James Fucking Barnes!

Měla jsem chuť na menší stucky jednorázovku.

Je to taková menší parodie na takový ty fanfikce normální holka + slavnej borec.

Dejte mi do komentářů vědět, jestli byste radši víc těchhle šílených jednorázovek nebo spíš příběhovější kapitolovky a já se podle toho zařídím.
Jo a... ZÍTRA JDU NA CIVIL WAR! Já vím, je to vcelku pozdě ale nevadí :3

Nechte si chutnat.

*Niké*

------------------------------------------------------------------------

"Už dneska večer, dneska večer...," opakoval Steve s těžko potlačovaným vzrušením v hlase.
Vytáhl ze své peněženky lístek, který už byl tak ohmataný, že už téměř nešlo přečíst, co na něm bylo napsáno. Rogers si ho totiž koupil už před týdnem a na chystaný rockový koncert se těšil tak moc, že ho musel pořád ukládat a vytahovat z peněženky, přenášet a vystavovat, číst si ho jako pohádku před spaním, ukazovat všem známým a fotit na instagram a facebook. V tomhle ohledu se choval jako šílená fanynka, měl k tomu však dobrý důvod.
"Koncert The Winter soldiers, zpěv hvězdný James Barnes, sobota 7.5. 18:00 hodin," přečetl si ho sám pro sebe, aby se ujistil, že dnešek je opravdu ten den, kdy svého nejoblíbenějšího zpěváka naživo.
Něžně papírek uložil zpět a běžel si do koupelny upravit své blonďaté vlasy. Kriticky se prohlížel v zrcadle a přehazoval si prameny vlasů sem a tam, dokud nebyl spokojen. Za svůj outfit si zvolil černé tričko s logem Winter soldierů, velkými špičatými písmeny WS, vyvedenými v bouřkově modré, tmavé džíny a koženou bundu. Starostlivě se obhlížel v zrcadle a přemýšlel, zda se takto bude Jamesovi líbit, zda si ho vůbec všimne a... může mu vůbec říkat Jamesi? Sám zpěvák si s oblibou nechává říkat Mr. Fucking Barnes, ale Stevovi se tolik líbí jméno James...
Potřásl hlavou aby zahnal dotěrné pochyby a pohlédl na hodinky: Byly jenom čtyři hodiny! Měl by vyjít alespoň o hodinu dříve, aby zabral nějaké dobré místo, ale stejně bylo pořád brzy!
Nervózně překontrolovával všechny své věci. Byla by věčná škoda, kdyby něco zapomněl v tak významný den!
"Peněženka, mobil, pepřák, selfie tyč, malý hřebínek a zrcátko, lístek,..."
Náhle se naštvaně praštil do čela a rychle pelášil do svého pokoje. V místnosti spokojeně přelétl pohledem asi tucet plakátů, z nich se povětšinou usmíval James Barnes a zamířil ke stolu, kde ze šuplíku vylovil jednu zpěvákovu fotku na podpis. Zastrčil si ji do náprsní kapsy a jelikož měl ještě chvilku čas, usadil se na postel a obdivoval své vylepené plakáty.
A pak už to doopravdy nevydržel a natěšeně se vydal na cestu, ikdyž bylo teprve 16:10.

...

Aréna byla plná lidí. Steve stál téměř u pódia obklopen spoustou vzrušených fanynek a fanoušků a sám také umíral nedočkavostí.
"Je šest padesát sedm," slyšel jakousi blondýnu o pár metrů dál. Ona i její kamarádky už přešlapovaly z místa na místo a natahovaly krky, aby byly ony ty první, kdo Barnese zahlédne. Blonďák měl výhody, jelikož byl na koncertě jeden z nejvyšších a balancoval na špičkách, aby byl ten první on.
"Uhněte," ozval se v davu povýšený hlas a někdo do něj strčil, až ztratil rovnováhu a upadl na zem.
Celý rudý se zvedl a ke svému vzteku zjistil, že jeho místo mezitím zabral jiný muž. Byl menší než on, měl tmavé vlasy a vousy a v tmavé bundě s kovovými trny by mu to děsně slušelo, kdyby Rogerse právě nepovalil na špinavou podlahu.
"Hej ty, tady jsem stál já," vyjel na něj.
"Hou hou klídek fešáku," bránil se nevzrušeně brunet.
Steve to tak rozhodně necítil a už by se do něj pustil, když mu zatarasil cestu svalovec v černém obleku a brýlích.
"Všechno v pořádku, pane Starku?" masíroval si svaly.
"Ano Johne, tady chlapík bude stát trochu více vzadu, mu to nevadí," usmál se brunet.
Steven rozhořčeně namítal něco o tom, že on tam byl dřív, ale to už ho přerušilo nadšené pištění a křik, jelikož se na pódium za ohňových a kouřových efektů dostavila kapela.
Oba muži náhle zapomněli na svou hádku a sledovali je, ve tvářích tentýž zbožný výraz.
Ten nejhezčí, modrooký zpěvák s dlouhými hnědými vlasy vystoupil k mikrofonu a diváci bez hlesu naslouchali jeho nádhernému hlasu:
"I'm Mr. Fucking Barnes, we are The Winter soldiers and this is gonna be a pure, loud fucking roooooooock!"
Všichni skákali a řvali a když se začaly hrát první tóny kytar, Roger měl v očích slzy štěstí.

...

Už se setmělo a kapela i diváci byli ve skvělé náladě. Každý mohl jen oči nechat na úžasném zpěvákovi, který si, když už dohráli všechny songy, vzal slovo:
"Díky, byli jste úžasní! Teď si vyberu jednoho z vás a ten dotyčný si bude moci pokecat s celou kapelou a vyfotit se s námi."
"Já chci!" zařval jako na povel každý v hledišti a propuklo úplné šílenství a tlačenice.
Stark se přímo před Stevem nechal svým bodyguardem vysadit na záda, čímž jej zcela zakryl Barnesovu zraku. Tohle mohla být jeho chvíle a on mu jí tak kazí! Namyšlenej prachatej idiot s těma svýma gorilama!
To si zjevně pomyslelo víc lidí, jelikož se na bruneta a jeho bodyguardy vrhlo naráz asi pět holek a dva chlapi. Povalili je na zem a začali se různě pošťuchovat a strkat mezi sebou.
"Hej, nechte toho! Ty, blonďáku v té kožené bundě, pojď sem! Jo, ty!" zpěvák ukázal přímo na Steva stojícího nad tou bojující hromadou.
Rogers zkoprněle prolezl závistivým davem a vystoupal po schůdkách až za Jamesem. Ten ho objal kolem ramen a usmál se na něj. Byl zpocený a trochu páchl po kouři, ale pro Steva to byla ta nejkrásnější vůně na světě.
"Ty ramena už si nikdy neumyju," rozplýval se.
"Jak se jmenuješ?"
"S-Steven Jamesi."
"Žádnej James, říkej mi Fucking Barnes," ušklíbl se na něj zpěvák.
"Těší mě."
"Jo, mě taky. Jdem pařit ne?"