Ta přesladká krása

   Zdravím vás, zlatíčka. :)

Je tomu těžké uvěřit, já vím, ale tentokrát přidávám další povídku už po třech dnech. Bohužel teď ale nemívám moc času, takže jinak budou další příběhy většinou o víkendech. 

Jinak, nedávno jsem slíbila Stony a... No, vlastně je to Stony. Však uvidíte. :D

Je to takový divný. Hlavně proto, že jsem tohle ještě nikdy nepsala. 

V rámci možností přeji hezké počtení. :)

Maya

   „Ahoj, lásko, jsem domááááá,“ ozvalo se ode dveří.

   „Oh, ahoj, Tony,“ odpověděl Rogers a přiběhl ho poslušně přivítat. Miliardář zavřel a láskyplně ho objal. Něžně ho políbil- musel si přitom stoupnout na špičky, působilo to trochu komicky- a hned poznal, že je něco špatně.

   „Něco se děje, Stevie?“ zeptal se a trochu se odtáhl, aby mu mohl vidět do očí. Na jeho miláčkovi bylo úplně vidět, že je nervózní a má něco na srdci.

   „Tak trochu,“ přiznal.

   „No tak, povídej. Nebo, jestli to nespěchá, dal bych si nejdřív sprchu, ok?“ řekl, vlepil mu drobnou pusu na líci a vydal se směr koupelna. Už si na jejich nový dům zvykl a byla to jedna z věcí, na které byl pyšný. A obzvlášť na tu neuvěřitelně prostornou a moderní koupelnu. Ještě si ale musel skočit do ložnice pro převlečení.

   „Ne, Tony, počkej ještě,“ zastavil ho Rogersův ustrašený hlas.

   „Co je, Steve?“ nechápal Stark. Pak se ale zarazil, když si všiml, že dveře do ložnice jsou zavřené. To normálně nebývaly snad nikdy.

   „T- ty… tam někoho máš?“ zeptal se vyděšeně a sledoval Stevovu tvář. Tomuhle odmítal věřit.

   „Ne, tak to není.,“ zakroutil blonďák hlavou a hlasitě polknul. „Teda, vlastně tam někoho mám, ale ne tak, jak si myslíš,“ dodal tak rychle, že mu bylo sotva rozumět.

 Tony ho pozoroval skelným pohledem, rty měl pevně sevřené do úzké linky a se strachem mu naslouchal.

   „Přišel za mnou, Tony. Je to můj kamarád a… konečně přišel, chtěl jsem mu pomoct,“ pravil a došel k němu, aby ho mohl chytit za boky. Stark pořád vypadal dost nevěřícně.

   „Kdybys ho jen viděl, Tony, vypadal příšerně,“ řekl smutně.

   „Příšerně? Jako že je ošklivej nebo je na tom tak bídně?“ pozvedl jedno obočí a rozhodně ve své otázce neskrýval sarkasmus, ale jeho výraz v obličeji byl stále dost skeptický.

   „Je na tom bídně,“ potvrdil mu. „Byl úplně vyhladovělý a taky trochu zraněný, ale dřív, než jsem mu stačil udělat jídlo nebo něco, usnul,“ vysvětloval a tvářil se přitom pohřebně a možná trochu provinile.

   „Ty jsi mě ale vylekal. Fakt už jsem si myslel, že najdu v posteli Thora nebo tak něco,“ oddechl si Iron man, ale Rogers se na něj zamračil.

   „Tohle není sranda a navíc… Počkat! Proč zrovna Thor? Vždyť víš, že jsem na brunety.“

   „Jen porovnávání konkurence,“ pokrčil miliardář rameny a měl pocit, jako by mu ze srdce spadl obrovský balvan, který stačil narůst během pár minut pouhého podezírání kapitána z nevěry.

   „Mám o něj strašný strach,“ zašeptal Steve.

