ses přede mnou začal svlíkat!" křičel Seb, až mu hlas hystericky přeskakoval. Prudce se vytrhl jeho sevření.<br />
"Lžeš, pamatuješ si to," blonďák přečetl pravdu z přítelových očí.<br />
"A i kdyby, my jsme přece oba heterosexuálové! Na holky!"<br />
"Myslíš?"<br />
Tmavovlasý herec oněměl. Naprázdno otevřel ústa, zase je zavřel a jen na podivně Chrise zahlížel.<br />
Evans se zármutkem v očích vstal, posbíral své oblečení a odnesl jej do vedlejší místnosti, aby se mohl obléct.<br />
Žádný z mužů dlouho nic neřekl, až se odhodlal Sebastian.<br />
"Poslouchej Chrisi, můžeme přece zůstat přá..."<br />
*Prásk*<br />
Dveře bouchly a Stan zůstal ve své vile sám.<br />
<h2>
...</h2>
Když dorazil Chris domů, bylo už něco kolem poledne. Přede dveřmi našel obvyklou zásilku s obědem, sebral ji a nedbale mrskl na stůl v kuchyni. Neměl hlad. Ani chuť. Otevřel kredenc, kde se až úplně vzadu, za krabičkami čaje a sklenicemi s kávou, skrývala jeho tajná rezerva, pět hořkých čokolád. Taková KPZ - krabička poslední záchrany. Akorát, že ne krabička, ale čokolády. Jednu z nich vytáhl, nalámal a postupně si jí narval do pusy. Na uklidnění nervů.<br />
Postavil vodu na kávu a jen se na chvilku zastavil, myšlenky už ho dohnaly.<br />
<i>Využil Sebovy opilosti! Vždyť chudák má svojí milovanou Monicu! Jak si vůbec mohl myslet, že se do něj Sebastian třeba zamiluje...? Teď zničil i jejich přátelství!</i><br />
Prudce potřásl hlavou. Musí se těch otravných sraček nějak zbavit. Zalil kávu, a zhluboka se napil. Někde slyšel, že to prý pomáhá proti kocovině.<br />
"Je to hořký a hnusný jako život," ohodnotil nápoj polohlasně a spustil notebook. Svět pohádek a příběhů mu hlavu zaručeně pomůže zapomenout. Uvelebil se ve svém milovaném vysezeném důlku na sedačce a rozklikl si Stuckymánii.com.<br />
Bohužel zapomněl, kde minule skončil, takže se musel vracet, aby si svůj příběh osvěžil (pozn. autora: Založeno na skutečných událostech :-D ). Potom pokračoval:<br />
<br />
<i>"Proč nesmím uzřít vaší tvář?" zabědoval Steve a snažil se prohlédnout stíny, v nichž se Bucky skrýval.</i><br />
<i>"Vyděsil bych vás."</i><br />
<i>"Někdo takhle milý přece nemůže mít tak ošklivou tvář," odporoval chlapec:</i><br />
<i>"Je mi tady smutno."</i><br />
<i>"Máte spoustu krásných šatů, každý den pro vás sluhové chystají hostiny a starají se o vás..."</i><br />
<i>"Stýská se mi! Přál bych si alespoň na chvilku navštívit svého otce."</i><br />
<i>"Slíbil jste mi, že tu se mnou zůstanete navždy!"</i><br />
<i>"Jen jeden den, prosím! Pak už vás nikdy neopustím," žadonil plačtivě...</i><br />
<br />
Dopsal odstavec a kriticky na své dílo pohlédl. Byl to v podstatě smutek vylitý na papír. Jak taky jinak. Sebastian zničil nejen jejich přátelství, ale dokonce i Evansovy povídky. Správně. Teď bude ze všeho vinit toho heterosexuálního parchanta.<br />
Párkrát zamrkal, aby se zbavil slz a nacvakal pár slov pro své věrné čtenáře.<br />
<br />
<i>Ahojky, moji milí stuckyfilové!</i><br />
<i>Dneska to bude na smutnější notu, jelikož mě zklamal někdo, koho jsem moc, moc miloval. Nebo já zklamal jeho. Nebo obojí. Je mi na nic. :-( :-( :-(</i><br />
<i>Nevím, jak jsem si mohl myslet, že by mě mohl milovat taky.</i><br />
<i>No nic, nebudu vás už otravovat svými pocity a hezky si počtěte.</i><br />
<i>Váš Chris The Slasher </i><br />
<i><br /></i>
Potřeboval se prostě někde svěřit a jeho přezdívka mu skýtala anonymitu. Potřeboval povzbudit. Zveřejnil kapitolu, vypnul počítač a rozdělal si další čokoládu.<br />
Tiše si ji se zavřenýma očima vychutnával a když se chystal načnout ještě další, zazvonil mobil. Robert Downey.<br />
"Ahoj Chrisi, tak jak jsi včera dopadl? Byl jsi hodně namol, že?"<br />
"Sebastian se choval jako debil," odpověděl herec chladně.<br />
"To on dělává, když je ožralej. Co se stalo?"<br />
"Nic... v pohodě."<br />
"Aha, takže průser? Moc v pohodě nezníš."<br />
"Jsem... mám jenom kocovinu."<br />
"Něco jste zapálili? Ukradli? Někoho zabili? Vždycky se to dá ututlat..."<br />
"Ne, říkám ti, že je všechno v pohodě!"<br />
"Tak jo, pusť mě dovnitř."<br />
"Cože?"<br />
"Pusť mě dovnitř, stojím před tvými dveřmi," vysvětlil Robert a na důkaz zazvonil na zvonek.<br />
Evans se neochotně došoural ke dveřím a otevřel.<br />
"Děkuju," kývl příchozí herec spokojeně hlavou, skopnul si boty a bez okolků se vydal chodbou do obýváku.<br />
Tam se usadil na sedačku a starostlivě na Chrise spustil.<br />
"Nevypadáš vůbec dobře. To hnědý, co máš na puse, to je doufám čokoláda...?"<br />
"Vypadni!" vyštěkl blonďák.<br />
"Hou hou, v klidu!"<br />
"Sedíš na mým místě!" namíchnutě do něj strkal.<br />
"Aha, tak... promiň," omlouval se zmateně Downey a přesunul se dál na sedačku.<br />
Spisovatel se trochu uklidnil a usedl do svého důlku.<br />
"Promiň, je mi mizerně," zakňučel žalostně.<br />
"Sebastian se öpilej chová jako idiot, já to znám," uklidňoval ho představitel Ironamana.<br />
"Jo? Taky ses s ním vyspal?"<br />
Tmavovlasý muž na něj překvapeně vykulil oči.<br />
"Tak to fakt ne... nevěděl jsem, že jste na kluky..."<br />
"On ne. Já ano," vzlykl blonďák a už neovládl proud hořkých slz.<br />
"Tak takhle je to... tahle situace má jediný řešení."<br />
"Jaký?"<br />
"Najdi si nějakýho novýho nabíječe."<br />
Tohle Chris nečekal. Překvapeně ke kamarádovi zvedl své uslzené oči:<br />
"Jak jako?"<br />
"Musíš se sebrat! Za chvilku je natáčení novýho kapitána a jestli tam nemáš být totální troska, potřebuješ zvednout sebevědomí nějakým vztahem. Zkus seznamku," navrhl mu Robert.<br />
"Mě stejně nikdo nebude chtít," vzlykl Evans slabošsky.<br />
Downey zvedl oči v sloup, popadl ho a políbil na rty.<br />
"Co to...?!"<br />
"Já líbám zásadně jen lidi, co mají něco do sebe. Kdybys měl moc velkej nos, beďar na čele, byl bys moc tlustej nebo byl nicka, nedělal bych to. Jsi celkem sexy, když zrovna nemáš červený oči jak králík. Ale chodit s tebou nebudu, mám dojem, že by tě Pepper v naší domácnosti těžce nesla... i když, možná by s menší trojkou jednou za čas souhlasila..."<br />
Blonďák se odhodlaně usmál, otřel si slzy a vstal.<br />
"Děkuju Robe, moc jsi mi pomohl. Udělám to. Najdu si přítele."<br />
"Tak se mi líbíš," pochválil ho tmavovlasý a dal se na odchod:<br />
"A kdyby se ti to náhodou nepodařilo, zavolej a já se zeptám Pepper, jestli bys s námi mohl tvořit milostný trojuhelník."<br />
Chris poděkoval za nabídku, srdečně se rozloučil a vrátil se k počítači.<br />
Náhle se před ním otevřela nová pestrá škála možností.<i> </i>Robertova nabídka sice nebyla úplně k zahození, ale on si přece jen přál někoho cizího a ne kolegu. Mohl by... mohl by mít černé a delší vlasy, jako Bucky-ne jako Seb, to ani náhodou!- a třeba zelené oči a atletickou vysportovanou postavu. A mohl by být vtipný a podnikavý! A mohl by umět vařit, aby už nemusel obědy kupovat...<br />
Nadšeně zapnul seznamku a vybral kategorii "On hledá jeho".<br />
<br />
<i><b>Datum narození:</b></i><br />
13.6.1981<br />
<i><b>Jak moc vám záleží na věku partnera?:</b></i><br />
Chris se mírně otřásl při představě, že by se v posteli musel tulit k nějakému bezzubému plesnivému dědovi.<br />
Zaklikl možnost "Středně záleží".<br />
<i><b>Rodinný stav</b>:</i><br />
Normálně by zaškrtl možnost "Mentally dating Bucky Barnes", ale vzhledem ke včerejším událostem vybral raději "svobodný". A navíc tam ta první možnost vlastně ani nebyla.<br />
<b><i>Zaměstnání</i></b>:<br />
Zamyslel se. Když napíše "herec", budou ho lidi otravovat a chtít po něm autogramy... kdežto "spisovatel" zní tak... epicky romanticky... a lidi nenapadne, že to je právě on, ten slavný představitel kapitána Ameriky... dokud ovšem nepošle svojí fotku...<br />
<br />
"Tohle bude ještě na dlouho," vydechl při pohledu na další tři nevyplněné stránky s otázkami.<br />
Postavil na další kávu, po levici si připravil tabulku čokolády a dal se do toho.<br />
"Vydrž, můj nový vysněný princi, už brzy se setkáme!"<br />
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-23864687363502641762016-07-23T17:41:00.000+02:002016-07-24T10:33:59.851+02:00Chris The Slasher - 4. part<h2 style="text-align: center;">
Striptýz</h2>
<div style="text-align: center;">
<i>Ehm... ten nadpis mluví za vše.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><span style="color: red;">12+</span></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>-------------------------------------------------------------------------</i></div>
Někdo zesílil hudbu a uprostřed místnosti lidé vytvořili volný kruh, aby si mohl pár zatancovat. Chris se trochu roztřeseně dovlekl ke kuchyňskému baru, kde už ho vítala plná sklenička od Downeyho Juniora.<br />
"Šli na to trochu rychle, že?" konstatoval Robert pobaveně, když mu neušel blonďákův výraz naprostého a permanentního šoku.<br />
"To tedy ano," Evans kývl na znamení díků a zavdal si pár doušků whiskey. Mnohem lepší, než nějaké zatracené víno...<br />
Chvilku seděli mlčky a spisovatel se rozhlížel po bytě, který nyní vypadal výrazně jinak, než za jeho obvyklých návštěv. Stěny byly vymalovány příjemnými pastelovými barvami, které ladily se dřevěným nábytkem a několika výraznými suvenýry dovezenými z cizích krajů. Obzvlášť v oblibě měl Chris překrásného vyřezávaného slona, kterého si Sebastian dovezl z Indie, ten však dnes na svém místě chyběl a byl surově nahrazen táckem s jednohubkami. Jaká drzost!<br />
Také krémově hnědá sedačka, na které rád sedával, musela pryč, aby uvolnila místo pro tancování.<br />
Při bezvýsledném pátrání po sedačce zavadil očima o tančícího Seba a Moniku. Jak se blížila noc, stále sílící světlo lampionů na dvojici vrhalo tlumenou barevnou záři. Zkrátka se jim nedalo upřít, a i Chris musel připustit, že byli takto opravdu nádherní.<br />
Zvedl ke rtům sklenici a vyprázdnil ji.<br />
"Jak se ti dva vlastně seznámili?" vytrhl ho ze zírání jeho spolusedící.<br />
"Cože? Já nevím... v životě jsem tu ženskou neviděl!"<br />
"Je to kost. A navíc společenská. Určitě pracuje s lidmi," odhadoval ji hnědovlasý.<br />
Pak se náhle otočil o devadesát stupňů a šťouchl do jakéhosi čtyřicátníka, který seděl hned vedle něj.<br />
"Hej ty... kámo... zavoláš mi prosím tě Scarlett? Stojí támhle v druhým rohu místnosti," oslovil ho bez okolků.<br />
"Proč si jí nezavoláš sám ty...," okřikl ho nevrle tázaný, než si uvědomil s kým vlastně mluví.<br />
"P-Promiňte pane Downey, ovšemže ji zavolám," omluvil se, spěšně sklouzl z barové židličky a začal se prodírat davem k pohledné blondýně, obklopené houfem obdivovatelů.<br />
Když jí ten chlapík oslovil, na tváři se jí rozlil úsměv, který se ještě rozšířil, když spatřila Roberta a Sebastiana. Nechala obdivovatele obdivovateli a vydala se přímo k nim.<br />
"Ahoj kluci, ráda vás vidím," pozdravila a nevědomky obsadila židli tomu čtyřicátníkovi, který jen popadl svou sklenici a smutně se odploužil pryč.<br />
"Ahoj, nevíš, kde se Seb seznámil s Monicou? A co ona vůbec dělá?" Downey šel rovnou k věci.<br />
"Monica je psychiatrička."<br />
"A jak se k sobě dostali?"<br />
Johansson oba herce zpražila pohledem "Vy jste ale šílené drbny!" a pak, ztišeným hlasem, pokračovala:<br />
"On měl nějaké... problémy... a docela často ji navštěvoval."<br />
"Zdá se, že ho vyléčila," poznamenal Robert s úsměvem.<br />
"Asi ano, ikdyž se mi ještě nezdá úplně ve své kůži," zamračila se blondýna.<br />
"Proč jsem si sakra ničeho nevšiml?" prolomil Chris své mlčení.<br />
"Protože jsi nevšímavej zatrolenej pařez," odpověděl pohotově hnědovlasý.<br />
"A Sebastian tě má hodně rád a nechtěl, aby tě to trápilo," dodala trochu citlivěji Scarlett.<br />
"Co to bylo za "problémy"?" chtěl vědět rozhozený blonďák.<br />
"Ehm... znáš to, takový ty herecký psychotrable a tak... znáš to," zahrál to Bert do kouta.<br />
Evans se zvedl, zamumlal něco o jídle a uklidil se do oddělené kuchyně. Tam vzal z lednice jednu z mnoha připravených lahví piva, otevřel ho a zhluboka se napil. Vzápětí se rozkašlal a lahev odložil.<br />
"Proč mi skoro žádnej alkohol nechutná?!" zanadával.<br />
"Protože ho nepiješ dost?" ozval se vedle něj známý hlas.<br />
"Náhodou Stane, jsem už toho dneska vypil docela hodně..."<br />
"Kolik prstů vidíš?" hnědovlasý zvedl ruku se vztyčenými prsty.<br />
"Tři, nejsem pitomej," zavrčel spisovatel.<br />
"Tak jsi toho ještě dost nevypil," zazpíval mu druhý a do ruky mu vtiskl sklenici s vínem:<br />
"Co ta špatná nálada? Na, zkus to archivní, cos přinesl. Je výborné."<br />
"Už jsem ho chutnal."<br />
"A...?"<br />
"Hnus."<br />
"Ale no tak! Čím víc toho ochutnáš, tím víc si to zamiluješ," lákal ho.<br />
"Tak tedy dobrá."<br />
Sebastian na svého kamaráda starostlivě koukal, už otevřel ústa, aby se ho na něco zeptal, když do kuchyně vstoupila jeho nastávající Monica, ruce plné prázdných talířů a sklenic.<br />
"Ukaž, pomůžu ti," vyhrkl honem a převzal od ní část nákladu.<br />
"Hosté se skvěle baví," pronesla spokojeně žena, odložila nádobí a natáhla se pro další talíře plné jídla.<br />
"To jsem rád, přichystala jsi to skvěle," Seb ji objal a políbil do zrzavých vlasů.<br />
"Vezmeš prosím tři flašky vína? A taky už není whiskey, cola a jablečnej džus..."<br />
"Ovšem, lásko."<br />
Monica zase odkvapila a dva přátelé zůstali sami.<br />
"Je báječná, co?" vyhrkl zaláskovaně Sebastian.<br />
"Miluješ ji?" otázal se potichounku Chris.<br />
Tmavovlasý se zarazil a pohlédl mu do očí.<br />
"Ano, asi ano."<br />
"To je dobře!" zahřměl hlasitě Evans a bezhlavě do sebe obrátil celou sklenici.<br />
"No vidíš, jak ti šmakuje," uchechtl se Stan a vzápětí ho ještě víc rozveselilo, když dostal Evans škytavku.<br />
"Tak já jdu tancovat, jdeš taky?"<br />
"Jasnačka!"<br />
<h2>
...</h2>
Odbyla druhá hodina ráno, hosté se pomalu odebrali domů a ve vile zůstali už jen Seb, Monica a Chris, kterému nedovolila odejít přílišná míra alkoholu v krvi a vždycky se vymlel u dveří, takže ho museli doprovodit zpátky k baru.<br />
"Tak já už budu muset, miláčku. Chris tu dneska přespává?" zajímala se zrzka.<br />
"O spaní není ani řeč! My budem slachtat! T-teda chlastat, to jsem chtěl říct. Noc je ještě mladá,"zahlaholil bujaře její snoubenec.<br />
"Ani nápad, už jste vypili dost. Oba dva," nakázala přísně, políbila ho na rozloučenou, oblékla si bundu a odešla.<br />
"Už jdu Evansi. Konečně odešla, teď můžem dopít to archivní víno" zasmál se tmavovlas a na druhý pokus se mu podařilo dosednout na židličku vedle Chrise.<br />
"Vždyť to už je dávno pryč," připomněl mu jeho podnapilý společník.<br />
"Odpočívej v pokoji, výborný to moku!"<br />
"Takže tohle je taková rozlučka se svobodou, že?" konstatoval blonďák. Už se s tím smířil, všechno je v pohodě! Monica je nakonec docela fajn holka! Nalil si cosi, co zbylo na baru.<br />
"To ještě ne, na rozlučce by Monica přece nebyla... a taky by tady byla spousta prostitutek, které by dělaly striptýz," poučil ho druhý.<br />
Evans vzal svého nej kámoše kolem ramen, zaostřil na něj pohled a obřadně pravil:<br />
"Já ti ten striptýz klidně udělám, jestli chceš."<br />
Sebastian na něj drahnou chvíli hleděl s prázdným výrazem ve tváři. A pak se doširoka usmál.<br />
"Dobře, já pořádně osolím hudbu!" zajásal a pelášil si to ke stereu.<br />
Čerstvý striptér dopil, co bylo, trochu neobratně si vylezl na jeden ze stolků a začal se mírně vlnit do hudby. Na to, jak měl naváto, byly jeho pohyby celkem přitažlivé.<br />
"Pohodlně se usaďte, pane."<br />
Sebastian si přisunul židli, uvelebil se na ní a s vyčkávavým úšklebkem ho sledoval.<br />
Písnička byla pomalejší a strhující rocková balada.<br />
Blonďatý herec začal do rytmu uvolněně a svůdně pohybovat boky, pomalu si rozepnul tři vrchní knoflíčky u košile a lehce si dlaněmi přejížděl přes odhalenou hruď. Přitom se očima vytrvale vpíjel do divákových očí, doslova jej hypnotizoval.<br />
Stan se rozpačitě zasmál a nervózně si mnul ruce.<br />
Chris si s plynulostí profesionála svlékl celou košili, smyslně si prohrábl rukou vlasy a pomalu, pomaloučku se začal při tanci otáčet, aby si ho mohl Seb pořádně prohlédnout. Jeho vyrýsované svaly a boky, pohupující se do rytmu...<br />
"Opravdu to děláš porvé? Člověk by řekl, že se tím živíš...," zachraplal roztřeseným hlasem tmavovlasý. Jeho alkoholem rozvolněná mysl se úplně zastavila, jenom mlčky hltal to strhující představení a myšlení se mu náhle přesunulo do úplně jiných partií.<br />
Chris nespěchal. Zbavil se pásku, Pak i kalhot. Teď už slezl ze stolu, přišel k Sebovi blíž, ale ne tak, aby se ho mohl dotknout. Hrál si s ním a s profesionalitou pravého striptéra ho sváděl. Dotýkal se svého polonahého těla, ukazoval se ze všech možných úhlů a nepřestával hledět do modři kamarádových očí, nyní ztmavených vášní.<br />
Píseň začala gradovat. Evans zvyšoval sexuální napětí, stále se přibližoval a pak svému divákovi obkročmo usedl na roztoužený klín. Dýchal zhluboka a klidně a v momentě, kdy po něm druhý vztahoval ruce, se spěšně odtáhl.<br />
Sebastian podrážděně sykl, chtěl se zvednout, ale byl zastaven. Striptér se k němu otočil zády a začal si hrát s lemem svých boxerek. Svůdně si je stáhl až ke kolenům, nechal je sklouznout na zem a pak... se otočil.<br />
Představitel Buckyho Barnese tiše vydechl. Všechny zábrany, které by ho normálně zastavily zmizely někdy ve chvíli, kdy si Chris rozepnul košili.<br />
