pátek 29. ledna 2016

Lekce

Ahoj. :)
Mám rozepsanou 3. část WinterFrost a poslední díl Okouzlení, ale nějak mi začalo chybět Thorki. Takže tady je úchylná jednorázovka na tenhle pár, kde jsem se rozhodla vyměnit bratrům jejich role, myslím, že by to mohlo být zajímavé... Loki je "on the top" i když je mi za to Thora trochu líto... :D 
15+

Maya



   Thor zívl, konečně se došoural do svých komnat a zavřel za sebou dveře. Trochu sebou cukl, když ve světle lampičky na nočním stolku spatřil Lokiho sedícího na posteli. Viděl, jak ho ty pichlavé smaragdové oči propichují a usmál se. Posadil se k němu a sklonil se pro polibek, ale černovlásek ho prstem, který položil na jeho rty, odstrčil.
   "Jak si to představuješ, že na celý týden zmizíš a ani mi nedáš vědět, že odjíždíš?" zavrčel na něj místo pozdravu a Thor posmutněl.
   "Ale, lásko, já musel odjet, jelikož jsem musel s otcem a-"
   "To mě ani v nejmenším nezajímá," skočil mu bůh neplechy do řeči. "Jednoduše jsi se neměl k tomu mi to říct včas a prostě jsi se ráno sbalil a odešel pryč bez toho, aby ses zajímal, co si asi já mám myslet, když se vzbudím a vedle mě nikdo není," pokračoval nasupeně a vražedný výraz ho stále neopouštěl. "A ještě k tomu vím, že s vámi jela i Sif. Ona jela a já ne!"
   "Loki... Je mi to líto. Nemohl jsem tě vzíti s sebou a Sif... Otec tvrdil, že bude milé ji mít po boku, když je mi blízká a navíc statná válečnice," vysvětloval Thor. Neměl žádnou výmluvu, proč mu to neřekl. Když mu večer Odin oznámil, že spolu pojedou kvůli mírovým smlouvám do vedlejšího království hned následující den ráno, neměl to srdce Lokimu oznámit, že ho tu opět nechá tak dlouho samotného. Hlavně proto, že věděl, že by se jeho nevlastní bratr urazil a odmítal by s ním sdílet lože.
   Mladší naštvaně odvrátil pohled a zkřížil ruce na prsou. Hromovládce ho jemně pohladil po ramenu. Nechal se. Potom se k němu více přisunul a políbil ho na tvář. Loki se stále nebránil a tak pokračoval, pomalinku a něžně slíbával jeho obličej. 
   "Jsi idiot, víš to?" zamumlal Loki nakonec, otočil se k němu a polibky mu oplácel. 
   "Ale tvůj idiot," zasmál se blonďák a hladil ho po bocích. Přesunul se rty na jeho krk a jemně ho olizoval, kousal a dráždil. Věděl, že to miluje, věděl, co má jeho milovaný malý bratříček rád.
   "Co s tím nadělám?" zašeptal nižší a neslyšně vzdychl. Sám ho kousl do ucha a, když přestal být Thor pozorný, položil ho na záda. Seděl na něm, kouzlem je zbavil oblečení a přejížděl dlaní přes jeho  břišní svaly. Bůh hromu ho ohromeně pozoroval, stále ho držíc za pas, a obdivoval, jak nádherně vypadá, když na něj seshora shlíží zastřeným pohledem, havraní vlasy trochu rozcuchané a rudé rty pootevřené.
   Loki se předklonil a začal obdarovávat jeho trup drobnými polibky, přičemž se posouval stále níž k jeho klínu. Starší muž ho hladil po zádech, zavřel oči a mírně zalapal po dechu, když ucítil na svém penisu horký dech těsně předtím, než ho černovlásek pojal do úst. 
   Laufeson věděl, jak přesně to udělat, aby pro něj Thor učinil vše, co chtěl. Uměl zařídit, aby pro něj dělal, co mu na očích vidí, jelikož věděl, že ho hromovládce ze srdce miluje. Sám k němu choval také  city, jistě stejné jako on k němu, ale nedokázal odpouštět tak snadno jako jeho bratr. 
   Pokračoval v pravidelném tempu, pohyboval hlavou nahoru a dolů, občas se vrátil jen k jeho špičce nebo varlatům, aby tak donutil blonďáka hlasitě vzdychat a prosit o víc. Pomalu sjel jazykem po celé jeho délce níž, než se dopracoval k jeho otvoru. Chvíli ho dráždil dole, až vyšší bůh ucítil prst dobývající se do jeho těla.
   "L- Loki, co to děláš?" zeptal se a podíval se na lstivého boha, který měl hlavu stále mezi jeho nohama. Ucítil silnější tlak, když zelenoočko přidal další prst a oběma s nimi začal pohybovat. Odinson zaúpěl.
   "Dávám si lekci, bratříčku," odpověděl Loki pobaveně a pokračoval v drsnějším tempu. 
   "Loki, prosím, přestaň," zakňučel Thor a chtěl ho za vlasy zatáhnout zpět, ale ve vteřině byl pouty připoután k pelesti. Laufeyson se přiblížil obličejem až k tomu jeho a olízl mu rty. "Je mi to líto, Loki, avšak- ah," pokusil se Avenger dál protestoval, ale on se zatím neměl k tomu přestat. Počet prstů se zvýšil na tři, hromovládce zatínal zuby z neznámého a nepříjemného pocitu a černovlásek při jeho přípravě líbal jeho čelist a krk.
   "Neboj se, Thore, bude se ti to líbit," oznámil mu a vrátil se zpátky. Vydělal z něj prsty a rukama mu roztáhl nohy víc od sebe. Majitel mjollniru jen něco nesrozumitelného zavrčel v odpověď. Bůh klamu vzal do dlaně svůj tepající úd, než do něj začal vstupovat. Ani se nesnažil být moc jemný, prudce přirazil a ocitl se v něm za Thorova bolestivého výkřiku.
   Nečekal, až si zvykne a okamžitě přirážel ne moc jemným tempem a bohu hromu stekly z očí slzy bolestí. Jeho zadek byl tak trochu panic, nikdy se nenechal zbavit své nadvlády, nikdy ho nenapadlo  vyměnit si role.
   "Užíváš si trest, můj milovaný bratříčku?" zavrněl Loki a pokračoval ve svém počínání. "Budeš příště hodný?"
   "Loki... P- prosím, t- to bolí," zachrčel, ale to černovláska nezajímalo. S hlasitým vzdechem vyvrcholil do jeho těla a zhroutil se do peřin vedle něj. Thorova pouta povolila a on si jen nevědomky promnul zápěstí.
   "Loki..." zašeptal a jmenovaný se k němu natočil. Ústa měl pevně sevřená v tenkou linku a oči se mu leskly, měly rudý odstín. Jeho kůže na sobě nesla modrou chladnou vrstvu s ornamenty.
   "Ano, Thore?"
   "Mrzí mě to," špitl a objal ho. Trochu se mu třásly ruce. Pohladil ho po tváři a musel se usmát. "Ty jsi moje malé modré zvířátko," pronesl a to vyvolalo úsměv i u něj. "Příště ale... já ne..."
   "Nelíbila se ti snad má péče o tebe?" ušklíbl se Loki a zahleděl se do oceánově modrých očí.
   "Jen bych to nechal tak, jak to bývá vždy," řekl blonďák a mladší bůh se zasmál, ale přikývl. 
   "Zatím mi v loži stačíš, můžeme se dohodnout," odpověděl mu a políbil ho. Už tak příšerně nestudil, chytal svůj normální bledý odstín. Sjel pohledem k jeho rozkroku, kde se pořád tyčila hromovládcova erekce, která se dožadovala pozornosti. 
   Loki se znovu usmál, ještě jednou Thora políbil, poté se posadil, ale jen na chvíli, aby si mohl z části lehnout na břicho a vystrčit na bratra své svůdné pozadí. Odinsonovým tělem projelo vzrušení. Okamžitě byl u něj a začal s jeho přípravou, aby konečně mohl ukojit svou touhu v jeho horkém nitru.
   Netrvalo to dlouho a jeho milenec byl připraven, spokojeně vrněl a vzdychal do polštářů. Thor se položil na něj a za pomalých přírazů ho líbal na krku, čechral mu zpocené havraní vlasy a šeptal mu do ucha, jak ho miluje, jak ho nikomu nedá, jak se s ním bude milovat každou volnou chvíli svého života, jak se ho bude navěky dotýkat tak, aby mu způsoboval rozkoš a jak oba navzájem patří jen a jen sobě.
   Schválně prodlužoval jejich spojení a nutil ho tak kňučet slastí a prosit o víc. Když už to ale sám nemohl vydržet, nechal ho znovu vyvrcholit prvního, než sám dosáhl úlevy a mohli se k sobě znovu přitulit.
   Oba byli příjemně unavení, ale ještě se jim spát nechtělo. Thor se musel usmát, když si uvědomil, jak unavený byl, než Lokiho ten večer uviděl. A teď ho ani nenapadlo zavřít oči.
   "Pamatuješ na naši chatu to léto, kdy jsme Odinovi řekli, že jdeme tábořit s tvými přáteli a místo toho jsme se před nimi zavřeli tam?" zeptal se po nějaké době nižší, když se stačili vydýchat. Bůh hromu mu přitom prsty pročesával černé vlasy.
   "Oh, jistě," usmál se Thor. "Byly to čtyři dny... že?"
   "Pět dní. Nemohl jsem se potom před ostatními ani posadit," dodal Loki a přitiskl se více k němu. Odinson se uchechtl, díky čemuž mu poskakovala hruď a jeho bratr se zavrtěl. 
   "A taky jsme tam rozvrzali postel... a udělali díru do zdi," vzpomínal dál bůh blesků.
   "Ano, to dost bolelo," potvrdil mu rozený Jótun.
   Bývalo to úžasné. Loki se naučil jednoduchému kouzlu, kdy zařídil, aby se ani jeden z nich nikdy neunavil, takže vydrželi v posteli celých 5 dní a nocí, přičemž stávali pouze na jídlo, záchod a občas se běželi umýt do nedaleké řeky, kde měli svůj oblíbený placatý kámen, na kterém se rádi vyhřívali. 
   "Nechceš se tam ještě podívat?" ozvalo se s očekáváním od boha neplechy.
   "S tebou? Kamkoliv."
   "Jen abys nelitoval, bratříčku..."
   


O bratrech a holi - 3. kapitola

O krásné Gjertrudě

Je brzy ráno a první sluneční paprsky dávají venkovským polím růžovo-oranžový nádech. Na téměř uzrálých obilných klasech se třpytí svěží kapky rosy, které přinesla noc a celá krajina se připravuje na další slunečný horký den. Usedlost paní Fosterové se začíná probouzet. Stádo bělostných ovcí vyšlo na své pastviny, na dvorku vítá nové jitro kohout a...
"Thore?"
"..."
"Už je ráno, zlato."
"Hmmmco? Ach, jistě, již svítá"
Jane už je vzhůru dlouho a celou dobu netrpělivě čekala, až sluneční kotouč vyjde nad obzor, aby měla výmluvu, proč svého božského přítele také probudit.
"Včera jsi mi zase nedopověděl tu tvou příhodu! Usnul jsi jako pařez!"
Hromovládce své děvče rozespale políbí.
"Nu, po té večeři jsem byl poněkud znaven. To mi připomíná... myslíš, že má tvá ctěná babička již uchystanou snídani?"
"Určitě ano, ona vstává velmi brzy. Dobrá. Slib mi, že to s tím jídlem nebudeš přehánět a hned potom mi budeš povídat, co bylo dál."
"Tak dobrá dobrá, když tě to tedy tak zajímá... *čmuch čmuch* Cítíš to také Jane? Palačinky! Můj oblíbený mitgardský pokrm! Rychle, spěchejme!"

...