   „Bude ok, určitě. Neznám lepší zdravotní sestřičku než tebe,“ řekl nižší a co nejdříve zahnal v hlavě vzpomínku, kdy svého milého navlékl do upnutého kostýmu nestydaté sestry, a soustředil se na to hlavní. Jeho přítel má zraněného kamaráda a má o něj strach.

   Ale byl si jistý, že Steve si danou vzpomínku také okamžitě vybavil, soudě podle mírného zčervenání a sklopení pohledu.

   „A můžu aspoň vědět, kdo to je?“ zeptal se mladší pro jistotu.

   „Jde o mého kamaráda Buckyho,“ zašeptal blonďák, ale předtím se otočil za sebe, jako by snad čekal, že někdo odposlouchává. Musel být opravdu vyděšený, protože oběma bylo jasné, že není možné, aby se sem někdo k nim do domu potichu přikradl.

   „Myslíš jako Winter soldiera?“ toužil po upřesnění. Modrooký jen ustrašeně přikývl.

   „Proto jsem se bál ti o něm říct,“ vysvětlil. „Víš přeci, že je hledaný. Fury o něm neustále mluví, tak jsem se bál, že bys ho tu nechtěl…“

   „Copak jsem já Fury?“ zasmál se Stark. „Neměj strach, zlato, nehodlám ho udat,“ uklidnil ho.

   „Ach, Tony… Moc mi na něm záleží. Díky za to, že jsi tak skvělý,“ lehce se rozzářil a políbil ho na tvář.  Zároveň na něm ale stále šel poznat ten strach z toho, co bude s jeho kamarádem dál.

   „Počkej, co to děláš?“ zkoušel ho zastavit, ale Tony se nebezpečně přibližoval k ložnici.

   „Chci ho vidět,“ řekl Iron man rozverně a už se natahoval ke klice, ale jeho spolubydlící ho stáhl zpátky.

   „Opovaž se! Musí se vyspat,“ zasyčel a stáhl si ho do pevně náruče. „A navíc ses chtěl vysprchovat. A mně nevadí, že tu pak budeš chodit naostro, jasné?“ mrkl na něj svůdně a tím Starkovi skoro vyrazil dech.

   „To nemůžu odmítnout. Ale kde budeme spát?“

   „Na gauči přece. Myslím, že je dost velký na nás oba. Vždyť jsme se už kolikrát spolu ujistili, no ne?“

   „Ach, tak můj sladký kapitán má dneska hravou,“ usmál se hnědovlasý a lehce mu dlaní přejel přes zadek. Rogers mu úsměv oplatil, ale Iron man ho znal už moc dlouho na to, aby věděl, že není upřímný. Poznal, že je unavený a zároveň vystresovaný. Proto mu řekl, ať si jde lehnout, že on za ním po sprše přijde. A když se vrátil jen v ručníku a viděl svého milého spokojeně pochrupovat ve zkroucené poloze, moc se tomu ani nedivil. Vlepil mu jen pusu na čelo, přilehl si k němu a oba je přikryl dekou.

…

   Uběhly dva týdny. Nejtěžší úkol ze všeho bylo přesvědčit Buckyho, aby si nechal pomoct. Je pravda, že za Stevem přišel dobrovolně, ale zároveň se potom přiznal, že mu bylo příšerně zle a doopravdy si myslel, že už umře. To jim, respektive jen Stevovi, svěřil přibližně po týdnu pobytu zde. Pořád ale nebyl sdílný, bylo těžké z něj vypáčit jakoukoliv větu. Byly tu ale jasné pokroky a to kapitána těšilo ze všeho nejvíce.

   „Oběěěěěd,“ ozvalo se z kuchyně. Tony odložil šroubovák a vydal se ze své pracovny na místo, odkud se linula ta překrásná vůně smažených řízků.

   „Už mám hlad jako vlk… Nejdříve slupnu tu dobrotu a potom tebe,“ zacvrlikal na svého milého a usadil se ke stolu. Rogers se jen vesele usmál a nandával porce masa i kaše do tří talířů. Když si toho miliardář všiml, překvapeně pozvedl jedno obočí.