Vrhl se k Evansovi, který už jej nedokázal odstrčit a vtiskl mu dychtivý polibek. Strhal ze sebe oblečení, popadl blonďáka a odvlekl jej do ložnice.<br />
"Já. Tě. Chci!" zamumlal mezi polibky.<br />
"Jsme na šrot, Stane," protestoval blonďák.<br />
Tento argument ale nebyl uznán,<br />
"Copak ty nechceš? Nekecej, jinak bys nedělal ten stryptíz."<br />
"Chci... vždycky jsem chtěl... ale..."<br />
Rozvášněný Sebastian jejich debatu umlčel hlubokým francouzským polibkem. Pak se spolu milovali. S bolestivou vášní a bezstarostností alkoholového omámení. Nakonec jen vysíleně leželi v naprostém tichu, rušeném jen Chrisovými tichými vzlyky.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-91048351728515053772016-07-19T13:11:00.001+02:002016-07-19T13:45:25.578+02:00Chris The Slasher - 3. part<h2 style="text-align: center;">
"Syndrom zavření v rozpálené sauně s igelitovým pytlíkem na hlavě a s agresivní nezralou dýní"</h2>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>* Aneb můj fetiš na dlouhé a nesmyslné nadpisy u povídek právě dosáhl nového levelu :-D *</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Taky se musím za milého Chrise Slashera omluvit za to, že se nestihl pořádně opít,</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> jelikož a protože moc filosofoval a tisíc let vybíral oblečení na párty.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> Příště to hodlá napravit a pít jak nezavřenej ;-)</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>-----------------------------------------------------------------------</i></div>
<div>
<i><br /></i></div>
Chris přišel domů a čerstvě koupené víno postavil na linku, aniž by o něj ještě zavadil pohledem. Všichni jeho sousedé už odešli do práce a tak panenské ticho v apartmánu rušilo jen sotva zřetelné vrnění notebooku.<br />
"Je čas, napsat další kapitolu," vydechl spokojeně a zkontroloval nástěnné hodiny. Bylo teprve půl osmé. What's the time? It's time for stucky, baby!<br />
Pokojná ranní atmosféra na jeho pocuchané nervy blahodárně působila a příběh mu pod rukama jen svištěl.<br />
<br />
<i>"Já tam půjdu otče! Obětuji se pro tebe a budu žít s tím děsivým mužem!" vzlykl odhodlaně Steve a po jeho líbezné tváři skanula drobná slza. Rychle ji setřel, aby ji otec nezahlédl. Už se rozhodl.</i><br />
<i>Nešťastný kupec osedlal povoz a společně se vydali do lesa. Zatímco projížděli čím dál hustějším a tmavším porostem,...</i><br />
<i><br /></i>
Radost z dobře rozjeté kapitoly ho tak naplnila, až přestal vnímat čas. Všechno okolní zmizelo, zůstaly jen jeho poskakující prsty a svítící obrazovka s rozrůstajícím se textem. Jakoby teď seděl s kupcem a jeho překrásným synem na povoze a cítil jejich smutek a obavy. Kdyby chudák Steve věděl, k jakému krasavci a úžasnému kamarádovi to jede, jistě by koně popohnal, skočil by mu kolem krku, políbil ho a nějak zlomil jeho zakletí. Ale takhle to nefunguje, tohle je příběh, který jen tak neskončí...<br />
Vlastně ani v realitě nejde skočit někomu kolem krku... co když by jej ten druhý nemiloval? Co když by zvíře nemilovalo krásku? Nebo opačně? V pohádkách je všechno tak jednoduché... tam tvoří děj on, on vytváří zápletky, situace, spojuje a rozpojuje osudy lidí, jak se mu zlíbí...<br />
Najednou se zasekl. Doprázdna civěl na obrazovku, pak ji uchopil a chvilku možná doufal, že se do ní vcucne jako Harry Potter do Raddleova deníku ve druhém filmu. Pak si to uvědomil, pustil ji a bezcílně vstal.<br />
*crrrrrrrr* Zvonek u dveří. Vděčně přiklusal a otevřel.<br />
"Tady je vaše zásilka, pane Rogersi," návštěvníkem byl náctiletý poďobaný poslíček s ryšavými vlasy.<br />
"C-cože?"<br />
"Přinesl jsem vám každodenní zásilku oběda," vysvětlil mu kluk rádoby profesionálně.<br />
"To už je tolik? A... moment... já se jmenuji Evans a... ne Rogers!" opravil ho Chris nejistě.<br />
Oba na sebe chvilku zmateně hleděli a pak se poslíček rozesmál.<br />
"Promiňte, pane Evansi. Já jsem velkej kapitánův fanda, víte?" promluvil a se slzami od smíchu zasalutoval a podal mu zabalenou plastovou krabičku.<br />
"Aha... tak děkuju," pokýval herec nepřítomně hlavou, vzal si balíček a zaplul zpátky do bytu.<br />
Postavil jídlo na stůl, donesl si příbor a dal se do jídla. Ten vývar s knedlíčky, ani svíčková nebyly nijak zvlášť teplé, ale dalo se to.<br />
"Vážně už začínám seriózně slyšet na jméno Rogers?" zamračil se.<br />
"Když nemáš zrovna práci a jenom sedíš u blogu, jsi až moc sám a z toho magoříš," vysvětlila mu ochotně situaci jeho racionálně-uštěpačná část.<br />
Jakmile do sebe veškeré jídlo nacpal, umínil si, že až publikuje tuhle kapitolu, začne se připravovat na dnešní Sebovu párty, vzápětí se zkulturní a na jméno Steve Rogers zapomene. Kdyžtak si pomůže tím archivním vínem. Opilí lidé přece bývají veselí a společenští!<br />
"Jo, a hned potom zvrací," dokončil nahlas svojí myšlenku.<br />
Zapnul Stuckymánii.com, dopsal pár slov na závěr a začal psát vzkaz pro stuckyfily.<br />
<br />
<i>Ahojky, moji milí stuckyfilové!</i><br />
<i>Těšili jste se na pokráčo? Určitě jste měli na co, jelikož se v téhle kapitole Seb a Chris...</i><br />
<i><br /></i>
"Seb a Chris?!" vyjel sám na sebe vztekle. Už začíná vážně magořit...<br />
Honem to opravil, publikoval a počítač zaklapl. Roztržitě se podrbal ve vlasech a vyrazil k šatníku. Chce to něco cool, co třeba tuhle košili... kdyby si prvních pár knoflíčků rozepnul... nebo tohle rockerské triko... a k tomu si vezme co? Černé upnuté kalhoty? Nebude to moc emo? A co džíny?<br />
<br />
*Tato část byla z důvodu rozvleklosti a délky z příběhu vyřazena, jelikož autorka silně pochybuje, že má čtenář zájem o "dobrodružné" oblékání mladého nerozhodného geje*<br />
<br />
Popadesáté se shlédl v zrcadle v outfitu, který mu vyhovoval asi nejvíc a do ruky si vzal láhev vína, aby co nejpřesněji nasimuloval situaci příchodu do Sebastianova bytu.<br />
"Ahoj Stane," mrkl na sebe/imaginárního Seba svůdně, načež se musel začervenat.<br />
Zkontroloval čas, mírně vyjekl, když zjistil, že mu to tak dlouho trvalo a rozletěl se k východu. Cestou si ještě na hlavu narazil kšiltovku, kterou ale vzápětí zase sundal, jelikož jí shledal trapnou.<br />
Dveře práskly, klíče zachrastily, výtah cinkl.<br />
Cestou dolů ještě naposledy kontroloval svůj look v okýnku kabinky a když dojel, musel uhýbat panu Kennardovi, který se právě zjevně vracel z pohotovosti, podepřen berlou a zpevněn sádrou. Auvajs.<br />
<br />
Párty byla ohlášená na tři odpoledne. Přesně v patnáct nula nula už Evans stál u domovních dveří Sebastianovy menší vilky. Před elegantním plotem, natřeným bílou barvou už stálo několik dražších aut. Mezi nimi vynikalo černé žihadlo se začerněnými skly, nitrem a podvozkem tak nízko, že se snad plazilo po vozovce. Downey už je tady. Za okny byl vidět pohyb lidí a bylo slyšet tlumenou hudbu.<br />
Schoval víno za záda, nasadil okouzlující společenský úsměv, a prstem stiskl tlačítko zvonku.<br />
<br />
Nečekal ještě ani pět sekund a dveře se prudce rozlétly. V nich se na něj smála štíhlá zrzka, mírně udýchaná a rozcuchaná. V jejích kaštanových očích jiskřila dobrá nálada a na první pohled na ní byla poznat její společenskost a nikdy nekončící optimismus. Na její štíhlé postavě a (až moc) líbezném obličeji bylo poznat, že je jí sotva třicet.<br />
"Ahoj, ty budeš zajisté Chris Evans, pojď dál," pobídla ho, kousek odstoupila a odhalila tak herci výhled na celé osazenstvo párty.<br />
Blonďáka úplně zaskočilo, kolik známých, a taky dost hodně slavných, tváří spatřil. Pár jeho přátel si ho všimlo a vesele mu kývlo na pozdrav. Začal se už taky rozhlížet po Sebovi, když si uvědomil zrzčin upřený vyčkávavý pohled.<br />
"A já jsem Monica, Sebastianova..."<br />
"Sestra?"<br />
"Ehm, to ne, spíš..."<br />
"Kamarádka," pochopil Evans: "... zajímalo by mě, co ten tajnůstkář chystá, musí to být něco velkého, když sem sezval tolik lidí,"<br />
Monica jenom s úsměvem pokrčila rameny:<br />
"Dalo to celkem práci, všechny sem sezvat a..."<br />
Chris už jí neposlouchal, jelikož právě spatřil toho, za kým sem přišel. Rozběhl se k němu nepříliš nadšeným davem a cestu si razil drahým vínem, které před sebou držel jako pluh.<br />
"Stane, ty lve salónů!"<br />
"Evansi, ty... ty usoplenej knihomole!"<br />
"Tos přehnal!" Evans se naoko urazil a dal svému bestiemu ránu do ramene.<br />
"To je pro tebe," oznámil a do ruky mu strčil přinesený alkohol.<br />
"Páni, to ses musel plácnout přes kapsu, tohle víno je zjevně světově vyhlášené. Koukej, kolik to má ocenění," hvízdnul uznale představitel Winter Soldiera.<br />
"Co bych pro tebe neudělal," zavlnil blonďák na druhého svůdně obočím.<br />
"Tak to víno dneska padne!"<br />
"Je mi to trapný, ale co vlastně oslavujeme?"<br />
Stan se jenom podivně uculil:<br />
"Za chvilku se to dozvíte všichni," zacvrlikal, vylezl na nejbližší stůl a důležitě si vyžádal ticho cinkáním lžičkou do skleničky na šampaňské.<br />
<i>Comig-out, coming-out!</i><br />
"Milí přátelé, známí, rodino a... stalkeři," usmál se na Chrise:<br />
"... chtěl bych vám slavnostně oznámit, že tady s přítomnou slečnou Monicou jsme se do sebe zamilovali a chceme se vzít."<br />
Evans, jako by mu spadla na hlavu nezralá dýně. Nebo jako kdyby mu někdo dal přes hlavu igelitový sáček. A nebo, jako kdyby ho zavřeli do rozpalující se sauny bez možnosti úniku. Přesně se to dalo popsat jako "syndrom zavření v rozpálené sauně s igelitovým pytlíkem na hlavě a agresivní nezralou dýní". Běžná diagnóza u lidí, kteří něco fakt hodně nečekali, i když to bylo jasné.<br />
Stál tam a jako z dáli sledoval, jak štěstím zčervenalý Sebastian vytahuje k sobě na stůl Monicu a za hřmotu potlesku jí nasazuje stříbrný prstýnek.<br />
Chrisův prstýnek!<br />
Jejich pohledy se na zlomek vteřiny střetly a on se s neuvěřitelným vypětích všech sil, co v něm ještě zbyly, usmál.<br />
Kdyby tohle byl příběh, musel by se smát tomu trapnému a průhlednému klišé a falešnému navozování smutné atmosféry. Kdyby to byl jen příběh...<br />
Bezmyšlenkovitě popadl první sklenku alkoholu, která mu přišla pod ruku a zhluboka jí do sebe vyklopil. Obvykle pil jenom při vzácných příležitostech a tahle jí beze sporu byla.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<img alt="smile awkward arnold schwarzenegger terminator" height="151" src="https://media.giphy.com/media/YoB1eEFB6FZ1m/giphy.gif" width="200" /><br />
<br />
<i>Hashtag Smile Baby!</i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-4486937343985468722016-07-17T19:52:00.000+02:002016-07-18T11:12:22.015+02:00My name´s Buck and I´m here to fuck (AU)<div style="text-align: center;">
Zdravím.<br />
Asi začnu omluvou. Jop, od posledního mého příspěvku uběhlo pár týdnů, já vím.<br />
Každopádně tenhle příběh píšu už asi dva měsíce, stálo mě to krev, pot a slzy. A taky jsem mlátila hlavou do zdi, protože přišly práce z jedné soutěže, kde ti vítězní autoři měli tak geniální příběhy, přímo umělecká díla, a ty mé jsou prostě pravidelně... No, divné. Ničím zvláštní a jednoduše nic moc...<br />
Ale samozřejmě, v rámci možností přeji hezké počtení, snad jste nade mnou již nezanevřeli za to čekání. :D<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsMI_O6t-fYqjTNun64_mNO4_dUyFf4YolTVOX1aalWcYYiPtBAa5OCG62s8pOOqVXgDFt1siXH0HJ82OUbJgSMRO37fayuIR_OVFJyB-Nb-1UuQVaJgUHays5Om7Qsjg6mU_wsOhqHno0/s1600/tumblr_o4wpcc4nH91rls5aco2_500.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="145" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsMI_O6t-fYqjTNun64_mNO4_dUyFf4YolTVOX1aalWcYYiPtBAa5OCG62s8pOOqVXgDFt1siXH0HJ82OUbJgSMRO37fayuIR_OVFJyB-Nb-1UuQVaJgUHays5Om7Qsjg6mU_wsOhqHno0/s320/tumblr_o4wpcc4nH91rls5aco2_500.gif" width="320" /></a><br />
<br />
<span style="color: red;">12+</span><br />
Maya</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Popadl ho za vlasy a násilím ho předklonil tak, že břichem ležel na stole. Během několika vteřin byl v něm, bez žádného studu či soucitu.</div>
<div style="text-align: left;">
James vykřikl, ale hned na to se kousl do rtu, protože věděl, že se musí svému zákazníkovi plně podřídit.</div>
<div style="text-align: left;">
"Vystrč zadek a zavři pusu... Pokud to ovšem nebude chtít jinak," říkával mu jeho šéf.<br />
A Barnes poslouchal, jelikož neměl na vybranou. Neměl peníze, vlastní byt, ani dobrou pověst. Byl zcela oddán tomu chlápkovi, kterému vždy svěřil svůj výdělek a který se o něj potom "staral".<br />
Za pár minut bylo po všem, zákazník byl hotový. James ještě chvíli ležel na stole, potlačoval slzy a jen poslouchal zvuk zapínání pásku u kalhot.<br />
"Moc hodnej," slyšel za sebou a cítil velkou dlaň poplácat ho po jedné půlce. "Hodná děvka, moc hodná. Teď už můžeš jít. Vem si prachy a utíkej k tatínkovi," ponoukal ho.<br />
Bucky si tajně otřel mokré tváře a opatrně se postavil. Své kalhoty si hezky od kotníků vysoukal zpět nahoru, co nejrychleji převzal peníze a vyběhl ven.<br />
Procházel se chladnou nocí a mířil na místo, které by normální člověk nazýval "domovem" jen těžko. Rukou zašmátral v kapse, aby překontroloval výdělek a zapadl do známé uličky.<br />
Dnešek ušel, soudě podle peněz a výjimečně teplé večeře od jeho šéfa. Bývalo to i horší, občas nastaly i kruté časy.<br />
...<br />
Ten den mu bylo přikázáno opravdu se snažit, nebo se už žádného jídla a místa k přespání nedočká. Navlékl se tedy do krvavě rudých legín, přes to přehodil obnošenou černou minisukni, na nohou měl až po kolena dlouhé tmavé kozačky a místo klasického trička zvolil průsvitnou halenku s dlouhými rukávy.<br />
Byla mu strašná zima, ale snažil se to na sobě nedat znát.<br />
Opíral se o nějaký sloup a kouřil už asi třetí cigaretu za tento den. Pohodil hlavou, aby mu po ramena dlouhé tmavé vlasy nepadaly do očí.<br />
V tu chvíli si všiml zpomalujícího auta. Odhodil nedopalek a když vůz zastavil kousek od něj, zhluboka se nadechl a došel až k otevírajícímu se okýnku.<br />
"Ahoj, chlape, máš teď volno?" zeptal se hnědovlasý muž s perfektně upravenými vousy zevnitř auta.<br />
"Tony, ne," ozvalo se vedle něj rázně, ale nezdálo se, že by tomu jeho řidič věnoval pozornost.<br />
"Jasně. Co by sis přál?" zacvrlikal oddaně a nahodil falešný úsměv.<br />
"Všechno, o co si řekne tady kámoš," odpověděl taktéž s úsměvem.<br />
"Říkám ti, že nechci, Tony," řekl druhý muž už zoufale. Barnes na něj nemohl moc dobře vidět, ve světle pouličních lamp si mohl akorát všimnout lesknoucích se světle modrých očí a blond vlasů.<br />
"Cokoliv," odvětil James s přikývnutím. "Kolik máte?"<br />
"Tady je 50<span style="background-color: #fefefe; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 12px; line-height: 15.36px; white-space: pre-wrap;">$</span>, zbytek si nechej," pravil a předal mu několik bankovek.<br />
"Jsme domluveni," řekl a převzal si prachy. Když mu tmavovlasý pokynul, posadil se na zadní sedadlo auta a zabouchl dveře. Neslyšně si oddychl. Měl peníze, stačilo už jen odvést dobrou práci.<br />
"Pořád nechci, tohle je přece šílenost," zašeptal řidičův světlovlasý spolujezdec, ale Bucky ho samozřejmě slyšel. Předstíral však nezájem a raději z okna sledoval ubíhající krajinu se slabě osvětlenými rodinnými domky i paneláky. Přitom rozhovor těch dvou tajně poslouchal.<br />
"Ale kušuj už, Steve. Říkal jsem přece, že chci, aby ses bavil," pokračoval Tony. "A tys souhlasil, takže se bavit budeš."<br />
"Čekal jsem výlet do ZOO nebo kino," zaúpěl pro Barnese stále neznámý muž. "Ne někoho, kdo... no..."<br />
"Děvka," napověděl mu druhý.<br />
"Neříkej mu tak," zasykl blonďák a nenápadně zabloudil pohledem k zrcátku, aby zkontroloval jejich nového spolujezdce. Díval se ven, ale určitě je poslouchal, to mu bylo jasné.<br />
"A jak mu mám teda říkat?" nechápal muž a mírně se ušklíbl. "Vždyť je to jeho práce."<br />
Zavrtěl hlavou a poprvé se otočil, aby si ho pořádně prohlédl. Barnes na sobě ucítil jeho pohled a také se na něj podíval. Viděl, že má opravdu krásnou tvář s výraznými rysy a ty oči s modří celého Pacifiku jsou mnohem hezčí, když je upírá přímo na něj.<br />
"Ehm, můžu vědět tvý jméno?" zeptal se nesměle.<br />
"Říkají mi Bucky," odpověděl hnědovlásek mírně překvapeně. Ještě nikdy to po něm žádný zákazník vědět nechtěl, tenhle muž byl opravdu jedinečný. "A ty jsi Steve, předpokládám."<br />
"Ano, máš pravdu, Steve Rogers. Ale musíš vědět, že já ne-"<br />
Nestačili to doříct, když Tony prudce zastavil auto, blonďák povyskočil a udeřil se do hlavy.<br />
"Konečná," usmál se řidič, když se na něj Steve ošklivě zamračil. Bucky se nemohl ubránit upřímnému širokému úsměvu, který tu nebyl k vidění opravdu dlouho.<br />
"Díky za odvoz, vážně," zavrčel světlovlasý a chystal se vystoupit.<br />
"Nezapomeň na svůj narozeninový dárek," upozornil ho a ukázal za sebe. Barnes pochopil, odepl si pás a vysoukal se ven. Rogers se ještě chystal protestovat, ale nebylo mu to Tonym dovoleno.<br />
"Tak si to užijte," zavolal ještě a během chvíle po něm zbyly už jen výfukové plyny. Steve tam zůstal naproti Jamesovi jen nešťastně stát a sledoval směr, kterým jeho kamarád před chvílí zmizel.<br />
"Oh, promiň, asi je ti zima, že?" zpanikařil náhle, když si všiml, že Buckyho oblečení není moc přizpůsobené na noční procházky.<br />
"Jsem v pohodě," řekl tiše, ale už z jeho hlasu šlo poznat, že to není pravda.<br />