Už je po snídani, slunce pomalu stoupá a pár si to pomalu vykračuje po prašné cestě.
"... to na Asgardu u nás nikdo nezná, takové pokrmy! Myslíš, že by lady Henriette svolila k malé výpravě k nám? Seznámil bych ji s našimi kuchaři..."
Blonďák si s sebou nese košík plný palačinek, který jim babička dala na svačinu, přičemž ale většinu jeho obsahu spořádal během prvních pěti minut procházky. Zacpe si pusu další sladkou pochutinou a slastně žvýká.
"Ehm... Prali jste se s Lokim o tu magickou hůl a najednou jste se ocitli v jiné krajině, vzpomínáš?"
"*Mlask* Ach ano. Tak tedy...
Ocitli jsme se v podivné krajině, kde na nebi nesvítilo slunce a zem byla pokryta šedými kameny. Nikde kam oko dohlédlo nic nerostlo a jediná výrazná věc v té rovné poušti byl bledý obelisk na obzoru.
Loki i já jsme stáli jako omráčení. První se vzpamatoval on a vytrhl mi z ruky tu magickou hůl a prohlédl si ji. Vypadala stejně staře a nudně jako předtím.
"My...my jsme ji aktivovali," zakoktal.
A v tu chvíli jsem pochopil i já, co je to dřevo zač:
"Ta hůl dovede přemisťovat?! Kde to vlastně jsme?"
Vypadal napůl vzrušeně a napůl zmateně. Neustále hůl otáčel v prstech a zamyšleně ji zkoumal.
"Ano, ano. Problém však je, že nevím, jak jsme ji... spustili a také, kam nás to vlastně přenesla."
"Co se tu trochu porozhlédnout?" zeptal jsem se natěšeně.
Odjakživa jsem miloval dobrodružství a teď jsme objevili zcela novou krajinu! Bratr nevypadal nijak nadšeně, ale nakonec svolil. Vydali jsme se k jediné zajímavé věci, tomu obelisku čnějícímu v dálce.
Nikdo z nás nemluvil, ale naše zvědavost rostla, čím více jsme se k té stavbě blížili.
Když jsme se dostali velmi blízko, ukázalo se, že je to obrovská pískovcová věž s dřevěnými dveřmi a pár okenicemi.
"Kdo může bydlet na tak podivném místě?" podivil jsem se nahlas.
"Já," ozvalo se náhle a z té věže vyšla nádherná dívka. Byla oblečená v rozevlátých růžových šatech a měla překrásné blonďaté vlasy a skvělé světle modré oči a nádherný úsměv a hned jsem se do ní hluboce zamiloval."
"Ehm EHM!"
"To jsem tě samozřejmě ještě neznal! Ty... ty jsi krásnější.
Každopádně, zatímco já jsem na ni očarovaně zíral, Loki okamžitě pojal podezření.
"Kdo jsi, ženo?" otázal se jí.
Přešla k nám bosýma nohama a pohladila mě po tváři svou sametovou ručkou.
"Jmenuji se Gjertrud. A odkud jste vy?" zeptala se.
Já byl v tu chvíli rozhodnutý strávit s touto ženou zbytek svých dnů:
"Gjertrud, to jméno mi chutná sladce na jazyku. Já a můj bratr jsme se zde ocitli omylem, přemístila nás sem lokiho magická hůl."
V tu chvíli ale Loki hůl chytře skryl, aby ji ta dívka nespatřila.
Ona si bratra zmateně prohlédla a pohledem spočinula na jeho rozkroku:
"Magická hůl? Ehm... dobrá, pojďte dál, jistě jste hladovi."
Nadšeně jsem se hrnul dovnitř, ale Loki mě chytil za paži a varovně mi zašeptal:
"Něco se mi na ní nezdá. Měj se na pozoru."
"To mě se zase líbí!" zahlaholil jsem a už jsem seděl u stolu v jejím pokoji pro hosty.
Loki se, značně nesvůj, usadil vedle mě a propaloval Gjertrud pohledem. Donesla nám jakýsi nápoj, vzhledem podobný vínu a já pozvedl číši na její zdraví.
"Na naši milovanou Gjertrud, která nás tak mile pohostila."
Všichni tři jsme pozvedli číše ke rtům. Ten nápoj chutnal vskutku podivně a jakmile jsem polkl, zatočila se mi hlava a pak... pak se ze mně stal kámen."
"Cože? Jako socha? Ten nápoj byl zakletý?"
"Ne, nikoliv socha, nýbrž malý, šedý kámen. Takový, co jich byla plná krajina. Loki zřejmě něco takového tušil a tak bleskurychle odtrhl pohár od úst a vytasil dýku.
Gjertrud se velice poděsila, a slibovala mu svou náruč a všechno své bohatství, což mě velice zklamalo, neboť jsem myslel, že chová v srdci mě. Nemohl jsem nic dělat, jen jsem bezmocně ležel na židli. Bratr ji vyzval, aby zrušila svá kouzla a když odmítla, zabil ji."
"Zabil? Pchuj, dobře jí tak, čarodějnici."
"Loki to viděl stejně. Sotva krev smáčela její růžové rouchol, proměnil jsem se zpět do své lidské podoby. Měl jsem sice zlomené srdce, ale na druhou stranu jsem byl vděčný, že nejsem déle kamenem a tak jsem jej vděčně objal.
"Přiště se nenech tak lehce obalamutit," usmál se na mě.
No a když jsme poté vyšli ven, zjistili jsme, že každý kámen se proměnil zpět na člověka. Všichni se tam mačkali a motali a bylo jich opravdu hodně, které Gjertrud oklamala. Ale teď už se musíme vrátit."
"Proč? Nebudeš vyprávět dál?"
"Došly palačinky, zlato."


pondělí 25. ledna 2016

Pouto 2. část

   Zdravím.
Tak se mi podařilo sesmolit pokračování té divné povídky a ne, nemám tušení, jak to bude pokračovat, ale stále doufám, že něco mě i Lokiho napadne. :D
Takže zase... Dejte vědět, jestli se líbí a tak podobně, budu ráda. :)
Maya



   Když někdo zaklepal na dveře, probralo to Lokiho ze soustředění a zvedl hlavu od papírů na posteli. "Nemám náladu," zavrčel jen, ale klepající muž stejně otevřel a strčil dovnitř svou blonďatou hlavu.
   "Bratře," usmál se a posadil se do peřin k němu těsně potom, co mladší bůh strčil všechny dokumenty pod postel. "Neruším tě?"
  "Rušíš," odsekl, ale po spatření těch smutných štěněčích očí, si zničeně položil hlavu do dlaní a zamumlal: "Tak co chceš?"
   "Pouze jsem se chtěl zeptat, zda by jsi se mnou a mou milou Jane nešel na výlet, který na Midgardu naplánovala," mluvil Thor klidně a Loki zpátky zvedl hlavu.
   "Toužíš po mé společnosti?" ušklíbl se, ale už se mu v hlavě rýsoval plán na menší zábavu a taky možnost vytratit se jim a dělat si své věci. "Ta tvá smrtelnice mne pozvala?" vyzvídal zvědavě.
   "No... neví o tom, že chci, abys šel s námi," poškrábal se hromovládce nervózně na krku. "Avšak je to výlet po několika městech a budeme někde i přespávat, tudíž jsem tě nechtěl nechat dlouho samotného zde, jelikož jsi tvrdil, že se nudíš," vysvětloval a, věřte nebo ne, Loki ho poslouchal.
   "Nemysli si, že by mne nějak obzvláště bavilo cestovat po velice nudné planetě zrovna s váma dvěma, ale nevynechám žádné příležitosti dostat se dále odsud," kývl mu na to bůh neplechy bez dlouhého rozmyslu. Blonďákova tvář se nadšením rozzářila a dřív, než stačil černovlásek zareagovat, silným stiskem ho k sobě přivinul.
   "Mám tě tak moc rád," zacvrlikal Thor, ale Loki mu nemohl pořádně odpovědět, protože jedna z hromovládcových paží byla omotaná kolem jeho hrdla a druhá mu drtila páteř.
   "Do- dobře," zachraptěl a jakmile ucítil menší povolení, odstrčil ho od sebe. Vypadal už polomrtvě, byl bledší než obvykle z důvodu nemožnosti nějaký čas dýchat, ale rozradostněný Thor si toho ani moc nevšímal. Byl tak nadšený z vidiny ze společného výletu a, jak si naivně představoval, i vylepšení vztahů svých dvou nejvíce milovaných osob, aby mohli být pořádná rodina.
   "Po poledni pro tebe přijdu, ještě to domluvím s otcem," usmál se, nemotorně se zvedl z postele a odtančil pryč, zanechávajíc svého nevlastního bratra pořád ne úplně vzpamatovaného.
   "Hlupák," zamumlal si Laufeyson pro sebe, když už mohl alespoň normálně polykat a s povzdechnutím dopadl zády zpět do peřin. Zavřel oči a vrátil se myslí na místo, kde mu bylo nejlépe.

   "Můžu dostat ještě něco k pití?" zeptal se někdo vedle něj barmana a Loki se po něm z principu znuděně otočil. Těsná uniforma obkreslovala jeho svalnatou postavu, měl hezký obličej, kratší hnědé vlasy, nádherné tmavě modré oči... Bohu neplechy se líbil a když se k němu ten muž otočil a mírně se usmál, líbil se mu snad ještě víc.
   "Ahoj," řekl a natáhl k Lokimu sedícímu u barového pultu ruku. Černovlásek překvapeně zamrkal, ale pak mu s rukou potřásl. "Jsem James, ale říkej mi Bucky. Ještě jsem tě tady neviděl," pokračoval a posadil se vedle něj.
   "Mé jméno je Loki a nechodím na takováto místa často," přiznal štíhlejší a usmál se. Ani na Asgardu se nikdy nezapojoval do hloupých oslav s pitím a hordou jídla. To byla oblíbená činnost jeho bratra a jeho přátel. Když se rozhodl navštívil Midgard, nenapadlo ho, že se tak rychle ztratí a nakonec zoufale skončí v hospodě u piva, které ani neochutnal.
    "No ani já vlastně ne. Jen jsme sem přišli s kamarády, protože za měsíc nás čeká vojna," vysvětloval. "Nejdřív výcvik a pak... Vlastně to určitě znáš, že?" řekl Bucky, poděkoval barmanovi podávajímu mu pití a pak se sjel pohledem zpět na Lokiho.
   "Nejsem zdejší," řekl Asgarďan opatrně a oplácel mu pohled. Lidé zde byli všichni tak stejní a nezajímali se o něj a proto ho Jamesova odlišnost tak těšila.
   "To jsem si všiml," zasmál se hnědovlásek a ukázal na jeho nezvyklý oděv. Zatímco většina mužů tady byla v uniformách nebo podobných oblecích a ženy v dlouhých šatech, Loki na sobě měl typické Asgardské brnění, naštěstí zrovna nějaké jednodušší bez svého zeleného pláště až na zem a přilby s rohy. "Odkud jsi?"
   "Na tom nezáleží, jistě to tam neznáš," vyhnul se starší muž jasné odpovědi.
   "Zkus to," nenechal se Barnes odbýt a úsměv na tváři se mu čím dál více rozšiřoval. 
   Vyšší muž zakroutil hlavou a poprvé se napil svého nápoje. Následně podivnou tekutinu vyplivl zpátky, zaprskal a rozkašlal se. Buckyho to strašně rozchechtalo, čímž na sebe oba dva strhli nechtěnou pozornost.
   "Nemáte u vás pivo?" zeptal se James už trochu uklidněně. 
   "N- e," dostal ze sebe Loki přiškrceně a snažil se ignorovat zlé pohledy pocházející hlavně od muže za barem. "Tedy ano, ale je trochu jiné a nejsem naň zvyklý," odložil poslintanou sklenici zpátky.
   "Zajímavé," kývl mladší, u čehož se stále hloupě culil. 
   "Raději už půjdu," zamumlal bůh zahanbeně a položil před sebe nějaké peníze, které si před výletem sem stačil vykouzlit.
   "Už chceš jít?" podivil se smrtelník a sledoval, jak si zaměstnanec hospody s úšklebkem přebírá příliš velké dýško. "A seš ubytovaný někde poblíž?" zeptal se ještě a chytil ho za paži, aby ho zastavil. Loki se po něm ohlédl.
   "Nemám zde žádné ubytování. Asi půjdu zpět domů, otec mne nejspíše bude shánět," pronesl mírně zklamaně.
   "Zůstaň ještě," prosil Bucky. "Můj kamarád Steve odjel do jinýho města řešit něco s... To je jedno. Hele, přespíš dneska u mě a zejtra ti ukážu okolí, co ty na to?" položil mu další otázku a oči mu nadšením zářily.
   Loki se usmál a přikývl. Právě si našel přítele a ještě k tomu tak okouzlujícího... 

... 

   "Co ten tady dělá?" zakňučela Jane, když za dveřmi spatřila kromě svého Thora i Lokiho. Blonďák přešel k ní a pohladil ji po tváři.
   "Má milá, přišel mi to jako skvělý nápad. Víš, jak moc velká je má láska k tobě a proto mne tak mrzí, že máš s Lokim takový špatný vztah. Učiň tak pro mě a pokus se s mým bratrem usmířit, velmi mi na tom záleží," řekl jí a hnědovlasá dívka se na něj nevěřícně podívala. Potom sjela pohledem za něj, kde ležérně stál bůh neplechy s mírně znuděným výrazem ve tváři, povzdechla si, ale přece jenom špitla: "Když nebude dělat potíže, tak proč ne? Jen jsem myslela, že to bude o něco více romantický výlet."
   "Zábavu i něžnosti si užijeme i tak," ujistil ji hromovládce, načež ji políbil na rty za Lokiho tichého protestu vzadu.
   "Fajn, dojdu si pro věci, vy už můžete do auta," zamumlala a zalezla zpět do domu. Thor se nechápavě podíval na černovláska, který jen pokrčil rameny.
   "Výlet zřejmě znamená něco více, než odejít do lesa a žít z toho, co se na daném místě uloví," zamyslel se bůh hromu nahlas a oběma proběhlo hlavou několik zážitků z jejich dávných výprav, kdy se zpět k rodičům vraceli celí špinaví a unavení až po několika dnech. Loki to tak šíleně nenáviděl, přišlo mu to primitivní. Jelikož však všeotec tyto činnosti považoval za prospěšné a jeho nejstarší synáček je miloval, nebylo pro boha chaosu úniku.
   Posadili se do auta, mladší bůh byl podřazeně přinucen zůstat vzadu.
   "Vy nemáte ani žádný náhradní oblečení nebo tak něco?" zeptala se Jane nechápavě a Thor jen zavrtěl hlavou. "Dobře, jak myslíte," kapitulovala s tím, že při nejhorším je nechá spát v autě, kdyby měly hotely nějaké výhrady vůči nim.
   Laufeysona nebavilo klidně sedět, proto si lehl přes sedačky a bavil se tím, že prozkoumával obsah mp3, kterou našel a pročítal knihy, co si Jane vzala sebou. Pár sedící vepředu vedl příliš sentimentální konverzaci a tak se rozhodl, že nejlepší bude strčit si do uší sluchátka a poslouchat písničky z přehrávače, ať byly sebevíc pitomé.
   Netušil, kam a jak dlouho pojedou. Doufal však, že tam dorazí před setměním. Noční bůh měl pár plánů na to, jak by za použití menších kouzel mohl začít s hledáním jediného smrtelníka, kterému kdy dovolil vstoupit do jeho života.