   „Přemluvil jsem Buckyho, aby se dnes najedl tady s námi,“ vysvětlil kapitán, odložil naběračku a odvázal si zástěru. Měl ji od Tonyho a strašně ji zbožňoval. Často blbli, že pod ní má blonďák chodit nahý, ale málokdy to tak Steve učinil. Tvrdil, že ta zvláštní látka ho studí na penise a zadek mu mrzne.

   „Už je mu líp?“ zeptal se tmavovlasý, když uslyšel klapnutí dveří a následné pomalé kroky směrem k jejich kuchyni.

   „Dobrovolně se po týdnu převlékl do čistého, umyl se a souhlasil s tím obědem, takže se už mnohem lepší,“ řekl Rogers viditelně šťastně a také se posadil.

   „Ty jsi mi ale skvělá opečovávatelka, drahoušku,“ lichotil mu Iron man a nahnul se pro polibek, který mu jeho miláček věnoval. To už ale do místnosti vešel i Barnes a zdálo se, že z jejich ocucávání před ním si sice nic nedělá, ale stejně by se nejraději na patě otočil a vrátil se do ložnice, ve které se prozatím zabydlel.

   „Oh, sedni si tady, Bucky, čekáme na tebe,“ pokynul mu kapitán a mírně zrudl při zjištění, že byli s Tonym přistiženi byť jen u líbaní.

   Winter soldier se pár vteřin rozhodoval, než svolil a došoural se ke svému novému místu naproti Rogersovi.

   Když se pustili do jídla, Stark ho nenápadně pozoroval. Za tu dobu, co obléhal jejich drahocennou ložnici, ho viděl jen párkrát a to jen ve chvílích, kdy se ho snažil Steve dostat pod sprchu, kterých ale nebylo moc, protože James přeci jenom většinu času prospal. Tony měl strach, že jim do postele vyspí důlek. Všiml si, že si rád nechává skrývat tvář pod vcelku dlouhými tmavými vlasy, které mu skoro znemožňovaly vidět jeho obličej. Občas ale z pod nich vykoukly velké tmavě modré oči, které jen občas putovaly po věcech na stole a pak se opět vrátily k obědu, který do sebe docela obstojnou rychlostí házel. Viděl ho z pravé strany, takže nemohl dohlédnout na kovovou ruku, kterou měl o stůl pouze opřenou. U té druhé si však mohl všimnout, že voják má ve Stevově upnutém tričku opravdu hezkou postavu na to, že tu před 14 dny dorazil podle blonďákova popisu vyhladovělý a unavený.

   Steve!

   V duchu se okřikl za tohle hloupé myšlení, projel pohledem i svého miláčka a věnoval se už jen svému jídlu. Byl poslední, ostatní dojedli trochu dříve.

   „Bylo to opravdu moc dobré, zlato. Kromě sestřičky a mnohého jiného jsi také výborná kuchařka,“ pochválil ho a pomáhal mu sklízet ze stolu.

   „Mně to taky chutnalo,“ ozval se Barnes, poprvé za celý den.

   „To jsem rád,“ uculil se kapitán. „Děkuji vám oběma, ale… Kdo bude dělat nádobí?“

   Otázka zůstala viset ve vzduchu, jako by ji někdo natruc pověsil špendlíkem do prázdného místa. Po pár vteřinách, zarytého mlčení obou tmavovlasých jedlíků, se rozesmáli. Všichni. Rogers, Stark a dokonce i Bucky.

   Byl to takový tichý, melodický smích, jak si stačili oba zde bydlící všimnout.

   „Ne, necháme to na později. Co kdybychom si společně pustili nějaký film?“ navrhl první Avenger a Tony okamžitě vyrazil do obýváku s křikem „vybírám já.“

   Kapitán věnoval mlčícímu Jamesovi sladký úsměv a pokynul mu, aby šel s nimi. Nejmladší z nich už ležel rozvalený v rohu gauče a vybíral ovladačem filmy v menu.