"Pojď, bydlím ve čtvrtým patře," ukázal na panelák kousek od nich. James přikývl, následoval ho a po několika řadách schodů se konečně ocitli uvnitř zatepleného bytu.<br />
"Chtěl bys něco k pití?" otázal se vyšší a sundal si bundu. Znovu tak Jamese překvapil, něco takového vážně ještě nezažil.<br />
"Asi ano," odpověděl nervózně.<br />
"Mám tu džus, nějakou minerálku a kolu. Co by sis dal?"<br />
"Voda stačí," řekl hnědovlásek tiše.<br />
"Určitě?"<br />
"Jo."<br />
"Tak fajn, jak chceš. Můžeš si sednout do obýváku nebo tak," pravil klidně a odešel pro pití. Bucky poslechl a odebral se do prostorné místnosti s velkým gaučem, skříní, knihovnou a televizí. Nejistě se posadil na okraj pohovky a rozhlížel se. Líbilo se mu tady, připadalo mu to jako to nejkrásnější místo, kde vůbec kdy byl.<br />
"Tady," předal mu po chvíli Steve skleničku. "Nemáš hlad?"<br />
"Děkuju," přijal vodu. "A ne, nemám," zalhal. Tenhle muž se mu opravdu líbil a, i když mu na ostatních lidech většinou nezáleželo, tak k tomuhle pociťoval určité sympatie. Chtěl se k němu chovat co nejlépe a zalíbit se mu.<br />
"Takže... Ty máš narozeniny?" zeptal se, když se napil. "A já jsem tvůj dárek od Tonyho?"<br />
"No... Tak trochu ano," přiznal rozpačitě a přitom lehce zrudnul.<br />
"V tom případě byl měl konat svou povinnost," uvědomil si Bucky. Odložil sklenici a postavil se, aby si mohl přetáhnout halenku přes hlavu. Poté si klekl před Steva a chtěl si začít hrát s páskem u jeho kalhot, ale on jej neúprosně chytil za zápěstí.<br />
"Co to děláš, Bucky?" zeptal se lehce vyděšeně. James k němu zvedl dost zmatený pohled.<br />
"To, co musím," vysvětlil tichým hlasem.<br />
"Nemusíš tohle dělat... Ani teď, ani nikdy," řekl blonďák.<br />
"Já musím, nemám na vybranou," šeptl tmavovlasý.<br />
"Jistěže máš. Nemusíš poslouchat nikoho, jsi svým vlastním pánem," pravil k němu vyšší muž jako k malému dítěti. Barnes byl zcela v rozpacích.<br />
"Takže se ti nelíbím, prostě to nechceš," přemýšlel nahlas chápavě. Uvnitř hlavy se mu ozval hlásek, který mu říkal, jaké má štěstí, že dostal hodně peněz a může se vytratit. Zároveň mu ale něco jiného říkalo, že tenhle člověk není docela obyčejný nadrženec a nechtělo se mu ho opustit.<br />
"Vážně?" nevěřícně.<br />
"Ano."<br />
"A... opravdu to nechceš?" zeptal se pro jistotu. Cítil jakési zklamání, nedokázal to moc identifikovat. Větší však asi byla touha po odpočinku.<br />
"Tony mi zaplatil cokoliv, o co si řeknu, já vím, ale... Možná jedna věc," pravil po chvíli přemýšlení.<br />
"Jaká?" otázal se a ruce si položil do klína, když mu je světlovlasý muž zase pustil.<br />
"Mohl bys... tu se mnou zůstat přes noc?" zeptal se tiše a hned nato dodal: "Nic po tobě nechci. Jen jsem myslel, že bychom se mohli líp poznat, nic víc. Připadáš mi... milý"<br />
Tohle Jamese zmátlo ještě víc. Takovéhle věci se přeci říkali těm, které chcete dostat do postele, ale když on nechce...Vůbec si nemyslel, že někdo jako on by mohl zajímat někoho tak úžasného a překrásného jako je Steve.<br />
"...Pokud chceš, k ničemu tě nenutím," doplnil ještě.<br />
"Zůstanu tu s tebou," přikývl hnědovlasý.<br />
...<br />
"Připadá mi, jako bych tě znal celý život," přiznal modrooký blonďák a natočil hlavu na stranu, aby se na něj mohl podívat. Barnes se na něj usmál a více se zachumlal do příjemně teplých peřin. Připadal si ze začátku trochu nesvůj, ale pak požádal svého nového kamaráda, jestli by si mohl lehnout.<br />
"Tak to je asi vážně jen pocit, protože kdybych ti toho o sobě řekl víc, nevěřil bys mi," řekl Bucky s úsměvem.<br />
"Můžeš to zkusit," ponoukal ho Steve a přetočil se na pravý bok. Už dávno byla úplná tma, v pokoji měli rozsvícenou jen malou stolní lampičku, která si hrála se zkreslenými stíny.<br />
"A co bys chtěl vědět?" zeptal se a z pod deky mu teď koukala už jen jeho hlava, jelikož se schoulil do klubíčka a komplet celý se přikryl.<br />
"Něco praštěného," pravil Rogers a posunul se o něco více k němu.<br />
"Celý můj život je jen tragická komedie. Narodil jsem se a od tý doby to se mnou jde z kopce. Musíš být konkrétnější," usmál se Barnes. Steve sklopil oči k polštáři a trochu nejistě se zeptal: "Co jsi dělal... ehm, předtím?"<br />
Buckymu se tahle otázka moc nelíbila, ale tak nějak cítil, že mu může důvěřovat.<br />
"Pracoval jsem jako novinář, psal jsem rubriky a reportáže ze všech možných oborů. No a pak... Jsem toho nechal, protože Thor... Můj bývalej chtěl, abych se k němu přestěhoval. Říkal, že se o mě postará, že se nemusím vůbec bát," vyprávěl James pomalu a bylo na něm vidět, jak moc ho to bolí a jak tím mužem ze vzpomínek pohrdá, ale i přesto pokračuje.<br />
"Jenže on si vydělával tak, že doslova odstraňoval určitý lidi. Pak... to začalo být moc zlý. Nechtěl jsem s ním mít už nic společnýho, ale neměl jsem ani peníze, ani nikoho, kdo by mi pomohl. No a jednou ho prostě zastřelili. Nevím kdo, bylo mi to jedno. Jenže od tý doby jsem byl známej už jen jako 'Děvka od toho parchanta', takže jsem neměl moc na výběr."<br />
Dokončil svoje vyprávění a jejich oči se střetly. Ty Barnesovy se nešťastně leskly.<br />
"Je mi to tak líto, Bucky," řekl blonďák upřímně.<br />
"To je v pohodě, nestěžuju si," zamumlal tmavovlasý tiše. "Není to tak zlý, je to práce jako každá jiná," pokračoval a vzhlédl k němu. "A poznal jsem při ní tebe," jeho tvář ozdobil další smutný úsměv.<br />
"To je pravda. Vlastně bych měl Tonymu poděkovat, že nás takhle dal dohromady... Dost zvláštním způsobem, to je pravda," opáčil Steve a James se na něj uculil.<br />
"Možná, ale co na tom? Čím bizarněji to začíná, tím lépe to bude pokračovat. Často to sedí. Na všechno, i na vztahy," odpověděla návštěva a vesele se zašklebila.<br />
"Přál bych si, aby to tak bylo," zašeptal Rogers. "Jakože, abychom měli nějaký vztah," dodal a okamžitě po tom krvavě zrudnul.<br />
"Jako... přátelé nebo tak," dostával ze sebe sekaně a Bucky se u toho pokoušel neudusit smíchy. Ten pohled na toho sebevědomého chlápka, který najednou barvou v obličeji připomíná rajče, ho příšerně rozchechtal.<br />
"Promiň," zamumlal po chvíli a i přitom měl co dělat, aby udržel normální výraz.<br />
"V pohodě," pravil Steve s nakrčeným obočím, ale sotva vymizela rudá barva z jeho líček, začaly mu cukat koutky.<br />
"Můžu být trochu sobec a něco po tobě chtít?" optal se světlovlasý a Barnes byl chvíli tiše, než se trochu více vyhrabal z pod peřiny a nejistě přikývl.<br />
On mu přeci neublíží, věděl to. Věřil mu.<br />
"Mohl bych ti dát pusu?" ozvalo se nervózně. James se podivil, několik vteřin se z jeho tváře nedalo docela nic vyčíst. Jen zíral na Steva, jako by jeho obličej byl plátno, na kterém promítají moc napínavý film.<br />
"Já..."<br />
"Ne, promiň, to byla hloupost, zapomeň na to," zakroutil blonďák prudce hlavou a pokusil se od něj trochu odsunout, ale zastavila ho Buckyho pravá ruka, kterou vytáhl z pod deky.<br />
"Ne," vyhrkl zbrkle, jako by se snad bál, že by ho neslyšel. Rogers nejistě zvedl pohled zpět k němu a mlčky čekal na to, co se ještě chystá jeho nový kamarád říci.<br />
"Jen jsi mě překvapil... Dlouho jsem se nelíbal, to je všechno," přiznal tmavovlasý muž o něco tišeji. "Víš, jak to chodí, ne?" smutně se usmál. "Občas je polibek intimnější než sex... A taky i hezčí."<br />
"No... S moc lidma jsem nespal, to asi nedokážu posoudit," oplatil mu domácí upřímný úsměv a zpátky se k němu natočil celým tělem. Byl mu tak blízko a odolával pokušení vklouznout pod deku za ním a být mu tak ještě blíž. Jen ho obejmout, cítit jeho teplo...<br />
"A co třeba Tony?" zeptal se nižší.<br />
"Jestli jsem spal s Tonym?"<br />
"Jo."<br />
"Ne, nespal."<br />
"A chtěl jsi?"<br />
"Ani ne."<br />
"A on chtěl?"<br />
"Možná, asi."<br />
"A políbil jsi ho?"<br />
"Ne, ani jednou."<br />
"Ale chceš políbit mě..."<br />
"Kdybych mohl."<br />
Rogersovýma modrýma očima probleskla jiskra, když se zadíval do té mírně rozpačité tváře svého překrásného kamaráda. Líbila se mu ta odtažitost a zároveň ta touha postupovat dál. Ten strach i odvaha. Mužnost i jemnost. Ledový a zároveň hřejivý pohled. Vše k dipozici u jednoho a toho samého člověka. Bylo to skoro jako ze snu, splněného snu.<br />
"Nebráním ti," šeptl tiše, když vzdal pokus dostatečně se ho vynadívat- jelikož to zřejmě nebylo možné- a nadzvedl peřinu, aby se Rogers mohl posunout a schovat se s ním pod ni.<br />
Steve nezaváhal ani na sekundu, splnil Buckymu to, co po něm mlčky žádal. Zaváhal, až když vzdálenost mezi jejich rty čítala sotva pár centimetrů. Jeho dech se zrychlil a srdce začalo bít jako na poplach.<br />
Zavřel oči a chtěl překonat i ten nepatrný rozdíl mezi nimi, ale James to stihl dřív.<br />
Na jejich počínání bylo kromě jemné vášně a něžnosti i něco jiného, co se oběma moc líbilo, i když netušili, co přesně to je. Nějaké kouzelné cosi, co jim v ten moment docela zamotalo hlavy, když se dotýkali a mazlili ústy.<br />
Tmavovláskovi to připadala jako věčnost od doby, kdy dostal polibek naposledy. A ke všemu byl... od Něj. Ani zdaleka ne tak dokonalý jako úžasná symetrie mezi ním a Stevem.<br />
"Páni," vydechl Rogers sotva slyšitelně, když se od sebe s hořícími tvářemi odlepili.<br />
"Já vím," odpověděl stejným způsobem Barnes.<br />
"Obávám se, že tohle musel být osud a taky, že tě už nepustím," odtušil blonďák a rukou obmotanou kolem jeho pasu si ho k sobě přitáhl docela tělo na tělo. Líbilo se mu dlaní dotýkat jeho nahých zad.<br />
Jeho návštěva zvedla koutky úst v jemný a upřímný úsměv, stulila se mu do náruče a položila hlavu na jeho hrudník.<br />
"Dobrou noc, Bucky," zavrněl a líbnul ho do vlasů.<br />
"Dobrou, Steve... A hezký narozeniny," zamumlal mu nazpět. Měl pocit, že se mu roztekl mozek a on není schopný myslet na nic jiného než na dvě věci.<br />
Ta první byla překrásná a naivní iluze života s tímto nádherným mužem, kterého políbil a ucítil něco docela jiného než za celý svůj život. V břiše mu poletovali motýlci a pod zavřenými víčky se mu promítaly obrázky jen toho blonďáka. Nic víc.<br />
Pak ale oči otevřel.<br />
To přeci nesmí! Do zítřka se musí vrátit zpět. Jestli tu zůstane, ublíží nejen sobě, ale i jemu. Zničí mu život tím, že by ho tu jeho šéf našel a Steve by nechtěl, aby odešel. S těmi chlápky si nikdy nebylo dobré začínat.<br />
Zkrátka Bucky vůbec netušil, co má dělat.<br />
...<br />
Probudily ho sluneční paprsky hned, jakmile proklouzly skrz škvíru mezi zataženými závěsy. Ztěžka zamrkal, necítil se moc odpočinutý. Chvíli jen tak ležel, pozoroval strop a pomalu si uvědomoval včerejší noc.<br />
Musel se usmát při vzpomínce na toho nádherného tmavovláska se sladkými rty, bystrýma modrýma očima a pořádně prořízlou pusou, když ho člověk rozpovídá.<br />
Jenže...<br />
"Bucky?" zamumlal a posadil se. Pravá strana postele byla prázdná, nikdo vedle něj neležel.<br />
Píchlo ho u srdce. Nechtělo se mu věřit tomu, že by se jen tak sbalil a odešel. Ne po tom, co si spolu povídali, a co se na něj James díval s tahovou něhou a láskou... Přece by mu jen tak snadno nezmizel ze života.<br />
Vystartoval z postele jako namydlený blesk, u čehož se ze všech sil snažil nepřerazit. Rozeběhl se do koupelny, kde si jen opláchl obličej vodou a hodil po sobě jeden pohled do zrcadla.<br />
No, mohl vypadat hůř.<br />
Vběhl zpátky do ložnice. Okamžitě se začal soukat do nových kalhot, ty jeho byly dost poznamenané spánkem, a levou rukou sebral mobil ze stolku. Snažil se zapnout si pásek a zároveň vytáčet Tonyho číslo.<br />
Sjel pohledem zpět na stolek, kde najednou uviděl list vytrhnutý z nějakého blogu a na něm propiskou načmáraný text: "Chtěl bych zůstat, ale nejde to. Nebudu ti schválně kazit život."<br />
Svět se na malý okamžik zpomalil, ne- li zcela zastavil. Steve na ten kus papíru jen smutně pohlížel. Připadal si v tu chvíli jako z romantické tragédie, ale bylo mu to fuk.<br />
On ho musí najít. Za každou cenu.<br />
"...Rogersi?" ozvalo se na druhé straně linky viditelně, nebo spíš slyšitelně rozespale.<br />
"Tony!" vyhrkl blonďák.<br />
"Ne, tady Santa Claus. Co chceš k Vánocům, chlapečku?" zavrčel podrážděně a rozkašlal se.<br />
"Ehm, si v pořádku?" zeptal se Steve. Konečně se mu povedlo dopnout kalhoty a začal se rozhlížet po čistém tričku.<br />
"Já? Vždycky," odfrkl si jeho kamarád a lehce zaúpěl.<br />
"Tony, co je ti?!"<br />
"Jen mám trochu migrénu," pravil. "Uff, včera to bylo dost divoký, škoda žes tu nebyl. Byli tu fajn kočky i kocouři a... Počkej vlastně," zamumlal Stark a odmlčel se.<br />
"Něco bych po tobě-"<br />
"Tys vlastně včera slavil s tím hezkým- žádná kurva- týpkem..." uchechtl se a Rogers protočil oči, i když ho nemohl vidět.<br />
"Jak to šlo?"<br />
"Skvěle. Hele, Tony, budu potřebovat pomoct."<br />
"No, doufám, že tě ničím nenakazil, nejsem doktor," přerušil ho tmavovlásek s napůl hraným zděšením.<br />
"Ty seš odpornej, ne! K ničemu nedošlo. Kdybys mě nechal domluvit..."<br />
"Ale co teda-"<br />
"Ne, Tony, prosím, poslouchej. Potřeboval bych, abys mě tam zavezl znovu. Hned teď," vybalil na něj Steve svou ne tak docela žádost jako spíš rozkaz.<br />
"Tak zaprvé, zlato, když po někom něco chceš, neříkej mu, že je odpornej," upozornil ho jeho kamarád spíše s vtipem než s vážností.<br />
"Prosím... Zaběhl bych tam sám, ale nepamatuju si, kde to je, ani jak je to daleko," zaúpěl blonďák zoufale.<br />
"Co bych neudělal pro svýho bestovního kámoše, že?" zasmál se Tony. "Jen máme trochu potíž. Myslím, že mám docela dost kocovinu," přiznal, ale hned poté, než se stačil Rogers začít strachovat, dodal: "Ne, kecám, moc jsem toho nevypil. Spíš moc udělal, víš, jak to myslím, heh... Ne, ok, když slíbíš, že budeš hodnej a už nikdy mi nebudeš volat před desátou ráno, dovezu tě tam."<br />
"Slibuju, moc ti díky, Tony."<br />
"Jen chci prášek na hlavu a vysvětlení, proč tu tak vyšiluješ. Platí?"<br />
"Platí," odpověděl úlevně.<br />
"Tak fajn, hodnej kluk... Ještě si dej trochu voraz, přijedu hned, jak zjistím, kde to jsem a jak se dostanu z týhle prapodivný klece."<br />
"...Cože?"<br />
...<br />
"Takže si to ujasníme," řekl opět Tony, když už seděli oba dva v autě a vraceli se zpět na místo, kde včera v noci potkali Buckyho.<br />
"Ty si s ním nespal... Protože jsi nechtěl?"<br />
"No, jo."<br />
"Ale vždyť je to kur-"<br />
"Tony!"<br />
"Vždyť je za to placenej, co ti vadilo?"<br />
"Prostě jsem nechtěl, no..." mumlal Rogers a netrpělivě pozoroval krajinu skrz pootevřené okénko.<br />
"Ale stejně ho chceš najít?" ujišťoval se Stark v blonďákově rozhodnutí.<br />
"Ano."<br />
"I když ses ho ani nedotkl a nevíš, jakej je v posteli?" nechápal tmavovlasý řidič, ale poté se mu na rty vkradl škodolibý úsměv. "Ale spousta jinejch chlapů to ví."<br />
Steve pobořeně nakrčil obočí, doširoka otevřel pusu, aby ho přinejmenším dořval za hloupé poznámky, ale v ten moment v okně za ním spatřil povědomý obchod a velký bilboard, u kterého předtím Jamese viděl.<br />
Sotva Stark zpomalil, otevřel dveře, neobtěžoval se se zavíráním a vyběhl tím směrem.<br />
Někdo tam stál, ale na první pohled šlo poznat, že to jeho Bucky není. Byl oblečen v podobném stylu jako on, ale měl na krátko ostříhané černé vlasy. Když uviděl blížícího se blonďáka, usmál se a zamrkal na něj uhrančivě zelenýma očima.<br />
"Zdravím, fešáku. Nějaké přání?" zeptal se dřív, než mu stihl položit Steve svou vlastní otázku.<br />
"Vlastně ano, někoho hledám," zkazil mu Rogers plány. Nebo si to alespoň myslel. Ten muž ale vypadal až příliš sebevědomě a neústupně.<br />
"Možná jsi ho právě našel," uculil se, olízl si rty a nahodil tak svůdný výraz, že i slušňák Steve měl pocit, že se podlomí kolena.<br />
"Jmenuju se Loki," pravil, přičemž si ho beze studu prohlížel od hlavy až k patě.<br />
"Ehm, já jsem Steve," zamumlal, když na to viditelně dotyčný muž čekal. "R- rád tě poznávám."<br />
"Rád jsem byl poznán," zasmál se černovlásek. "Kousek odsud bydlím a, i když jsem dnes nic neplánoval- mám volno, mohl bych ti ukázat svůj byt."<br />
Stevovi došlo, že nejspíše Buckyho zná a s nejvyšší pravděpodobností bydlí dost blízko sebe. Neměl tedy na výběr, pokud ho chtěl nějak v klidu najít.<br />
Ještě se otočil a mávl na Tonyho, jakože má jet. Ten se na něj významně usmál, pokýval hlavou a zvedl palec. Pak odjel a on mohl v klidu odejít se svým novým známým na "prohlídku jeho bytu".<br />
Loki při chůzi smyslně pohupoval boky. Byl opravdu dobrý v tom, o co se snažil, to musel Rogers uznat. Zároveň v něm ale viděl ten obrovský rozdíl vůči Buckymu, který se sice také snažil, z toho, co pochopil, ale rozhodně ne tak urputně, byl zdrženlivý a ustrašený. Tohle bylo něco jiného. Až ho to děsilo.<br />
Blížili se k nějakému šedivému domu, který nevypadal zrovna moc opečovávaně a udržovaně. Navíc to bylo v nějakém zastrčeném koutě města, mnohem dál od místa, na kterém jeho i Barnese potkal.<br />
"Tady?" zeptal se a snažil se, aby to neznělo moc nejistě.<br />
"Jasně, zevnitř to vypadá líp, neboj," ujišťoval ho a ušklíbl se. "Pojď, nestyď se, zlato."<br />
Rogers mu chtěl odseknout, aby mu takhle už neříkal. Chtěl se však dostat k Němu, a to za každou cenu. Rozhodl se být tedy prostě hodný a trpělivý.<br />
Vkročili dovnitř a jeho okamžitě do nosu udeřil silný odér kouře, potu a něčeho, co sice neznal, ale nevonělo to zrovna moc... legálně.<br />
