Pouto 2. část

   Zdravím.

Tak se mi podařilo sesmolit pokračování té divné povídky a ne, nemám tušení, jak to bude pokračovat, ale stále doufám, že něco mě i Lokiho napadne. :D

Takže zase... Dejte vědět, jestli se líbí a tak podobně, budu ráda. :)

Maya

   Když někdo zaklepal na dveře, probralo to Lokiho ze soustředění a zvedl hlavu od papírů na posteli. "Nemám náladu," zavrčel jen, ale klepající muž stejně otevřel a strčil dovnitř svou blonďatou hlavu.
   "Bratře," usmál se a posadil se do peřin k němu těsně potom, co mladší bůh strčil všechny dokumenty pod postel. "Neruším tě?"
  "Rušíš," odsekl, ale po spatření těch smutných štěněčích očí, si zničeně položil hlavu do dlaní a zamumlal: "Tak co chceš?"
   "Pouze jsem se chtěl zeptat, zda by jsi se mnou a mou milou Jane nešel na výlet, který na Midgardu naplánovala," mluvil Thor klidně a Loki zpátky zvedl hlavu.
   "Toužíš po mé společnosti?" ušklíbl se, ale už se mu v hlavě rýsoval plán na menší zábavu a taky možnost vytratit se jim a dělat si své věci. "Ta tvá smrtelnice mne pozvala?" vyzvídal zvědavě.
   "No... neví o tom, že chci, abys šel s námi," poškrábal se hromovládce nervózně na krku. "Avšak je to výlet po několika městech a budeme někde i přespávat, tudíž jsem tě nechtěl nechat dlouho samotného zde, jelikož jsi tvrdil, že se nudíš," vysvětloval a, věřte nebo ne, Loki ho poslouchal.
   "Nemysli si, že by mne nějak obzvláště bavilo cestovat po velice nudné planetě zrovna s váma dvěma, ale nevynechám žádné příležitosti dostat se dále odsud," kývl mu na to bůh neplechy bez dlouhého rozmyslu. Blonďákova tvář se nadšením rozzářila a dřív, než stačil černovlásek zareagovat, silným stiskem ho k sobě přivinul.
   "Mám tě tak moc rád," zacvrlikal Thor, ale Loki mu nemohl pořádně odpovědět, protože jedna z hromovládcových paží byla omotaná kolem jeho hrdla a druhá mu drtila páteř.
   "Do- dobře," zachraptěl a jakmile ucítil menší povolení, odstrčil ho od sebe. Vypadal už polomrtvě, byl bledší než obvykle z důvodu nemožnosti nějaký čas dýchat, ale rozradostněný Thor si toho ani moc nevšímal. Byl tak nadšený z vidiny ze společného výletu a, jak si naivně představoval, i vylepšení vztahů svých dvou nejvíce milovaných osob, aby mohli být pořádná rodina.
   "Po poledni pro tebe přijdu, ještě to domluvím s otcem," usmál se, nemotorně se zvedl z postele a odtančil pryč, zanechávajíc svého nevlastního bratra pořád ne úplně vzpamatovaného.
   "Hlupák," zamumlal si Laufeyson pro sebe, když už mohl alespoň normálně polykat a s povzdechnutím dopadl zády zpět do peřin. Zavřel oči a vrátil se myslí na místo, kde mu bylo nejlépe.