   "Jak se ti spalo na tý pohovce?" zeptal se ráno James Lokiho, když jim chystal snídani.
   "Nebylo to zlé," přiznal bůh, protože večer před tím měl s tímto kusem nábytku menší pochybnosti. O tom, že si nemyslí, že by byla pohovka hodna potřebám Asgardského prince, se nezmiňoval. Prostě se mu jen nelíbila.
   "Aspoň, že tak," usmál se Bucky a položil před něj hrnek s čajem. Sám se posadil naproti němu a zakousl se do chleba.
   "Děkuji ti, že jsi mě tu nechal přespat a staráš se o mě. Loki Odinson nikdy nebývá nikomu nic dlužen, jistě ti tvou pohostinnost brzy oplatím," pravil Asgarďan a napil se. Chutnalo to mnohem líp než to pití v baru.
   "Odinson? Zajímavý jméno. Vlastně ani jméno Loki jsem nikdy neslyšel, ale dost se mi líbí," řekl Barnes. "Nikdy jsem nepotkal někoho tak... zvláštního, jako jsi ty," přiznal a znovu se usmál.
   "Zvláštního?" nechápal černovlásek.
   "Myslím tím tak skvělýho," vysvětloval voják. "Chceš ještě něco k jídlu? Snědl jsi to rychle."
   "Ne, nejsem hladový. Ty jsi také úžasný," řekl mu, jejich pohledy se na chvíli střetly, načež oba trochu zrudli a odvrátili se.
   "Tak dobře, ukážu ti město. Pojď," vyzval ho Bucky, poplácal ho po zádech a pak se trochu uchechtl.
   "Co je?" zakňučel Loki a James ho pohladil po hlavě. 
   "Trčí ti tady vlas a nejde dolů," zasmál se a pokoušel se to napravit. Musel se celý napnout, protože byl o něco nižší a vypadalo to docela vtipně. "Mimochodem černý vlasy jsou docela netypický, ale tobě moc sluší," zamumlal, na vteřinku mu pohlédl do zelených očí. Lokimu se zrychlil tlukot srdce, byl mu tak blízko... 

    


  
  

O bratrech a holi - 2. kapitola

Tak co uměla ta hůl?!

Za okny už panuje černočerná tma a kuchyní se ozývá cinkot příborů doprovázený spokojeným mlaskáním.
Dlouhovlasý hromovládce už do sebe hází pátý talíř míchaných vajec se slaninou a domácím chlebem a nevypadá ani trochu sytě.
Henriettin venkovský domek je velmi útulný, skromně zařízený a, k Thorovu uspokojení, má také velikánskou kuchyň se spíží plnou různých dobrot.
Paní Fosterová je osmdesátiletá drobná žena s ocelově šedými vlasy, které obvykle nosívá svázané do drdolu a usměvavou vrásčitou tváří.
"To je ale hodný chlapec. Pořádný mužský! Dobře sis vybrala, Janičko," volá od plotny, kde připravuje pro své hosty další porce: "Jsi hodná, žes mi ho taky přivedla ukázat."
Hnědovláska u stolu jen nevrle zamručí a pohledem hypnotizuje svého přítele, jako by se ho snažila přimět k vyššímu tempu nacpávání. Když babička Fosterová naloží Thorovi další plný talíř, už to nevydrží a zakročí:
"Babi, už nemusíš chystat nic dalšího. Thor dojí to, co má a pak už spolu půjdeme do ložnice. Mám podezření, že je bezedný a všechno by ti tu vyjedl."
Oba dva, Henriette i bůh hromu, hlasitě protestují:
"Ale Jane, mám tu ještě dost jídla! A když přijedou jednou za uherský rok mladí tak..."
"Ale Jane, já chápu že jsi nedočkavá až spolu ulehneme, avšak tato výborná krmě..."
"... si vás musím pořádně užít a když Tórovi chutná, tak ať si dá, to je zdravé domácí..."
"... lahodí mému jazyku! A snad by nebylo příliš vhodné nechávat zde Lady Fosterovou samotnou, obzvláště s tímto skvělým pokrmem ne..."
"... vypěstované jídlo, to doma jistě nemáte, že, mladíku? Odkud že to jste? Z Afghánistánu nebo jak jste to povídal?"
"... a zítra je také den a... Pocházím z Asgardu lady babičko. To je takové místo v jiném světě, kde..."
"TICHO!"
Jane už ruply nervy. Bere Thora za ruku  a odvádí jej z kuchyně.
"Promiň babičko, ale já už prostě musím vědět, jak to bylo s tou magickou holí," omlouvá se a vystrkuje svého přítele ze dveří.
Henriette se káravě usměje a začne sklízet špinavé nádobí ze stolu:
"Za našich časů jsme tomu říkali všelijak, ale magická hůl... no bůh hromu je holt bůh hromu."

...

"Tak do toho!"
"Jane, nemyslím si, že je vhodné zrovna tady..."
"Povídej!"
"Cože?"
"Jak to bylo dál s tou magickou holí, co našel Loki?"
"Ach tak! Já myslel... To je jedno.
Rodiče byli na Lokiho velice rozzlobeni a Loki byl velice rozzloben na mě. Ale naštěstí se mnou měl ještě trpělivost a tak to překousl. V dalších dnech s námi opět jezdíval na lovy a na výpravy, ale i já jsem poznal, že je velice nervózní. Mnohokrát jsem jej zastihl hluboce zamyšleného nad knihami o runách, jak se pořád a neustále snažil..."
"Snažil se přijít na to, jak ta hůl funguje nebo co dělá, že ano?"
"Ano, ale nedařilo se mu to. Jednou, když jsem procházel kolem jeho pokoje, jsem zaslechl zoufalý pláč. Vtrhl jsem dovnitř a objevil jsem naříkajícího bratříčka, schouleného v koutě. Zeptal jsem se ho, co se mu stalo, ale on mě poslal pryč. Místo, abych odešel, jsem jej objal kolem ramen.
"Chtěl bych ti pomoci. Nechci, abys byl smutný," zašeptal jsem.
On se na mě vděčně uslzeně usmál a pravil:
"Jsi mi dobrým bratrem, avšak toto není tvá věc. Tvé síly magie, ani vědomosti na to nestačí."
Pak se mu obličej zkroutil žalem a procedil mezi zuby:
"Ostatně ani mé, když na to nedokážu přijít."
Pohladil jsem jej po rameni a pak jsem si všiml, že má na posteli položený tentýž runový klacek, jaký jsem u něj zahlédl tehdy v knihovně. Vstal jsem a uchopil jsem jej do ruky. Nepřišel mi nijak zajímavý. Byl zmáčený lokiho slzami a vypadal hodně staře.
"Souvisí tvé problémy s tímto dřevem?" otázal jsem se.
Bratr okamžitě vyskočil.
"Polož ji," rozkázal mi.
Ta tyč pomalu vzbuzovala můj zájem a já ji začal obracet v rukou, abych zjistil, co na ní ten Loki vidí, ale v té chvíli se ke mně vrhnul, popadl ji a začali jsme se přetahovat. Měl jsem větší sílu a házel jsem s Lokim, zavěšeným na holi jako s papírovým drakem, ale on se držel opravdu pevně. Mohutně jsem cukl tyčí příčně k zemi a bouchl s ní o kamennou zem.
Bráška křikl bolestí a vzápětí překvapením.
Ozvalo se prásknutí, zablýsklo se, a my... my se objevili... *zýv*... v úplně jiném prostředí, než jsme byli. Kolem sebe jsme viděli jen kamenitou pustinu a nebe bylo ponuře šedé, po slunci ani... *zýýýýýv* ...památky."
"Páni! Takže ta hůl uměla přemisťovat?  Něco na způsob molekulárního transportu, ale to je vidět jen ve sci-fi filmech! Jak jste ji aktivovali? Nějakým skrytým tlačítkem nebo dotekem?"
"..."
"Thore?"
"..."
"Thore!"
*chrrrráááp*
"Neříkej mi, žes usnul!"
"...hmmm...aaanooo... víc.... vaaajec....*chráááp*.... se slaninou...."
"To si ze mně asi děláš pr*del, Thore! Ale z toho se jen tak nevyvlíkneš. Já chci vědět, jak to dopadne a půjdu i přes mrtvoly, bude- li to třeba!"
"..."
"Ano a... dobrou noc, miláčku."



sobota 23. ledna 2016

O bratrech a holi - 1. kapitola

Ahoj, 
tahle kapitolovka bude o Thorovi a Lokim jako mladých asgardských princích
a jejich fantastickém dobrodružství 
(už dopředu vás varuju: Opustíme vody faktů z filmu Thor a vydáme se do nevyzpitatelných zátok příliš bujné představivosti a inspirace ze všeho možného :-D )
Ano a nebude to Thorki a bude tam Jane tak si kdyžtak nahraďte jméno "Jane" třeba "Stevem" nebo tak, pokud by vám moc vadilo, že je to hetero.
*Niké
------------------------------------------------------------------------------

Thor vypravuje

Panuje horké letní odpoledne, po obloze se prohání bělostná oblaka a na louce zní veselý smích. Na dece tu sedí v objetí štíhlá bruneta, v očích slzy smíchu, a vysoký svalnatý muž s řídkým strništěm a dlouhými blond vlasy.
"... to se nesmíš babičce divit, ona ještě nikdy žádného boha hromu neviděla," směje se Jane Fosterová:
"Ale myslím, že si tě oblíbila. Moc jí potěšilo, že jsi snědl všechno, co ti předložila."
Thor Odinson si při vzpomínce na dnešní výborný pokrm zasněně olízne rty:
"Lady Henriette Fosterová je skvělá žena."
Pak přiblíží svůj obličej těsně k dívčinu a svůdně dodá:
"Ale jediná dáma mého srdce jsi ty."
Jane se usměje a stáhne hromovládce na deku, načež ulehne po jeho boku.
Ruku v ruce pozorují mraky.
"Jsem ráda, že se ti to tu líbí," vydechne spokojeně hnědovláska.
"Vskutku je to tu nádherné. Zatím jsem se na Mittgardu zdržoval hlavně ve městech a netušil jsem, jaký je ten venkov... líbezný."
Spokojený pár se k sobě přitulí a tiše leží dál.
Po chvíli mlčení si bůh hromu povzdechne:
"Tady by se líbilo Lokimu."
Jane viditelně ztuhne a pak se nasupeně posadí, krásný obličej zkřivený vztekem.
"Už musíme jít, lásko?"
"Ne. Seď...Ten chlap tě nenávidí...," dívka se viditelně snaží ovládat: "... a ty mu i po tom všem, co ti provedl přeješ jen dobré... Proč?"
Thor se zvedne do sedu a se sklopeným pohledem vysvětluje:
"Loki totiž... on mě nenávidí vcelku po právu. Já totiž, ať přímo či nepřímo, mohu za veškeré jeho problémy. Jako třeba... Zdalipak, jsem ti, má milá, již vyprávěl o naší příhodě s magickou holí?... To byl na mě bratr velmi rozzlobený."
Jeho přítelkyně zmateně zavrtí hlavou: "Ne, nikdy. Co se stalo?"
Odinson se smutně usměje:
"Stal jsem se tehdy nechtěným účastníkem Lokiho dobrodružství. Byli jsme velmi mladí, když se to událo, On byl tichý a chytrý a já silný, horlivý a hlavně jsem měl vždycky, narozdíl od ubohého Lokiho, ohromné štěstí. Bylo to báječné, akorát jsem potom nechtěně slízl všechnu slávu a bratr byl potrestán. Nevěděl jsem, že mu to tolik vadilo. Kdybych to byl býval věděl, dal bych mu klidně všechnu svojí slávu, jen aby mě měl rád. Takhle ale žil pořád v mém stínu a dusil v sobě vztek."
Jane si na dece nedočkavě poposedne a zadívá se na svého miláčka prosebnýma očima.
"Vyprávěj mi, co se vám tehdy přihodilo."
Blonďák se rozpačitě prohrábne ve vlasech. Těm očím se nedá říci ne.

"Dobrá tedy. Jak jsem prve říkal, bylo nám s Lokim asi 3700 let, což je u vás lidí 12. rok života.
Loki mi byl skvělým společníkem na lovech a různých výpravách společně s mými přáteli Syf,   Fandralem a Hogunem, kteří byli podobně staří.
To, že Loki tyto výpravy ze srdce nenáviděl, jsem se dozvěděl až mnohem později.
Pravda je, že mnohem radši dlel ve velkolepých asgardských knihovnách nad různými svazky o magii. Tuto jeho zálibu jsem nikdy příliš nechápal.
Tak se stalo, že jednoho dne odmítl jet na naši výpravu a zůstal na Asgardu. Objevili jsme spoustu zajímavých míst a těšil jsem se, až je bratříčkovi ukážu, jenže když jsme se vrátili, byl pryč.
Hledal jsem jej v po celém paláci a pak i mimo něj, ale nebyl k nalezení. Dokonce ani Heimdall jej svýma vševidoucíma očima nedokázal zahlédnout. Velice jsem se o něj bál, smutnil jsem a každý den jsem se toulal po okolí, a volal ho.
A pak se, po několika dnech, zčistajasna znovu objevil. Našel jsem Lokiho v knihovně, kde byl opět ponořen do nějakého svazku a vůbec mě nevnímal.
Má radost byla nezměrná a ihned jsem bratra běžel obejmout. Všiml jsem si, že má vedle sebe opřený jakýsi podivný klacek posetý runami a pohledem neustále těká mezi ním a textem a pořád jako v horečce mumlá: "Jak jenom funguje... Musí... Musí to nějak jít...!"
Chtěl jsem si ten kus dřeva blíže prohlédnout, ale jakmile jsem se jej dotkl, Loki mě okřikl, ať si jdu laskavě po svých, že to není nic pro mě. A tak jsem šel."
"Počkat! To byla určitě ta magická hůl, že ano? Kde ji Loki vzal?"
"Nepředbíhej, má milá. Každopádně jsem běžel říct rodičům tu radostnou novinu, že se náš milovaný černovlásek vrátil a nechal jej si v klidu číst."
"Ale... tys mu jednoduše věřil a nechal to jen tak? To jsi tu hůl ani neprozkoumal?"
"Ano, přesně tak. Víš Jane, ona mě kouzla nikdy zvláště nezajímala. Měl jsem rád zbraně a nějaký ubohý klacek se zbrani o jaké jsem snil opravdu nepodobal."
"Byla to magická hůl, že ano?"
"No... nakonec ano, byla."
"A jaká uměla kouzla? Povídej!"
"Už je pozdě, drahá. Stmívá se. Dopovím ti to později."
"Slibuješ?"
"Máš mé slovo asgardského prince."
A tak berou deku a odcházejí zpět k ranči babičky Fosterové.
Thor se už těší na bohatou večeři a Jane má hlavu plnou myšlenek a je jí jasné, že neusne, dokud tu příhodu neuslyší celou.
"Thore?"
"Ano?"
"Vážně... k čemu byla ta hůl?"
"Později Jane, později. S prázdným břichem se špatně vypráví."