"Těch si nevšímej, můj byt je hezčí a nesmrdí to tam jako tady," ledabyle ho uklidňoval a máchnutím ruky naznačil, aby šel za ním. Blonďák se však neustále rozhlížel, aby někde mezi lidmi povalujícími se kolem ve zvláštním šeru našel toho svého.<br />
"Tak hele," vyrušil ho Loki opět, když to nejspíš neodhadl a definitivně se zastavil uprostřed celého tohohle komplexu, čímž dokonale zapomněl, s kým že to sem vlastně přišel.<br />
"Uznávám, nevypadá to, že by sis chtěl zapíchat. Kdo seš? Polda?" zeptal se ho na rovinu, zkřížil ruce na prsou a nakrčil tmavé obočí. Při vyslovení posledního slova to bylo, jako kdyby do valné většiny zde přítomných někdo šťouchl a oni se probrali, aby se mohli na nově příchozího podezřelého podívat.<br />
"Přísahám, že nejsem od policie," zavrtěl Steve prudce hlavou a pozvedl dlaně před sebe, aby ukázal, že v nich nic nemá.<br />
"Co říkal?" ozvalo se rozespale odněkud zezadu.<br />
"Že je od policie," odpověděl mu další neznámý.<br />
"Ne, nejsem!" bránil se, ale, ač se snažil, neznělo to moc přesvědčivě.<br />
"Tak co teda chceš?" optal se Loki podrážděně a výhružně si dal ruce v bok. Veškerá hraná svůdnost šla stranou, teď vypadal, že z kozačky vytáhne revolver a na místě s ním skoncuje. Jestli Steva napadlo, že ještě před chvílí byl docela milý, teď z něj šla vyloženě hrůza.<br />
"Hledám Buckyho... Nevím příjmení, ani opravdový jméno," přiznal a omluvně vzhlédl do černovláskových zelených kukadel. Ten trochu povolil vztek vepsaný ve tváři.<br />
"Jo, toho znám. Nevím ale, kde je," pokrčil rameny. "Ale být tebou tak vypadnu, než tě najde Fury," upozornil ho.<br />
"Fury?"<br />
"Šéf. Pokud zjistí, že tu jseš z nějakýho jinýho důvodu, než nám předat prachy, tak tě zabije. Bez keců," vysvětlil, zívl a odebral se kamsi do háje. Blonďák zmateně zamrkal a rozhlédl se kolem sebe s otázkou, jestli někdo ví, kde Bucky je.<br />
"Šéfík mu sehnal ňákej další kšeft. Prej tvrdil, že potřebuje další prachy," začal vykládat jeden z maníků navlečených do podivného obleku, který vypadal z části jako z latexu. "Vůl. Myslel si, že by si snad mohl vydělat dost, aby odsud vypadnul," uchechtl se a pár chlápků se k němu souhlasně přidalo.<br />
"No, a kam teda šel?" toužil vědět naléhavě.<br />
"Já nevím. Ale možná má v pokoji lístek s adresou, co mu Fury dal," zamumlal muž v latexu přemýšlivě. "Pokoj má tamhle," ukázal někam směrem, kterým předtím zmizel Loki. Rogers kývl hlavou na souhlas a zamířil tam. Viděl řadu dveří bez cedulek s jmény, byly tu jen s čísly.<br />
Bez rozmyšlení rozrazil první, čímž odhalil jen prázdnou místnost s postelí a skříní. Vyzkoušel druhé, taktéž nic. Když otevřel třetí, ozvalo se znepokojené zamručení od dvou nahých mužů, kteří se mu okamžitě vypálili do sítnice dřív, než stihl zabouchnout a následně zčervenat. Než se chtěl vydat dál, zavřel oči a zhluboka se nadechl.<br />
"Buckyho pokoj je za dveřma s číslem 42, jestli to chceš vědět," ozvalo se vedle něj mírně pošklebačně. Steve se na tmavovlasého muže zlehka zamračil, obešel ho a hledal daný pokoj.<br />
"Co po něm vůbec chceš?" zavolal Loki za ním a následoval ho. Blonďák otázku ignoroval.<br />
"40... 41..."<br />
"Proč si myslíš, že je jiný než my ostatní?" nenechal se odbýt.<br />
"42... Prostě je," odsekl a vklouzl dovnitř. Byla zde postel, menší než viděl v předchozích pokojích. A malá skříňka a stolek s židlí, který nikde jinde neviděl. Otevřel stolní šuplík a našel tam nějaké zápisníky, pár propisek a několik svazků novin. Kromě toho tam bylo ještě několik lístků s adresami, jmény zákazníků a datumy. Jeden byl z dneška.<br />
"Nevím, co se mu stalo, ale není to chudáček. Všichni máme těžkou minulost," pokračoval černovlásek dál, ne zrovna vesele, a opřel se bokem o futra.<br />
"Mám ho rád, nenechám ho tu," opáčil mu Rogers nazpět a protáhl se kolem něj zase na chodbu.<br />
"Tohle ti nevyjde, jen tak ho nezískáš," upozornil ho, ale to už ho blonďák poslouchal jen napůl a rozběhl se k východu.<br />
Tu adresu si pamatoval. Cestou autem zahlédl ceduli s jménem té ulice, nebylo to daleko, to zvládne pěšky.<br />
Při běhu se mu hlavou honilo tolik věcí. Hlavní byla ta, která roztáčela kolečka v jeho hlavě neuvěřitelnou rychlostí- Co bude, až ho najde? Prostě mu řekne, že ho chce mít u sebe doma, že už ho nikdy nikam nepustí a nechá si ho jako domácího mazlíčka? Že ho bude krmit, šatit, hladit po vlasech a mazlit se s ním?<br />
Rozhodl se, že na to přijde až na místě.<br />
Netrvalo dlouho a našel vysoký panelák, kde by s nejvyšší pravděpodobností měl viník jeho zamotané hlavy být. Východ byl uzavřen. Neměl klíče, musel na někoho zazvonit. Našel mezi jmény ubytovaných jedno povědomé, to z papíru na Buckyho stolku- R. Jefferson, tak vyzkoušel tedy to.<br />
Chvíli bylo ticho, než se nepříjemným hlasem ozvalo: "Co je?"<br />
"Ehm..." No dobrá, nejspíš si to měl trochu promyslet.<br />
"Halóóó?" netrpělivě.<br />
"D- donáška pizzy," zamumlal Steve.<br />
"Neobjednal jsem si pizzu," zavrčel muž z reproduktoru.<br />
"Tak to se omlouvám, nejspíše jsem zmáčkl špatný zvonek," vymlouval se blonďák a rychle sjel pohledem na ta jména. Jenže to pod ním, nebylo mužské. "Vy nejste... paní Nesbittová?"<br />
"Zním snad jako ženská?" zamrmlal muž. Tak fajn, tohle Rogersovi moc nevyšlo.<br />
"Omlouvám se. No, víte, jak mívají stařenky občas hluboký hlas, ne?" vykrucoval se a doufal, že nezkazil alespoň tohle a paní Nesbittová není dvacetiletá sexbomba, ale opravdu starší paní. "Ale otevřel byste mi, prosím, pane?"<br />
"Hlavně už nevotravujte," opáčil mu a ozval se zvuk, který dal Stevovi najevo, že může vejít. Ten toho okamžitě využil, ale pak si nějak uvědomil, že netuší, v jakém že to patře Jefferson bydlí.<br />
"Skvělý," zavrčel tiše a vymýšlel plán, ale v tom spatřil asi sedmdesátiletou dámu o holi mířící ke vchodovým dveřím. Využil toho a pozdravil ji. Zároveň jí otevřel, díky čemuž se na něj mile usmála.<br />
"Děkuji vám, mladíku," řekla sladce. "Ale copak tu děláte? Vypadáte ztraceně."<br />
"Jsem rád, že se ptáte, madam. Hledám pana Jeffersona," vysvětlil jí.<br />
"Bydlí ve třetím patře, drahoušku," odpověděla klidně, ale poté výhružně vztyčila ukazováček. "Ale dejte si na něj pozor. Moc ho neznám, přistěhoval se teprve nedávno, ale je to chuligán. Pořád si pouští hlasitou muziku a hraje na bubny. A taky si domů neustále vodí návštěvy," vykládala, ale s blonďákem to škubalo, aby už byl nahoře.<br />
"Samé nemravné děvčiny. A dnes si tam dokonce zatáhl muže. No, nevypadali jako přátelé, ten chudáček malý z něho měl jistě strach... Kdo by neměl strach z takového burana?"<br />
"D- dobře," dostal ze sebe přiškrceně a sotva starší paní překročila práh, rozběhl se ke schodům- pořád je měl raději než výtahy.<br />
Vteřinu před tím, než se odhodlal zaklepat, se mu v hlavě promítl obraz cizího uchyláka dotýkajícího se jeho Buckyho, který to mlčky trpí.<br />
Tohle ne! Neslyšně zavrčel a na dané dveře zabušil rovnou celou pěstí. Dlouho se nic nedělo, což ho vyděsilo ještě víc a svůj počin zopakoval. Poté uslyšel necenzurované nadávky stejným hlasem, jaký na něj předtím řval z reproduktoru, a konečně mu otevřel.<br />
Měl na sobě jen šedé tričko a džíny bez pásku, co nebyly dopnuté a on si je bez jakéhokoliv ostychu jednou rukou přidržoval, aby mu nespadly.<br />
"Co chcete?" zamrmlal naštvaně. Jen hlupáka by nenapadlo, že ho právě v něčem vyrušil. V něčem, při čem rozhodně rušen být nechtěl. To Steva dopálilo na nejvyšší míru.<br />
"Jdu si pro Buckyho," opáčil mu nebojácně.<br />
"...Pro koho?" zeptal se ho Jefferson tupě, což na blonďákově náladě nepřidalo ani zdaleka.<br />
"Pro Buckyho, idiote," vyštěkl a prudce ho odstrčil, aby mohl projít. Zaúpěl, když zády narazil do zdi, ale to Rogerse nezajímalo. Rozběhl se krátkou chodbičkou, pohlédl doprava i doleva, aby zjistil, zda není jeho kamarád tam v pokojích, ale uviděl ho až v třetí místnosti úplně vzadu.<br />
Seděl na posteli jen v kalhotách, bez trička, a smutně zíral na podlahu. Když ho však uslyšel, zvedl k němu pohled. Na tu vteřinu, než se k němu odhodlal vyšší vykročit, se zadíval do smutku a zároveň překvapení v tmavě modrých duhovkách.<br />
"Steve," vydechl tiše s bolestí v hlase.<br />
"Jsem tady, Bucky, dostanu tě odsud," odvětil.<br />
V Jamesovově těle vybouchla nálož štěstí. Rozum, logické a smysluplné uvažování šlo do háje, když ho uviděl. Prostě vstal, nemyslíc zhola na nic, a mlčky se nechal Stevem obejmout.<br />
"Všechno bude v pořádku," ujistil ho a teprve pak pustil. Barnesův pohled naznačoval, jak moc mu touží věřit, ale je v rozpacích. Chystal se něco říct, avšak Steve ho stačil zastavit.<br />
"Nic neříkej, zvládneme to," přislíbil mu, chytil ho za ruku a jal se ho táhnout k východovým dveřím. Tmavovlásek se nechal, nebránil se. Nechtěl se bránit.<br />
Cestu jim ale kupodivu zatarasil majitel bytu, který Rogersovi okamžitě po spatření Buckyho vypadl z hlavy. A nevypadal nadšeně.<br />
"Co to, kurva, děláš?" zeptal se neúprosně, přičemž si stále přidržoval rifle.<br />
"Odvádím ho pryč od tebe, úchyle," nedal se blonďák a výhružně se zamračil.<br />
"Tak hele, já si za tu děvku zaplatil, takže..."<br />
Než stačil doříct větu, Steve se napřáhl a pěstí pravé ruky ho dost silně udeřil do čelisti. Jefferson zavrávoral a opět se jeho záda setkala s protější stěnou na chodbě za jeho bolestného zavytí. Přitom samozřejmě přestal držet kalhoty a ty se svezly dolů po jeho stehnech až ke kotníkům. Překvapivě pod nimi neměl nic. Teda, nic v podobě žádného kusu látky na holé kůži.<br />
Navzdory nahromaděnému adrenalinu a vystupňovanému vzteku Rogers nedokázal potlačit automatické začervenání. Zároveň ale levou dlaní ještě více sevřel tu Barnesovu.<br />
"To bude průser," uslyšel Jamese zašeptat. Musel se ušklíbnout. Ano, to bude. Co už?<br />
Vyšel zrychleně ke dveřím a bez jakýkoliv řečí táhl hnědovláska sebou. Ten také nic neříkal, ani se nebránil. Neměl tušení, co má v plánu, ale vypadalo to slibněji, než zůstat u toho idiotského perverzáka s nějak podezřele velkou výdrží.<br />
"Ty parchante zasranej," vyštěkl za ním ještě obyvatel bytu, ale znělo to dost pochroumaně, nejspíše ho zraněné místo opravdu bolelo, šlo mu sotva rozumět. Že by se ovšem vydal za nimi, to ne. Steve byl rád, myslel, že by ho pak už zabil. Vztek a žárlivost ho momentálně sžíraly natolik, že by toho byl schopen. Poprvé v životě něco takového cítil, až ho to překvapilo.<br />
Vytáhl Buckyho ven z daného bytu a nešetrně třískl dveřmi. Poté se na chvíli zastavil, aby se zhluboka nadechl a trochu uklidnil.<br />
"Steve," vydechl Barnes opatrně a vymámil svou ruku, aby mu ji mohl položit na rameno. Tmavě modré oči stále odrážely zmatenost z prudké změny směru událostí.<br />
Blonďák se na něj otočil, párkrát zamrkal, jako by snad zapomněl důvod- jeho- proč je tady. Pak ho ale uvěznil v pevném sevření svých paží, láskyplně ho objal.<br />
"Bucky, odpusť mi to, ale nemůžu tě nechat být, prostě si tě nechám. Žádný námitky," vyhrkl zprudka. Najednou však jeho srdce sevřel strach. Co když to ale on nechce?<br />
Než ho stačil pustit, James mu objetí oplatil snad ještě silněji, aby mu neutekl,<br />
"Nevíš, s čím si zahráváš," zašeptal sotva slyšitelně, když po nějaké době Rogers zvedl hlavu tak, aby se na něj mohl podívat. Měl ve tváři milující a zároveň rozhodnutý výraz.<br />
"Zvládneme to."<br />
"Já vím," opáčil mu s klidem, ale jeho mysl šílela strachem. Strachem o něj i o Steva. Nebylo však cesty zpět. Byl odhodlaný to jednoduše zvládnout. S ním.<br />
"Co teď udělá?" zeptal se Rogers a pohodil hlavou k zavřeným dveřím.<br />
"Zavolá šéfovi, dobře se znají. Máme tak pět minut," oznámil mu Barnes a nemuseli už dále nic říkat. Mlčky se chytli za ruce a začali sebíhat schody.<br />
Jakmile byli na čerstvém vzduchu, zbývala otázka co teď.<br />
"Prostě poběžíme pryč, ke mně domů, cestu si snad už pamatuju," navrhl Steve, ale takřka ihned mu došlo, že by jim to dalo maximálně několik hodin, než by je stejně našli. A co potom s nimi udělají, na to nechtěl ani myslet.<br />
"Ničíš si život, Steve, nech mě jít," špitl Bucky.<br />
"Nesmysl, neopustím tě. Já tě dostal jsem tě do týhle kaše, já tě taky osvobodím... Můžeme k Tonymu, na toho si nedovolí," napadlo ho najednou. Stark byl přeci jedním z nejvlivnějších a nejbohatších lidí ve Státech!<br />
Než se stačil tmavovlásek vyjádřit, uslyšeli dost otravný lidský hlas, který měl nejspíš předvádět suchý smích. Oběma naskočila husí kůže. Blonďák polkl, nahodil sebevědomý výraz a otočil se. Zároveň jednou rukou zatlačil Jamese do pozadí, zčásti za sebe, aby nebyl na ráně.<br />
Naproti sobě spatřil muže s tmavou pletí oblečeného do černého a jizvou táhnoucí se od obočí přes levé oko až do poloviny tváře. Vedle sebe měl dva nefalšované bodyguardy, nepochybně mlátící gorily, kteří je provrtávali pohledy.<br />
"Vy jste jistě Rogers, že ano?" optal se jízlivě, ovšem s profesionalitou v hlase. Bylo nadmíru jasné, že mu stačí lusknout a nedopadne to pro oba zamilované dobře. "Mé jméno je Nick Fury,"<br />
"Těší mě," pronesl blonďák s hraným klidem. Snažil se tvářit, jako by měl celou situaci pod kontrolou on, i když vypadal jako kočka zoufale si bránící myšku.<br />
"Máte něco, co je naše," pokračoval formálně a ledabyle si oprášil neviditelný prach z ramene. "Prosím, vraťte nám to a nic se vám nestane," dodal a na tváři vykouzlil úsměv kočky Šklíby.<br />
"A co když odmítnu?" zeptal se a nakrčil obočí.<br />
"Zkuste to a zjistíte to," odvětil mu.<br />
"Můžu vás zažalovat," začal Steve opatrně. Rozhodl se zariskovat. Už to nešlo vzít zpátky, ale dělá to pro Něj. Pravou dlaní se ještě naposledy dotkl Barnese, aby se ujistil, že stále stojí na místě. Poté se zhluboka nadechl a vykročil směrem k nim.<br />
"Docela jistě vy nejlíp víte, jak nelegální tohle celý je a jaká blbost by byla brát má slova na lehkou váhu," vykládal Rogers, kterému se teď v hlavě promítaly snad všechny filmy, kde obyčejný člověk jedná s ozbrojenýma mafiánama.<br />
"Prostě..." zastavil se těsně u Nicka. "To necháme být přesně takhle, co vy na to?" přehnaně se usmál. Po zádech mu stekl čůrek potu. Jestli mu tu jeho hru zbaští, jsou to idioti. Věděli, že zrovna on proti nim nemá žádnou moc.<br />
Možná tak na půl vteřiny mohl v jeho tváři spatřit lehké vyvedení z míry... Nebo taky ne.<br />
"Máte docela odvahu, pane Rogersi," pronesl vcelku s obdivem. "Líbí se mi váš přístup... Škoda, že teď nemám moc času."<br />
Jako na povel muž po Furyho pravém boku vyšel směr Bucky. S blonďákovým tělem to cuklo, zamrazilo ho a neváhal dál už ani na vteřinu.<br />
"Ne, ne, ne," zaječel Steve a vyběhl proti němu. Zatlačil ho dozadu, ale daný chlápek byl vyšší a navíc s těmi černými brýlemi působil dost drsně a naháněl hrůzu.<br />
"Uhněte! Hned."<br />
"Ne," odsekl jako malé dítě. "Nenechám vám ho."<br />
"Tak pozor, poslední šance," upozornil ho. "Uhnout!"<br />
"Jdete od něj PRYČ," vyštěkl Rogers rázně a trvalo jen sekundu, než se napřáhl, aby ho udeřil. Jakmile proletěla jeho pěst vzduchem a byla sotva pár centimetrů od mužova obličeje, on ji pevně zachytil. Skoro bylo slyšet křupání zápěstí.<br />
"Pane Rogersi," chladně. "Máte velmi pomalé ref-"<br />
Než stačil doříct větu, praštil ho Steve rukou druhou. Bodyguard ho leknutím a bolestí pustil a ucouvl.<br />
Blonďák o krok ustoupil a chtěl se otočit zpět k Buckymu, ale muž, kterého právě praštil, se vzpamatoval docela rychle a okamžitě se mu jal úder vracet.<br />
"Steve," uslyšel za sebou vyděšeně, zatímco si připadal, jako by mu hlavou projížděl vlak.<br />
"Uhhh," zaúpěl tiše.<br />
"Fajn, už jste si zablbnul, takže kdybyste mohl uhnout..." začal konverzačním tónem. Jenže Rogers se nehodlal vzdát. Ne, když mu na někom tak záleželo.<br />
Narovnal se, párkrát si promačkal pěst a znovu se napřáhl. Stačil si všimnout bodyguardova poker face, než ho udeřil znovu mnohem silněji. Jemu spadly černé brýle a chytil se za tvář.<br />
A pak už byli v sobě. Kromě spousty ran se zasypávali i četnými nadávkami.<br />
"Úžasné. Je velmi horlivý, že ano?" prohodil Fury vesele Barnesovým směrem. Muž po jeho levé straně vyrazil k Jamesovi, zatímco se Steve s druhým bodyguardem pokoušel navzájem uškrtit.<br />
Bucky jen s vyděšeným pohledem (stále bez trička mimochodem) sledoval Rogersovy činy a každou chvíli chtěl vyrazit jemu na pomoc. Nervózně přešlapoval na místě a nevšiml si blížícího se chlápka s jasně daným rozkazem: "Přivést Barnese!"<br />
"Ne," zachrčel blonďák, když uslyšel překvapený výjek bránícího se hnědovláska. Nemusel se rozmýšlet moc dlouho, než se odhodlal udělat něco, co by jakýkoliv chlap jinému chlapovi nechtěl nikdy dobrovolně provést- dost tvrdě ho kopnul do slabin.<br />
V ten moment ho jeho protivník pustil a zhroutil se k zemi v křeči. Steve se honem obrátil a vrhnul se na druhého z Furyho poskoků, který si právě oplácel rány s jeho Buckym. Vtísnil se mezi ně a zakryl Jamese, utírajícího si zakrvácený nos, vlastním tělem.<br />
"Tak jo, kočkování a hraní skončilo," zívl Nick a pro efekt se podíval na hodinky. "Lukasi, seber ho nebo se ho zbav. Vem výdělek a pojď," rozkázal a špičkou boty šťouchl do pomalu se zvedajícího zraněného.<br />
"Šéf má pravdu," řekl Lukas dvěma zamilovaným chladně, upravil si nakřápnuté brýle a z pod opasku vytáhl nepochybně nabitou dvaačtyřicítku. "Ustupte od něj nebo to schytáte taky," upozornil ho s prstem na spoušti.<br />