   "Můžu dostat ještě něco k pití?" zeptal se někdo vedle něj barmana a Loki se po něm z principu znuděně otočil. Těsná uniforma obkreslovala jeho svalnatou postavu, měl hezký obličej, kratší hnědé vlasy, nádherné tmavě modré oči... Bohu neplechy se líbil a když se k němu ten muž otočil a mírně se usmál, líbil se mu snad ještě víc.
   "Ahoj," řekl a natáhl k Lokimu sedícímu u barového pultu ruku. Černovlásek překvapeně zamrkal, ale pak mu s rukou potřásl. "Jsem James, ale říkej mi Bucky. Ještě jsem tě tady neviděl," pokračoval a posadil se vedle něj.
   "Mé jméno je Loki a nechodím na takováto místa často," přiznal štíhlejší a usmál se. Ani na Asgardu se nikdy nezapojoval do hloupých oslav s pitím a hordou jídla. To byla oblíbená činnost jeho bratra a jeho přátel. Když se rozhodl navštívil Midgard, nenapadlo ho, že se tak rychle ztratí a nakonec zoufale skončí v hospodě u piva, které ani neochutnal.
    "No ani já vlastně ne. Jen jsme sem přišli s kamarády, protože za měsíc nás čeká vojna," vysvětloval. "Nejdřív výcvik a pak... Vlastně to určitě znáš, že?" řekl Bucky, poděkoval barmanovi podávajímu mu pití a pak se sjel pohledem zpět na Lokiho.
   "Nejsem zdejší," řekl Asgarďan opatrně a oplácel mu pohled. Lidé zde byli všichni tak stejní a nezajímali se o něj a proto ho Jamesova odlišnost tak těšila.
   "To jsem si všiml," zasmál se hnědovlásek a ukázal na jeho nezvyklý oděv. Zatímco většina mužů tady byla v uniformách nebo podobných oblecích a ženy v dlouhých šatech, Loki na sobě měl typické Asgardské brnění, naštěstí zrovna nějaké jednodušší bez svého zeleného pláště až na zem a přilby s rohy. "Odkud jsi?"
   "Na tom nezáleží, jistě to tam neznáš," vyhnul se starší muž jasné odpovědi.
   "Zkus to," nenechal se Barnes odbýt a úsměv na tváři se mu čím dál více rozšiřoval. 
   Vyšší muž zakroutil hlavou a poprvé se napil svého nápoje. Následně podivnou tekutinu vyplivl zpátky, zaprskal a rozkašlal se. Buckyho to strašně rozchechtalo, čímž na sebe oba dva strhli nechtěnou pozornost.
   "Nemáte u vás pivo?" zeptal se James už trochu uklidněně. 
   "N- e," dostal ze sebe Loki přiškrceně a snažil se ignorovat zlé pohledy pocházející hlavně od muže za barem. "Tedy ano, ale je trochu jiné a nejsem naň zvyklý," odložil poslintanou sklenici zpátky.
   "Zajímavé," kývl mladší, u čehož se stále hloupě culil. 
   "Raději už půjdu," zamumlal bůh zahanbeně a položil před sebe nějaké peníze, které si před výletem sem stačil vykouzlit.
   "Už chceš jít?" podivil se smrtelník a sledoval, jak si zaměstnanec hospody s úšklebkem přebírá příliš velké dýško. "A seš ubytovaný někde poblíž?" zeptal se ještě a chytil ho za paži, aby ho zastavil. Loki se po něm ohlédl.
   "Nemám zde žádné ubytování. Asi půjdu zpět domů, otec mne nejspíše bude shánět," pronesl mírně zklamaně.
   "Zůstaň ještě," prosil Bucky. "Můj kamarád Steve odjel do jinýho města řešit něco s... To je jedno. Hele, přespíš dneska u mě a zejtra ti ukážu okolí, co ty na to?" položil mu další otázku a oči mu nadšením zářily.
   Loki se usmál a přikývl. Právě si našel přítele a ještě k tomu tak okouzlujícího... 

... 

