Železné srdce - 17. kapitola (Finální!)

ThoBlaHulKeye?!

Tohle je poslední kapitola téhle dlouhatánské stony!

Napiště mi, jak se vám to četlo a celkově a ... omluvte mírnou rozpičouřenost této kapitoly, já jsem prostě jenom šíleně mega velmi ráda, že se mi to podařilo dopsat :-D :*

Ten konec je klišé ve stylu romatnických komedií, ale tak co už.

Díky za veškeré komentáře, a přečtení a podporu.

*Niké*

-------------------------------------------------------------------------------

Celý den strávili Tony se Stevem spolu, bez jakéhokoli spojení se světem. Miliardář objednal spoustu ovoce, které následně rozkrájel a servíroval na milencovu nahou kůži. Vzájemné mazlení a blízká přítomnost jim, alespoň na tu krátkou chvíli dala zapomenout na to, co je ještě čeká. Budoucí nepříjemný rozchod s Pepper a nevyhnutelný coming-out však visel nad jejich ložem jako Damoklův meč a nemohli ho ignorovat věčně.
(Damoklův meč = přirovnání pro situaci, kdy člověk nemůže být šťastný, jelikož ho čeká něco důležitého, co nemusí skončit vůbec dobře :*)
Ve sladkém opojení se Stark věnoval sladkokyselé chuti aromatických mandarinek položených na kapitánově břiše. Přál si, aby z těchto společných chvil měli oba co nejvíce, poznal však, že se i Rogers do vášně poněkud nutí. Vzdychl, posadil se a cestičku z malin, která vedla dolů k cíli jejich slasti, shrnul rukou.
Druhý překvapeně otevřel oči, do té doby slastně přivřené a vrhl na tmavovlasého tázavý pohled.
"Řeknu o tobě Pepper," rozhodl se miliardář, přisunul se k němu blíž a začal ho krmit sladkými plody.
On je se zamračenou tváří přijímal a tiše přemýšlel.
"A nešlo by to utajit? Však víš, kvůli veřejnosti a bulváru a kvůli..."
"Kvůli Sharon, že? Ty proutníku!" plísnil ho schválně Tony: "Nene, hezky všem řekneš, že patříš jenom mně."
"Se Sharon nic nemám, ty to dobře víš."
"No to bych ti radil!"
"Teď vážně Tony, musíme počítat taky s tím, že už nás takhle nebudou chtít v Avengers, že nás možná i odvrhnou."
"No, jestli si myslí, že mi jsou Avengers dražší než ty, tak to se pletou. A navíc, my jsme ti, kteří tu různorodou chásku drží pohromadě! Pokud nás vyhodí, založíme si vlastní organizaci na ochranu světa. Co takhle nazvat jí Stony? Nebo IronShielders?"
"Přestaň si dělat legraci, je důležité, aby Avengers zůstali pohromadě, svět je potřebuje! Proto bych chtěl náš vztah utajit! Miluju tě, ale máme taky zodpovědnost vůči světu!"
"Však ano, můžeme operovat jako Stony...  ale to zní jako nějakej shipovací pár pro náctiletý fanynky, lepší bude IronShielders. I když to se moc podobá SHIELDu... no, uvidíme. No a ostatní si můžou založit vlastní skupinu. Co třeba... ThoBlaHulKeye?"
Stark už se naplno ztratil ve svých úvahách o jménech potenciálních superhrdinských skupin a když si všiml, že v sobě jeho společník dusí smích, rozchechtal se taky.
"Tak snad půjde najít nějakej kompromis. Pozveme ostatní na jídlo a tam jim to oznámíme. Můžem jim do toho něco přimíchat, aby měli vstřícnější náladu," uvažoval, v očích slzy smíchu.
Tak se tedy dali do rozesílání esemesek a zamlouvání stolu na večer. Vybrali jednu zastrčenější malou pizzerii, aby měli na své prohlášení klid. Všichni obeslaní superhrdinové jim svojí účast přislíbili, celí zvědaví, co se bude dít a co bude na jídlo.

...