čtvrtek 21. ledna 2016

Pouto 1. část

Ahojky.
"Chybíš mi" jsem tak nějak zakončila a rozjíždím novou kapitolovku. Možná jsem si ji měla pořádně promyslet a zaměřit se třeba na jiný pár, ale... Ono to prostě nejde. :D  Jednoduše mě to napadlo i když to je tak trochu kravina (tak trochu hodně kravina), takže bych ráda věděla, jestli má cenu v tom pokračovat a jestli se vám to líbí. Zatím mám napsanou jen tuhle jednu část, takže mi určitě dejte vědět, jestli se tomu mám věnovat dál. Samozřejmě mezi díly budou také nějaké jednodílné povídky, abych ostatní páry nějak nezanedbávala i přesto, že tenhle je prostě ťuťu ňuňu a zároveň tak nesmyslnej... Moje logika :D
Za komentáře s hodnocením budu opravdu vděčná, moc mi tím pomůžete.
Teď už nebudu zdržovat, zde je FrostWinter, i když se to možná z počátku nezdá. :)
Maya



   Thor si vesele vykračoval, broukal si nějakou hloupou melodii z reklamy, kterou nejspíš slyšel v televizi u Jane, a Lokiho, znuděně se šourajícího za ním, sotva vnímal.
   "Řekl bych, že chci domů, kdybych ovšem nějaký měl," zavrčel bůh lsti a hromovládce se na něj překvapeně otočil, jakoby si až teď vzpomněl, že jde celou dobu s ním.
   "Neříkej již nic takového, bratře. Víš přeci, že ti byla udělena milost a smíš se vrátit k normálnímu žití, jaké je hodné Asgardského prince," řekl Thor a zpomalil krok, aby mohl jít vedle něj.
   "Tak dobře, v tom případě už chci teda DOMŮ," zakňučel s velkým důrazem na posledním slově. "U té tvé smrtelné děv... Eh, přítelkyně jsme byli 4 hodiny, museli pozřít nedostatečně ohřátý oběd a podivně hýbající se hmotu s malými kousky čehosi!"
   "Myslím, že se jim říká rozinky," zamyslel se blonďák nahlas a promnul si bradu. "Avšak ten pud... Poding? Hmm... Nevím, jak se to jmenuje. Ten ti chutnal nebo ne?"
   "Možná. Ale nikdy mi to nedokážeš," ušklíbl se. "Důležité je, že mi to pro dnešek stačilo a už nikam nechci."
   "Ale no tak, bratříčku," usmál se Odinson a jednou rukou si ho za chůze přitáhl k sobě. Ty pohledy lidí na tenhle nesourodý pár byly k nezaplacení. "Jdeme ještě navštívit mého přítele Stevena, dlouho jsem jej neviděl. Nemusel jsi jít se mnou," podotkl zklamaně, když se mu Loki vykroutil a vražedně se na něj zadíval.
   "Pokud ti to není známo, ta má svoboda je založena na neustálém dohledu. Ale máš pravdu. Možná by bylo pohodlnější sledovat matku při několika hodinovém vyšívání nebo se doprošovat Odinovi o... odpuštění?" odfrkl si, napodobil boha hromu a zastavil se před starou budovou. 
   "Steve bydlí až v posledním patře," oznámil mu a zazvonil na zvonek s jeho jménem.
   "Děláš, jakoby sis myslel, že mě to zajímá," pronesl ještě víc znuděně.
   "Prosím?" ozval se z přístroje trochu zkreslený Rogersův hlas.
   "Zdravím, příteli," zacvrlikal Thor nadšeně. "Přišli jsme tě navštívit." Loki praštil hlavou do dlaní se slovy "pitomec."
   "Thore...? A jak myslíš přišli?" zněl to trochu vyděšeně.
   "Je zde i bratr, avšak nemusíš mít obavy."
   "Loki? Proč?!"
   "Přišel jsem v míru, kapitáne," ujistil ho, ale znělo to opět jedovatě.
   "Nechci ho tu, Thore," řekl rozhodně a následovala chvilka dohadování a hloupých argumentů, nad kterými se Loki upřímně bavil, až kapitán kapituloval. Ne, že by bůh hromu nějak vynikal ve slovních přestřelkách, to jen kapitán si nechtěl Thora rozeštvat a ztratit tak jednoho z mála přátel.
   "No, tak teda pojďte," povzdechl si Steve a se zabzučením se dveře otevřely. Vystoupali schody, zaklepali na další dveře a vstoupili, když se ozvalo "dále."
   "Steve, příteli," zvolal blonďák až přehnaně hlasitě a na nějakou dobu uvěznil jejich hostitele v moci svých paží.
   "Uh, b- byly to jen dva měsíce a... eh... docela to bolí," zamumlal Rogers přiškrceně a tak ho hromovládce pustil. Voják pak stočil pohled k pobavenému bohu lsti.
   "Je mi jedno, co budete dělat vy, avšak já se toho účastniti nehodlám a zabavím se sám. Máte televizor, kapitáne?" zeptal se Loki, nečekal na odpověď a zapadl do místnosti, co vypadala jako obývák. Než se k němu překvapený domácí přišel, ležel už rozvalený na gauči s ovladačem v ruce. Nikdy si nemyslel, že toho vyzáblého parchanta ještě někdy uvidí a už vůbec ne takhle.
   "Ale..."
   "Steve, musíš mi povědět o týmu. Má milá Jane pravila něco o nepřátelském útoku proti Anthonyho sídlu, vysílali to podle ní ve zprávách a mne mrzí, že jsem nebyl přítomen a nemohl vám býti nápomocen," rozvykládal se Thor a tak Steve pustil Lokiho alespoň částečně z hlavy, nabídl svému kamarádu kávu a společně se usadili do kuchyně.
   Žádný z programů černovlasého boha dostatečně nezaujal, proto se rozhodl trochu se tu porozhlédnout. Na pohovce zanechal přesvědčivou iluzi a tiše proklouzl do ložnice. Daný pokoj byl docela velký, ale jeho značnou část zabírala postel, rozsáhlá knihovna, skříň a dřevěný stůl se spoustou zamčených šuplíků. Ty Lokiho zaujaly téměř okamžitě.
   "Jakápak tajemství náš nevinný kapitán asi skrývá?" zašeptal sám pro sebe a podřepl k nim. Představa růžového deníčku o Stevových láskách ho donutila se uchechtnout. Stačilo jednoduché kouzlo a zlatavých zámků se neslyšně zbavil.
   První zásuvka byla až po okraj plná složkami se znakem S.H.I.E.L.D.u a AVENGERS. S úšklebkem je prolistovával a když narazil na něco, co by pro něj mohlo být nějak užitečné, pokud by chtěl tým trochu potrápit, tak si to přečetl. Dozvěděl se zajímavé informace o tom zeleném monstru, ufňukané děvce, lukostřelci, svém hloupém nevlastním bratru, výřečném nafoukanci, kterého nechal proletět oknem, o samotném supervojákovi ztroskotaném v čase a našel i nějaké žvásty o sobě. Nebylo jich málo, Thor jim o něm dost pověděl, což ho moc neznervózňovalo, nebylo tam nic podstatného. Když se dostal k dalším spisům, dané lidi neznal a nezajímalo ho to.
   Už o něco znuděněji strčil všechny zpátky a odemkl druhý šuplík. Hned nahoře ležela tenká složka neutrální bílé barvy se znakem, který Loki neznal, černě vytištěným číslem 093 a nápisem WINTER SOLDIER na prvním listě. Hned na druhém byla fotka dlouhovlasého muže s černou maskou přes obličej v pohybu v ne moc dobré kvalitě. Vedle ní byla ještě jedna černobílá, na které se muž mírně usmíval, měl krátší vlasy a byl oblečený do uniformy.
   Lokimu se zrychlil dech a jeho srdce se rozbušilo o něco hlasitěji. Před očima mu probíhaly krátké okamžiky jeho dlouhého života, které už z hlavy dávno vytěsnil.

   Několikrát se ještě znuděně převalil a chystal se vstát, když už konečně uslyšel klíč v zámku a následné bouchnutí dveří. Slyšel známý zvuk odkopávání bot, sundávání bundy, pokládání klíčů na skříňku a poté kroky Pak vše na chvíli utichlo, když si nově příchozí nejspíše všiml květiny položené v kuchyni na stole. 
   "Loki?" zeptal se pro jistotu.
   "Čekal jsi někoho jiného? Podvádíš mě snad?" zavolal muž z ložnice. Položil se na záda, ruce si položil na břicho a čekal, až za ním přijde.
   "Kolikrát jsem ti říkal, abys sem takhle bez pozvání nelezl?" zeptal se druhý muž, ale naštvaný rozhodně nebyl. Ne, když ho po delší době viděl v plné kráse ve své posteli. "Co kdyby přišel na návštěvu Steve a uviděl by tebe? Homosexuálové pořád nejsou v módě," upozornil ho a postavil se před něj. "A ještě když jde o severského boha, který by podle naší víry neměl existovat a má příšerný zvyk objevit se v cizím domě a ještě k tomu se mu nahý vecpat do peřin," usmál se a posadil se k němu. Loki za ním po čtyřech doťapal a se zavrněním se o něj otřel.
   "Neříkej, že se ti mé tělo nelíbí," řekl Asgarďan výhružně, ale dál se nechal spokojeně vískat ve svých krátkých havraních vlasech. 
   "Je dokonalý," potvrdil mu a úsměv se mu ještě více rozšířil. Poté se ke svému bohu sklonil a políbil ho. Jemně, sladce a něžně. U toho si ho přitáhl až úplně k sobě, aby se mohl co nejvíce dotýkat té světlé kůže na jeho zádech a pažích.
   "Miluju tě," špitl hnědovlasý muž.
   "Já tebe také, Jamesi," řekl Loki. Nechal, ať svýma rukama dál přejíždí po jeho páteří nahoru a dolů. Nepatrně se chvěl, oba to zbožňovali a nemohli se sebe nabažit.

   Lokimu po pravé tváři stekla slza a své nehty nevědomky zatínal do složky, kterou stále pevně svíral v rukou.
   "Jamesi..." zašeptal do ticha.
   Zabouchl šuplík, ani se nenamáhal s vytvářením nějakého klamu a prostě si ty papíry vzal. Skrýt je pod svůj oblek mu nedělalo žádný problém a poté ještě vykouzlil nezájmový znuděný výraz pro Steva, když se s ním Thor loučil.
   Jakmile byli na Asgardu, zmizel ve svém pokoji a věnoval se ukradeným záznamům, přičemž se mu hlavou míchaly sentimentální vzpomínky. Nechtěl je vidět, nechtěl se tím vším prodírat znovu, ale nemohl se tomu ubránit. Postrádal ho. I po takové době.
 
   Budu pryč možná pár dní, Loki," řekl Barnes a nasadil si bundu. Bůh neplechy na sebe kouzlem hodil lehké černo- zelené brnění.
   "Hodláš mi utéct, Jamesi? Asi tě zklamu, avšak mně nezmizíš, pohlídám si tě," ujistil ho a uličnicky se usmál.
   "To bych si ani nedovolil," bránil se Bucky a políbil ho. "Brzo budu zpátky, tak ne, abys zdrhl ty mně," oplatil mu to a oba vyšli z domu. To už si řekli jen "ahoj", protože si nemohli dovolit, aby kdokoliv ze sousedů pojal podezření o jejich vztahu.
   A to bylo naposledy, co Loki Jamese viděl a od té doby se toho hodně změnilo.




úterý 19. ledna 2016

Nedobytný?