   "Co ten tady dělá?" zakňučela Jane, když za dveřmi spatřila kromě svého Thora i Lokiho. Blonďák přešel k ní a pohladil ji po tváři.
   "Má milá, přišel mi to jako skvělý nápad. Víš, jak moc velká je má láska k tobě a proto mne tak mrzí, že máš s Lokim takový špatný vztah. Učiň tak pro mě a pokus se s mým bratrem usmířit, velmi mi na tom záleží," řekl jí a hnědovlasá dívka se na něj nevěřícně podívala. Potom sjela pohledem za něj, kde ležérně stál bůh neplechy s mírně znuděným výrazem ve tváři, povzdechla si, ale přece jenom špitla: "Když nebude dělat potíže, tak proč ne? Jen jsem myslela, že to bude o něco více romantický výlet."
   "Zábavu i něžnosti si užijeme i tak," ujistil ji hromovládce, načež ji políbil na rty za Lokiho tichého protestu vzadu.
   "Fajn, dojdu si pro věci, vy už můžete do auta," zamumlala a zalezla zpět do domu. Thor se nechápavě podíval na černovláska, který jen pokrčil rameny.
   "Výlet zřejmě znamená něco více, než odejít do lesa a žít z toho, co se na daném místě uloví," zamyslel se bůh hromu nahlas a oběma proběhlo hlavou několik zážitků z jejich dávných výprav, kdy se zpět k rodičům vraceli celí špinaví a unavení až po několika dnech. Loki to tak šíleně nenáviděl, přišlo mu to primitivní. Jelikož však všeotec tyto činnosti považoval za prospěšné a jeho nejstarší synáček je miloval, nebylo pro boha chaosu úniku.
   Posadili se do auta, mladší bůh byl podřazeně přinucen zůstat vzadu.
   "Vy nemáte ani žádný náhradní oblečení nebo tak něco?" zeptala se Jane nechápavě a Thor jen zavrtěl hlavou. "Dobře, jak myslíte," kapitulovala s tím, že při nejhorším je nechá spát v autě, kdyby měly hotely nějaké výhrady vůči nim.
   Laufeysona nebavilo klidně sedět, proto si lehl přes sedačky a bavil se tím, že prozkoumával obsah mp3, kterou našel a pročítal knihy, co si Jane vzala sebou. Pár sedící vepředu vedl příliš sentimentální konverzaci a tak se rozhodl, že nejlepší bude strčit si do uší sluchátka a poslouchat písničky z přehrávače, ať byly sebevíc pitomé.
   Netušil, kam a jak dlouho pojedou. Doufal však, že tam dorazí před setměním. Noční bůh měl pár plánů na to, jak by za použití menších kouzel mohl začít s hledáním jediného smrtelníka, kterému kdy dovolil vstoupit do jeho života.

   "Jak se ti spalo na tý pohovce?" zeptal se ráno James Lokiho, když jim chystal snídani.
   "Nebylo to zlé," přiznal bůh, protože večer před tím měl s tímto kusem nábytku menší pochybnosti. O tom, že si nemyslí, že by byla pohovka hodna potřebám Asgardského prince, se nezmiňoval. Prostě se mu jen nelíbila.
   "Aspoň, že tak," usmál se Bucky a položil před něj hrnek s čajem. Sám se posadil naproti němu a zakousl se do chleba.
   "Děkuji ti, že jsi mě tu nechal přespat a staráš se o mě. Loki Odinson nikdy nebývá nikomu nic dlužen, jistě ti tvou pohostinnost brzy oplatím," pravil Asgarďan a napil se. Chutnalo to mnohem líp než to pití v baru.
   "Odinson? Zajímavý jméno. Vlastně ani jméno Loki jsem nikdy neslyšel, ale dost se mi líbí," řekl Barnes. "Nikdy jsem nepotkal někoho tak... zvláštního, jako jsi ty," přiznal a znovu se usmál.
   "Zvláštního?" nechápal černovlásek.
   "Myslím tím tak skvělýho," vysvětloval voják. "Chceš ještě něco k jídlu? Snědl jsi to rychle."
   "Ne, nejsem hladový. Ty jsi také úžasný," řekl mu, jejich pohledy se na chvíli střetly, načež oba trochu zrudli a odvrátili se.
   "Tak dobře, ukážu ti město. Pojď," vyzval ho Bucky, poplácal ho po zádech a pak se trochu uchechtl.
   "Co je?" zakňučel Loki a James ho pohladil po hlavě. 
   "Trčí ti tady vlas a nejde dolů," zasmál se a pokoušel se to napravit. Musel se celý napnout, protože byl o něco nižší a vypadalo to docela vtipně. "Mimochodem černý vlasy jsou docela netypický, ale tobě moc sluší," zamumlal, na vteřinku mu pohlédl do zelených očí. Lokimu se zrychlil tlukot srdce, byl mu tak blízko...