   „Pust, prosím, Forrest Gump,“ ponoukal ho Steve a posadil se vedle něj. Winter soldier si nejistě sedl kousek dál.

   „Ale, zlato, to jsme viděli už několikrát a navíc jsem přece volal, že vybírám já ,“ zakňučel Iron man a dál listoval seznamem.

   „Ale když mně se ten film líbí…“ pokoušel se smlouvat.

   „Jenom proto, že jsi tak roztomilej, když prosíš,“ upozornil ho a splnil jeho malé přání. Rogers se spokojeně usmál, když uslyšel svůj oblíbený klidný soundtrack a chtěl se pohodlně opřít, ale nejdříve pohledem překontroloval Barnese.

   „Bucky, vždyť si zničíš zrak,“ pokáral ho a posunul se k němu. Když k němu James lehce polekaně vzhlédl, odhrnul mu vlasy z obličeje. Zasunul je za uši, ale nechtěly moc držet. Myl si vlasy dnes ráno, takže byly trochu více pružnější a načechranější.

   „Počkej, svážu ti to,“ rozhodl nakonec a rozběhl se pro hřeben. Během pár vteřin byl zpátky, posadil se za Barnese a začal mu pomalu a jemně rozčesávat prameny tmavých vlasů. Nižší z vojáků se nebránil a nechal se.

   Kapitán měl teď opravdu hravou, takže začal splétat jeho vlasy do francouzského copu, i když ani netušil, odkud ho umí.

   „Nevadí ti to?“ zeptal se pro jistotu a nahnul se přes jeho rameno k tváři.

   „Ne. Můžeš pokračovat,“ pravil Winter soldier.

   „On znovu promluvil, výborně,“ zasmál se miliardář a pak je dál v tichosti pozoroval. Zvolna putoval pohledem po svém milém, který klečel na kolenou a byl nad Buckym nakloněný. Studoval jeho postavu, kterou znal už opravdu dobře, v tmavých teplácích a světle modrém tričku, až vystoupal k tomu milému, přesladkému obličeji z kterého byly všechny blonďaté vlasy odhrnuty z čela, aby mu nepadaly do očí. Potom sjel pohledem k muži před ním, který se nacházel v tureckém sedu, a prohlížel si jeho tvář, která byla sice stále dost bledá, ale hezky vynikala, když nebyla skryta pod hnědými prameny. Musel uznat, že je opravdu krásný, mnohem více než jak mu ho Steve popsal. Jemné rysy, pronikavé zvědavé oči, pěkná postava…

   „Tak hotovo,“ vyrušil ho ze zasnění kapitánův hlas. Sledoval, jak se blonďák přesunul před svého kamaráda a prohlížel si ho… Podobně jako si ho před chvílí prohlížel i Tony.

   „Oh, Bucky, myslím, že ti to opravdu sluší,“ nechal se Rogers slyšet a James mu odpověděl plachým úsměvem. Pak ale na chvíli sklopil pohled, oba místní ho přitom sledovali, a když pak zvedl hlavu, zašeptal: „Já vám tu překážím, že je to tak?“

   „Ne, Bucky. Rozhodně ne! Jak tě to napadlo?“ vyhrkl světlovlasý polekaně. „Že je to tak, Tony?“

   „Jasně,“ odvětil Stark téměř okamžitě. Vyděsila ho představa, že by najednou toho pěkného parchanta už nemusel vidět. Až ho to překvapilo.

   „Jsi úžasný spolubydlící, Bucky. A my dva tě máme rádi a chceme tě tu. Vážně,“ vysvětloval kapitán, ale nižší voják na něj pořád zíral krapet nedůvěřivě, nebo možná spíše skepticky.

