Chris The Slasher - 5.part

Chris potřebuje nabíječe

Čágo,

zápletka už se pěkně rozjíždí a já mám teď docela dost volného času, takže to povalí. 

Kapitola za kapitolou, povídka za povídkou.

I když, tak rychle zase ne. Tak středně rychle.

Užívejte.

*Niké*

-----------------------------------------------------------------

"Doprdele... doprdele!" Chrise probudilo Sebastianovo zoufalé klení.
Celé tělo měl zpocené, hlava ho bolela a vzpomínky na včerejší oslavu se mu vybavovaly jen velmi neochotně a pomalu.
"S-Spali jsme spolu," konstatoval zjevnou skutečnost.
Jeho kamarád seděl na hraně postele, zakrytý jenom dekou, držel se za hlavu a kýval sebou dopředu a dozadu v marné snaze se vzpamatovat.
"Monice ani slovo, rozumíš?" zavrčel zdrceně. Jeho obvyklá dobrá nálada i včerejší opilecká veselost se vypařily:
"Tohle... tohle byla chyba. Už se to nesmí nikdy opakovat, jasný?" procedil mezi sevřenými zuby. Do očí se mu nepodíval, jenom civěl do nikam a snažil se donutit kocovinou zamrzlý mozek k přemýšlení.
Evans se nadzvedl, protřel si zarudlé oči a opatrně došel až k němu. Posadil se jemně ho chytil za ruku.
"Vždyť jsi to přece tak chtěl, vzpomínáš? Říkal jsi, že..."
"KAŠLI NA TO, CO JSEM ŘÍKAL! Já si to nepamatuju! Nevím, co se stalo! Já nemůžu za to, že ses přede mnou začal svlíkat!" křičel Seb, až mu hlas hystericky přeskakoval. Prudce se vytrhl jeho sevření.
"Lžeš, pamatuješ si to," blonďák  přečetl pravdu z přítelových očí.
"A i kdyby, my jsme přece oba heterosexuálové! Na holky!"
"Myslíš?"
Tmavovlasý herec oněměl. Naprázdno otevřel ústa, zase je zavřel a jen na podivně Chrise zahlížel.
Evans se zármutkem v očích vstal, posbíral své oblečení a odnesl jej do vedlejší místnosti, aby se mohl obléct.
Žádný z mužů dlouho nic neřekl, až se odhodlal Sebastian.
"Poslouchej Chrisi, můžeme přece zůstat přá..."
*Prásk*
Dveře bouchly a Stan zůstal ve své vile sám.

...

Když dorazil Chris domů, bylo už něco kolem poledne. Přede dveřmi našel obvyklou zásilku s obědem, sebral ji a nedbale mrskl na stůl v kuchyni. Neměl hlad. Ani chuť. Otevřel kredenc, kde se až úplně vzadu, za krabičkami čaje a sklenicemi s kávou, skrývala jeho tajná rezerva, pět hořkých čokolád. Taková KPZ - krabička poslední záchrany. Akorát, že ne krabička, ale čokolády. Jednu z nich vytáhl, nalámal a postupně si jí narval do pusy. Na uklidnění nervů.
Postavil vodu na kávu a jen se na chvilku zastavil, myšlenky už ho dohnaly.
Využil Sebovy opilosti! Vždyť  chudák má svojí milovanou Monicu! Jak si vůbec mohl myslet, že se do něj Sebastian třeba zamiluje...? Teď zničil i jejich přátelství!
Prudce potřásl hlavou. Musí se těch otravných sraček nějak zbavit. Zalil kávu, a zhluboka se napil. Někde slyšel, že to prý pomáhá proti kocovině.
"Je to hořký a hnusný jako život," ohodnotil nápoj polohlasně a spustil notebook. Svět pohádek a příběhů mu hlavu zaručeně pomůže zapomenout. Uvelebil se ve svém milovaném vysezeném důlku na sedačce a rozklikl si Stuckymánii.com.
Bohužel zapomněl, kde minule skončil, takže se musel vracet, aby si svůj příběh osvěžil (pozn. autora: Založeno na skutečných událostech :-D ). Potom pokračoval:

"Proč nesmím uzřít vaší tvář?" zabědoval Steve a snažil se prohlédnout stíny, v nichž se Bucky skrýval.
"Vyděsil bych vás."
"Někdo takhle milý přece nemůže mít tak ošklivou tvář," odporoval chlapec:
"Je mi tady smutno."
"Máte spoustu krásných šatů, každý den pro vás sluhové chystají hostiny a starají se o vás..."
"Stýská se mi! Přál bych si alespoň na chvilku navštívit svého otce."
"Slíbil jste mi, že tu se mnou zůstanete navždy!"
"Jen jeden den, prosím! Pak už vás nikdy neopustím," žadonil plačtivě...

Dopsal odstavec a kriticky na své dílo pohlédl. Byl to v podstatě smutek vylitý na papír. Jak taky jinak. Sebastian zničil nejen jejich přátelství, ale dokonce i Evansovy povídky. Správně. Teď bude ze všeho vinit toho heterosexuálního parchanta.
Párkrát zamrkal, aby se zbavil slz a nacvakal pár slov pro své věrné čtenáře.