Zapadající slunce barvilo oblohu do barvy rzi a na stěnách útulné restaurace se odráželo stále sílící světlo svíček. Tony udržoval jakous takous konverzaci s příchozími hosty, Nat, Brucem a Clintem, a Steve venku netrpělivě očekával přílet boha hromu. Na oranžové obloze se za chvilku objevila stále se zvětšující skvrna letícího Thora. Už z oblohy vypadala podivně a kapitánovo podezření se potvrdilo ve chvíli, kdy Odinson přistál a v jeho náruči se mačkal, kdo jiný, než jeho bratr.
"Thore, Lokiho jsi opravdu vodit nemusel," zasténal nervózně voják.
"Odpusť, avšak bratr se ve vězení nudí a napadlo mě, že tato společná večeře bude pro nás pro všechny skvělou příležitostí k navázání přátelství."
Dusící se bůh lsti zaskuhral cosi o bandě šašků, načež schytal pohlavek.
"Budeš se chovat slušně, bratře!" nakázal mu naivně hromovládce.
Rogers je oba uvedl ke stolu, který sborově zanaříkal nad záporákovou přítomností.
Usadili se, dali signál obsluze a za chvilku už před každým ležel talíř špaget, pizza nebo, v případě Thora obojí.
Stark se snažil všechny bavit svým vtipem, bylo na něm ale očividné, jak je nervózní. Neustále těkal očima po Stevovi a ve své porci se nimral a rýpal. Než všichni dojedli, zdálo se to čekání jako věčné.
Kapitán s Ironmanem na sebe kývli, povstali a mírně zčervenalí se obrátili ke spokojeným a sytým hostům.
Brunet se ujal slova:
"Jak určitě víte, poslední dobou jsem byl dost mimo," zle se zamračil na černovlasého záškodníka: "... a asi bych se z toho nikdy nedostal, nebýt tady Capa. No a věc se má tak, že jsme si uvědomili, že se milujeme. A komu se to nelíbí, ať si prdel polí..."
První Avenger, celý rudý jak rajče mu rychle skočil do řeči.
"Jsme si vědomi toho, že je náš vztah asi nevhodný a, pokud budete chtít, okamžitě Avengers opustíme," pronesl s těžkým srdcem a pevně vzal Tonyho za ruku.
Chvilku bylo ticho... a pak propukli všichni přítomní v jásot.
"Gratulujeme!" ozývalo se ze všech úst.
"Přeju ti to Steve!"
"Budete nádherný pár! A na odchod z týmu zapomeňte!"
Thor ve všem tom veselí objal svého, velmi zaskočeného a pohoršeného, bratra a zahlaholil:
"Vidíš to Loki, oni se za jejich vztah nestydí! Vezmeš si mě?"
Všechny pohledy v místnosti se odpoutaly od šťastného páru a upřely se na boha lsti, jehož černé vlasy kontrastovaly s hrůzou zbledlým obličejem.
On se jenom ke svému adoptivnímu bratru naklonil a zašeptal něco neslyšně do ucha. Když se dlouhovlasý blonďák celý šťastný usmál, všichni pochopili, co to bylo a začali rozpačitě tleskat a gratulovat tentokrát jim.
"Jste trapní," vyhrkl Loki a vyběhl z restaurace následovaný bohem hromu v sedmém nebi.
Natasha, Clint i Bruce nadšeně diskutovali celou situaci a otočili se zpět, aby mohli ještě blahopřát Tonymu se Stevem, ti však už dávno zmizeli.

...

Bugatti v barvě pomeranče stálo na opuštěné cestě za městem, skryté planými keři a vysokou trávou a skomírající paprsky slunečního kotouče vrhaly teplé odstíny na celé okolí. Na kožených sedačkách auta se drželi v objetí dva, nyní vyloženě šťastní superhrdinové.
"Zbyly ještě nějaké maliny?"
"Ne, myslím, že ne. Ale jsou tam ještě, myslím, dva banány."
"Steve, ty perverzáku!"
"Já to tak nemyslel!"
"Přiznej se, mně je jasný, na co celý den myslíš."
"A na co myslíš ty, Starku?"
"Na to stejný, co ty. Na mě."
Rogers se zasmál a umlčel miliardářovo ego svými rty. Pak ho políbil znovu a zase a ještě a potřetí a zase, pak to ještě šestkrát zopakoval a znova a zase a opět a zase a ještě...

Das Ende!