Fucking with James Barnes

Rozhodla jsem se využít toho, že jsem po dlouhé době zase dostala záchvat psaní a tak přidávám dvě povídky těsně po sobě, protože je taky dost možný, že zas dlouho nic nebude.

.

Každopádně toto je pokračování jednorázovky James Fucking Barnes

(protože co by to bylo za jednorázovku, kdyby neměla pokračování, že? :-D )

*Niké*

------------------------------------------------

Na ulici už se dávno setmělo a kapelou pronajatý bar byl plný tančících světel a hlasité hudby.
Steve se spolu se svým milovaným nejoblíbenějším zbožňovaným zpěvákem a... nějakými dalšími lidmi opíral u baru a nemohl se přestat usmívat. Vždycky si přál Barnese potkat naživo, aby mu mohl říct, jak moc ho miluje, obdivuje a jak skvěle se jeho hlas poslouchá, ale teď mu došla řeč a jen na svého idola okouzleně zíral.
Hnědovlasý zpěvák popadl sklenici džinu a rozlil ji do několika menších skleniček. Pak se otočil na vyjukaného Rogerse, věnoval mu okouzlující úsměv a jednu mu přisunul.
"Pokaždý když sem někoho vezmem, posloucháme furt dokola, jak jsme úžasní a jak mají doma na stěnách naše plakáty a modly a celkově dost nuda. Ale ty se mi líbíš, i když jsi možná až moc zticha. Co říkáš na dnešní koncert?"
Tázaný celý zrudnul, protože by do něj hustil nejspíš to samé jako ostatní, kdyby k tomu ovšem našel odvahu. Zamyslel se, zdvořile upil z nabídnuté sklenky a pak opatrně začal:
"Bylo to naprosto strhující, akorát mi celou dobu zacláněl jakejsi nafoukanec."
Barnes se pobaveně uchechtl a šťouchl do muže vedle sebe, blonďáka s extravagantními vlasy, v němž Steve poznal kytaristu skupiny.
"To byl ten, co se nechal vyzvednout na ramena, abychom na něj lépe viděli?"
"Jo, to byl on,"potvrdil mu Rogers
"No tak tenhle cápek navštěvuje snad každý naše vystoupení a vždycky se jak o život snaží, abych ho vybral na party," uculil se zpěvák.
"A on ho schválně nikdy nevybere," doplnil ho kytarista se smíchem: "Dobře mu tak, nejspíš je to nějakej rozmazlenej fracek."
"Ale je docela hezkej, to se mu musí nechat. Třeba by v posteli ušel...," přemýšlel James nahlas.
"Nemusíš nám tady ventilovat ty tvý homosexuální choutky!" okřikl ho jeho kolega.
Stevovi, který právě znovu upíjel ze své skleničky z toho zaskočilo.
"*kuck* *kuck* Eh... homosexuální? Ty jsi...?"
"Jo. Je to problém?" zpěvák si ho zkoumavě měřil a čekal na jeho reakci.
"Ne... vůbec ne," ujistil ho popravdě Rogers. Spíš naopak, nejradši by v tu chvíli běžel na ulici a tam hlasitě děkoval Bohu za splnění jeho největšího snu. On totiž taky... nebyl úplně na holky, akorát se s tím nikde nechlubil. A takhle to znamenalo, že když jsou s Jamesem stejní, mohli by třeba...
"To je dobře," vrátil ho do reality Barnesův hlas.
Rozpačitě dopil zbytek svého džinu a snažil se vyhýbat zpěvákovu pátravému pohledu.
Chvilku jen tak beze slova seděli a potom se hnědovlasý prostě zvedl a odešel.
"To ne, on se na mě rozzlobil," zavzdychal Steven úzkostlivě a pozoroval jeho hlavu prodírající se davem tancujících.
Sledoval, jak došel dýdžejovi, docela dlouho na něj mluvil a pak zamířil davem zpět k němu.
Dunění taneční hudby se změnilo v jinou, trochu rockovější melodii a Barnes si za chůze spokojeně kýval hlavou do rytmu.
"To je moje oblíbená. Zatančíš si?" vyzval Steva nevinně.
Ten se jen fascinovaně zvedl a pomalu, jako by tomu nemohl uvěřit, se k brunetovi připojil. Společně se propletli do davu a tam, z části díky té skleničce džinu, začali tančit a skákat do hudby. Oba se skvěle rozparádili a když song skončil, byli poněkud rudí a udýchaní. Svižnou hudbu vystřídala tklivá rocková balada a lidé se začali párovat. Steve se docela polekal, když ho kdosi chytil za ruku, ale pak si uvědomil, že ten někdo je James... ,tedy Fucking Barnes, a zklidnil se.
"Dáme ploužák?" zavrněl mu dlouhovlasý do ucha, přičemž jeho druhá ruka putovala tam, kde se dva muži obvykle neobjímají.
