Železné srdce - 10. kapitola

Zabte Starka!

Bledé ranní paprsky prosvítaly do ložnice širokými čisťounkými okny a na Tonyho zachumlaného v peřinách vrhaly přívětivé světlo. Ale na něj to ani v nejmenším nepůsobilo, ležel strnule s rukama položenýma na hrudi. Zarudlýma očima hypnotizoval strop a snažil se ze všech sil přijít na to, proč se cítí tak mizerně.
"Proč mě nenapadá, co bych měl dělat?" zamručel do všeobecného ticha.
Jeho mozek obvykle sršel různými nápady a šílenostmi, ale teď byl jako zmrazený.
"Jarvisi, co mi je?" hledal odpověď jinde.
"Kromě toho, že byste měl být mrtvý, trpíte k tomu ještě dlouhou chvílí pane," vyjádřil se k tomu stroj.
Stark do té doby netušil, že i počítač může být odtažitý. Každopádně tedy vstal, přehodil si přes rameno bundu a vydal se do svých garáží, na které byl, díky několika opravdu dobrým kouskům, opravdu hrdý.
Dnes si zvolil své oblíbené Bugatti v barvě zralých pomerančů a když v rukou polaskal jeho volant, i přes jeho mizernou náladu se v něm rozlil pocit klidu a míru. Nastartoval a labužnicky poslouchal zvuk motoru, než se rozjel do rušného newyorského dopoledne.
"Kde je teď Steven Rogers?" zeptal se palubní desky. Docela jej zajímalo, proč chtěl Loki kapitána zabít -, tedy přinejmenším ho chtěl zabít víc, než jiné Avengery-.
"Je i s ostatními z týmu na další poradě, kterou vy úspěšně meškáte," ozval se uštěpačný hlas.
"Tak je čas to napravit," usmál se ďábelsky a bugatti se, sledováno závistivými zraky kolemjdoucích, jako blesk rozjelo k ústředí SHIELDu.

...

"... a obyvatelé Soproně požadují peníze na obnovení té spouště, kterou jsme tam při zásahu způsobili. Předpokládám, že nikdo nebude proti tomu, vzít ty finance z fondu Avengers."
Steve si za Furyho slov jen nepřítomně čmáral na papír, přičemž ani nevnímal, co to vlastně čmárá. Jeho přátelství se Starkem bylo vždycky složité. Byl to sice výstřední egocentrický narcista, který se svými nápady a náladami nechával až moc unést, ale Rogers jej měl v hloubi duše rád. To, jak se jeho přítel posledních pár dní choval, nepovažoval nic moc výjimečného,... naprosto jej však vykolejilo jak na to reagoval on sám.
Jak se mu líbilo, když ho ten parchant, objal, když jej nevinně políbil na tvář... a pak si před ním v klidu nabaluje Bruce!
S žárlivostí pohlédl na dotyčného doktora, který u stolu seděl téměř naproti němu. Překvapeně zjistil, že Banner je stejně nervózní, ne-li ještě nervóznější než on sám. A když se zahleděl na ostatní přítomné... Nat nepřítomně kousala tužku, Clint vrhal vražedné pohledy na prázdné Starkovo místo a Thor se v hlubokém zamyšlení držel za hlavu.
"Tak souhlasíte? Co je to dnes s vámi?" snažil se je vyburcovat unavený Fury.
"Jasně," odbyl ho Hawkeye: "Kde je dneska Stark?" jeho slova zněla výhružně.
Při vyslovení této otázky všichni zpozorněli a vyčkávavě hleděli na ředitele SHIELDu. Ten už chtěl vyštěknout něco o tom, že Ironmana nehlídá, když vtom se z ulice ozval nezaměnitelný zvuk drahého auta a nenechal nikoho na pochybách, kdo právě přijíždí.
Burton už na nic nečekal a vyběhl z konferenční místnosti, vzápětí následovaný Romanovovou, která také vypadala, že chce něco zabít. Bruce jen párkrát těžce vzdychl aby se uklidnil a zvedl se, aby mohl příchozího přivítat, až s ním ti dva skončí. Sedět tak zůstali jen Steve, Thor a Fury.
"Ehm... co se stalo?" zakoktal zmateně Steve.
"Myslím, že Natasha vyprávěla cosi o hákovém kříži ale, příliš jsem to nepochopil...," prohodil Odinson, zvedl se a pokynul Stevovi ke dveřím. Oba odešli a nechali tam jednookého samotného jen s obrovskou hromadou papírů, které chtěl ještě probrat.

...

Anthony Stark si to mezitím spokojeně kráčel po parkovišti. Když se ze dveří ústředí vyřítilo pět lidí, překvapeně si je změřil pohledem a vzápětí se rozesmál, když Clint zakopl o Bruce a oba se skutáleli po schodech dolů. Veselí ho ale hodně rychle přešlo, neboť k němu vzápětí doběhla nasraná agentka a vrazila mu pořádnou facku. Bruce a Clint už byli také na nohou a hnali se za nimi, když tu jim cestu zastoupil hromotluk Thor a chránil Tonyho před brutální nakládačkou. Steve to celé sledoval z rozumné vzdálenosti a za nic na světě nemohl pochopit, co se děje.
"Klid! Co se stalo Natasho? Co vám Tony udělal?" překřikoval šarvátku.
První se chopil slova ten nejrozzuřenější - Clint Burton:
"Ten prachatej idiot zaplatil partě teenagerů, aby na můj barák naházeli horu toaleťáku! Uklízel jsem to celou noc!"
Stevovi se moc nechtělo tomu věřit.
"A jak víš, že to byl on? Proč by to přece dělal?"
"Ti fracci nám přes celý garážový vrata nasprejovali nápis: Ironman je nejlepší! A proč by to dělal? No nejspíš proto, aby.... aby mě NASRAL!" Hawkeye už křičel a ze všech sil se snažil k Tonymu dostat.
Ten se tvářil nanejvýš překvapeně a namítal, že tohle rozhodně neprovedl, a navíc byl celý den zavřený ve Starktower.
Jeho odpor ve chvilce rozbila Natasha, kterou Starkova "hraná" nevinnost ještě více rozčílila.
"A kdo na mé přednášce válečným veteránům o porážce Hydry promítl na zeď hákový kříž s nápisem Hail Stark?!"
"Já nejsem takovej idiot, abych si proti sobě štval bandu bezzubých staříků a tebe," zasmál se železný muž: "A navíc to mohl udělat kdokoli."
"Akorát, že jsme tě tam všichni viděli!" okřikla ho rudovláska.
"To není možné," zamumlal stále nejistější miliardář.
"Předpokládám, že do hlavy jsi mě taky nepraštil ty že?" zavrčel sarkasticky Bruce, bělmo děsivě nazelenalé.
"Ne, nebyl jsem to já. Nebo se na to alespoň nepamatuju," bránil se Ironman:
"Někdo to na mě musel navlíknout, někdo se za mně musel vydávat a...," náhle si jako blesk z čistého nebe uvědomil, kdo.
Ale Thor tu myšlenku vyslovil jako první.
"Loki."