"Steve..." zašeptal James vyděšeně.<br />
"Ne, Bucky," odsekl Rogers. V jeho hlase ale šel slyšet smutek, možná i silný strach. Barnes schovaný za ním držel jednou rukou jeho levou dlaň, druhou měl opřenou o jeho záda a vykukoval od boku.<br />
"Steve, prosím," špitl plačtivě. "Zabijou tě! Kvůli mě."<br />
"Ne, neuhnu."<br />
"Posledních deset vteřin, hrdličky. Nerad bych tu udělal nepořádek, rozhodujte se rychle, co uděláte," varoval je nevrle, možná trochu pobaveně nad svou vlastní škodolibostí k ustrašenému páru.<br />
"Steve," zoufale.<br />
"Ne, Bucky."<br />
"Steve, miluju tě," ozvalo se tiše a jemu se rozbušilo srdce ještě o něco víc, jestli to bylo vůbec možné. Cítil, jak usilovněji stiskl jeho ruku a zabořil mu uslzený obličej do trička.<br />
Jak to bylo dlouho, co se znali? Ani ne den. Bylo to dost zbrklé rozhodnutí, ale bylo mu to fuk.<br />
"Já tebe taky," zašeptal nazpět a zavřel oči.<br />
"5... 4... 3..."<br />
Odporně děsivé odpočítávání přerušil zvuk řvoucího motoru a následné zaskřípání brzd. Rogers se přinutil otevřít oči, až když neukončený odpočet ustal a klaply dveře luxusního auta.<br />
Na bodyguardově tváři zledovatěly všechny rysy. Nechal ruku s nachystanou zbraní spustit podél těla a o krok ucouvl.<br />
Steve mohl vidět, že Fury s druhým chlápkem v pozadí nevypadají zrovna nadšeně. Vypadali spíše zmateně, stejně tak jako dítě, které si náhle uvědomí, že místo sladkého lízátka v ruce drží už jen ulepkanou špejli.<br />
"Zdravím, přátelé," uslyšel za sebou moc dobře známý hlas, ale neměl odvahu se otočit. Zůstal jen zkoprněle stát. Ten hlas nepatřil nikomu jinému, než jejich milovanému a nepředvídatelnému-<br />
"Tony," vydechl překvapeně. Tohle byl snad ten poslední člověk, kterého si tady z ničeho nic dokázal představit.<br />
"Lukasi! Tebe jsem tak dlouho neviděl," zacvrlikal nevinně a došel k nim. Zdálo se, že na Steva s Buckym, který ho stále křečovitě držel, se ani nepodíval a zastavil se před jejich momentálním nepřítelem. Oblečený byl snad v tom nejdražším a nejelegantnějším obleku na světě.<br />
"D- dobrý den, pane Starku," pozdravil roztřeseně.<br />
"Jo, dobrý. Rád tě znovu vidím, kámo," oplatil mu miliardář pozdrav a poplácal ho po rameni. Byl o dost nižší než on, působilo to trochu směšně, že i přesto z něj má docela vítr.<br />
"Ale přišel jsem za tvým šéfíkem," vysvětlil a vyrazil k Furymu. "A pozdravuj svou překrásnou ženu," nezapomněl dodat.<br />
"Steve, co to dělá?" zašeptal Barnes Stevovi do ucha.<br />
"Nevím," špitl v odpověď a přitáhl si ho k sobě trošku blíž, aby ho měl na očích, aniž by se musel otáčet.<br />
"Čau, Nicky, starej brachu," zahlaholil vesele a nabídl mu ruku. Fury se ale rozhodně neměl k tomu, aby mu pozdrav oplatil, a tvářil se jako nahněvaný buldok. Veškerý jeho suchý humor byl pryč.<br />
"Starku," zavrčel. "Co tu chceš?"<br />
"Mám se skvěle, díky za optání," pravil hnědooký tmavovlásek se zářivým úsměvem, jako by ho nic nedokázalo rozhodit.<br />
"Co tu chceš?" zopakoval nešetrně.<br />
"Ale nic... Možná jen to, že by jeden z nejvíc důležitých lidí v celým New Yorku nebyl rád, kdyby mu někdo zavraždil kámoše a jeho družku," začal a ukázal za sebe. "Vidíš toho sladkýho blonďáka s ďolíčkama ve tvářích a prdýlkou k nakousnutí? To je on, můj kámoš Rogers."<br />
"Má něco, co je moje, a ty to víš," připomněl mu.<br />
"Moje. Takový strašně sobecký slovo," zavrtěl Stark hlavou. "To mi připomíná myšlenku komunismu. Všechno je všech... Nebo ti tví... ehm, zaměstnanci. Patří jen tobě, ale půjčuješ je všem. To je docela vtipný, nemyslíš?" uchechtl se a Fury se zamračil.<br />
"Co hodláš dělat?"<br />
"Co myslíš, Sherlocku? Buď z kapsy vytáhnu mobil a zavolám svým známým z takových hodně vysokých pracovních pozic. Myslím, že se jim říká 'úředníci', A zeptám se, jestli je legální vést bordel," rozvykládal se Tony klidně. U toho se tvářil a choval zcela přirozeně a sebevědomě. Steve ani netušil, jak skvělého kamaráda má.<br />
"A nebo," pokračoval plynule. "A nebo se ti prostě vytratí z tvých spárů jeden, dva poslušní služebníci... Nějak se nemůžu rozhodnout co dál, pomůžeš mi?" zamrkal sladce a opět se na Nicka s úsměvem otočil.<br />
"Nebo vám můžou poradit mí kámoši od poldů, kteří si právě hrajou na schovávanou tady všude kolem," navrhl mu.<br />
Rogers s Jamesem stáli dál od nich a jen je s nervy v kýblu pozorovali. Drželi se jeden druhého, jelikož se právě řešil jejich osud. V podstatě jim šlo doslova o život.<br />
A najednou, ani nevěděli jak, Fury kývl na to pro něj méně drastičtější řešení. A oni už věděli, že Stark vyhrál. Oni vyhráli.<br />
"Jsem rád, že jsi tak moudrej, Nicky. Zase se všichni někdy uvidíme," slíbil a s vítězoslavným výrazem ve tváři se otočil, strčil ruce do kapes a vykračoval si to ke Stevovi s Buckym.<br />
"Tony," začal blonďák ohromeně. "Nevím, co na to říct... Moc ti oba děkujeme, zachránil jsi nám život."<br />
"No, normálně bych si za to jako odměnu vybral trojku s váma, ale už mám trochu jiný plány," uculil se miliardář. Rogers se musel usmát.<br />
Barnes pustil Steva a bez váhání udělal ty dva kroky ke Starkovi, aby ho objal. Jeho to dost překvapilo, ale spolkl dotaz na absenci jeho trika a objal ho nazpět.<br />
"To je dobrý, kámo," uchechtl se a poplácal ho po zádech. "Nemusíš mi bulet na sako."<br />
"Já nebrečím," zalhal Bucky, odtáhl se a otřel si tváře neexistujícím rukávem.<br />
"Většinu práce obstaral tady Steve. Kdyby nebyl tak neskutečně tvrdohlavej, nedostal by se k tobě včas. Tak běž za ním," řekl mu a James se nemusel dlouho rozmýšlet, aby ho poslechl. Během vteřiny se už choulil v blonďákově náručí a natáhl se pro polibek, který mu ovšem nebyl dopřán, jelikož je Stark vyrušil.<br />
"No dobře, tyhle věcičky si ale nechte na potom. Spěcháme," vysvětlil jim a už si to špacíroval k autu. Steve pokrčil rameny, vzal svého milého za ruku a společně miliardáře následovali. Stačili si ještě všimnout odcházejících tří nespokojených chlápků v černém.<br />
"Ty Tony, vážně to tady obklíčili poldové?" zeptal se pro jistotu tiše, kdyby byli náhodou ještě ve Furyho doslechu. Jeho kamarád zavrtěl hlavou.<br />
"Moc osobních známostí na stanici kupodivu nemám. A navíc by ti nejspíš zabásli i toho tvýho cukrouše, takže by to nebyl moc dobrý nápad," pokrčil ledabyle rameny. "Sednout dozadu," dodal, když už byli u jeho nablýskaného auta. Rogerse napadlo, že to jim nejspíše řekl proto, aby byli vedle sebe, ale brzy zjistil, že se trochu mýlil.<br />
"Takže jsi tady, krásko," rozzářil se, když si otevřel dveře a nastupoval. Blonďák jen vykulil světle modré oči na Barnese, který se v odpověď jen usmál. Sice taky nevěděl, kdo je jejich tajemný spolujezdec, ale byl to nejspíše důvod, proč nižší brunet tak spěchá.<br />
"Víš, že mě napadlo, že mi odsud zdrhneš? Sice tu uložených moc peněz nemám, ale stejně..." zasmál se, usadil a zabouchl. Rogers s Jamesem si sedli dozadu, chtěli se připoutat, když v tom uslyšeli oba dva známý hlas od člověka sedícího před nimi.<br />
"Musím přiznat, že jsem tentokrát nebyl ani v pokušení. Jsem si jistý, že pravý poklad najdu, až tě dostanu z toho sexy obleku, drahý," ozvalo se hravě a štíhlá noha v černé kozačce se laškovně zapřela o Tonyho stehno.<br />
"Loki?" vyhrkli oba vzadusedící společně.<br />
"Oh, čau Bucky," pozdravil černovlásek a natočil se k nim. "A tebe taky znám... Steve! Viděli jsme se před chvílí," poznamenal a zasmál se. "Hele, Bucku, pro tebe tady mám ty tvoje krámy z šuplíku. Ten blog, noviny a tak," zamumlal, natáhl ruku a podal všechny věci čekajícímu hnědovláskovi.<br />
"A... Jak...?" nechápal blonďák.<br />
"To já zavolal Tonyho, vy hloupí. Bylo mi vás líto, hrdliček," vysvětlil a hodil sladký pohled po řidiči. "Poznal jsem tohohle sexouše, co slíbil, že mě odtamtud taky dostane."<br />
"Jasně," přitakal miliardář. "Takovou pěknou tvářičku bych tam přece nenechal. Jen..." dramaticky se odmlčel.<br />
"Tři měsíce za sebou jsem měl největší výdělek. Myslím si, že stojím za zkoušku," pochlubil se a špičkou boty pořád dráždil Starka na citlivých místech. Ten se uculil.<br />
"Však si to taky ozkoušíme, kdyžtak tě vyměním za Barnese," rozhodl škodolibě. "Mimochodem, hezký tělo, nemluvko. Tak si říkám, když už jsme se všichni jaksi navzájem sešli, zachránili a tak, že čtyřka by nebyla od věci..."</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-12607725494249573482016-07-13T13:25:00.001+02:002016-07-13T13:32:32.885+02:00Chris The Slasher - 2. part<h2 style="text-align: center;">
Dárek pro Sebíčka</h2>
Brzy ráno probudilo Chrise hřmotné dupání, ozývající se z bytu nad ním. Klasika. Jeho milý stodvacetikilový soused cholerik byl přesnější, než ten nejlepší budík.<br />
"Proč já jen bydlím v paneláku...," vzdychl, rozespale si prohrábl své vlasy barvy písku a začal se škrábat z postele. Muž bydlící nad ním se vůbec nenamáhal tlumit a právě si hlučně vyřizoval účty se svojí nevěrnou ženou. Pořád u toho ale zároveň dupal a bylo obdivuhodné, kolik zvuku ten muž dokázal vyloudit.<br />
"Tak kdo to je?! Za kým pořád lezeš?" rozléhal se špekounův hlas, alespoň z malinké části tlumený nešťastnými tenkými stěnami.<br />
"Eric Kennard, patro pode mnou," zamumlal Steve, nalívajíc vodu do varné konvice. Když u pana Kennarda byla ta ženská "na návštěvě" přes noc, obvykle se vždycky sbalil a odešel spát do blízkého hotelu, aby ty dva nemusel poslouchat. Anebo k Sebovi, který jej vždy rád přivítal. Možná právě to bylo hlavním důvodem, proč se odsud ještě neodstěhoval.<br />
"Je v posteli stokrát lepší než ty!" pištěla žena pohrdavě. při nepříjemném zvuku jejího hlasu přejel Evansovi mráz po zádech. Náhle začal se špekounem mírně soucítit.<br />
Naštěstí ho od poslouchání jejich hádky osvobodil bublavý zvuk vařící se vody. Připravil si do hrnku pytlík černého čaje a zapařil jej.<br />
Louhování čaje chvilku trvalo a tak zapnul laptop. Trošku ho hryzaly výčitky svědomí, že to dělá hned takhle po ránu...<i> "Kapitán Amerika by si šel zaběhat!", </i>zněl mu v hlavě zlomyslný hlásek.<br />
"Ale já nejsem Steve," argumentoval sám k sobě. Přešel zpět k hrníčku, dochutil si horký nápoj medem a citronem a usadil se i s ním k počítači. Teď už jen zapnout blog. Myší najel do zadávacího okýnka a jen, co napsal "s", na něj Stuckymánie vyskočila. Chytrý prohlížeč. Pod čerstvým dílem nalezl hned několik komentářů. Přečetl první z nich:<br />
<ul>
<li><i>Kdy bude další kapitola???</i></li>
</ul>
Ehm... dobře. Sice ten člověk neokomentoval nápad, ani příběh, ale zdá se, že se mi to líbilo. Asi. Tak dál:<br />
<ul>
<li><i>Ale v původní pohádce Kráska a zvíře z roku 1897 měl kupec tři dcery! Jako já tě nechci nějak kritizovat, ale máš to blbě, to je zásadní chyba! A taky v sedmnácté větě máš překlep, myslím. Jinak hezký.</i></li>
</ul>
<div>
"Pitomej puntičkář," zaklel Chris. Člověk těžko snáší kritiku, zvlášť, když se jedná o jeho děťátko, jeho milovaný příběh. A taky, když je tak nesmyslná.</div>
<div>
Přešel k dalšímu komentáři:</div>
<div>
<ul>
<li><i>To je tak božííííí :3 Nemůžu se přestat rozplývat blahem :-D Už se těším, jak se v další kapitole setkají. A je mi líto chudáčka Buckyho :-( Opravdu úžasnej příběh :-)</i></li>
</ul>
<div>
"No vida, takhle má vypadat správný komentář! Plný smajlíků," rozesmál se blonďák nadšeně. Chtěl na něj hned odepsat, ale vyrušilo ho zvonění telefonu. Následoval zvuk až do ložnice, kde přístroj zanechal a zvedl jej. Volajícím byl jeho manažer.</div>
</div>
<div>
"Ahoj Patriku."</div>
<div>
"Neprobudil jsem tě?" ptal se starostlivě muž.</div>
<div>
"Ne, v pořádku. Soused už od rána nejspíš zkouší své nové okované pohory, o to se postaral on."</div>
<div>
"Vážně se nechceš přestěhovat? Měl bych pro tebe pěkný dům v centru..."</div>
<div>
"Ne, děkuju, zatím ne," odmítl Evans slušně. Patric byl velice schopný ve věcech peněz a obchodu, ale dnes byla velká pravděpodobnost, že se paní špekounová odebere ke svému milenci a on bude mít důvod, proč spát u Seba. A když se neodebere, nějaký důvod si vymyslí.</div>
<div>
Náhle si připadal poněkud směšně.</div>
<div>
"Dobrá. Ale proto nevolám. Spojili se se mnou z Marvelu, kvůli natáčení novému filmu Captain America. Nabízí ti měsíčně třicet tisíc."</div>
<div>
"To by šlo ne?" souhlasil nepřítomně Chris, zatímco se soukal z pyžama.</div>
<div>
"Blázníš? Já ti usmlouvám klidně i sto tisíc... vždyť i Downey bere sto šedesát měsíčně!"</div>
<div>
"Ale Downey je Downey," protočil oči. Jeho manažer byl šíleně na peníze. A on nepochyboval, že by tak vysoký plat vymámil... ale na co? Vždyť mu ten současný bohatě vystačil.</div>
<div>
"Ale tebe přece lidi taky milují!" přesvědčoval Patrik:"Přece o tobě píšou ten... sleš, nebo tak nějak!"</div>
<div>
"Tak oukej, můžeš mi usmlouvat sedmdesát. Ale víc ne," povolil mu.</div>
<div>
"Děkuju. Musím už letět, mám toho hodně, co přesvědčovat," rozloučil se Patrik celý nadšený. Bylo neuvěřitelné, jak toho člověka jeho práce bavila.</div>
<div>
"Měj se."</div>
<div>
Herec zamířil ke skříni a vytáhl svou oblíbenou volnou košili a džíny, obvyklé sobotní oblečení. Musel se taky začít rozhlížet po vhodném outfitu na večerní Sebovu párty... musel vypadat dobře. </div>
<div>
"Měl bych mu asi přinést nějaký dárek," uvědomil si. Třeba víno... do něj by mohl přimíchat trošku prášku na spaní, unést ho od ostatních a...</div>
<div>
Odehnal perverzní myšlenky, obul se do tenisek a vyrazil na nákup. Na chodbě se málem srazil s valící hroudou masa, svým dupajícím sousedem.</div>
<div>
"*Ufff Ufff* Nevíš, kde bydlí ňákej Kennard?" zahučel na něj tlustý bez pozdravu.</div>
<div>
Chris malinko poodstoupil z dosahu jeho zpocených podpaží a pak ukázal směrem ke schodům.</div>
<div>
"Myslím, že o patro níž."</div>
<div>
Soused se odvalil, jak jinak než bez rozloučení, a s dusotem začal sbíhat schody. A, světe div se, na nohou neměl nic jiného než masivní okované kanady.</div>
<div>
Evans si radši přivolal výtah, aby neriskoval, že schodiště bude ucpané horou tuku a tudíž neprůchodné. I když za chvilku mu hlasitý řev dal dost jasně najevo, že tlouštík dospěl ke svému cíli.</div>
<div>
"Ty sketo! Ty špinavče! Ty prašivej čokle!" byly asi nejslušnější nadávky, které padly.</div>
<div>
Ano, Chris Evans měl opravdu klidné a mírumilovné sousedy, kteří měli navzájem příjemné a harmonické vztahy.<br />
Dveře výtahu se znovu klouzavě otevřely a on rozradostněně vyšel do čerstvého rána. Dychtivě svůj obličej nastavoval rannímu slunci a vykračoval si to směr nejbližší vinárna. Kolem "Dionýsova slunce", jak se podnik nazýval, procházel při svých cestách poměrně často, ale nikdy nebyl uvnitř, jelikož víno pil nerad. Bylo podivně kyselé a nechutnalo mu.<br />
Nad dřevěnými dveřmi vinárny se houpala vývěsní cedule s obrázkem zralého hroznu a po jejich stranách visely na fasádě cedule s nabídkou vína.<br />
"Pigoudet Cuvée Premiére Rose... cože?" hned při přečtení prvního názvu se mu jazyk div nezkroutil. Jak jen proboha vybere to správné?<br />
Vzal za kliku a za zvuku cinkání zvonečku vešel. Uvnitř bylo mírné přítmí, osvětlené žárovičkami po stěnách a po celé místnosti byly rozestavěné stojany s širokým spektrem vín. Za pultem stála mladá plavovlasá žena a vyčkávavě na něj hleděla.<br />
"Chtěl bych víno," oznámil jí Evans nejistě.<br />
Prodavačka si ho změřila "You donť say" pohledem, zhluboka se nadechla a s trpělivostí učitelky ve školce se ho jala vyptávat:<br />
"A jaké by si pán přál?"<br />
"Tak... asi... červené, prosím."<br />
"Zemské? Pozdní sběr? Výběr z hroznů? Kabinet? Slámové? Šumivé? A sladké, polosladké nebo suché?"<br />
Blonďákovi se z jejích slov zatočila hlava, připadal si jako ve španělské vesnici. Pochopil, že nemá absolutní šanci něco vybrat a zachovat si u toho zdravý rozum. A tak vzal z pultíku nejbližší vinný lístek a nazdařbůh ukázal na jeden název.<br />
"Tohle prosím."<br />
"Výborně, bude to čtrnáct tisíc, devět set devadesát korun, prosím," usmála se na něj žena.<br />
"Patnáct tisíc?!" vyjekl a podíval se na lístek blíž.<br />
<i>Chateau Ausone, 1er Grand Cru Classé, 2002 - cena 14 990,-</i><br />
"Tak to mě poser na holý záda," ulevil si neslušně potichu. Nakonec ten vyšší plat bude ještě potřebovat...<br />
"Intenzivní, koncentrovaná a čistá vůně s tóny tmavého ovoce, exotického koření a..."<br />
"Dobře dobře, beru ho," umlčel ji a s myšlenkou, že Sebovi udělá radost, vytáhl kreditku.<br />
"Máme tu archivní víno klidně i za půl milionu," prohodila žena škodolibě, sledujíc Chrisův zsinalý obličej.<br />
Herec měl chuť říct, jí, kam všude si může to víno za půl mega strčit, ale ovládl se. Zaplatil, sbalil víno a rychle odpelášil.<br />
Při zpáteční cestě míjel pekařství, ze kterého se už na metry daleko linula líbezná vůně koláčků a odolat jí bylo zkrátka nemožné. Když spokojeně žvýkal ještě teplé a měkké pečivo plněné nasekanými oříšky, umínil si, že až bude mít narozeniny, řekne všem, ať mu nekupují nějaké drahé patoky, ale něco pořádného. třeba čokoládové muffiny. Nebo sušenky. Nebo ať mu koupí povlečení s potiskem Buckyho.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>-----------------------------------------------------------------</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Ehm... omlouvám se, pokud tahle kapitola byla trošku rozvleklejší.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> Příště půjdeme pařit na Sebovu párty a na to víno taky dojde.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-40580312686564567752016-07-08T20:01:00.000+02:002016-07-08T20:36:14.025+02:00Chris The Slasher - 1. part<h2 style="text-align: center;">