Ahojky, moji milí stuckyfilové!
Dneska to bude na smutnější notu, jelikož mě zklamal někdo, koho jsem moc, moc miloval. Nebo já zklamal jeho. Nebo obojí. Je mi na nic. :-( :-( :-(
Nevím, jak jsem si mohl myslet, že by mě mohl milovat taky.
No nic, nebudu vás už otravovat svými pocity a hezky si počtěte.
Váš Chris The Slasher 

Potřeboval se prostě někde svěřit a jeho přezdívka mu skýtala anonymitu. Potřeboval povzbudit. Zveřejnil kapitolu, vypnul počítač a rozdělal si další čokoládu.
Tiše si ji se zavřenýma očima vychutnával a když se chystal načnout ještě další, zazvonil mobil. Robert Downey.
"Ahoj Chrisi, tak jak jsi včera dopadl? Byl jsi hodně namol, že?"
"Sebastian se choval jako debil," odpověděl herec chladně.
"To on dělává, když je ožralej. Co se stalo?"
"Nic... v pohodě."
"Aha, takže průser? Moc v pohodě nezníš."
"Jsem... mám jenom kocovinu."
"Něco jste zapálili? Ukradli? Někoho zabili? Vždycky se to dá ututlat..."
"Ne, říkám ti, že je všechno v pohodě!"
"Tak jo, pusť mě dovnitř."
"Cože?"
"Pusť mě dovnitř, stojím před tvými dveřmi," vysvětlil Robert a na důkaz zazvonil na zvonek.
Evans se neochotně došoural ke dveřím a otevřel.
"Děkuju," kývl příchozí herec spokojeně hlavou, skopnul si boty a bez okolků se vydal chodbou do obýváku.
Tam se usadil na sedačku a starostlivě na Chrise spustil.
"Nevypadáš vůbec dobře. To hnědý, co máš na puse, to je doufám čokoláda...?"
"Vypadni!" vyštěkl blonďák.
"Hou hou, v klidu!"
"Sedíš na mým místě!" namíchnutě do něj strkal.
"Aha, tak... promiň," omlouval se zmateně Downey a přesunul se dál na sedačku.
Spisovatel se trochu uklidnil a usedl do svého důlku.
"Promiň, je mi mizerně," zakňučel žalostně.
"Sebastian se öpilej chová jako idiot, já to znám," uklidňoval ho představitel Ironamana.
"Jo? Taky ses s ním vyspal?"
Tmavovlasý muž na něj překvapeně vykulil oči.
"Tak to fakt ne... nevěděl jsem, že jste na kluky..."
"On ne. Já ano," vzlykl blonďák a už neovládl proud hořkých slz.
"Tak takhle je to... tahle situace má jediný řešení."
"Jaký?"
"Najdi si nějakýho novýho nabíječe."
Tohle Chris nečekal. Překvapeně ke kamarádovi zvedl své uslzené oči:
"Jak jako?"
"Musíš se sebrat! Za chvilku je natáčení novýho kapitána a jestli tam nemáš být totální troska, potřebuješ zvednout sebevědomí nějakým vztahem. Zkus seznamku," navrhl mu Robert.
"Mě stejně nikdo nebude chtít," vzlykl Evans slabošsky.
Downey zvedl oči v sloup, popadl ho a políbil na rty.
"Co to...?!"
"Já líbám zásadně jen lidi, co mají něco do sebe. Kdybys měl moc velkej nos, beďar na čele, byl bys moc tlustej nebo byl nicka, nedělal bych to. Jsi celkem sexy, když zrovna nemáš červený oči jak králík. Ale chodit s tebou nebudu, mám dojem, že by tě Pepper v naší domácnosti těžce nesla... i když, možná by s menší trojkou jednou za čas souhlasila..."
Blonďák se odhodlaně usmál, otřel si slzy a vstal.
"Děkuju Robe, moc jsi mi pomohl. Udělám to. Najdu si přítele."
"Tak se mi líbíš," pochválil ho tmavovlasý a dal se na odchod:
"A kdyby se ti to náhodou nepodařilo, zavolej a já se zeptám Pepper, jestli bys s námi mohl tvořit milostný trojuhelník."
Chris poděkoval za nabídku, srdečně se rozloučil a vrátil se k počítači.
Náhle se před ním otevřela nová pestrá škála možností. Robertova nabídka sice nebyla úplně k zahození, ale on si přece jen přál někoho cizího a ne kolegu. Mohl by... mohl by mít černé a delší vlasy, jako Bucky-ne jako Seb, to ani náhodou!- a třeba zelené oči a atletickou vysportovanou postavu. A mohl by být vtipný a podnikavý! A mohl by umět vařit, aby už nemusel obědy kupovat...
Nadšeně zapnul seznamku a vybral kategorii "On hledá jeho".

Datum narození:
13.6.1981
Jak moc vám záleží na věku partnera?:
Chris se mírně otřásl při představě, že by se v posteli musel tulit k nějakému bezzubému plesnivému dědovi.
Zaklikl možnost "Středně záleží".
Rodinný stav:
Normálně by zaškrtl možnost "Mentally dating Bucky Barnes", ale vzhledem ke včerejším událostem vybral raději "svobodný". A navíc tam ta první možnost vlastně ani nebyla.
Zaměstnání:
Zamyslel se. Když napíše "herec", budou ho lidi otravovat a chtít po něm autogramy... kdežto "spisovatel" zní tak... epicky romanticky... a lidi nenapadne, že to je právě on, ten slavný představitel kapitána Ameriky... dokud ovšem nepošle svojí fotku...

"Tohle bude ještě na dlouho," vydechl při pohledu na další tři nevyplněné stránky s otázkami.
Postavil na další kávu, po levici si připravil tabulku čokolády a dal se do toho.
"Vydrž, můj nový vysněný princi, už brzy se setkáme!"