   Steve se na něj smutně usmál a objal ho. Barnes to rozhodně nečekal a jeho přirozenou reakcí bylo zatuhnutí a polekání se. Protože zimní vojáci se neobjímají. Rogers zase nečekal takový úlek a proto to najednou dopadlo tak, že se převážili a kapitán zůstal ležet na svém kamarádu, který spadl na záda.

   Iron mana píchla u srdce žárlivost.

   „Tak hele, vy dva, já chci taky,“ vyhrkl dřív, než z něj stačil komplet rudý kapitán slézt. Během setiny vteřiny se k nim přikradl a plácnul sebou vedle vykolejeného, ale zároveň snažícího se nesmát, Jamese. Kapitán nad nimi byl zapřený rukama a putoval očima od jednoho k druhému. Na rudé tváři potlačoval výbuch smíchu a kukadla mu zářila, když si prohlížel střídavě svého Tonyho a svého Buckyho.

   „No dobře, už je to trochu divné,“ dostal ze sebe nakonec a slezl z nich.

   „Podle mě je to docela prdel, co myslíš ty?“ drbl do svého spoluležícího.

   „Trošku,“ pípl Barnes.

…

   „Steve…? Tony?“ ozvalo se ze tmy. Miliardář rozespale zvedl hlavu a oddělal ruku ze Steva, který ležel na gauči vedle něj. Chvíli zmateně mrkal, než zjistil, že v kompletní tmě stejně uvidí prd, a opatrně se posadil.

   „Bucky? Pročpak nespíš?“ nechápal Stark a otřel si unavené oči. Hned na to se venku mohutně zablýsklo, na vteřinu to osvětlilo celý obývák, a ze zvuku hlasitého hromu Tonymu naskočila husí kůže. Barnes zakňučel a přikrčil se na zemi vedle nich.

   „Mám strach z bouřky,“ ozvalo se znovu bolestivě tiše.

   „Jak to?“ zeptal se překvapený Iron man.

   „Já vím,“ zašeptal Rogers, který byl už taky vzhůru. „Pojď si lehnout mezi nás,“ vyzval ho a ještě trochu mimo z náhlého probuzení se odsunul, aby mezi nimi byla dostatečně velká mezera. Zimní voják chvíli uvažoval, ale když hodně blízko udeřil další hrom, trhl sebou a zapadl pod deku k nim. Oba dva místní úplně cítili, jak se vyklepaně třese.

   Miliardáře napadlo, jak by se mohl ex- zabiják bát tmy, ale raději se neptal. Bůhví, co s ním provedli.

   „Budeš klidnější, když rozsvítím?“ zeptal se kapitán, bez čekání na odpověď se nahnul k lampičce na nočním stolku a zapnul ji. Místnost teď z poloviny naplnilo slabé světlo.

   Rogers obmotal ruku kolem Buckyho pasu, aby se setkal z tou Tonyho, která mu vyšla vstříc a propletla s ním prsty. Na Barnese to ale ovšem nemělo moc velkou reakci. Při dalším hromobití se rozklepal ještě víc a začal vzlykat.

   „Neplakej, Bucky,“ řekl Steve tiše a políbil ho zlehka na čelo. Winter soldier zvedl ustrašenou tvář a z nenadávání přitiskl své rty na ty kapitánovy. Zároveň se vyhoupl nad něj. Rogersovou reakcí bylo jen doširoka vykulení očí a přiložení dlaní na jeho ramena, aby ho mohl odstrčit. Jenže to neudělal.

   Tony nasucho polkl a lehce se roztřásl. Hlava mu jakoby třeštila všemožnými emocemi a srdce mu bilo ostošest.

   Jejich nový spolubydlící líbá jeho přítele!

   Jejich nový hezký spolubydlící líbá jeho překrásného přítele!

   On. Svádí. Jeho. Kluka... Před ním.

   Měl by ho zabít!