   Ahoj všichni.
Máme zde na řadě praštěnou jednorázovku, docela krátkou, ale zase šílenou. 
Je to vážně taková moje blbůstka, tak netvrďte, že jsem vás nevarovala. :D
12+
Maya



   Hned po poradě na sebe Steve hodil bundu a vyšel ven ke svojí motorce. Nestačil ani nasednout, když mu na rameno poklepala cizí ruka. Neslyšně si povzdychl a otočil se. Tentokrát za ním stál Thor.
   "Napadlo mě, příteli, zda by jsi se mnou nezašel na nějaký pokrm," řekl bůh hromu s nervózním úsměvem. Steve se díval přímo na něj a i přesto věděl, že ostatní je pozorují z okna. Byl si stoprocentně jistý, že se vsadili o to, komu se ho podaří odpanit, protože to, jak se o něj všichni zajímali, bylo už moc divné.
   "Dneska ne, Thore," zavrtěl kapitán hlavou. To příšerné snažení všech (snad mimo Furyho)  bylo už pomalu nesnesitelné, on nebyl z těch, co by si něco takového užívali. Stala se z něj lovná zvěř. Nejvíce vážně to bral Stark, který už mu několikrát málem strčil ruku do kalhot, ale ostatní nebyli nijak pozadu. Vsadil by se, že nikdo z nich není úplný homosexuál, ale do hry se zapojil každý tak jako tak. Maria Hillová byla jedna z dívek, které také výzvu neodmítly a ona jediná snad měla alespoň trochu úctu a nesápala se po něm, kdykoliv si sedl- to většinou obstaral zmiňovaný Tony. Občas bylo docela těžké se jim vykroutit. Když odmítl Natashino svůdné pozvání do vedlejší místnosti bez kamer, Clint ho pak nazval impotentním idiotem a házel po něm od té doby jen vražedné pohledy.
   "A následující den?" nedal se Thor jen tak odbýt. Neznal stud, byl ještě horší než Stark.
   "Ještě si to rozmyslím," kapituloval Rogers, ale okamžitě tu myšlenku vyhnal z hlavy. Rychle nasedl na motorku a rozjel se domů. 'Škoda,' pomyslel si. 'Je milý, jen přišel pozdě.'
   Zaparkoval v garáži a po schodech vystoupal až nahoru. Jak předpokládal, bylo odemčeno. Jeho přítel se rád procházel městem, samozřejmě ne ve své pravé podobě, ale v době jeho příchodu na něj vždy čekal.
   "Už jsem doma," zavolal a začal se zouvat. V tu chvíli druhý muž vystrčil hlavu ze dveří ložnice, černé vlasy se mu trhnutím rozcuchaly, smaragdové oči mu nadšeně zajiskřily a tvář mu ozdobil úsměv.
  "Mám pro tebe překvapení, zlato," zacvrlikal a Steve zaúpěl.
   "Už žádná překvapení! Vždyť víš, že je nemám rád," řekl zničeně, odhodil bundu a vydal se váhavě za ním.
   "Mne si také zprvu nemiloval," bránil se.
   "Bude se mi to líbit?"
   "No, tím si nejsem úplně jistý a proto jsem to zařídil v době tvé nepřítomnosti," vysvětlil s tajemným úšklebkem.
   "Loki..." zarazil se a prohlédl si svůj pokoj, vypadal úplně jinak. Místo jeho klasické postele, do které se spolu sotva vešli, tu teď stála obrovská s nebesy zbarvená do černo- zelena, ostatně jako celá místnost včetně záclon, koberce a rámů s abstraktními obrazy, které tu chtěl bůh neplechy mermomocí mít.
   "Tak... Co na to pravíš?" zeptal se Loki netrpělivě. Ne, že by ho nějak zajímal jeho názor. Jemu se to líbilo a tečka.
   "No... ty barvy opravdu nejsou můj styl, ale... Nakonec je to takové netradiční a docela hezké," přiznal popravdě. Cítil, jak se mu kolem hrudníku obmotaly ty štíhlé chladné ruce a slabě se zachvěl.
   Vzpomněl si na to, kdy to udělal Loki poprvé. Vkradl se mu do bytu, přitlačil ho k posteli a hodně dlouho ho odmítal pustit. Celé dny si ho držel spoutaného, krmil ho, seděl stále u něj, čekal, až se podvolí a povídal si s ním. Trvalo to nějakou dobu, než mu začal Rogers odpovídat jinak než "shoříš v pekle, stvůro" nebo "opovaž se mě ještě někdy dotknout." Vyprávěl mu o své zfalšované smrti a že díky tomu si může dělat, co chce, když ho nehledají. Řekl mu o Thanosovi, o Odinovi i Laufeyovi a o Bifrostu. A proč? Protože se nudil a navíc... Kdo by neměl zálusk na nádherného kapitána Ameriku? Steve už ani moc nevěděl, kdy se to v něm zlomilo a rozhodl se s ním začít chodit.
   "Vnímáš, zlato?" zamával mu Loki rukou před obličejem.
   "Uh, jasně, jsem jen trochu unavený."
   "Tak kdo dnes?" zeptal se černovlásek, natočil ho k sobě a položil mu své ruce na boky.
   "Jak kdo dnes?" nechápal.
   "Ta soutěž, kdy se o tebe všichni členové týmu perou a snaží se mi tě ukrást," upřesnil a prsty přejížděl přes jeho břišní svaly rýsující se pod upnutým tričkem. "Říkal jsi mi o ní již dříve... Tak kdo se o to pokusil dnes?"
   Kapitán trochu zrudl. "Thor," pronesl po chvíli. "Thor mě pozval na rande."
   Bohovi se v očích na vteřinu nepřátelsky zablýsklo. "Doufám, že jsi mu zlomil srdce s takovou řachou, že to bylo slyšet i na Asgardu," řekl výhružně a pak se začal jemně nosem a rty otírat o jeho citlivý krk. "Nebo si budeme zase hrát s pouty," varoval ho a zanechal na jeho kůži menší cucflek jako značku, že je jeho. Nerad se o cokoliv nebo kohokoliv dělil. A zvlášť ne se svým bratrem.
   Rogers sklonil hlavu na stranu, aby měl Loki lepší přístup a slastně přivřel víčka. Nechával sebou manipulovat, ale však on nějaký trest za jeho troufalost vymyslí. Že by mu nedal najíst? Raději ne, nedat najíst Asgarďanovi bylo dost nebezpečné, o tom už se přesvědčil. Ty hluboké kousance mu z těla zmizely až po týdnu. Za to mu pak upíral sex a to už začal být princ o něco hodnější, když se chtěl nechat sladce opečovávat.
   "Mám pro tebe ještě jedno překvapení," pošeptal mu do ucha a následně se ústy přesunul přes jeho tváře k jeho rudým rtům. Zároveň se svýma očima zahleděl do těch jeho, které ho zvědavě pozorovaly. Ne, nemohl by svému blonďákovi ublížit... Alespoň ne moc.
   "Poslouchám."
   "Byl jsem nakupovat," prozradil mu s potutelným úsměvem a vojákovi začalo srdce bušit o něco rychleji, protože věděl, co to znamená. Loki nikdy nechodil prostě nakupovat, to zjistil už během těch pár měsíců, co byli spolu. Jeho nesmrtelný přítel měl zvláštní vkus.
   Stevova líčka zrudla ještě víc a překvapeně zamrkal.
   "Znamená to teda...?"
   "Jistě," zasmál se bůh. "Posaď se klidně do obývacího pokoje, brzy přijdu," řekl, vlepil mu krátký polibek a odtancoval pryč. Steve poslechl, odebral se sednout si do křesla a jen čekal, s čím se pochlubí tentokrát.
   Kdo by si pomyslel, že žití s ním bude tak zvrácené? Ehm... možná by to někoho u boha neplechy a chaosu napadlo.
   "Můžu?" ozvalo se za rohem a kapitán souhlasně odpověděl. Loki vyšel směrem k němu a Rogers se uchváceně hvízdl.
   Asgarďan měl vlasy sčesané úhledně dozadu, ozdobené čelenkou s přehnaně velkou mašlí. Kolem hrudníku měl upnutý top s rozevlátou krátkou sukní, z které vedly jeho štíhlé nekonečně dlouhé nohy uvězněné ve vysokých botách s podpatky. Lak na nehty byl černé barvy, stejně jako celý jeho oděv, a rty mu zdobila rudá rtěnka. Vypadal... úžasně!
   "Páni," vydechl omámeně blonďák a sledoval, jak se k němu Loki blíží s ladnou elegancí. Nemohl odtrhnout zrak od vlnících se boků. Jednu nohu zvedl a špičkou boty ji položil do křesla před kapitánův rozkrok.
   Dva páry očí na sebe hladově zíraly, odrážela se v nich živočišná touha. Ty Stevovy už dávno ztratily tu sladkou nebeskou nevinnost, byly ztmavlé vášní. Tohle všechno s ním prováděl jeho noční bůh už od té doby, co se k němu nastěhoval. Změnil ho. Změnil jeho pohled na skoro všechno, ale hlavně na takovéhle zvrhlosti. Byly fajn.
   "Myslím, že tu někdo zlobil" zazubil se mladší a stáhl si ho k sobě na klín. Prsty cupital po sametové nahé kůži na jeho pažích a ramenou a poté přes páteř. Loki jen slastně vrněl a nechával svou rtěnku dělat obtisky na jeho tvářích a krku.
   "Ano zlobil, kapitáne. Tvrdý trest je na místě," špitl vysokým hláskem a rukama zkoumal jeho břicho, načež mu okamžitě strhl tričko. Nehodilo se jim.
   "Tak to je moc dobře," pravil Rogers už více nadrženě, odhodil veškeré zábrany a už jen dával tomu kriminálníkovi, co si zasloužil.
   Měl pravdu, tohle by asi Thor nevymyslel.

pondělí 18. ledna 2016

Loki Laufeyson - Milostný dopis od Steva

Epilog - Co bylo ve stevově dopise?

"Ruce pryč, vy ubožáci!" Loki se vztekle ohání, aby se dostal z pevného stisku stráží svého nového domova, ale není mu to nic platné.
Rozhlíží se po únikových cestách, je však jasné, že marně. Tahle nedostupná rokle s vytesaným výklenkem pro celu, kde se to magií doslova tetelí je naprosto útěkuvzdorná. K čertu s tím.
Bůh lsti je vhozen do kobky bez jakéhokoliv vybavení a neprodyšně uzavřen. 
Tentokrát to vypadá špatně. Ale byl i v horších situacích a nesmí ztrácet naději.
Ležérně se usadí a nahlas pronese k masivním kovovým dveřím: 
"Tak to by bylo. Promiňte, že nebrečím, ale věznění je tak nějak můj denní chleba."
Chvilku přemýšlí, co by dělal a pak si uvědomí, že vlastně dočista zapomněl na tu obálku, kterou mu dal Steve.
"Co má asi za lubem? Chová se obzvláště divně...," zamumlá a zvědavě obálku roztrhne.
Na ručně psaném dopise jsou jasně patrné otisky rtěnky a makeupu, otisků špatné adresátky. Loki se při pohledu na ty rudé skvrny bezděky otřese a pak se dá do čtení:

Má lásko,
tedy, jestli ti tak říkat smím...
(...já vím, že ne, ale...)
...mé srdce má před rozumem náskok
a ani já už mu nerozumím.

Celý svůj život jsem byl slušný a hodný.
Je tedy normální, přitahuje-li mě tvá temná zloba?
K čertu! I kdybych ti třeba přišel jako partner vhodný, 
svět stejně odsoudí nás oba.

Už příliš dlouho v sobě nosím tyto city skryté.
Za tvou lásku dal bych třeba i modré z nebe
a ty mi nevědomky drásáš srdce jako zvíře líté.
Ve svém zoufalství už chci jen jedno. Tebe!

Když měříš mě svým chladným pohledem,
jako bys mi vrážel do hrudi dýku.
Jako den a noc, každý jsme oddělen...
Hrdina a padouch? To je proti zvykům.

Ach, teď se mi zcela jistě vysmíváš,
ale já se zamiloval do tvých očí, vlasů, do tvé řeči
a s tím už, zlato, jen těžko něco uděláš,
tak si alespoň můžeš tyhle řádky přečíst.

Chtěl bych tě držet v náručí a ústa tvoje laskat,
Chtěl bych se každé ráno budit vedle tebe v posteli,
všechny své problémy v tvém náručí jednoduše zaspat
a v páru čelit tomu všemu, co nám krutý svět nadělí.

Do očí se ti ve snech krásných nořím,
za ruce tě tam pevně držet smím
 a přes den se tím jenom tiše mučím,
jelikož to mizí, jakmile se probudím.

Pokud dostanu odvahu ti tohle poslat
a tyhle řádky budou přečteny,
neměj strach. Nemusíš mě už ani potkat.
Vyhnu se ti sám, svou hořkou hanbou zhrzený.

Nakonec doufám, že tahle láska moje
se vbrzku nějak vyléčí.
Ať už ji zazdím v srdci svojem
nebo pokvete v tvém chladném náručí.

Odpusť mi,
Steve XXX

Na zmuchlaný papír, sevřený v bledé ruce kanou tiché slzy. Inkoust se rozmazává, slova mizí, ale jejich význam zůstane v lokiho srdci navždy. Už nikdy nebude sám.

sobota 16. ledna 2016

Chybíš mi 5. část

Přeji hezký večer.
Tohle je poslední kapitola (říkala jsem, že to bude krátký) naší Thorki povídky.
Rozepsala jsem něco nového a mám teprve první kapitolu, protože je to... jako vždy divný.
Tak jo, tahleta závěrečná část je plná šílených odchodů, tak mě za to, prosím, nechtějte zabít. :D
Za vaše názory (ať už negativní) budu ráda, takže se nestyďte a napište mi, jak hloupé to bylo, protože mi to tak vážně hloupý připadá. :D
Maya




THOR:
   Opravdu jsem se snažil přijít co nejdříve, avšak nebylo mi to umožněno. Řešil jsem závažné problémy s týmem. Ředitel Nick Fury pro nás měl úkol, který se týkal společnosti Hydra, kterou znal hlavně Steve. Anthony neposlouchal rozkazy a hodně se kvůli tomu s kapitánem pohádali, což naši misi ještě více prodloužilo. Těžko to také nesl doktor Banner, u kterého se celkový stres projevil nejvíce a zranění od něj utrpěl i agent Barton.
   Nakonec jsme ale jako vždy zvítězili. Bylo nám dopřáno oslav a darů tamního obyvatelstva, které již dlouhou dobu žilo ve strachu a z naší přítomnosti mělo obrovskou radost.
   Po dvou týdnech jsem se konečně mohl vrátit k Lokimu. Netušil jsem, co bude teď, jak se k sobě budeme chovat, ale věděl jsem, že mi opravdu moc chybí. Pravil, že mne miluje a to mě celou tu dobu bez něj hřálo u srdce. Já jej také miloval, i jako bratra, i jako mého přítele, s kterým mohu ulehnout a věnovat mu svou lásku.
   Zmizel mi! Nebyl ve svém bytě a neobjevil se do západu slunce, což mě znepokojilo. Nebylo zde nic, co by naznačovalo, že chtěl odejít. Jeho lože byla rozestlaná, rozdělaný pokrm ležel na stole a okna byla pootevřená, aby dovnitř proudil čerstvý vzduch, jak to měl rád a jak to dělal vždy.