Stuckymánie.com</h2>
<div style="text-align: center;">
<i>Taková menší evanstan kapitolovka o tom, </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>co vlastně slavný herec Chris Evans dělá ve svém volném čase.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Hraje golf, chodí plavat, paří v klubech nebo píše růžový blogísek plný stucky? Kdo ví?</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
-----------------------------------------------------------------------</div>
Na město se pomalu snášela noc. Svěží větřík, jemně vanoucí pootevřeným oknem přinášel Chrisovi příjemnou úlevu po dlouhém, parném dni a on jej vděčně vdechoval se zavřenýma očima. Ležel rozvalený na svém heboučkém béžovém gauči, ve kterém se mu už před nějakou dobou podařilo vysedět důlek, který s oblibou a často okupoval. Co na tom, že pohovka měřila dva a půl metru na délku - tohle místo bylo jen a jen jeho a běda opovážlivci, jenž by se opovážil na něj usednout. Podivný rozmar... člověk by se neměl příliš citově vázat k důlkům v sedačkách...<br />
Tak tedy seděl, oči zavřené a na tváři výraz hlubokého zamyšlení. Ten však případného pozorovatele klamal, jelikož v blonďákově hlavě se právě nenacházelo nic. On nepřemýšlel, jen vyčkával. Trpělivě čekal, až mu chladivý večerní větřík do čisté hlavy přivane nějaký nápad. Myšlenku. Inspiraci. Vášeň. Příběh.<br />
Na jeho klíně stejně klidně vyčkával tmavý laptop, jehož monitor vrhal na mužovu tvář bledou záři.<br />
Minuty nemilosrdně běžely, kurzor myši na prázdné stránce Wordu naprázdno blikal a nic nepřicházelo. Chris mrzutě oči zase otevřel, pečlivě se vyhnul pohledu na to bílé prázdno, kde už se dávno měl černat epický skvělý strhující a dechberoucí bestseller a odebral se do kuchyně.<br />
Nenamáhal se ani rozsvěcovat, jenom bloumal houstnoucí tmou po chodbě. Trvalo nějakou dobu, než se trefil do těch správných dveří, jelikož jeho myšlenky se točily kolem jiné, mnohem důležitější a zajímavější věci, než byla navigace ve vlastním bytě. Kolem stucky.<br />
"Bude to stucky, to vím jistě... ale o čem..., chce to nějaký originální nápad!" bloumal si pod vousy.<br />
"Sex ve sprše!" vyhrkl náhle. Jeho nadšení ale vzápětí rychle pohaslo, když si vzpomněl na miliardu "sprchovacích znásilnění", o kterých již četl.<br />
"A co takhle AU?" navrhla jeho konstruktivní část.<br />
"Kráska a zvíře," vydechl do tmy. Tato nová a vzrušující myšlenka jej šokovala, takže zůstal stát na místě a civěl do nikam. Rychle nápad uchopil, převaloval ho, upravoval a rozvíjel ve své mysli.<br />
"To j<span style="text-align: justify;">e ono!" vyjekl a, kuchyň nekuchyň, se rozběhl zpátky k laptopu. Svalil se do vysezené prohlubně a nechal své prsty vesele tančit po klávesnici.</span><br />
<br />
<i>Bylo nebylo, žil kdysi jeden kupec. A ten kupec měl syna tak krásného, že se za ním otáčeli všichni muži ve městě. Syna jménem Steve. Jednoho dne se kupec rozjel do lesa...</i><br />
<i><br /></i>
Drahnou chvíli se pokojem rozléhalo jen tiché lupání písmenek. Spisovatel si v zápalu fantazie několikrát protřel unavené oči a když skončil, vyčerpaně notebook odhodil a šťastně se zabořil do měkoučkého opěradla. Chvilku si tiše vychutnával pocit z dobře napsané kapitoly a pak se rozhodl, že ji hned publikuje, ikdyž by měl už nejspíš jít spát. Bylo pár minut po půlnoci.<br />
"Noc je ještě mladá!" okřikl sám sebe a v prohlížeči najel na svůj blog - své dítě, svou pýchu, své životní dílo. Už to jméno -Stuckymánie- mluvilo za vše.<br />
<br />
<h4>
Stuckymánie.com</h4>
Na tomhle blogísku naleznete čisté a nefalšované stucky pro fajnšmekry :*<br />
7. července 2016<br />
Čauky mňauky, moji stuckyfilové :3 :*<br />
Dneska tady pro vás mám první kapču nové AU pohádkové stucky :-)<br />
Doufám, že se vám bude líbit - komentujte, sdílejte a hlasujte, miláčci :-D :O :*<br />
Váš Chris The Slasher :* :-)<br />
<br />
Chris si chvilku labužnicky vychutnával růžové pozadí s kočičkami svého blogu, pak stiskl tlačítko "publikovat". Trochu bláhově chvilku čekal, zda si jeho povídku v tuhle nekřesťanskou hodinu někdo přečte, pak to ale přece vzdal a laptop vypnul.<br />
"Ráno tam bude určitě spousta hvězdiček a komentářů," ujišťoval sám sebe.<br />
Vyhrabal ze skříně své oblíbené pyžamo, oblékl si jej a zachumlal se do peřin. Samozřejmě se mu nedařilo usnout. Myslel na svou povídku - na to, jak se v další kapitole setká kráska Steve se zvířetem Buckym, na to, jak moc je Bucky sexy v tom černém obleku. A jestli je hezčí jeho herec, a mimochodem i blízký přítel, Sebastian Stan, nebo Bucky. Kdyby tak byli skuteční oba... asi by se neudržel, uvázal by je ke své posteli a večer se k nim tulil jako k plyšákům. Skoro si přál, aby byl kapitánem Amerikou i v normálním životě a nejen na plátně... stejně rozhodný a odvážný.<br />
*crrrrr crrrrr*<br />
Ze snění ho vyrušilo retro vyzvánění jeho smartfounu. Zvědavě jej zvedl a když zjistil, kdo volá, musel se začervenat. Kdo jiný, než snový Seb.<br />
"Jak to, že ještě nespíš Evansi?" spustil na něj volající naoko rozzlobeně. Zjevně měl dobrou náladu.<br />
"A co ty, ty jeden chuligáne?" oplatil mu Chris.<br />
"Plánuju na zítřek menší párty... přijdeš? Chtěl bych ti něco říct... vlastně všem přátelům."<br />
"Takže comingout jo?" zažertoval. Tyhle homovtipy mezi nejlepšími kámoši miloval. Napůl si ale přál, aby nešlo jen o vtipy.<br />
"Tak nějak," přitakal Seb: "Co děláš, píšeš ty svý povídky?"<br />
"Právě jsem jednu dopsal," pochlubil se pyšně blonďák.<br />
"Ty s tím herectvím pláčeš na špatným hrobě, měl ses stát spisovatelem. Dáš mi něco přečíst?"<br />
"Ne, to nepůjde. Promiň," obvyklá odpověď.<br />
"Jasný. No nic, tak dobrou noc."<br />
"Dobrou."<br />
Odložil mobil, převalil se na druhý bok a doprovázen myšlenkami na Buckyho, Seba, stucky, blog a čokoládové sušenky se odebral do světa snů.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-65983319821280906862016-06-28T14:52:00.000+02:002016-06-28T15:02:45.716+02:0010 malých Avengerů<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/v69MFQhxKtg/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/v69MFQhxKtg?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<i>Znáte tu písničku <b>10 malých černoušků?</b></i><br />
<i>(totální srdcovka z dětství - teď už bych si na to asi nezapařila :-D )</i><br />
<i>Představuji vám svojí epochální cover verzi ... *fanfáry* ... <b>10 malých Avengerů!</b></i><br />
<i>*Niké*</i><br />
<i>-----------------------------------------------------------------</i><br />
<b><br /></b>
<br />
<h2>
10 malých Avengerů</h2>
<div>
<br /></div>
<div>
Deset malých Avengerů začlo Civil War,</div>
<div>
Steve si sbalil Buckyho a štítu se vzdal.</div>
<div>
Devět malých Avengerů šlo na Lokiho,</div>
<div>
Starka našli emzáci v kosmu ztracenýho.</div>
<div>
Osm malých Avengerů - Ultrona byl věk,</div>
<div>
blbec Hulk se samotnej v letadle zasek.</div>
<div>
Sedm malých Avengerů - Thor na Zemi slít,</div>
<div>
před kolama auta Jane nestačil se krýt.</div>
<div>
Šest malých Avengerů má halucinace,</div>
<div>
a Nat se musí do minulosti vracet.</div>
<div>
Pět malých Avengerů bylo odbouchnuto</div>
<div>
šípem Clinta Burtona, co měl v hlavě duto.</div>
<div>
Čtyři malí Avengeři se rozraplili,</div>
<div>
když kouzla Scarlett Witch barák odpálily.</div>
<div>
Tři malí Avengeři hodně moc plakali,</div>
<div>
páč krasavce Quicksilvera kulky proklály.</div>
<div>
Dva malí Avengeři - zbyl Vision a Fury,</div>
<div>
Vision se propadl do hluboké ďury.</div>
<div>
Jeden malý Avenger uspořádal nábor,</div>
<div>
hned se jal sestavit nový hrdinský sbor.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vzal tam Falcona a taky War mašinu,</div>
<div>
aby už neměl jenom bílou skupinu.</div>
<div>
Pozval rovněž Antmana a Spidermana,</div>
<div>
aby říše hmyzu byla zachráněna.</div>
<div>
Přál si taky zařadit do týmu savce,</div>
<div>
Black Panther a Batman jim dodají akce.</div>
<div>
Superman se urazil, že vzali Waynea,</div>
<div>
prý že by už lepší byl kus psího lejna.</div>
<div>
Tak ho vzali taky, aby nedělal kravál,</div>
<div>
na posty hrdinů byl obrovský nával.</div>
<div>
Aby měli taky ženské obsazení,<br />
koupili Hillové hrdinské odění.<br />
<br />
Už jich bylo devět a Fury se mračil,<br />
koho by do té bandy ještě strčil?<br />
Naštěstí hnedka napadlo Supermana:<br />
"Ke všem těm manům můžem vzít Zemana!"<br />
Chvilku bylo ticho, pak všichni jásali,<br />
pravého českého hrdinu vybrali!<br />
Tak těch malých Avengerů bylo zas deset,<br />
mohli začít od znova šťastně bořit svět.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-63923980542151645152016-06-26T13:35:00.000+02:002016-06-27T18:56:09.948+02:00I Love You, Dads - 2. kapitola - Dopis<div style="text-align: center;">
<b>První kapitolu jsem přidala na Wattpad už asi před týdnem, tak vám sem šoupnu rovnou i tu druhou ;)</b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: red;">Ann</span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: red;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: left;">
I Love You, Dads</div>
<div style="text-align: left;">
2. kapitola - Dopis</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">,,Krissy pojď, večeře je na stole!"
křikl Tony, mezitím co krájel lasagne a dával je na talíře. Nic. Jindy Krissy
stačilo říct jen ,lasa-' a už stála nastartovaná v kuchyni s vidličkou a
talířem v ruce. Milovala je. Ale dneska nic. ,,Asi je vážně hodně přešlá z toho
dneška," poznamenal Steve. ,,Nejspíš. Kris!" Ani teď nepřišla.
,,Radši se za ní půjdu podívat." </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">O patnáct vteřin později se vřítil do
kuchyně s papírem v ruce. ,,Steve!" vrazil mu ho do ruky. ,,Co tam
je?!" ,,Nevím, nečet' jsem to, ale v Krissyině pokoji je okno dokořán!"
</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Kapitán narovnal papír a četl: </span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span lang="EN-US">,Milí
tatínkové, mo mě to mrzí, ale udělat jsem to musela. Nikdo mě neunesl, odešla
jsem sama, nehledejte mě. Ale chci vám něco říct. Zaprvé, doufám, že si po tom
dnešním rozhovoru nemyslíte, že jsem to udělala proto, ,že je mi z vás špatně'
nebo něco takového, to vůbec ne! Mám z vašeho vztahu radost a jsem moc ráda, že
jste spolu. Zadruhé, proč jsem to udělala: říká se, že každý vztah má nějaký
problém. Ve vašem případě jsem tím problémem já. Nebýt mě, nikdy byste se spolu
nehádali, nebyli naštvaní nebo smutní. Je mi to moc líto, moc mě to mrzí.
Omlouvám se vám za to, promiňte. Ať už to teď tedy bude jakkoliv, 1,nehledejte
mě (opakuji), 2,buďte šťastní - oba na to máte právo i čas a zasloužíte si to.
Prosím, občas si na mě vzpomeňte, spíš v tom dobrém než v tom špatném, i když
je toho podstatně míň. Miluju vás a vždycky budu.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span lang="EN-US"> S
láskou a sbohem, <o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span lang="EN-US">
Krissy ,"<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">dočetl a do očí se mu nahrnuly slzy, stejně
jako Starkovi. ,,Tony, uvědomuješ si, že odešla kvůli nám?!" ,,Jo,"
vydechl. ,,Ježišikriste, musíme ji okamžitě najít, hned!" vyhrkl pár
sekund poté. ,,JARVISi, dělej, oblek, zkus najít Krissyinu polohu, Steve, ty se
teď na kostým vykašli, vem' si jen štít!" ,,Neříkej!" odsekl <st1:city w:st="on"><st1:place w:st="on">Rogers</st1:place></st1:city>. Na Tonyho se
připnul Iron Suit, vzal Stevea kolem pasu a vzlétli. ,,Jarve, nic?!"
,,Zatím ne, pane." ,,Kurva!" ,,Tony!" ,,Promiň. Kde může být?!
Kam by šla?!" ,,Sakra Tony, já nevím!" </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Oba začínali panikařit. Báli se o ni. Ne,
oni šíleli strachy. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">,,Pane, něco mám," ozval se JARVIS.
,,Dělej, honem!" ,,Je asi <st1:metricconverter productid="35 kilometrů" w:st="on">35 kilometrů</st1:metricconverter> jižně odsud na střeše vyšší
budovy. Zaznamenávám vysoké hodnoty jejího krevního tlaku a pulsu." ,,Ty
myslíš, že?!" ,,Ano, pane, mám podezření, že slečna Krissy s někým
bojuje." </span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Tony dal trysky na plný výkon. Ani ne za
minutu dorazili k určenému místu a uviděli...co už nikdy vidět nechtěli. </span></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-32017495016257357152016-06-26T13:03:00.000+02:002016-06-27T18:55:51.930+02:00I Love You, Dads - 1. kapitola - Ach ta škola...<br />
<div style="text-align: center;">
<b>Takže ahoj, přidávám sem novou kapitolovku, mojí asi první, na téma Stony x Krissy. Krissy je Tonyho a Stevova šestiletá adoptovaná dcerka s pavoučími schpnostmi. Májí se moc rádi, ovšem že by se to obešlo bez problémů, to se říct nedá...</b></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Každopádně se omlouvám, že jsem sem teď moc nepřidávala - měla jsem takový menší (větší) problém, ael ten už je vyřešený a všechno je fajne. :)</b></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Mimoto, odpoledne vám sem jako náhrada přistane ještě jedna trojka... ;) :3</b></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Ale teď už k naší Superfamily :3</b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: red;">Zatím nic, občas 15+</span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: red;">Ann</span></b></div>
<div style="text-align: center;">
<b><span style="color: red;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: left;">
I Love You, Dads </div>
<div style="text-align: left;">
1. kapitola - Ach ta škola...</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Muž vyšel z ředitelny a za ním se po pár
minutách vyplížila malá dívenka se sklopenou hlavou. Vyšla s ním ze školy na
parkoviště a sedla si na zadní sedadlo, zatímco muž si sedl za volant.</span></div>
Dojeli až před TEN mrakodrap. Nejznámější
mrakodrap v New Yorku, možná i na celém světě. <st1:place w:st="on"><st1:placename w:st="on">Avengers</st1:placename> <st1:placetype w:st="on">Tower</st1:placetype></st1:place>.
Vůz dojel až do podzemních garáží, kde ho nechal jeho majitel zaparkovat svou
UI - JARVISem, a pokračoval s dívkou nahoru výtahem. Dveře se otevřely a...<br />
<div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">,,Krissy! Jsi v pořádku?! Neublížila
sis?!" Steve vyskočil ze židle v kuchyni spojené s obývákem a rychle
přešel k holčičce. ,,Jsem v poho," odvětila bezbarvě a dál pokračovala na
sedačku, která se nacházela proti křeslu, do kterého se svalil Tony Stark.
Steve si sednul vedle ní a jestliže byl předtím jeho výraz ustaraný, teď nabral
vážnější tón. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">,,Krissy," začal pomalu, ale přísně
Stark a dívenka se trochu víc zamračila a přikrčila se, ,,proč jsi to udělala?
Proč jsi praštila toho kluka?" Steve na něj jen šokovaně pohlédl. Nemohl a
nechtěl tomu uvěřit. Jejich malá, milovaná Krissy a tohle?! Když Tonymu volali
ze školy, myslel, že třeba jen spadla nebo se jí udělalo špatně... Krissy byla
laskavý a mírumilovný člověk, nechápal, proč by něco takového dělala. Stále
neodpověděla.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">,,Kris," zvýšil trochu hlas Tony,
,,nenuť mě zeptat se toho kluka." Krissy na chvíli ztuhla a rozplakala se.
Steve jí položil ruku na záda a Tony se naklonil blíž a ošil se. Věděl, že už
si tuhle naštvanou masku nedokáže udržet dlouho. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">,,On-on...on! Říkal, že j-jsem divná,
protože mám s-svoje schopnosti, ale hlavně protože mám dva tatínky a to je prý
nechutný a že Iron Man a Kapitán Amerika nejsou žádní superhrdinové, ale
ubožáci a jiný, vážně ošklivý věci!" vypáčila ze sebe, než znovu propukla
v pláč. Tony už už otevíral pusu, aby něco řekl, ale přerušila ho. ,,To není
pravda! Nic z toho není pravda! A já jsem moc ráda, že vás dva mám a moc vás
miluju a je mi jedno, co si myslí ostatní!" vykřikla, než se schoulila do
klubíčka a nebyla k utišení. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Tony na to zíral s otevřenou pusou a Steve
zrovna tak. Věděli a říkali jim, že to nebude mít ve škole ani v životě lehké,
ale slíbili si, že to zvládnou a to se teď jaksi úplně nedělo. ,,Kris,"
opatrně a jemně začal <st1:city w:st="on"><st1:place w:st="on">Rogers</st1:place></st1:city>,
,,to přece ještě ale není důvod, abys mu musela ubližovat, vždyť-" ,,Tati,
kdybys viděl ten jeho hnusnej a posměvačnej a škodolibej výraz, taky by ses
neudržel!" Krissy vstala a otřela si slzy. ,,Mohli bychom se o tom teď
prosím přestat bavit? Prosím," vydechla a pohledem skenovala zem.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">,,Dobře," přikývl Steve. ,,Můžu
jít?" ,,Samozřejmě." Kris odešla - odšourala se - do svého pokoje a
Steve s Tonym osaměli. Tony se konečně vzpamatoval. ,,Já toho parchanta-"
vyskočil na nohy. ,,Klid, klid, klid, klid, klid," stačil ho Kapitán
chytit za pas dřív, než mohl něco udělat a oba spadli na gauč. ,,Steve pust mě!