Blonďák se při jeho doteku mírně otřásl a prudce zavrtěl hlavou.
"Ne, děkuju Ja... Barnesi," zakoktal a rychle se vrátil zpět k baru, aby nepřekážel párům v tanci.
Tohle byl jeho sen, vždycky si to přál, ale všechno to šlo nějak moc rychle a najednou. Co je to za blázna, že odmítl tanec se svým vytouženým idolem?!
Ohlédl se zpět na parket a překvapeně zjistil, že se zpěvák usmívá.
"Jede po tobě," konstatoval blonďatý kytarista, který stále ještě dlel u své sklenky.
Steve chtěl tomu chlápkovi vysvětlit, že někdo tak slavný a skvělý jako je James by se rozhodně nezahazoval s někým, jako je on, když už před ním brunet zase stál.
"Nechtěl by ses podívat do The Winter Soldiers autobusu? Jezdíme v něm na všechna turné a je fakt parádně zařízenej. Bude se ti líbit," lákal ho.
Rogers ignoroval kytaristu, který se na něj ostošest hloupě culil. Tady nebylo nad čím přemýšlet.
"No jasný, váš autobus je legenda! Je pravda, že tam máte vířivku?"
"Pojď a uvidíš."
Opustili hlučící budovu a vydali se chladnou nocí k přilehlému parkovišti. Stál tam, ve vší své kráse a nablýskanosti, bledě modrý autobus s velkým rockovým nápisem jména kapely a když ho Barnes odemčel, na přivítanou jim vesele zablikal.
Uvnit bylo všechno zařízeno v bouřkové modré a nábytek byl z lehkého plastu a kovu. Vzadu se opravdu pyšnila vířivka a byla tu také praktická minikuchyňka a velká, pohodlně vypadající sedačka. Okna byla polepená různými plakáty z turné, a ještě začerněná, aby dovnitř nešlo vidět. Steve byl jako u vytržení z ostny vyzdobeného volantu a když si všiml, že na hrníčkách tam mají vytištěné hlavy členů kapely, odmítal je pustit z rukou.
"Můžu si jeden nechat? Můžu, prosím?"
"Jasně, je tvůj."
Steve se šťastně rozvalil na pohovku a hrníček si opatrně položil po svém boku.
"Dneska se mi splnily všechny sny," pronesl dojatě.
Rocková hvězda si přisedla a přestože bylo na gauči dost místa, přitiskla se těsně k němu.
"Všechny?" zašeptal mu do ucha smyslně a začal, jako by se nechumelilo, prozkoumávat prostor pod jeho bundou.
"No, ještě jsem si přál tvojí minifigurku, ale nemůžu ji nikde sehnat," přiznal nemístně Steve.
"Něco s tím uděláme," zamumlal druhý tlumeně, zatímco ústy mapoval jeho ušní lalůček.
"A mohla by mít takovej ten poloroztrhanej obleček, co občas nosíš?"
"Hmmm."
"Protože ten je nejlepší, nejlíp ti sluší. Tedy, ještě máš takovej jeden tmavě modrej s ostnama, ale ten není tak rebelskej. A půjdou na té figurce vidět oči? Ty je máš tmavě modré a to se mi hrozně líbí, byla by škoda kdyby..."
"Jsi nervózní?"
"T-Trochu."
"Tak mi, prosím tě, sundej to, co mám teď na sobě, myslím, že mi to nesluší."
Rogers poslechl a roztřesenými prsty si hrál se sponami a zipy. Občas se omylem otřel o holou kůži a to pak vždycky ucukl, i když se nezdálo, že by jeho doteky brunetovi nějak vadily. Když byl hotov, zůstal jen v úžasu hledět na tu dokonalost zpěvákova těla, na všechna úžasná tetování a samozřejmě... jeho vypracované břišní svalstvo.
"Tak jsi ty vůbec gay?" rozkřikl se asi po minutě Fucking Barnes.
"Ale ano, jsem!"
"Tak něco DĚLEJ!" nakázal mu už naštvaně.
 Blonďák jen zakroutil hlavou nad svou vlastní blbostí a jal se prozkoumávat muže před sebou nejen zrakem, ale také prsty a nakonec i jazykem. Další jeho kroky už potom vedla jen bezbřehá vášeň a jediné, čeho tu noc litoval, bylo to, že je takový stydlivý mamlas.
...
Ráno v autobuse The Winter Soldiers patřilo k jeho nejkrásnějším, protože ho tak nějak utvrdilo v tom, že celý včerejšek nebyl jen nádherný a krutý sen. Ležel přitulený vedle svého miláčka, který se v tu chvíli také probouzel.
"Hmmm, tak co?" protáhl rozespale James.
"Teď spolu jako chodíme?" ujišťoval se Steve.
"Jo. Ty, já a hrníček," zpod peřiny vytáhl přítelovu včerejší kořist a on si jí nadšeně přivinul k hrudi.
"A minifigurka! Teda... až ji někde seženeme."