LOKI:
   Když jsem se probral, ucítil jsem pod sebou pouze tvrdou zem. Hlava mi třeštila. Musel jsem se přemáhat k tomu, abych vůbec otevřel oči, avšak když jsem to udělal, okamžitě jsem svého činu zalitoval.
   "To snad ne..." zachraptěl jsem.

THOR:
   Hned na Asgardu jsem si chtěl promluvit s Heimdallem, který mi mohl pomoci i přes všechna rizika.
   "Heimdalle..."
   "Váš otec s vámi chce mluvit, princi," oznámil bez toho, aby se na mě podíval. Dál upíral své oranžové oči do dálek ostatních světů a mne nevnímal.
   Zakroutil jsem hlavou. "Ne, já první potřebuji..."
   "Obávám se, že je to velmi důležité a spěchá to," nenechal mě domluvit a ve mně narůstal vztek, zatínal jsem pěsti a napínal svaly. Věděl jsem, že tím ničemu nepomůžu, ale má mysl začínala panikařit.
   "Je to naléhavé," zopakoval ještě a já si skousl ret a nuceně kývl. S povzdechnutím jsem jej opustil a vydal se za otcem. Něco se mi nezdálo, nelíbily se mi pohledy strážích na chodbách, ale důležité teď jen bylo, dostat se co nejdříve k Lokimu.
   Otec seděl na svém trůně ve velkém sálu, u jeho boku stála matka a kromě toho zde bylo ještě několik dalších obyvatel zámku a strážných. Na matce jsem poznal, že zadržuje slzy a ztrácí tak svůj obvyklý půvab. Nelíbilo se mi to.
   "Matko... Otče, co se děje?"
   "Jak dlouho jsi ho přede mnou chtěl skrývat?!" zahřměl král, tvář vzteky napjatou. Pochopil jsem, že nemá cenu zapírat ani se bránit, vše věděl.
   "Otče... Vysvětlím ti to," zkusil jsem klidně, protože teď již nebylo jisté vůbec nic.
   "Nemusíš mi vysvětlovat nic, Thore. Tvůj bratr je hledaný a tvou povinností bylo přivést ho zpět, aby mohl čelit svému trestu jako muž," pravil mocným hlasem, kterého jsme se jako malí tak moc obávali a neodvážili se mu odporovat. nyní mi to ale bylo jedno!
   Dřív, než jsem stačil něco odpovědět, uslyšel jsem hlasité otevření dveří. Otočil jsem se a spatřil Lokiho vedeného jako zajatce, spoutaného okovy, ale stále hrdě kráčícího vstříc svému osudu.
LOKI:
   On mi chyběl, opravdu moc chyběl.  A měl jsem o něj strach. Bál jsem se, že někdo, koho jsem tak dlouho nenáviděl a viděl v něm svého nepřítele, než jsem se do něj celým svým srdcem zamiloval, mi zmizí. Věděl jsem, jak velká je to pošetilost, ale toužil jsem mu pomoci, ať už by mě to stálo cokoliv.
   Po týdnech, měsících na Midgardu bez magie, jsem se prozradil kvůli svému nevlastnímu bratru, abych pomocí jednoduchého kouzla zjistil, zda je v pořádku, když se dlouho neukazoval.
   Když mě dotáhli na Asgard, pořád jsem dokázal udržet ten výraz, ten úšklebek, který všichni tak nenávidí. I když mě spoutávali, i když mě vedli chodbami a propichovali svými opovržlivými a pohrdavými pohledy... do doby než jsem spatřil Thora.
   Díval se vyděšeně přímo na mě a já v tu chvíli myslel, že se mi bezmocí podlomí kolena.
   "Loki," šeptl a okamžitě se vydal ke mně, ale na Odinův příkaz se zastavil. V jeho očích se zrcadlil strach a zoufalství. Mě postrčili dopředu.
   "Porušil jsi trest, Loki," zavrčel na mne a já krátce přejel pohledem po plačící matce, než jsem se podíval na něj. Tu ženu jsem miloval, byla mou matkou vždy, ale on se mi protivil. Nebyl mým otcem.
   "Jsem si toho vědom," odpověděl jsem prostě, když jsem horko těžko spolkl uštěpačnou poznámku.
   "Ohrozil jsi úplně všechny svou odpornou sobeckostí. Hrozí ti smrt," křičel Odin dál, jinak byli všichni ostatní zticha. Nezáleželo jim na mně, nikomu z nich.
   "Řekni mi něco, co nevím," vyštěkl jsem již vyčerpaně.
   "Měl bych tě zabít hned teď! Nezasloužíš si nic jiného!" Zvedl se z trůnu a já rozřinčel řetězy.
   "Tak to udělej!" zařval jsem. "Zabij mne už a ukonči trápení všech mým skonem!" Už jsem ztrácel nervy. Už mi začínalo být všechno jedno.
   Pozvedl hůl.  Zavřel jsem silou víčka, ze kterých mi možná stekly slzy. Připravoval jsem jsem se na smrt, na bolest a následné vysvobození. Byl jsem s tím smířený. A pak...
   Křik... matčin. Řev... Odinův. I přes zavřené oči jsem viděl tu zář a cítil pouze teplo. Žádná bolest.

THOR:
   Nemohl zemřít! Vždyť já ho miloval! Tak moc jsem jej miloval, že bych se vzdal všeho... I svého života.

LOKI:
   Zamrkal jsem. Výhled jsem měl přes pláč zamlžený. Ale jeho jsem viděl až moc dobře.
   Možná jsem vykřikl, možná jsem jen na prázdno otevřel ústa, to nevím.
   Klesl jsem na kolena i když mě řetězy na rukou stahovaly zpátky. Dopadl jsem na Thora ležícího nehybně na zemi. Lehl jsem si na něj a tentokrát už opravdu brečel jako malé dítě.
   On se pro mě obětoval, stoupl si přede mne.
   "O- obě- to- val... T- ty... zab- bil jsi h- ho..." přes pláč jsem nemohl mluvit, zalykal jsem se.
   Cítil jsem teplo z těla pod sebou, cítil jsem ten pomalu unikající život. Mezi prsty jsem se mu prodíral vlasy rozházenými do stran a nechal dokapávat mé slzy na jeho překrásnou tvář.
   "Ne- mů- žeš mi um- řít, Tho- re," fňukal jsem. "Mi- lu- ji tě, sly- šíš?!"
   Pak mě odtáhli za řetězy pryč. Slyšel jsem hlasy všech ostatních, ale žádnému z nich jsem nevěnoval pozornost. Vzpíral jsem se, křičel, odmítal se postavit a plazil se zpět k němu.
   Ještě jsem viděl, jak u něj poklekla matka a něco přes pláč mumlala.
   Pak jsem omdlel.
...
   Z bezvědomí mě opět vytrhl matčin hlas.
   "Loki... Loki, musíš se probrat," plakala a třásla se mnou.
   Otevřel jsem oči. Pod sebou jsem cítil postel a když jsem se rozhlédl, zjistil jsem, že se nacházím ve svém pokoji. Chvíli jsem ještě zůstal v blažené nevědomosti, nepamatujíc si poslední události. Co mě vrátilo zpět do ošklivé reality byla matčina ubrečená tvář.
   "Loki, musíš mi pomoci," zašeptala.
   "Matko, já..." Ještě několik vteřin jsem si dával vše dohromady. "T- Thor..."
   "Můžeme ho zachránit, avšak já to sama nezvládnu," zavzlykala a já se okamžitě posadil.
   Do místnosti vběhla nějaká dívka.
   "Královno, ztrácíme ho. Neprobírá se, umírá," vyjekla a okamžitě zase zmizela. Thor byl vždy miláčkem všech, ale patřil pouze mě a já o něj nehodlal přijít! Matka zmizela za dívkou a já s ní.
   Ležel ve velkém pokoji, který jsem ani nepoznával a kolem něj stála spousta léčitelů. Byl nahý, ale celé jeho tělo bylo obmotané mokrými ručníky, které měly snížit horečku.
   On žil.
   "Musíš mi pomoci," opakovala Frigga stále.
   Odstrčil jsem několik osob od něj a sám se k němu na postel posadil. Položil jsem na něj své dlaně a nechal svou kůži zmodrat do takové míry, abych ho nespálil, ale mohl ho chladit. Slíbil jsem si, že to nikdy neudělám, že nebudu Jótun, ale teď tu nešlo o mě. Musel jsem se soustředit, dělal jsem to pro něj! Přesunul jsem se na jeho hrudník, poté jeho rozpálené čelo. Sotva dýchal, přerývavě a slabě, ale pořád žil.
   "A- až snížíme horečku..." dostal jsem ze sebe a ze všech sil potlačil slzy, které se mi draly do rudých očí. "C- co potom?"
   "Já nevím," špitla má matka a posadila se na druhou stranu. Držela jeho ruku a něco šeptala. Znal jsem to zaklínadlo, bylo na sdílení své síly s raněným.
   "Odin mu nepomůže?"
   "Snažil se," zašeptala a přijala další studené ručníky. "Velmi snažil, Loki. Ale je vyčerpán, všechnu moc použil k tomu, aby jej přivedl zpět k životu a nyní musí odpočívat. On nám již nemůže pomoci, je to jen na nás."
   Pochopil jsem. Oddělal jsem její ruce a sám ty Thorovy chytil. Začal jsem odříkávat stejné zaříkadlo jako ona, jen mnohem silněji. Bylo to nebezpečné, ale já jej nemohl nechat zemřít.
   Už jsem nevnímal, neposlouchal a nepřemýšlel. Prsty jsem pak doputoval na jeho spánky a zavřel oči. Snažil jsem se koncentrovat svou moc vstupující do něj.
   Tak moc jsem mu chtěl pomoct. Tak moc jsem ho chtěl zachránit.
   Cítil jsem je stále slabší, pomalu jsem znovu usínal, avšak za žádnou cenu jsem nehodlal přestat. Vždyť já toho idiota miloval!
   "Loki... Loki, ublížíš si... dost!" Sotva jsem to slyšel. Musel jsem to udělat... On umřel kvůli mně, pro mě.
   Opět jsem ztratil vědomí.

THOR:
   Unaveně jsem otevřel oči.. Obraz jsem měl stále rozostřený, hlava mě bolela a pořádně jsem necítil své tělo. Když jsem se ale pokusil pohnout, celé zapulzovalo bolestí a já tiše zasténal.
   "Princi," vyjekla nějaká dívka nalevo ode mne.
   Cítil jsem, že mi položila dlaň na čelo a kontrolovala mi teplotu. Poté mi umyla zpocený obličej, něco zamumlala a zmizela.
   Rozhlédl jsem se po místnosti, ale musel jsem si dávat pozor, jelikož to bylo jako by mi do mého mozku zajížděly střepy.
   Napravo ode mě byla postel a v ní někdo ležel. Snažil jsem se zaostřit. Spatřil jsem obrys postavy zakryté dekou a černé rozcuchané vlasy.
   "L- Loki," zachraptěl jsem. Nijak nereagoval a já dostal strach. "L- lásko m- moje..."
   Vešla matka a když jsem se na ni podíval, usmála se. Posadila se ke mně na postel a pohladila mě.
   "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku," zašeptala. Chtěl jsem se okamžitě na něco zeptat, avšak ona mě předběhla s odpovědí. "Oba dva... Zachránil jsi mu život, synu, a on jej zachránil tobě."
   Jemně jsem pokýval hlavou a oddechl si.
   "Děkuji ti," pokračovala. "Chránil jsi ho, zemřel jsi pro něj. A on zase pro tebe. Probudil jsi v něm hluboké city, Thore," pronesla s úsměvem. "Nečekala jsem, že jste ve vztahu, ale láska je nepředvídatelná," řekla ještě a políbila mne na čelo. Vyděšeně jsem se na ni podíval.
   "J- jak...?"
   "Spi, synu, zasloužíš si to a musíš nabrat dostatek sil. S otcem i s Lokim se to vyřeší později, bude na to ještě dost času."
   Matka poté odešla a já natočil opět hlavu na stranu, abych jej mohl sledovat.

LOKI:
   Po probuzení jsem chvíli necítil vůbec nic. První se ozvalo brnění a bolest hlavy. Zvedl jsem ruku, jen tak pro ověření, že ji vůbec ovládám. Zrak také fungoval, jak měl, a já si oddychl.
   "Loki," ozvalo se za mnou.
   Prudce jsem se otočil, načež jsem toho zalitoval, když se mi bolestí zatmělo před očima.
   "Thore," usmál jsem se, když to ustalo.
   "Děkuji ti," pravil ke mně.
   "I já tobě."
   "Loki..." šeptal dál a já si ho u toho prohlížel. "Musím ti něco říct... Já... Chci být s tebou, ať se bude dít cokoliv. To ty jsi můj život, Loki."
   "Ach, Thore..." Možná jsem zčervenal, to nevím, ale určitě jsem se usmíval. "Kéž bych se teď mohl hýbat... Abych tě zabil, že jsi tohle neřekl už dřív a neušetřil nám tohle všechno," neodpustil jsem si, ale nemyslel jsem to tak. Umíral jsem pro polibek.
   Natáhl ruku přes svou postel. Trochu se mu třásla, ale díval se na mě s pevností ve tváři. Opatrně jsem se posunul ke kraji a natáhl tu svou směrem k němu. Prsty jsem se otřel o ty jeho a neubránil se dalšímu úsměvu. Rozzářila se mu tvář.