Nikdo nebude ubližovat nebo se posmívat mojí holčičce!" syčel. ,,Hej! Naší
holčičce," opravil ho jemně, ale rázbě <st1:city w:st="on"><st1:place w:st="on">Rogers</st1:place></st1:city>. ,,Naší, promiň, ale-" ,,Tony,
slíbili jsme jí, že už se o tom nebudeme bavit, fajn?!" ,,Fajn." </span></div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-46690925377309530282016-06-23T19:35:00.001+02:002016-06-23T19:36:50.891+02:00Steve je MŮJ nejlepší kámoš!<div style="text-align: center;">
<i>Po delší době, která je mi věru trapná a máte mojí omluvu, je tu další jednorázovka.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Je to na pár Balcon.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Teda ono se to jmenuje Falcon Winter, ale uznejte, že Balcon je lepší :-D</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Zase se projevila moje úchylka na bitvy v lese. Jo a taky je to mírně (malilinkatě) rasistický, to neberte vážně... ale prostě černoch v povídce, já si nemohla pomoct :-D</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Bavte se.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>-------------------------------------------------------------</i></div>
<div>
<br /></div>
Panuje tma. Taková tma, že člověk automaticky vyloučí možnost výskytu čehokoli živého. Opak je ale pravdou. V té husté a chladné noční černi po nebi tiše klouže okřídlený muž tmavé pleti.<br />
Sam Wilson, neboli Falcon. Věrný sidekick kapitána Ameriky a schopný vzdušný bojovník. Jeho hi-tech výstroj jej spolehlivě drží ve vzduchu a z temné noční oblohy má za úkol celé okolí bedlivě sledovat. Neproklouzne mu ani myš! Steve Rogers na něj spoléhá a on ho ochrání!<br />
Jakoby odnikud se náhle vynoří cizí vrtulník. Wilsona náhlé jasné světlo oslepí, vychýlí se z rovnováhy a... pozdě si všimne muže se strojní puškou na palubě vrtulníku.<br />
Stačí pár dobře mířených ostrých střel a superhrdina Falcon se s tou vší parádou rychle vydá vstříc zemi.<br />
"Fuck! Fuck!" kleje šokem a hanbou.<br />
Jeho šílený pád naštěstí utlumí měkké jehličí místního lesa a on se rozplácne na vlhkém mechu. Rozzlobeně ze sebe strhne zničenou kouřící část obleku a dál se vydává lesem po svých, prst připraven na spoušti kulometu.<br />
*šššššš* "Kapitáne? Tady Falcon, sundali mě," přizná se neochotně do vysílačky.<br />
"Můžeš po svých?"<br />
"Ano," Sam si oddechne, když v Rogersově hlasu nenajde ani stopu vzteku.<br />
"Tak směřuj na severovýchod k jejich základně, setkáme se tam."<br />
Vydá se tedy dál a svým zrakem, vylepšeným speciálními brýlemi, skenuje prostor mezi kmeny stromů. Bylo by to moc hezké místo na procházku, kdyby se tam ovšem neusadili ti prokletí překupníci zbraní. Svižnou chůzí si to mašíruje dál, když za sebou uslyší sotva postřehnutelné zapraskání větvičky. Otočí se právě včas, aby vykryl jakýsi stín, který na něj skočil.<br />
"Co děláš, sakra?!" zanadává, když toho muže pozná.<br />
"Promiň, neviděl jsem tě v té tmě. Úplně splýváš s okolím," omluvil se vcelku lhostejně dlouhovlasý voják.<br />
"Hele, žádný rasistický vtipy, jasný?"<br />
"Tak dobře... kde je Steve?" zeptal se Bucky.<br />
Sam má docela chuť odseknout, že mu, tedy Barnesovi, po tom nic není, ale ovládne se. Tohle je mise a kapitán Amerika je potřebuje.<br />
"Jde na severovýchod do jejich centra."<br />
Už beze slov se oba vydají temným porostem dál a čas od času zkontrolují, zda jdou správným směrem. Nepromluví spolu, ale je jasné, co se odehrává v hlavě každého z nich.<br />
<i>Steve je MŮJ nejlepší kámoš. Byli jsme skvělý tým, než se tu objevil ten druhý! Boji vůbec nerozumí a teď se k nám nacpal...</i><br />
"Jak dlouho už se s ním znáš?" ozve se nakonec Barnesův hlas.<br />
"Asi půl roku," opáčí Wilson. Ani se nemusí dívat, aby věděl, jak se ten zatracenej voják šklebí.<br />
"Já se s ním znám už asi dvacet let. No a to nepočítám dobu v ledu."<br />
"Byli jste vždycky přátelé?" Sam ani neví, proč se na to ptá. Možná trošku ze žárlivosti.<br />
"Přátelé? My nebyli jen přátelé," pronese významně Winter soldier.<br />
"Jak to m-myslíš?"<br />
"Víš, můj milý černý příteli, já a Steve jsme spolu chvilku... chodili. Ale nevyšlo to kvůli válečné situaci a tehdejší době..."<br />
Falcon cítí, jak rudne a v krku se mu vytváří hořký knedlík. Netušil, že si jsou ti dva tak blízcí. A nelíbí se mu to.<br />
"... možná bychom to mohli dát zase dohromady," uvažuje Bucky dál nahlas a užívá si reakci druhého muže.<br />
Ten výrazně zrychlí krok, aby se od něj co nejvíc distancoval. Dusá jako slon a bezohledně láme větve jehličnanů.<br />
"Znáš to přirovnání, když je někdo jako páté kolo u vozu?"<br />
"To přesně jsi tu teď ty, ty parchante," zavrčí Wilson a zastaví se, aby mu mohl pohlédnout zpříma do očí.<br />
"Vrazil bych ti, ale nebude mlácení černého gaye diskriminace?" rýpne si James, který už taky naprosto zapomněl na okolní svět a na nějakou misi.<br />
"Já ti to klidně odpustím," doběla rozžhavený Falcon na zimního vojáka skočí, už jsou na zemi a vzájemně se zasypávají ranami hlava nehlava. Bijí se a fackují jako malé holky, různě fixlují, koušou, škrábou a hází jehličí do obličeje svého soka.<br />
*šššššš* "Mám tu problém! Je jich strašně moc a vypadá to, že nejmíň jeden z nich má raketomet! Kde jste?! Bucky! Same!" *šššššš*<br />
Tahle zpráva z vysílačky oba wrestlery probere. Hrozivou sekundu ticha na sobě jen leží a hledí si do očí... a pak se začnou honem a spěšně sbírat, aby svého miláčka zachránili. Sprintují, přeskakují pařezy, vyhýbají se kmenům a znovu přítomná tíha tmavé noci je pohání ještě víc.<br />
Sam Wilson peláší bok po boku s Winter Soldierem a přes všechnu nenávist musí uznat, že ten chlap je opravdu nabušený. Není na něm znát sebemenší únava ani bolest.<br />
Výbuch. Blízký, silný a nezměrně hlasitý. Do rachotu exploze se ozvou dva zděšené výkřiky.<br />
"Steve!"<br />
"Steve!"<br />
Vybíhají na mýtinu a v hrůze zjišťují, že z bunkru, který si tu pašeráci postavili, zbývají jen očernalé a doutnající ruiny. Kapitán nikde. Jako o život se rozběhnou pře louku, když spatří mezi ruinami záblesk blonďatých vlasů. Ve chvilce se jim naskytne se jim pohled na to dílo zkázy.<br />
Mrtvá těla pašeráků mezi zbytky zdiva a přímo uprostřed...<br />
Sam už už radostně vykřikne, když ho Bucky zastaví. V troskách totiž sedí poškrábaný a mírně začouzený první Avenger a u něj blonďatá žena, ve které Wilson poznává agentu SHIELDu, nějakou Shaunu nebo Sandru nebo tak nějak se jmenuje.<br />
A ta ženská má tu drzost objímat jejich Steva!<br />
Falcon i Winter Soldier strnule stojí a z dálky sledují, jak kapitán dívce děkuje. Ovšem nikoli slovy.<br />
"Ten ženskomilnej parchant," utrousí Bucky chmurně.<br />
"Říkal jsi, že je gay!" vyjede po něm Sam zoufale.<br />
"Myslel jsem si to!"<br />
"Já ho miloval!"<br />
"Já taky doprdele!"<br />
Oba se, už dost znechuceni výhledem, obrátí zpět k lesu.<br />
"Znáš to přirovnání, když někdo pláče na špatným hrobě?"<br />
"Teď už jo."<br />
"Čert to vem!" dlouhovlasý voják Falcona popadne, otočí ho k sobě a vlepí mu pořádnou pusu. Polibek ze zlosti, žárlivosti, trapnosti a taky proto, že Sam nakonec není tak špatný.<br />
Hrou a agresivnými výpady svých jazyků se tiše domluvili, že o tomhle "zamilování " Stevovi nikdy neřeknou. Mohl by pak lehko zpychnout, kdyby se dozvěděl, že po něm letí chlapi i baby.<br />
"Víš Same, já mám stejně radši čokoládovou zmrzlinu, než vanilkovou."<br />
"Ty jíš zmrzlinu? Člověk by řekl, že po těch letech v ledu tě na ní přejde chuť..."<br />
"Ty jsi ale parchant... a to se mi líbí."Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-61235076684127704012016-06-14T14:36:00.002+02:002016-06-27T19:03:14.432+02:00Pozvánka na guláš<div style="text-align: center;">
<i>Takže... tahle povídka je na pár <b>stanner/brony</b> a je <b>zveršovaná</b> a obsahuje značně vysokou koncentraci šílenosti a úchylnosti, takže přesně něco pro vás :-D</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> Ne, dělám si legraci... jen, kdyby mě někdo požádal o veřejné čtení tohoto "díla", tak bych to okamžitě spálila a utekla :-D, </i><i>takže asi takhle k tomu obsahu.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>No nic, užijte si to ;-)</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>-----------------------------------------------------------------------</i></div>
<h2 style="text-align: center;">
O.M.G. , aneb Objednej Mi Guláš</h2>
<div>
<div style="text-align: center;">
<br />
Bruce ráno vstal, zelený čaj si uvařil,</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
aby byl v klidu a půl města zas nezbořil.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Byl ještě v pyžamu, když zazvonil mobil, </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
kdo ho to proboha tak ráno zlobil?</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Tím hrozným necitou nebyl nikdo jiný,</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
než jistý playboy vlastním jménem Tony.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Bruce vřele pozdravil, ptal se, jak si žije</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
a tajně doufal, že nervozitu skryje.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Stark chvíli naschvál horkou kaši obcházel,</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
pak řekl: "Čas na oběd by sis nenašel?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Banner hned pochopil, o co se Stark snaží,</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
věděl, že po něm už ňákou chvíli baží.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Snažil se nejevit pražádnou emoci, </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
v břiše mu však náhle vybouchli motýlci.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
"Tak dobře, když jinak nedáš," odpověděl.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Že bude vepřový guláš se dozvěděl.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Rozloučil se, zavěsil a nadšeně výskal:</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
"Dostal jsem možnost, abych milence získal!"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Zaběhl v koupelnu a počal se holit,</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
přestože bylo ráno, jal se hned strojit.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Sám ani nevěděl, proč takhle jančí,</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
možná ho jen lákalo slíbené kančí.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Nastalo poledne a správný čas přišel, </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Bruce celý nervózní na ulici vyšel.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Ozval se zvuk motoru drahého auta,</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
v něm Starka viděl nedočkavého chvátat.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
"Spěchal jsem, nechtělo se mi pozdě přijet,"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
prohlásil Tony, v rukou držíc růží pugét.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Květiny voněly a Stark se usmíval,</div>
<div style="text-align: center;">
Bruce z toho tím blahem až téměř omdlíval.</div>
<div style="text-align: center;">
Obsadil sedadlo a přepjal se pásem, </div>
<div style="text-align: center;">
na místě se ocitli jakoby rázem.</div>
<div style="text-align: center;">
"Na co máš chuť zlato? Tady, posaď se prosím."</div>
<div style="text-align: center;">
Teprve usedli a jídlo jim nosí.</div>
<div style="text-align: center;">
"Nazval mě zlato, to se zřídka nestává!"</div>
<div style="text-align: center;">
Do sedmého nebe se Bruce hned dostává.</div>
<div style="text-align: center;">
Guláš je skvělý a víno mizí v krku,</div>
<div style="text-align: center;">
z ničeho nic ucítí na stehně ruku.</div>
<div style="text-align: center;">
Překvapeně kouká, kam končetina spěje,</div>
<div style="text-align: center;">
ze druhého konce se naň Tony směje.</div>
<div style="text-align: center;">
"Tak jak jde život Bruci, máš teď někoho?"</div>
<div style="text-align: center;">
"Co je vám, pane miliardář, do toho?"</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Stark zaplatí účet a vstanou od stolu,</div>
<div style="text-align: center;">
dál jdou ruku v ruce, pěkně pospolu.</div>
<div style="text-align: center;">
Zase sednou do auta a jedou domů,</div>
<div style="text-align: center;">
baví se, žertují a flirtují k tomu.</div>
<div style="text-align: center;">
"Guláš byl super, ještě něco bych si dal."</div>
<div style="text-align: center;">
"Copak byste rád, pane Banner, ochutnal?"</div>
<div style="text-align: center;">
Bruce dostal chuť na zakázané ovoce, </div>
<div style="text-align: center;">
rád by také strčil krocana do pece.</div>
<div style="text-align: center;">
"Už vím, na co máš chuť, milý příteli,</div>
<div style="text-align: center;">
rád bych, abychom ke mně domů zajeli."</div>
<div style="text-align: center;">
Tony se rozjasní a zařadí rychlost, </div>
<div style="text-align: center;">
že jezdí, jak blázen je už dávno zvyklost.</div>
<div style="text-align: center;">
Jedou do Starktower, do jejích garáží,</div>
<div style="text-align: center;">
kde se světla od drahých kapot odráží.</div>
<div style="text-align: center;">
"To jsou fára!" pískne Bruce, drahé stroje vida,</div>
<div style="text-align: center;">
Stark zřejmě vždy ráno zlatou lžící snídá.</div>
<div style="text-align: center;">
"Můžou být tvoje, jen za malou službičku."</div>
<div style="text-align: center;">
Doktor zesiná: "Co by jsi chtěl?" "Hubičku."</div>
<div style="text-align: center;">
"Tak to prodáváš levně, ty romantiku,</div>
<div style="text-align: center;">
o auto nestojím, díky za nabídku."</div>
<div style="text-align: center;">
Tony se zarazí a zmateně hledí:</div>
<div style="text-align: center;">
"Je tu snad nějaký muž, o kterém nevím?"</div>
<div style="text-align: center;">
"Klidni se, žárlivče! Jenom tě lakuju,</div>
<div style="text-align: center;">
polibek nebo dva zdarma ti daruju."</div>
<div style="text-align: center;">
"A co ten třetí? Čtvrtý? Pátý? Šestý?"</div>
<div style="text-align: center;">
"Ty mi oplatíš nebo dostaneš pěstí!"</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Tak spolu ulehli na místě, kde byli,</div>
<div style="text-align: center;">
jen mezi auty svojí nahotu skryli.</div>
<div style="text-align: center;">
A na ten den dlouho ódy pěli,</div>
<div style="text-align: center;">
už předlouho nejedli guláš tak skvělý.</div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-13644719418847306652016-06-11T11:58:00.003+02:002016-06-11T12:11:17.146+02:00Železné srdce - 17. kapitola (Finální!)<h2 style="text-align: center;">
ThoBlaHulKeye?!</h2>
<div style="text-align: center;">
<i>Tohle je poslední kapitola téhle dlouhatánské stony!</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Napiště mi, jak se vám to četlo a celkově a ... omluvte mírnou rozpičouřenost této kapitoly, já jsem prostě jenom šíleně mega velmi ráda, že se mi to podařilo dopsat :-D :*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Ten konec je klišé ve stylu romatnických komedií, ale tak co už.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><b>Díky za veškeré komentáře, a přečtení a podporu.</b></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>*Niké*</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>-------------------------------------------------------------------------------</i></div>
<div>
<br /></div>
Celý den strávili Tony se Stevem spolu, bez jakéhokoli spojení se světem. Miliardář objednal spoustu ovoce, které následně rozkrájel a servíroval na milencovu nahou kůži. Vzájemné mazlení a blízká přítomnost jim, alespoň na tu krátkou chvíli dala zapomenout na to, co je ještě čeká. Budoucí nepříjemný rozchod s Pepper a nevyhnutelný coming-out však visel nad jejich ložem jako Damoklův meč a nemohli ho ignorovat věčně.<br />
<span style="font-family: inherit;"><i>(Damoklův meč = přirovnání pro situaci, kdy člověk nemůže být šťastný, jelikož ho čeká něco důležitého, co nemusí skončit vůbec dobře :*)</i></span><br />
Ve sladkém opojení se Stark věnoval sladkokyselé chuti aromatických mandarinek položených na kapitánově břiše. Přál si, aby z těchto společných chvil měli oba co nejvíce, poznal však, že se i Rogers do vášně poněkud nutí. Vzdychl, posadil se a cestičku z malin, která vedla dolů k cíli jejich slasti, shrnul rukou.<br />
Druhý překvapeně otevřel oči, do té doby slastně přivřené a vrhl na tmavovlasého tázavý pohled.<br />
"Řeknu o tobě Pepper," rozhodl se miliardář, přisunul se k němu blíž a začal ho krmit sladkými plody.<br />
On je se zamračenou tváří přijímal a tiše přemýšlel.<br />
"A nešlo by to utajit? Však víš, kvůli veřejnosti a bulváru a kvůli..."<br />
"Kvůli Sharon, že? Ty proutníku!" plísnil ho schválně Tony: "Nene, hezky všem řekneš, že patříš jenom mně."<br />
"Se Sharon nic nemám, ty to dobře víš."<br />
"No to bych ti radil!"<br />
"Teď vážně Tony, musíme počítat taky s tím, že už nás takhle nebudou chtít v Avengers, že nás možná i odvrhnou."<br />
"No, jestli si myslí, že mi jsou Avengers dražší než ty, tak to se pletou. A navíc, my jsme ti, kteří tu různorodou chásku drží pohromadě! Pokud nás vyhodí, založíme si vlastní organizaci na ochranu světa. Co takhle nazvat jí Stony? Nebo IronShielders?"<br />
"Přestaň si dělat legraci, je důležité, aby Avengers zůstali pohromadě, svět je potřebuje! Proto bych chtěl náš vztah utajit! Miluju tě, ale máme taky zodpovědnost vůči světu!"<br />
"Však ano, můžeme operovat jako Stony... ale to zní jako nějakej shipovací pár pro náctiletý fanynky, lepší bude IronShielders. I když to se moc podobá SHIELDu... no, uvidíme. No a ostatní si můžou založit vlastní skupinu. Co třeba... ThoBlaHulKeye?"<br />
Stark už se naplno ztratil ve svých úvahách o jménech potenciálních superhrdinských skupin a když si všiml, že v sobě jeho společník dusí smích, rozchechtal se taky.<br />
"Tak snad půjde najít nějakej kompromis. Pozveme ostatní na jídlo a tam jim to oznámíme. Můžem jim do toho něco přimíchat, aby měli vstřícnější náladu," uvažoval, v očích slzy smíchu.<br />
Tak se tedy dali do rozesílání esemesek a zamlouvání stolu na večer. Vybrali jednu zastrčenější malou pizzerii, aby měli na své prohlášení klid. Všichni obeslaní superhrdinové jim svojí účast přislíbili, celí zvědaví, co se bude dít a co bude na jídlo.<br />
<h2>
...</h2>
Zapadající slunce barvilo oblohu do barvy rzi a na stěnách útulné restaurace se odráželo stále sílící světlo svíček. Tony udržoval jakous takous konverzaci s příchozími hosty, Nat, Brucem a Clintem, a Steve venku netrpělivě očekával přílet boha hromu. Na oranžové obloze se za chvilku objevila stále se zvětšující skvrna letícího Thora. Už z oblohy vypadala podivně a kapitánovo podezření se potvrdilo ve chvíli, kdy Odinson přistál a v jeho náruči se mačkal, kdo jiný, než jeho bratr.<br />
"Thore, Lokiho jsi opravdu vodit nemusel," zasténal nervózně voják.<br />
"Odpusť, avšak bratr se ve vězení nudí a napadlo mě, že tato společná večeře bude pro nás pro všechny skvělou příležitostí k navázání přátelství."<br />
Dusící se bůh lsti zaskuhral cosi o bandě šašků, načež schytal pohlavek.<br />
"Budeš se chovat slušně, bratře!" nakázal mu naivně hromovládce.<br />
Rogers je oba uvedl ke stolu, který sborově zanaříkal nad záporákovou přítomností.<br />
Usadili se, dali signál obsluze a za chvilku už před každým ležel talíř špaget, pizza nebo, v případě Thora obojí.<br />
Stark se snažil všechny bavit svým vtipem, bylo na něm ale očividné, jak je nervózní. Neustále těkal očima po Stevovi a ve své porci se nimral a rýpal. Než všichni dojedli, zdálo se to čekání jako věčné.<br />
Kapitán s Ironmanem na sebe kývli, povstali a mírně zčervenalí se obrátili ke spokojeným a sytým hostům.<br />
Brunet se ujal slova:<br />
"Jak určitě víte, poslední dobou jsem byl dost mimo," zle se zamračil na černovlasého záškodníka: "... a asi bych se z toho nikdy nedostal, nebýt tady Capa. No a věc se má tak, že jsme si uvědomili, že se milujeme. A komu se to nelíbí, ať si prdel polí..."<br />
První Avenger, celý rudý jak rajče mu rychle skočil do řeči.<br />
"Jsme si vědomi toho, že je náš vztah asi nevhodný a, pokud budete chtít, okamžitě Avengers opustíme," pronesl s těžkým srdcem a pevně vzal Tonyho za ruku.<br />
