Železné srdce - 11. kapitola

Výslech

Chtěla bych se dopředu omluvit za to, že tahle kapča bude trochu akčnější, míň vtipná a zoufale málo pocitová a romantická... ale nebojte, k tomu se dostaneme! :-D

*Niké*

-----------------------------------------------------------------------------------------------

"Loki? Jakej Loki?"
"Nehraj hloupého Tony! Pokud jsi ty věci opravdu neprovedl ty, pak je on jediný, kdo by byl schopen se za tebe vydávat."
Stark stál na parkovišti před ústředím SHIELDu a snažil se nedat před hloučkem rozzuřených Avengerů najevo sebemenší vinu. Společenská nálada ho hodně rychle přešla, teď svého rozhodnutí vyjet si do ulic hořce litoval.
"Rád bych si tady s váma pokecal, ale musím jít, sorry!" hrubě se prodral kolem Thora a svižně vyrazil ke svému pomerančovému bugatti.
"Ještě jsme neskončili!" zaburácel hromovládce a zachytil odcházejícího za paži.
V Ironmanovi jeho čin vyvolal náhlou zběsilost a vztekle se polobohu vyvlékl, zkroutil jeho paži a pak s nebohým překvapeným Thorem vší silou mrštil o zem.
Hromovládce se okamžitě zvedl, v obličeji se mu však zračila směsice obav a šoku.
"Takhle silný jsi nikdy nebyl Anthony," začal opatrně.
"Časy se mění. Ty jsi zase míval hezčí účes," rýpl do, momentálně mírně rozcuchaného, Asgarďana.
Steve, Natasha, Bruce i Clint sledovali Tonyho s ústy pootevřenými údivem. Všem začalo nepříjemně docházet, proč vlastně miliardář neumřel se střepinami, zaraženými v srdci.
"Stůj," nakázal bůh hromu Starkovi, který využil všeobecného překvapení a pelášil si to k autu.
Pár hromskými kroky ho dohnal, otočil ho a chytil ho za obě ruce, aby se nemohl bránit. Tentokrát byl už připravený a tak po pár brunetových marných pokusech o vyvlíknutí z jeho drtivého sevření použil ránu kolenem do břicha, aby ho uklidnil.
"Spolčil ses s Lokim?" zařval, když se jeho protivník snažil tu dělovku rozdýchat.
"Asi se pobliju," ignoroval Stark jeho otázku a pak se proti Thorovi ze skrčení nečekaně rozběhl a povalil ho na zem.
Vítězoslavně se zašklebil a jal se pokračovat k autu.
Ostatní tahle polobohova nečekaná porážka probrala z tranzu a rozběhli se, aby uprchlíka zastavili.
"Stůjte, ten je můj!" zařval na ně seveřan a hbitě skočil Tonymu po nohách, což dotyčný poněkud nečekal a svalil se na zem.
Celý rudý hněvem se po železném muži sápal, stiskl ho kolem krku a svou ohromnou vahou jej přitiskl k zemi tak, aby nebyl schopen pohybu. Pak mu násilím otevřel oči a pohlédl do nich.
"Jakou barvu mají obvykle Anthonyho duhovky?"
"Hnědou!" ozval se okamžitě Steve.
"Když začal běsnit, změnila se na světle modrou," poznamenal ponuře.
"Cítím z něj Lokiho magii, avšak nechápu, co je to za kouzlo... jeho pleť je chladná, ale je schopný chovat se normálně. A ty návaly vzteku jsou také podivné, neboť ovládnuté bytosti obvykle neoplývají žádnými emocemi....," uvažoval dál nahlas a vůbec ho nezajímalo, že se pod ním zmítá prskající a klející Stark.
"Měli bychom ho svázat a, až se uklidní, snad nám něco prozradí," navrhl kapitán Rogers, který celou scénu sledoval s lítostí v očích.
"Ano, ale je potřeba také najít mého bratra. Jsem si už jistý, že za tím vším nestojí nikdo jiný, nežli on. Zvládneš Tonyho uhlídat?" Thor přijal od Natashy nabízené provazy a dal se do omotávání a uzlování.
"Ano," Steve důležitě vypjal hruď.
A tak se rozloučili s bohem hromu a dovedli běsnícího Starka do klasické šedivé výslechové místnosti bez oken, kde ho upoutali k přikované židli.
Clint si pak bez menšího uzardění "půjčil" miliardářovo bugatti a odjel bůhví kam, Bruce se vymluvil na nějakou práci a tak na ústředí zůstali jenom Steve s Natashou.
Agentka roztržitě přecházela sem a tam po místnosti za zrcadlem a Rogers jen zničeně civěl přes jednostranně průhledné zrcadlo na svého kamaráda, uvězněného v druhé místnosti.
"Běž za ním."
"Cože?"
"Běž za ním, říkám. Jestli ho někdo přiměje k řeči, budeš to ty. Vždycky tě měl rád," pronesla tiše rudovláska.
Kapitán chvíli jen stál na místě a dusil v sobě různé námitky, pak se konečně odhodlal a vstoupil masivními okovanými dveřmi k Tonymu.
"Kolik vás tam za tím zrcadlem je?" vyjel na něj Stark okamžitě.
Steve si oddechl, když v přítelových očích spatřil zase milou barvu kaštanů a usedl naproti němu.
"Jen Nat. Ten, kdo mě vykopnul ze Starktower byl Loki nebo ty?" oplatil mu otázku.
"To já," ušklíbl se brunet: "sral si mě."
"A ten, kdo mě objímal na motorce?"
"Tak to jsem... nebyl já," odpověděl Tony pomalu. V hrudníku se mu rozlil neidentifikovatelný pocit.
Blonďák už nějak neměl chuť ptát se dál, jen schoval hlavu do dlaní a bez hlesu seděl.
Ironman sváděl krvavý vnitřní boj. Nakonec trhavě vzdechl a spustil:
"Umíral jsem, jasný? Ty a ta parta idiotů jste mi nedokázali pomoct a já jí našel u něj! Jsem teď silnější, nesmrtelný a... a uvnitř podivně otupený. Vím, že bych k tobě měl asi cítit něco jako přátelství, ale bohužel," mluvil monotónním hlasem, z něhož žádná lítost patrná nebyla.
"Máš mě nějak rád nebo tak?" dodal ještě zvědavě.
Steve se konečně pohnul, obešel stůl a sklonil se těsně k němu, ve tváři pevné odhodlání.
"Já tě miluju ty pako," zašeptal mu do ucha.
Stark se zamračil, jak se snažil vzpomenout na význam toho slova.
Kapitán se opět narovnal a, tentokrát hrdě, se zdviženou hlavou a pevným hlasem, promluvil:
"Neboj,  my tě z toho dostaneme Tony!"
"Počkej... c-co žes mi to řekl?"
"Že tě z toho dostaneme?"
"Ne! To první!"
"Aha... jenom, že máš ušmudlaný sako," usmál se posmutněle kapitán a začal svého kamaráda láskyplně očisťovat.