THOR:
   Chtěl jsem ho obejmout, tak moc jsem chtěl. Ale ještě bude dost času. V jeden okamžik jsem ale chtěl dojít alespoň za ním a lehnout si vedle něj, ale nohy mě zradily. Zůstali jsme tedy v této poloze.
   Teď už mi jej nikdo nevezme. Je můj, navždy bude. Už ho nenechám odejít.

Loki Laufeyson - Prosíme, nekrmit

Po dlouhé době je tu další kapitola. 
Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo a opravdu bych se nedivila, kdybyste už dávno zapoměli o čem to vlastně bylo :-D
Nu, nevadí. Tenhle díl by mohl být závěrečný, ale pokud byste měli zájem přečíst si, co vlastně bylo v tom stevově milostném dopisu, určitě bych to sem ještě přidala ;-)
*Niké*
----------------------------------------------------------------------------------------------------

Návštěva čtvrtá - Vítr se obrací

Dvoukřídlé dveře se rozletí a do lokiho místnosti vejdou dva lidé. Žena a muž, oba oblečeni v přiléhavých uniformách SHIELDU, na tváři škodolibý úsměv. Romanovová a Burton.
Otrávený bůh lsti ležící na posteli uprostřed prostorné cely se zmůže jen na své oblíbené gesto, zvednutí prostředníčku. Fuck you!
Oba agenti se na sebe jen beze slova ušklíbnou a zaujmou místa po stranách vchodu.
Loki vážně nemá náladu na to zdlouhavě zjišťovat, co tam pohledávají a leží dál. Po pěti minutách mu to však přece jen nedá, důležitě se na loži nadzvedne a jedovatě pronese:
"To nemáte vy dva nic lepšího na práci, než mě tu očumovat?"
Clint se sladce usměje a praví:
"Věř mi, něco by se našlo, ale je tu pár známých, kteří by tě chtěli... znova navštívit a u toho bychom chtěli být."
Černovlasému muži se na vteřinu mihne v očích  záblesk strachu:
"Navštívit? A... kdo?"
Než stačí kdokoli odpovědět, dveře se opět prudce otevřou a v nich se objeví Thor Odinson ve své plné velkolepé nádheře.
"Thor se dosti zasadil o výstavbu tvého nového vězení na Asgardu, které by podle jeho slov mělo být naprosto útěkuvzdorné," konstatuje Clint, zatímco se bůh hromu za jeho nelibosti vřele zdraví s Natashou.
"Ano, ano. Je v hlubinách podzemí, obklopeno horským masivem a stráženo mnoha mocnými kouzly samotného všeotce," chlubí se vysoký Asgarďan:"Přišel jsem, abych tě tam odvedl."
"Nudit se tady nebo tam, to je opravdu rozdíl," zavrčí Loki a opět se pohodlně uvelebí na posteli.
"Inu, slyšel jsem, že tu místní agenti měli nějaké problémy s tím tě tu udržet...," rýpne si bůh hromu směrem ke Clintovi a Natashe:"... a proto snad bude opravdu lépe, budeš- li na Asgardu."
Loki se zamračil. Kolik lidí ještě ví o jeho útěku, zmařeném tou klaunicí?
"Ahoj vespolek!" 
Stark a Banner přicházejí také ve zjevně dobré náladě a drží se za ruce.
"No to se na ně podívejme," protáhne Loki a otočí se ke svému bratrovi, Natashe a Clintovi:
"Věděli jste, že tihle dva jsou gejové? Docela v klidu se tu přede mnou ochutnávali!"
Natěšeně očekává nevěřícné otázky, rozpačitý smích a výmluvy těch dvou, ale všichni přítomníé se jen usmívají.
"Ale to už my dávno víme."
"Vždyť minulý týden veřejně oznámili své zásnuby!"
Snoubenci se na sebe láskyplně usmějí a pak se, za nadšeného potlesku ostatních Avengers, políbí.
Lokimu se z toho všeho zračí na tváři hluboký nesouhlas.
"Thore, odvez mě odsud. Necítím se zde vůbec dobře," pronese dramaticky a obleče si svůj plášť jako znamení, že je připraven se okamžitě vydat na cestu.
"Ty jsi taky pěkná osina v pr*eli, kámo," rýpne do něj Stark a vyhlédne na chodbu.
"Už jdou."
Pak odstoupí a podrží dveře dalším dvěma příchozím - kapitánovi Americe, který vypadá neobyčejně nesvůj a.... a té odporné ženštině, co Lokiho málem zabila!
Ta baba kráčí důležitě za Stevem, na sobě má uplou černou uniformu SHIELDU ve které vypadá ohavně, ale pořád lépe než ve svých růžových legínách. Ona se stala jednou z nich?! Proč?
Loki se instinktivně přikrčí, připraven k útěku a úzkostně zavyje:
"C-Co tu ona dělá?!"
"Catherine se osvědčila jako velice schopná potencionální agentka a za její brilantní zákrok při tvém útěku byla také zařazena do tvého eskortovacího týmu," vysvětluje Natasha, která si ,stejně jako ostatní, lokiho strach vyloženě užívá.
Zrak boha lsti padl na Rogerse, který se zcela nenápadně přesunul co nejdál od té tlusté stvůry a že je asi stejně bledý strachem jako on. V ruce nervózně žmoulá jakýsi papír.
"Můžeme, agentko Bellová?" osloví Hawkeye tu obludu.
Ona jen kývne a už se s hladovým úsměvem řítí k lokiho cele.
Nešťastného boha popadá smrtelná panika a pobíhá po cele jako vyplašený srneček.
"Varuji tě...," začne hystericky, ale to už jej Bellová pevným stiskem táhne ven.
"Jdeme, holoubku," směje se.

...

"Tak zatím nashledanou."
"Díky... eh... Catherine? Máš na Lokiho skvělý vliv."
"Ať se daří Thore."
"Dorazíš nám na svatbu?"
"Kdy zase přijedeš?"
...
Blablablabla! Thor se loučí se svými kamarádíčky a Loki má mizernou náladu. Na všechny se snaží ce nejvíc mračit, aby i přes ten odporný náhubek, co mu nasadili mohl ostatním vyjádřit svou bezbřehou nenávist. Vtom si všimne upřeného pohledu Steva Rogerse. Chce se na něj pořádně zle zamračit, když tu blonďák rázem vykročí přímo k němu a odtáhne jej kousek od ostatních.
"Hmfdmmdhmnm hmmn?!" vyjede na něj Loki přes náhubek.
Kapitán se nervózně rozhlédne a poté vytáhne z kapsy papírovou obálku a strčí ji bohu lsti do kapsy.
"Mělo to být pro tebe. Jak se k tomu sakra dostala, to opravdu nevím," kývne směrem ke Catherine.
"Hmchm fmhdnm?"
Steve celý rudý odchází a než stačí Loki celou věc pochopit, je chycen svým tupým bratrem za paži a odnesen miliony kilometrů odsud, kde bude trávit zbytek svého života.
Zrovna teď, když to začínalo být tak zajímavé...


středa 13. ledna 2016

Loki/ Bucky- epilog

Zdravím.
Tak já šikulka se zase nachladila a tvrdnu doma, což až na ten odporný kašel a rýmu zase tak zlé není. Kecám, teď je mi fajn, horší bude noc, kdy nemůže člověk najít ani hloupý kapesník a něco na škrábání v krku. :)
Musím se ale pochlubit tím ,že už mi přišly všechny díly knižní série Lhář, ve které září Loki v hlavní roli a vypořádává se s problémovými lidmi na prosbu Andělů a taky za jejich peří. Prostě dokonalost! :D
A teď už k povídce... Thor je romantik a kapitán si zoufá nad nápady Buckyho s Lokim, kteří neustále provádějí blbosti.
12+
Maya