Chvilku bylo ticho... a pak propukli všichni přítomní v jásot.<br />
"Gratulujeme!" ozývalo se ze všech úst.<br />
"Přeju ti to Steve!"<br />
"Budete nádherný pár! A na odchod z týmu zapomeňte!"<br />
Thor ve všem tom veselí objal svého, velmi zaskočeného a pohoršeného, bratra a zahlaholil:<br />
"Vidíš to Loki, oni se za jejich vztah nestydí! Vezmeš si mě?"<br />
Všechny pohledy v místnosti se odpoutaly od šťastného páru a upřely se na boha lsti, jehož černé vlasy kontrastovaly s hrůzou zbledlým obličejem.<br />
On se jenom ke svému adoptivnímu bratru naklonil a zašeptal něco neslyšně do ucha. Když se dlouhovlasý blonďák celý šťastný usmál, všichni pochopili, co to bylo a začali rozpačitě tleskat a gratulovat tentokrát jim.<br />
"Jste trapní," vyhrkl Loki a vyběhl z restaurace následovaný bohem hromu v sedmém nebi.<br />
Natasha, Clint i Bruce nadšeně diskutovali celou situaci a otočili se zpět, aby mohli ještě blahopřát Tonymu se Stevem, ti však už dávno zmizeli.<br />
<h2>
...</h2>
Bugatti v barvě pomeranče stálo na opuštěné cestě za městem, skryté planými keři a vysokou trávou a skomírající paprsky slunečního kotouče vrhaly teplé odstíny na celé okolí. Na kožených sedačkách auta se drželi v objetí dva, nyní vyloženě šťastní superhrdinové.<br />
"Zbyly ještě nějaké maliny?"<br />
"Ne, myslím, že ne. Ale jsou tam ještě, myslím, dva banány."<br />
"Steve, ty perverzáku!"<br />
"Já to tak nemyslel!"<br />
"Přiznej se, mně je jasný, na co celý den myslíš."<br />
"A na co myslíš ty, Starku?"<br />
"Na to stejný, co ty. Na mě."<br />
Rogers se zasmál a umlčel miliardářovo ego svými rty. Pak ho políbil znovu a zase a ještě a potřetí a zase, pak to ještě šestkrát zopakoval a znova a zase a opět a zase a ještě...<br />
<h2 style="text-align: center;">
Das Ende!</h2>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-73282355276809934522016-06-10T07:18:00.002+02:002016-06-11T08:41:00.140+02:00What? You didn't know it's coming?<div style="text-align: center;">
<b>Takže ahoj, jsem tu zas :D Dneska tu máme trošku neobvyklý pár a musím se přiznat, že to bylo celkem těžký :) Ale tak, je to tu :D</b></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Je to vlastně taková povídka na přání, kterou jsem psala pro jednu holku na Wattpadu. :)</b></div>
<div style="text-align: center;">
<b>Hezké počtení ;)</b></div>
<div style="text-align: center;">
<b>AnnDark</b></div>
<div style="text-align: center;">
<b>15+</b></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
"Steve? Jsi v pořádku?" ozvalo se za Kapitánem. Rogers se donutil probudit se z transu a otočit se na Natašu.</div>
"Co?" vyhrknul. Zrzka se zamračila.<br />
"Jsi úplně mimo. A já chci vědět proč," založila si ruce na prsou.<br />
"Nic to není," zamumlal. "Ale je. Ty, který by měl být v první linii oslav poražení Ultrona sedíš tady a tváříš se jak čínskej bůh srandy. Takže?"<br />
Cap si jen povzdechl. "Můžu ti nějak pomoct?" přisedla si k němu a položila mu ruku na rameno.<br />
"Ne," vydechl a podíval se na ni skleněnýma očima. "Nemůžeš. To nikdo..."<br />
"Jde o něj, že?" zeptala se opatrně. "O koho?" "O...Pietra," šeptla.<br />
"Steve, nesmíš si to tak brát. Nemohl jsi za to. Jen jsi ze svého týmu chtěl dostat maximum, jako sám ze sebe. Nikdo nemohl čekat, že tam vběhne. Na druhou stranu, Clint by bez něho byl mrtvý."<br />
Jen pokrčil rameny.<br />
"To není všechno, co?"<br />
Steve přikývl a podíval se ven z proskleného okna. "Byl pro tebe jako syn, viď?"<br />
Steve se smutně usmál. "Ne, to nebyl."<br />
"Tak co?"<br />
"Já..."<br />
Nataša na něj pohlédla.<br />
"Já ho miloval," zašeptal.<br />
Zalapala po dechu. "To je mi líto," sklopila pohled k podlaze. "Nemůžeš za to. Jsem unavenej, půjdu se prospat, užij si to," zvedl se.<br />
"Steve?" "Hm?" otočil se na agentku.<br />
"Dobrou," pousmála se na něj.<br />
"Dobrou," mávnul na ni a odešel.<br />
<br />
"Můžu za to. Kdybych ho tam býval neposlal...," mumlal si pro sebe když odemykal svůj byt.<br />
Něco bylo jinak. Stačil mu jediný pohled a věděl, že tu někdo byl.<br />
Uslyšel kroky v kuchyni, které mířily do obýváku - směrem k němu.<br />
Schoval se za roh a připravoval plán strategie.<br />
Čekal Hydru. Čekal S.H.I.E.L.D. . Čekal Furyho.<br />
Čekal cokoli.<br />
Ale tohle ne.<br />
Mladík, který tam stál, byl stejně překvapený, až vyděšený, jako on sám.<br />
<br />
"Pietro?" vydechnul a do očí se mu nahrnuly slzy.<br />
"Steve," polknul Maximoff.<br />
"Ty, ty-"<br />
"Steve, uklidni se," začal mladší ustupovat, ale voják ho nenechal.<br />
Překonal těch pár metrů k němu a sevřel ho v teplém, pevném objetí.<br />
Quick Silver chvíli mrkal pro zahnání slz, ale po pár vteřinách se mu vrhl kolem krku.<br />
"C-chyběl j-jsi mi," vzlykal Cap. Ani nepostřehl, kdy se rozplakal.<br />
"Však ty mně taky," hladil ho po zádech.<br />
"Ale jaktože žiješ? Viděl jsem tě...umírat," vydal ze sebe přiškrceně. Při vzpomínce na to se mu přehnal mráz po zádech.<br />
"No, jak to říct," poškrábal se na zátylku, "můj organismus je rychlejší, mnohem rychlejší než ten lidský. Viděli jste mě zraněného, ale moje srdce pořád ještě bilo. Když jsem se pak v márnici jakžtakž zmátořil, vydal jsem se sem," usmál se na něj.<br />
"Proč jsi nám nezavolal nebo něco?"<br />
"Chtěl jsem, abys to věděl jako první," zavrněl.<br />
Zpozorněl.<br />
"Já? Proč já? Wanda je přece-"<br />
Umlčel ho prstem na rtech. "Wanda se to dozví zítra. A proč ty?"<br />
Začervenal se.<br />
Rychle se k němu natáhnul a líbnul ho na tvář. Hned se zase vrátil na své původní místo, červený jako rajče.<br />
"Znova. Proč já?" škubly koutky Kapitánovi, když se dostal z oblaku zase na zem.<br />
"Protože...tě miluju," zašeptal Pietro.<br />
"Už dlouho. Ale bál jsem se ti to říct, protože ty jsi Kapitán Amerika - nebudeš se zahazovat s někým, jako jsem já. Ale pak, když jsem skoro umřel, jsem si to uvědomil - musím ti to říct, i kdybys mě měl do smrti nenávidět. Protože...kdybych umřel...už bych ti to nikdy nestihl říct."<br />
Sklopil pohled k zemi. Styděl se.<br />
"Pietro." Nepodíval se mu do očí. Na to se moc bál.<br />
Ucítil dva prsty pod bradou. Rogers ho k sobě natočil a upíral na něj své dětské, modré oči.<br />
"Miluju tě," usmál se. Pietro lapnul po dechu. ON miluje jeho? Nemohl tomu uvěřit.<br />
Steve si ho za bradu pomalu přitáhnul blíž.<br />
Pět centimetrů. Začal se potit.<br />
Tři centimetry. Srdce mu zběsilo bilo.<br />
Centimetr. Točila se mu hlava.<br />
A pak se jejich rty konečně střetly.<br />
Byl to jen jemný polibek, plný lásky a něhy.<br />
Pietro po chvíli zajel Capovi do vlasů a zatahal. Steve mu vzdychnul do úst a Maximoff do nich vniknul jazykem.<br />
Chvíli se takhle líbali, bylo to příjemné, moc příjemné, ale...oba začali chtít něco...víc.<br />
Kapitán, který měl až doposud rzce na Quick Silverových bocích s nimi začal přejíždět nahoru a dolů a Pietro mj skousl ret.<br />
Rogers si ho vyhoupl na pas. Pietro vyjekl, ale hned se uklidnil - Steve by ho NIKDY nepustil a NIKDY by mu neublížil. Ne úmyslně.<br />
Donesl ho až k posteli, kde ho opatrně položil. Chvíli se kochal pohledem na zadýchaného, zčervenalého a podle jeho názoru rozhodně sexy vypadajícího Maximoffa.<br />
Došel až ke dveřím, kde otočil klíčem. Nikdo je teď nemohl vyrušit.<br />
Vrátil se k němu a znovu ho začal líbat. Teď už dravě, hladově, nenasytně.<br />
Rogers nad ním klečel a Pietro se ho držel kolem krku.<br />
"Steve?"<br />
"Ano?"<br />
"Steve...vezmi se mě," podíval se na něj se zastřeným pohledem.<br />
"Jsi si jistý?" zeptal se Kapitán. Nemohl však popřít, že ho to vzrušilo.<br />
Jen přikývnul.<br />
"Ale já nemám žádný-" "Lubrikant? Maličkost," usmál se na něj úsměvem ďábla a zbyla po něm modrá, třpityvá šmouha, která se po dvou vteřinách změnila zase v Pietra Maximoffa.<br />
V dlaních držel malou tubičku.<br />
"Ale, ale, tady se někdo připravoval," zavrněl Cap a skousl mu ušní lalůček.<br />
Pietro vzdychnul.<br />
Začal blonďákovi vyhrnovat košili a když si ji nechtěl nechat přetáhnout přes hlavu, aby ho trošku pozlobil, jednoduše ji roztrhl vedví.<br />
"Hej, to byla moje oblíbená," zamračil se vyšší, ale vteřinu nato se na jeho tváři objevil hladový úsměv.<br />
Maximoff mezitím přejížděl po jeho prsních a břišních svalech. Jeho nadřízený Kapitán Amerika mu připadal neskutečně krásný.<br />
"Teď já," zasmál se a minutu poté letěl Quick Silverův svršek někam do háje.<br />
Následovaly ho jeho kalhoty. "Hele, to neni fér!" poukázal mladší na fakt, že má na sobě pouze boxerky zatímco starší až na roztrhlou košili všechno.<br />
Blýsklo se mu v očích.<br />
Slezl z postele, sundal si košili - na vyhození, pokud by se mu tedy nechtělo, přadlence, přišívat knoflíček po knoflíčku -, stáhnul si kalhoty a už zase ležel na svém miláčkovi.<br />
"To už je lepší," zavrněl Maximoff.<br />
Steve se jen zasmál. Pomalu polibky postupoval od jeho čelisti, přes krk, břicho, pupík, až k podbřišku, kde se zastavil.<br />
Vzhlédl k němu. Potřeboval potvzení, že to, co dělá, dělá správně a není mu to nepříjemně či dokonce bolestivé.<br />
Mladší jen rychle přikývnul. Steve mu pomalu boxerky stáhnul a hodil je na podlahu.<br />
Na to, kolik mu bylo, vůbec nebyl malý, spíš naopak. I když, Cap byl přece jen větší...<br />
Maximoff na něj upíral svoje rozšířené zorničky a Stevovy oči zase dost ztmavly.<br />
Chvíli se na sebe takhle dívali. Rogersovi se blýsklo v očích. Sklonil se dolů a Pietrovy slabiny ovíval jeho horký dech. Ten jen zasténal a zvrátil hlavu dozadu, do polštářů.<br />
Steve si ještě chvíli užíval tu reakci, ale pak si ho - konečně - vzal do pusy.<br />
"Steve!"<br />
Pietro se neudržel a zamotal prsty do Kapitánových vlasů. Udělal pár tahů hlavou nahoru a dolů.<br />
"S-Steve...počkej..."<br />
Blonďák v mžiku zvedl hlavu v obavě, zda mu nějak neublížil.<br />
"Stalo se něco?" zeptal se kapku vyděšeně. "Ne," zasmál se Maximoff, "jen bych to asi nevydržel. Kolikrát žes' byl s chlapem?" "Ani jednou," zčervenal Symbol Ameriky.<br />
"To je divný," přitáhl si ho blíž, "protože úžasně kouříš," zašeptal mu do ucha, které mu následně skousl.<br />
"Ale nemyslíš, že na sobě pořád máš něco navíc?" zatahal za lem jeho boxerek a vyššímu unikl vzdych.<br />
Rychle je ze sebe strhl a za moment se setkaly s těmi Pietrovými.<br />
"Panebože! Kolik sakra měříš?!" "Nevím, asi 30 centimetrů," zarděl se.<br />
"Jseš si jistej, že tohle se do mě fakt vejde?" znejistěl a začaly se mu třást ruce.<br />
"Hej," chytil jeho ruce do svých, "jestli nechceš, nemusíme to nutně dělat, ano?" díval se na něj tím způsobem, co mladší dokázal identifikovat jen jako čistou lásku.<br />
Pietro zasténal a zabořil hlavu do Kapitánovy hrudi. "Já, chci to, a moc, ale...ještě nikdy jsem to nedělal a ty jsi tak strašně velkej... Nejsem jistý, jestli to zvládnu," kňučel.<br />
"Přece jsem ti řekl že to nemusíme dělat," pohladil ho a políbil do postříbřených vlasů.<br />
Přetočil se pod něj, přitáhl si ho na hruď a políbil ho.<br />
Pietro se však ani trochu neuklidnil. "Zlobíš se?" zeptal se šeptem.<br />
"Ne, vůbec ne," zasmál se Rogers, "popravdě, tohle mělo taky být moje 'poprvé'," usmál se na něj a trošičku zčervenal.<br />
"To ti nevěřím. Jakože žádná ženská nikdy neviděla a nechtěla takovýhle sexy tělo?" "No, spíš já nechtěl tu ženskou. Místo toho mi ale z nebe spadnul můj malý ďáblík," ušklíbl se a oběma v tu chvíli bylo úplně jedno, jakou řekl blbost.<br />
Oba už se věnovali ústům toho druhého. Nenasytně a divoce.<br />
Maximoff zašátral někam za sebe a vytáhl tubičku, kterou předtím přinesl. Rogersovi to nemohlo uniknout.<br />
"Vážně to chceš?"<br />
"Ano," přikývnul a přitom se mu díval do očí.<br />
Steve vplul rukou do jeho vlasů a přitáhl si ho do vyhřívaného polibku.<br />
Pietro mu mezitím do druhé ruky vtisknul lubrikant.<br />
Nechal to zcela na něm.<br />
Pořád se líbali, ale Cap si na prsty vymáčkl trochu gelu, promnul ho pro zahřátí a začal se jedním prstem pomalu dobývat do mladého, čistého, - zatím ještě pořád - nevinného těla jeho společníka.<br />
Ten jen hlasitě zavzdychal a kousnul se do rtu.<br />
Lehce a jemně s ním pohyboval - nechtěl mu ublížit a dovedl si představit, jak to asi musí bolet.<br />
Po chvilce přidal druhý prst a dokonce i třetí.<br />
Nakonec je z něj opatrně vytáhnul a podíval se na něj.<br />
Pietro ho políbil a svůdně si olízl rty.<br />
Kapitán si lubrikantem potřel i svůj penis a Maximoff na něj začal pomalu dosedat.<br />
Syknul, když do něj Steve zajel svou špičkou.<br />
"V pořádku?" lekl se Rogers. Quick Silver jen přikývnul a chytil ho za ruku. Cap s ním propletl prsty a přitáhl si ho blíž k sobě.<br />
"Pokračuj," vyzval ho mladší šeptem.<br />
Rogers se dál nořil do jeho těla, až se v něm ocitl až po kořen.<br />
Pohlédl mu do obličeje a píchlo ho u srdce, když na Pietrově tváři spatřil mokré cestičky od slz.<br />
"Mám přestat?" pohladil ho po tváři a setřel nově se rodící slzu. "Ne! Jen...si na tebe potřebuju zvyknout," pokusil se o úsměv, "jsi strašně velkej a je to úžasný, ale taky to dost bolí, ale je to nádherný," šeptal.<br />
Cap ho políbil na čelo a nižší se pomalu zvednul nahoru. Kapitánovy ruce se objevily na jeho bocích, aby ho mohly případně přidržet.<br />
Po pár vteřinách se svezl zase dolů a oba zasténali.<br />
<br />
Pietro se ještě párkrát zhoupnul a jejich tempo se zrychlilo. Víc. A ještě víc...<br />
<br />
"Steve! P-prosím! R-rychle-ji!" zasténal mladší a starší mu to více než ochotně splnil. Začal do něj přirážet v souladu s tempem a to je vyneslo ještě výš a blíž ke hvězdám.<br />
Rogers se pokaždé strefil do jeho prostaty a poté následovalo Maximoffovo zasténání, zavzdychání, kousnutí do rtu, zalapání po dechu nebo nadávka.<br />
"Pietro...," vydal ze se Kapitán přiškrceně.<br />
"Já taky," přitakal šeptem.<br />
Cap ještě v rychlosti obmotal ruku kolem Quick Silverova penisu a sladil jejich tempa.<br />
"Ste- Steve!" zakřičel Pietro snad na celý New York a vyvrcholil. Stevie ještě párkrát přirazil a následoval ho do nebes.<br />
<br />
Chvíli nebylo slyšet nic jiného než dunivá hudba seshora a jejich přerývavý dech.<br />
"To bylo božský," vydechl nižší.<br />
"To bych řekl," přitakal Cap a usmál se.<br />
Pomalu z něj vyklouzl, položil si unaveného milence na hruď a přes oba přetáhl deku.<br />
"Jak se cítíš?" znovu se u něj projevila starost. "Hm...tak nějak...prázdně," zasmál se a Steve protočil oči. "Vážně jsem to nějak neublížil?" ptal se se strachem v očích.<br />
"Ne," zakroutil hlavou, "nezapomeň, že nejsem z porcelánu a něco vydržím," mrkl na něj a políbil ho.<br />
"Pojď sem," šeptl Kapitán a Maximoff se k němu ještě víc natiskl. Ve vzduchu byl cítit sex, zpocená těla, ale taky spousta, spousta lásky.<br />
<br />
Oba byli sebou tak zaměstnáni, že si ani si nevšimli klíče, který se pomocí rudě zbarvené magie přesunul k zámku a odemknul.<br />
Klika cvakla, dveře letí, někdo vchází do dveří.<br />
<br />
"Pietro?!" vyhrkl dotyčný. Vlastně, vyhrkla dotyčná.<br />
"Jé, ahoj Wando..."Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6979921660144094428.post-63780247026903748542016-06-08T21:59:00.000+02:002016-06-08T22:01:05.981+02:00Železné srdce - 16. kapitola<h2 style="text-align: center;">
"Kluci v akci"</h2>
<div style="text-align: center;">
Po delším intervalu je tu další Železné srdce.</div>
<div style="text-align: center;">
Je trošku kratší, ale s tou školou a leností jsem ráda, že je to alespoň něco.</div>
<div style="text-align: center;">
Těšte se na menší muchlando :*</div>
<div style="text-align: center;">
*Niké*</div>
<div style="text-align: center;">
--------------------------------------------------------------------</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
Steve se neochotně probral ze spánku a malátně si prohrábl své blonďaté kadeře. Převalil se na bok a přitáhl si teploučkou peřinku výš k bradě. Ještě se mu nechtělo vstávat do toho pochmurného světa.<br />
"Pepper," ozvalo se vedle něj tiše.<br />
"T-tony? Co tu u všech čertů děláš?" polekaně nadskočil a spěšně se posadil.<br />
"Nevím, jestli ji pořád miluju," pronesl klidně Tony, který se ani nezvedl z lehu a pořád klidně hleděl na strop.<br />
"A to jsi přišel řešit se mnou?" zavrčel dopáleně Rogers, zvedl se a odešel do kuchyně uvařit nějaký čaj. Druhý se ani nepohnul.<br />
"Vlastně ano," zvýšil miliardář hlas, aby ho ve vedlejší místnosti slyšel.<br />
"Tak já ti to řeknu, nemiluješ ji," ukončil voják menší filosofickou chvilku.<br />
"Možná se budeš divit, ale já to tak taky docela vidím," pokračoval klidně dál ležící.<br />
"Jaký si dáš čaj? Mám tu zelený s citronem, lesní směs, černý indický a něco bylinkovýho."<br />
"Věděl jsi, že jsem bisexuál? A... dám si whiskey, nemáš zač."<br />
Kapitán přichystal dva menší hrnky, do jednoho nachystal sáček zvoleného čaje -měl náladu na černý- a do druhého nalil záhadnou alkoholickou tekutinu ze zadního rohu ledničky. Nepil, ale měl vždy něco po ruce. Když už nic, bylo to dobré na desinfekci ran a zahnání chmur.<br />
"Dokážu být vděčný Steve, ty jsi mi zachránil krk a tak si to zasloužíš víc, než kdokoli."<br />
"Co tím myslíš?" zeptal se podezřívavě.<br />
"Máš mě docela rád že? A nejsi právě k zahození takže..."<br />
"Nestojím o... o lásku z vděčnosti Starku!" odtušil hořce první Avenger.<br />
"Ale ne, pochopil jsi to špatně! Já už nejsem takový "šup sem, šup tam"!" ohradil se hlasitě brunet.<br />
Voda už naplno vřela, ale Steve to nevnímal. Opíral se o kuchyňskou linku a držel se za hlavu.<br />
"Takže chceš říct, že o mě máš doopravdy rád?" prodralo se mu z úst zoufale. Cítil se jako naprostý idiot. Puberťák. Naiva. Hlupák.<br />
Ironman vedle mlčel.<br />
"Tak teda vypadni!" rozkřikl se na něj kapitán a prudce se otočil, aby zalil zapomenutý čaj.<br />
Nic se neozvalo. Čekal jen na prásknutí dveří nebo nějaké uštěpačné poznámky.<br />
"Rád...?" ozval se mu za zády hlas: "... já to mám jako s jídlem. Dokud to neochutnám, tak nevím, jestli to mám rád."<br />
"Ale... už jsi přece ochutnal," prohodil blonďák. Stále se věnoval přípravě čaje, na tváři mu nezadržitelně vykvétal úsměv.<br />
"Ale správný degustátor si vychutnává svůj pokrm dlouho a pečlivě, aby poznal jeho pravou chuť."<br />
Starkovy ruce doputovaly na jeho hruď a jemně se k němu přivinul.<br />
"Musí si nejdřív vychutnat tu vůni," pokračoval, nasával příjemnou vůni jeho vlasů a nosem ho, jako mazlivý kocour čumáčkem, jemně šťouchal do zátylku.<br />
"Hmmm, dobrý ročník. Jemná vůně větru v zádech se mísí s profesionálním pachem tvé uniformy," pokýval znalecky hlavou.<br />
"Dobrá. Dále je velice kladně hodnocen vzhled a servírování pokrmu," vzal jej za ruku, nechal čaj čajem a dovedl jej k posteli. Tam jej nechal ve zvědavém očekávání a trošku odstoupil, aby si prohlédl celkovou kompozici a vyznění této polohy. Nespokojeně zamlaskal a zavrtěl hlavou.<br />
"Lehni si přímo doprostřed postele," poručil vojákovi, který ho nesměle poslechl.<br />
Vlezl za ním, rozepnul mu první dva knoflíčky u košile, čímž odhalil jeho svalnatou hruď a rozcuchal mu blonďaté vlasy. Pak zase odstoupil a obdivoval své dílo.<br />
"Bellisimo!" zajásal "italsky" a kochal se.<br />
"Ehm... pokud mě chceš uspat, tak se ti to dost dobře daří," naznačil mu s úsměvem jeho pokrm.<br />
"Všechno má svůj čas," odbyl ho marnivě.<br />
"Nyní je už tedy pomalu čas na předkrm," komentoval celou situaci, jako by chtěl natáčet "Kluci v akci" a ne se mazlit se svým potenciálním přítelem.<br />
Dával si na čas a po čtyřech obcházel na posteli Rogerse pořád dokola, než to modrooký zkrátka nevydržel a strhl ho k sobě.<br />
Našel si jeho rty a spojil je se svými v dychtivém polibku. Svalili se na matraci a vzájemně se "degustovali" všemi možnými způsoby. Tony, naprosto uchvácený kapitánovými křivkami, pochopil, že se mu asi doopravdy líbí chlapy a Steve, ze kterého spadly veškeré obavy a strachy si nadšeně vychutnával přítelovy intenzivní dotyky. Hra na "pomalé ochutnávání" je hodně rychle opustila a proud vášně je zcela pohltil. Vzájemný cit je spojil pevněji, než připečenou spáleninu a pánev a za udržování polibky a mazlením jej nechali vygradovat. Leželi ve vzájemném obětí, na tvářích nekonečnou blaženost vesmíru.<br />
"Takže? Jak vám chutnalo, pane degustárore?"<br />
"No, na překrm to nebylo špatné. Jsem zvědavý na hlavní chod."Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/01193234563890340528noreply@blogger.com1