   „A co já?“ zašeptal místo všech přirozených reakcí, které ho v tu chvíli napadly. James se v tu chvíli odlepil ústy od Steva a oba k němu stočili pohled. Ten jeho byl ublížený, v očích se  mu zračily slzy. A ten Rogersův byl naprosto vyvedený z míry, lehce rudnoucí, ale zároveň měl v očích i takový zvláštní tón, takovou určitou divokost.

   Ozvalo se další zahřmení a Barnes sebou zase cuknul, vystrašeně zaúpěl a více se nakrčil. Poté ustrašeně slezl z blonďákova těla a posunul se ten kousíček k polosedícímu Starkovi. Ten se nechal, když ucítil třesoucí se rty dotýkajících se těch jeho. Pootevřel jedno oko, aby si mohl všimnout, jak se tváří kapitán. Viděl na něm ten klasický neutrální výraz, ale v jeho modrých očích šla vidět jedna věc. A to ta, že se mu to zvláštním způsobem líbí.

  „Už je to lepší?“ zeptal se ho a pohladil ho po bledé tváři. Barnes nesouhlasně zavrtěl hlavou, lehl si zpátky na své místo, aby sebou zase cuknul, když zuřící bouřka venku stále neustávala.

   Pohledy kapitána a Iron mana se setkaly. Vypadalo to, jako by se mlčky domlouvali a nakonec dospěli k rozhodnutí.

   „Bojíš se, Bucky?“ položil mu světlovlasý otázku. Žádná odpověď.

   „To bude dobrý, Bucky, uvidíš,“ přidal se k němu Tony a znovu ho pohladil. „Zařídíme, aby ses nebál, dobře?“ zašeptal smyslně a sklonil se, aby ho zlehka políbil na pravou tvář.

   „Chceš?“ zeptal se Steve pro jistotu, protože na rozdíl od svého přítele měl stále pochybnosti. Neměl až takovou odvahu jako jeho Tony.

   Barnes se zavřenými víčky, z kterých steklo několik drobných slz, trhaně přikývl.

   „Dobře,“ potvrdil Rogers a napodobil Starkovo počínání, akorát na Buckyho levé tváři.

   Když se miliardář zvolna přesouval z krku k jeho lícní kosti, ucítil mírný tlak, když ho vytahoval kapitán k sobě nahoru, aby ho mohl políbit s neskrývavou vášní. Doslova bažil po jeho jazyku a sladkým ústům. Když už jim došel dech, odtáhli se od sebe a usmáli se. Pak pohledem sjeli na ležícího vojáka, který je také pozoroval.

   Zvenku k nim stále doléhaly zvuky deště, ale hromy už zřejmě ustaly. Barnes se tedy o něco uklidnil a čekal, co bude dál.

   „Myslíš, že Bucky zlobil?“ ozval se Tony jako první. Steve se zatvářil mírně zmateně. Bylo jasné, že se snaží pochopit, o co se jeho přítel snaží.

   „Přece jenom nám zabral naši postel…“ pokračoval.

   „To je pravda,“ přistoupil kapitán konečně na jeho hru. „Cítíš se nějak frustrovaný, Tony?“

   „Strašně,“ zavrněl Iron man a zkontroloval Jamesův výraz. Když zmizel strach, nahradil ho nedočkavý a hladový výraz.

   „A tady tenhle maník mě neskutečně vytáčí tím, jak dokáže být sexy, i když se nesnaží,“ řekl ještě a vrhl se znovu na Buckyho ústa. Cítil, jak ho studená kovová ruka hladí zezadu po krku. Když trochu ucouvl, tak viděl, že ho Rogers znovu napodobil a políbil Barnese tentokrát on. Pak se zvedl a přitiskl se zase na Starka.

   „Chceš být jenom náš, vojáčku?“ zeptal se nejmladší a začal se svým tělem třít o Jamesův bok.

   „Myslím si, že trest si zasloužím,“ odpověděl mu Winter soldier.

   To byla jeho šestá věta za tento den… A zároveň i poslední, pokud nepočítáme ty výkřiky jejich jmen, protože… To bychom se nedopočítali.