    Steve Rogers se shlížel v zrcadle, za což se sice nenáviděl, ale odolat tomu nemohl. Nebyl zvyklý na tak krátké vlasy, byly skoro na ježka a i když ho Thor ujišťoval, jak moc mu to sluší, nedokázal se s tím vyrovnat.
   "Jako malá holka," zamumlal si pro sebe a odložil zrcátko stranou, aby už ho nelákalo. Nechápal, jak se to mohlo stát! Jednoduše usnul na pohovce na poradě a to nedělal nikdy. Když se probudil, viděl nad sebou šklebícího se Lokiho s nůžkami a barvami v rukách. Růžovo- zelený melír mu po pořádně hlasitém rozhovoru s Thorem odstranil, ale vlasy mu nějak prodloužit nedokázal. Bucky to celé pozoroval z rohu místnosti, kde si spokojeně seděl na židli a ládoval se popcornem, který od té doby, co ho poprvé ochutnal, pojídal několikrát denně. Když si kapitán odpustí ten celkový šok, muselo to být opravdu k popukání to celé sledovat.
   Postavil se k balkónu a shlížel dolů. V nádherné zahradě plné vysokých stromků, keříků a okrasných kytek stál zdobený altánek a pár služebných tam chystalo židle a stoly. Steve okamžitě zapomněl na svůj nezvyklý účes a rozhodl se jim pomoct. Bylo to už několik měsíců, co ho požádal jeho přítel o ruku. Nyní se už konečně dočkali a na Asgardu se chystala pořádná svatba.
   Otevřel dveře a chystal se vyběhnout ven, když se ale hned na prahu srazil s bohem hromu.
   "Kampak mi utíkáš, Steve?" zeptal se hravě a zastoupil mu cestu, když se kolem něj snažil proklouznout.
   "Chci jim pomoct, nechci aby se s tím trápili sami," odpověděl mu, ale to vyššího blonďáka nepřesvědčilo.
   "Po zbytek dne mám volno a chtěl jsem ho strávit s tebou," zakňučel a objal ho kolem pasu. "A ty jakožto můj manžel mi raději utíkáš pracovat?"
   "Ještě tvůj manžel nejsem a je to naše svatba, musíme jim pomoct," pokusil se mu vykroutit, ale on ho nepustil. "Zítra už budu jenom tvůj, slibuju. Teda... pokud si to nerozmyslíš," polekal se kapitán a podíval se mu do průzračně modrých očí. Pořád mu to připadalo neuvěřitelné, pořád nechápal, že je to zrovna on, kdo tu teď s ním stojí a zbývá mu už jen den, aby byli manželé. Už dávno nebyl ten obyčejný, drobný a hlavně nevinný kluk z Brooklynu, ale pořád si tak připadal.
   "Já se celou dobu obával, že ty mne opustíš a zanecháš samotného," prozradil mu Thor a natiskl ho k sobě. Věnoval mu dlouhý polibek, chtěl mu dlaněmi zajet pod tričko, ale Rogers ho neúprosně odstrčil.
   "Až zítra, zlato, to vydržíš," usmál se, políbil ho ještě na tvář a rozešel se po chodbě najít cestu ven. Pořád se v tomhle labyrintu nevyznal. Nakonec se mu přeci jenom povedlo vymotat se ven a začal služebným pomáhat s přípravami. Za tu krátkou dobu, co tu byl, si našel docela dost přátel mezi nimi. Většina dívek a žen zde ho zbožňovala i když věděla, že on jejich náklonnost nikdy nebude opětovat tak, jak by si všechny přály.
   "Nechala jsem schnout ubrusy na šňůře u řeky. Pane Rogersi, mohl byste mi pro ně dojít?" zeptala se ho jedna z nich. Měla plnější postavu, vlasy svázané ve vysoký drdol a na tváři příjemný maminkovský úsměv jako vždy. Tu měl Steve obzvlášť rád.
   "Jistě. A už mi můžete říkat jen Steve," zasmál se a odešel na známé místo. Chodil tam moc rád, spousta stromů nahromaděných na jednom místě tiše houpala větvemi do rytmu větru a voda šuměla. Začal sundávat velké kusy bílé látky ze šňůry, když něco uslyšel. Zprvu se vylekal, znělo to jako křik o pomoc, ale po chvíli, když už to slyšel blíže, v něm bylo slyšet i smích a nadávky. Než se stačil rozhlédnout a zjistit, odkud to jde, ozvalo se hlasité "a do prdele" moc blízko něj a nějaká postava před ním zakopla a strhla jeden z ubrusů na sebe. Když si z hlavy odhrnula zašpiněnou látku, kapitán si oddychnul.
   "Bucky... Co tu děláš? A... a proč jsi nahý?" dostal ze sebe blonďák přiškrceně, když se druhý voják postavil a snažil se zakrýt své tělo ubrusem.
   "Jamesíííí," ozvalo se odněkud za ním.
   "Dobře, nechci to vědět," opravil se kapitán a odvrátil pohled od Lokiho, kterému dlouhé černé vlasy splývaly kolem obličeje a taktéž na sobě neměl ani nit. U něj to ale nevypadalo, že by se za svou nahotu nějak styděl. Jen tam stál, ruce v bok a sledoval kapitána, jak rudý až za ušima těkal pohledem všude možně, jen aby se vyhnul jim.
   "Koukám, že můj milovaný bratříček z tebe již udělal ženu v domácnosti," uchechtl se.
   "J- jen p- pomáhám s přípravami," opravil ho a nabral si do náruče všechno vyprané prádlo mimo toho, co zakrývalo Barnesova intimní místa. Ani se na ty dva nepodíval a zmizel pryč.
   "Kde jsme to skončili?" zavrněl pak bůh a začal se k Buckymu pomalu přibližovat.
   "Ne- ééééé," zaječel voják dětinsky, upustil ubrus a couval od něj pryč.
   "Ale ano... Když už jsem zjistil, že jsi lechtivý, jen tak se mne nezbavíš." Tvář mu ozdobil děsivý úšklebek. "Braň se, vojáčku."
   "Já bych se bránil," špital nižší a zasykl, když zády narazil o strom. "Ale ty furt podvádíš," zanaříkal s předstíráním zadržování pláče.
   "V tom máš asi pravdu," potvrdil mu Loki, mávl rukou a Bucky byl najednou ke kmeni přivázaný tlustými liánami, které vzal bůhví odkud. "Co bych to byl jinak za boha neplechy?" pokračoval a prsty mapoval jeho hruď a bříško. Barnes sebou cukal, kousal se do rtu, aby se udržel potichu, ale nebylo mu to nic platné.
   Laufeyson dlaní sjel níž, kde se několikrát jemně dotkl jeho znovu vzrušeného údu, než se za jeho zaúpění vrátil k předchozí činnosti.
   "L- Loki," vydechl.
   "Ano, Jamesi? Copak bys chtěl?" zašeptal mu do ucha a jeho ruka se opět ocitla na Buckyho citlivém místě a začala po něm dráždivě přejíždět.
   "Chtěl bych tebe," odpověděl hnědovlásek popravdě a zasténal.
   "To je moc dobře," usmál se bůh a nechal liány zmizet. Uměl se svým přítelem manipulovat podle toho, jak potřeboval a oba to moc dobře věděli. Barnes mu to ale vždycky nějak oplatil.
   Oddělal mu ruku ze svého přirození a a zvedl si ho do náruče. Na to, jak byl Loki štíhlý, byl hodně těžký a docela se pronesl, ale na to si Winter soldier už dávno zvykl. Než stačil zelenoočko zaprotestovat, dravě ho políbil, přesně tak, jak měl ve zvyku a pomalu se i s ním dal do chůze, přičemž ho stále líbal.
   Když došel k řece, odlepil se od něj, ďábelsky se na něj usmál a hodil ho do ní. Loki hlasitě vyjekl a pak už to jen pořádně šplouchlo.
   "Ty odporná smrtelná zrůdo," řval poté, když se mu podařilo vyplivnout nalokanou vodu z úst, ale on ho přes svůj vlastní smích sotva slyšel. Nestačil se ani vzpamatovat, než ucítil, jak se mu studená dlaň obmotala kolem kotníku a ve vteřině byl v řece taky. Tentokrát se zase rozesmál bůh lsti.
   "Ty jsi ale hajzl," zavrčel Bucky, odhrnoval si vlasy z obličeje a zároveň se u toho snažil neutopit.
   "Oh, čeká mě trest?" zamrkal Loki uličnicky, připlaval k němu a nechal znovu spojit jejich rty a po chvíli i jazyky. Dělalo jim problém udržet se na hladině, proto doplavali ke kraji, vylezli na břeh, ale dál už se nedostali.
   "To ani není možné," mumlal černovlásek, když Barnes olizoval jeho mokrou kůži na krku a posouval se níž. "Před chvílí jsi se mnou zde praštil do trávy, aby jsi mi vyšukal duši z těla, jak to vždy pravíš, a nyní znova? Copak nikdy nemáš dost?" škádlil ho, ale už poslušně rozkročil nohy v pozvánce.
   "To protože padouši jsou strašně sexy a ty obzvlášť," řekl mu na to Bucky a nalehl na něj. Loki vzdychnul. Nemohl si pomoct, ale čím víc si ten smrtelník rozpomínal, vzpamatovával se z dřívějšího prokletí, začínal být svůj a choval se více přirozeněji, tím více se mu líbil. Strašně moc ho miloval i když to skoro nikdy neříkal kvůli svému egu. Oba o svých citech navzájem věděli, nebylo potřeba o nich mluvit.
...
   "Bylo zde o jeden ubrus více," podotkla starší dáma a zmateně se podívala na Steva, který se opět neúspěšně snažil potlačit zrudnutí.
   "Zašpinil jsem ho, tak jsem ho... tam nechal," řekl tiše a žena chtěla ještě něco namítnout, ale zrovna dorazil Thor a ona se mírně uklonila a pokračovala v přípravách. To, že zůstává dost blízko nich, aby slyšela jejich rozhovor, nešlo přehlédnout.
   "Neviděl jsi mého bratra? Celý den jsem jej neviděl... Myslel jsem, že dnes dorazí i James," pravil zamyšleně.
   "Vlastně už dorazil a... potkal jsem je s Lokim v lese u řeky, ale..."
   "Skvěle. Matka rozhodla, že se máme do příprav zapojit všichni, tudíž je musím najít, abych je o tom informoval." Políbil zaraženého Rogerse a vydal se pryč. Chtěl na něj ještě zavolat, že to není zrovna dobrý nápad, než mu někdo skočil na záda. Vyděšeně se otočil a spatřil tlemícího se Clinta a tak pochopil, že na to něm je Natasha.
   "Vylekalas mě, Nat," vydechl, ale její vítězoslavný úsměv ho uklidnil. "Jsem rád, že tu jste," přiznal blonďák popravdě.
   "Vy jste pan Barton a paní Romanovová?" zeptala se jedna ze služebných a agentka jí to potvrdila. "Výborně. Vy půjdete se mnou, potřebuji pomoct a královna řekla, že budete k dispozici. A vy jděte s panem Rogersem, totiž ze Stevem a ten vás nějak zaměstná. Práce je tu dost," vyhrkla žena energeticky a odtáhla Natashu někam pryč.
   "Kde máš manžílka?" zeptal se Clint s úsměvem, smířený s tím, že mu odtáhli dívku.
   "Šel najít Lokiho s... Ale ne! Musíme za ním," rozpomněl se a rozběhl se k lesu. Hawkeye se k němu přidal, nestačil se ani zeptat proč a se oba zastavili, když spatřili přicházejícího boha hromu s nahým Lokim přehozeným přes záda. Za ním pobíhal Bucky, nasazující si za chůze kalhoty.
Černovlásek sebou škubal, křičel a bušil do Thorovy hrudi.
   "Pusť mě, vypatlanče. Mám nohy, ty odporný lidoope, já to zvládnu sááááááám," ječel a stále sebou zmítal, až se mu podařilo vykroutit se mu a dopadnout na trávu. Něco ještě při zvedání zabručel a postavil se již oblečený.
   "Matka s tebou potřebuje mluvit," vysvětlil Odinson a pohlédl na něj. Bůh neplechy vypadal, že každou chvílí vybuchne vzteky, zatínal pěsti a v očích mu tančily vražedné jiskry.
   "A nenapadlo tě mi to prostě oznámit, až s Jamesem dokončíme, co jsme započali a pak že bych klidně odešel po svých?" vyštěkl tak rychle, až se všechna slova slila do jednoho, z kterého skoro odkapával jed.
   "Netušil jsem, že-"
   "Počkej na svou svatební noc, bratříčku. Možná by někoho napadlo učinit to samé tobě, možná v horším měřítku," zašklebil se a už se pomalu uklidňoval. Došel k Barnesovi, který už na sebe dostal i tričko a nasoukal se do bot. Chytil ho za krk, přitáhl k sobě a velmi vášnivě ho políbil. Schválně. Dal si záležet, aby to bylo co nejintimnější a nejvíce otravné pro ostatní. Miloval pozornost a hlavně ty rozpačité pohledy ostatních hned potom, co se od něj odtrhl a se spokojeným úsměvem odkráčel pryč. Všechny pohledy se pak stočily k Winter soldierovi, který trošku zrudl a nervózně si strčil ruce do kapes.
   "P- pojď se mnou, Bucky, pomůžeme v kuchyni," rozhodl po delším trapném tichu kapitán a on kývl. Co už?
   Celý den přežili všichni ve zdraví. K večeru přivedl posel i Tonyho s Brucem. Doktor byl ze Starkových balících metod a úchylných narážek ze začátku dost nesvůj, ale po měsíci playboyova snažení mu podlehl a od té doby byli spolu. Tak nějak ale při tom všem zapomněli na Pepper, která byla rozhodně dost překvapená a neobešlo se to bez štiplavých facek pro oba muže. Ale teď už to bylo víceméně v klidu.
 ...
   Celá svatba byla docela neobvyklá, ale hezká. Polovina hostů byla oděna v zářivém brnění s dlouhými plášti a ta druhá na ně jen se zaujetím hleděla. Když si oba blonďáci řekli své ano, nastala  očekávaná hostina, která byla na rozdíl od obřadu uvnitř.
   Thor stolovat neuměl, to věděli všichni, ale i tak je překvapilo, když stydlivý kapitán "Už ne panic" hromovládce krmil. Ten měl také svůj oblíbený způsob zbavování Steva šlehačky ze rtů a za chvilku to bylo až moc idylicky romantické.
   Po nějaké době zjistil Bucky, že mu chybí jeho protějšek a když začala oslava a pilo se, vzal víno a skleničky a vyšel ven do zahrad, kde ho, jak očekával, našel sedět u jejich oblíbeného stromu, kde se rádi muchlali, aby provokovali sloužící okolo.
   "Bavíš se?" zeptal se, usadil se k němu, nalil do obou sklenic a jednu mu podal.
   "Jistě, pochybuješ snad?" usmál se Loki a přitiskl se k němu.
   "Tak proč tu sedíš sám?"
   "Chtěl jsem býti sám."
   "V tom případě budu sám s tebou," rozhodl Barnes a políbil ho do vlasů. Občas byli se ti dva jen hádali a prali, ale někdy se prostě jen objímali a připomínali tak manžele při výročí. Většinou se to řídilo podle Lokiho změn nálad. Dnes měl zřejmě chuť být něžně opečováván a milován, což neměl často, proto voják neprotestoval, odložil již prázdnou sklenici, aby ho k sobě mohl přitáhnout co nejblíže.
   "Asi ti nedopřeji to stejné jako svému manželi můj milovaný bratr, který se brzy stane králem, ale chci, aby jsi věděl, že tě miluji," řekl Loki pozorujíc pomalu zapadající slunce.
   "Vždyť víš, že i já tebe a že to nemusíš říkat, protože to vím," odpověděl mu Bucky mile.
   "Ovšemže to vím, avšak jsem od tebe očekával trochu bouřlivější reakci na to, že chladný a neústupný bůh ti projevil náklonnost," rýpl si Laufeyson a otočil se, aby na něj viděl. Oba se uličnicky usmívali. Mazlící nálada byla pryč. Teď to vypadalo na další noc, kdy se bude konat zuřivá bitva o to, kdo z nich má více moci a síly a pravděpodobně nakonec i usmiřovací sex jako vždy. Prostě idylka.
...
   "Steve... Probuď se, miláčku," mumlal láskyplně Thor a hladil ho po krátkých vlasech. Nechápal, co na nich kapitán vidí zlého, pro něj bude vždy krásný tak jako tak.
   Blonďák ospale zamrkal. Nejdřív spatřil usmívajícího se boha sedícího na posteli vedle něj a když otočil hlavu, skrz mezeru mezi závěsy ho podráždily ostré sluneční paprsky.
  "To jsem spal tak dlouho?" zeptal se nechápavě a posadil se. To nebylo zrovna jednoduché, protože ho bolel zadek, čemuž se vůbec nedivil. Hned ten večer, kdy se vzali, si ho Thor odvedl na jednu vzdálenou planetu, kde se měli konat jejich dlouhatánské líbánky, jak mu hromovládce slíbil.
   "Zde se čas řídí trochu jinak. Neměj obavy, brzy si navykneš" vysvětlil Viking a jemně ho políbil na čelo. "Udělal jsem ti snídani," dodal a podal mu tác s jídlem.
   "To je romantické," pochválil ho Steve a společně všechno snědli. Nikdy by svému muži neudělal to, že ho nechal hladovět a sám se něčím cpal.
   Protože při jejich příjezdu neměli moc šancí prohlédnout si místo, které bůh hromu vybral, učinili tak hned po snídani. Kapitán žasl nad krásou toho všeho. Byl zde lesík, který nádherně voněl smůlou a jehličím, poté nádherně průzračné jezírko a jejich dřevěná chatka s velkou houpačkou, na které strávili válením většinu dne. Steve se rád stulil Thorovi do náruče, předčítal mu ze svých knih a kreslil obrázky.
...
   "Loki, ty ses zbláznil," zakroutil Bucky nesouhlasně hlavou a snažil se tu odpornou haluz dostat z hlavy.
   "Přijde mi to jako úctyhodná pomsta. Thor si neměl začínat," bránil se černovlásek a ďábelsky se usmíval.
   "Lepidlo v lubrikantu? To není úctyhodný ani náhodou!"
   "Možná ne úctyhodné, ale určitě zábavné."
   "To určitě ne," trval Barnes na svém a zkřížil ruce na prsou.
   "Máš lepší nápad?" tázal se Loki a napodobil jeho postoj. Tahle situace ho bavila.
   "Co já vím? Třeba něco jako blechy do peřin nebo projímadlo do jídla, ale rozhodně jim nebudeme dávat lepidlo do lubrikantu," řekl voják rozhodně a Laufeyson se zamyslel.
   "To mě nenapadlo," přiznal.
...
   "Thore?"
   "Ano, zlato?" zamumlal do polštáře, když s ním Steve trochu zatřásl a tím ho probudil. Hlavu ale nezvedl, na to byl moc vyčerpaný a unavený.
   "Na okně je kočka a pozoruje nás," zašeptal kapitán, ale nespustil oči z návštěvníka.
   "Na této planetě žádné kočky nejsou, Steve," odpověděl hromovládce v polospánku.
   "Říkám, že na okně sedí kočka, Thore," zavrčel nižší blonďák, otočil se na něj a zatřásl s ním o něco víc. "Kouká na..." zarazil se. "Z- zmizela, Thore, j- je zase pryč," vydechl překvapeně, když se zahleděl zpátky na místo, kde ještě před chvílí odpočívalo to zvíře s černou srstí a smaragdovýma očima, které bylo možno vidět jen díky stříbřité záři měsíce.
   Bůh to už víc nevnímal a už zase spal. Steve ještě chvíli šokovaně seděl, než se k němu zpátky přitulil a neklidně usnul. Ani ráno se nemohl zbavit dojmu, že mu ta kočka někoho připomínala. Vlastně na to přišel až u snídaně.