Železné srdce - 1. kapitola

Tak, tohle je první kapitola plánované delší série.

Bude to příběh o tom, co všechno udělá člověk pro to, aby zůstal na živu a jeho hlavními hrdiny budou Tony a Steve (pár stony)

Už se mi stýskalo po nějaké pořádné rvačce a tak jsem ji hodila přímo do boje :-D

Hezkou zábavu.

*Niké*

----------------------------------------------------------------------

Rutinní akce(?)

Vzduchem se ozývala střelba ze samopalů, z části tlumená všudypřítomnou tmavou zelení borovic a hluk se ještě násobil odrážením od špinavě nahnědlých pískovcových skal, které tu a tam z porostu vyčuhovaly.

Kdyby si Tony Stark zacpal uši, ani by nepoznal, že dole pod ním dochází k boji. Stromy tu rostly natolik hustě, že skrz ně na oblohu a naopak na zem šlo dohlédnout jen velice těžko. Tým Avengers byl povolán do akce, jelikož si tuto příhodnou krajinu s těžko prostupnými lesy a četnými jeskyněmi vybral za sídlo nechutně mocný a bohatý drogový kartel. V okolí se úmrtí předávkováním těmi jejich "kouzelnými pilulkami" více než zdevítinásobila a tak bylo potřeba tvrdě zakročit.

Ironman se ve vzduchu zastavil a aby se zorientoval v situaci, obrátil se na svého softwareového přítele.

"J.a.r.v.i.s.i, zapni termovizi."

Díky detektoru tělesné teploty se po celém lese objevilo asi šedesát lidských siluet, které pobíhaly sem a tam.

"O.K., tak do toho," Stark už bez meškání vyrazil střemhlav k zemi.

Propletl se mezi větvemi, sřítil se na nejbližšího maskovaného oponenta a napálil mu dávku laseru mezi oči dřív, než muž stačil vůbec pozvednout zbraň.

S pocitem epicky bezchybně provedené akce se pomalu napřímil a vychutnával si ten okamžik. O pár metrů nalevo od něj cosi zašramotilo a on spatřil mírně pošramoceného kapitána Ameriku s plavými vlasy rozcuchanými a plnými jehličí. Helmu zjevně někde ztratil, zato svůj štít stále pevně svíral v rukou. Pohled na narcistu Tonyho, který se právě viditelně kochal sám sebou, jej napůl pobavil a napůl podráždil.

"Nezapomeň Starku, že jich tu číhá ještě velká spousta a tohle byl jen jediný. A krom toho... Já sám už jsem jich sejmul už asi dvacet," rýpnul do svého parťáka.

"Tak to tě, milý Rogersi, budu muset rychle dorovnat," ozval se miliardářův zkreslený hlas zpod železné masky.

Přátelé na sebe kývli a pak se opět vydali každý jiným směrem. Mezi vzrostlými borovicemi se dál ozývaly jen občasné výkřiky těch, co měli tu čest dva hrdiny potkat, a počítání.

"...dvacet jedna...*prásk*... dvacet dva ... štítem do zubů!... dvacet tři..."

"... *vžuuum*... dva ... tři... tumáš, dej si trochu olova!... čtyři..."

Steve Rogers se s mírným úsměvem prodíral mezi pichlavými větvemi dál k údajnému hnízdu těch bastardů. Chvílemi mezi stromy zahlédl siluetu Natashy Romanovové v její klasické černé uniformě a měl také dojem, jako by občas mezi svištěním kulek zaslechl také hulkův řev.

Nedaleko zaslechl tiché dobijení samopalu. Neváhal a poslal za zvukem svůj štít, který svůj účel splnil skvěle a poslal dalšího grázla do říše snů.

"Dvacet osm," zamumlal. Kolik už má asi Stark?

V cestě se mu náhle vynořila vysoká pískovcová skála. S nastraženými smysly ji začal obcházet. Nikoho nevidí... ale proč má takový divný pocit, že tu někdo je?

Teď se mu ztratila z očí i Natasha. Slyšel jen nedalekou střelbu a věděl, že Clint a Thor, kteří se probojovávali z druhé strany už nemohou být daleko.

V setině sekundy nad sebou uslyšel drolení písku. Rychle vzhlédl, pozvedl svůj štít a vtom... Vtom se svět proměnil ve řvoucí oblak ohně, prachu a padající suti.

Výbuch otřásl celým okolím. Tmavovlasý miliardář právě dorazil chlapíky číslo osmnáct a devatenáct, když jej to málem položilo.

"Jarve?" oslovil počítač zakřiknutým hlasem.

"Asi 300 metrů odsud právě někdo odpálil velkou část skalního masivu," informoval jej neutrální hlas.

Ironman s neblahým pocitem zažehl trysky a plynule stoupal nad koruny stromů.

"Radši se tam podíváme."

Nad borovicemi se doopravdy vznášel vysoký oblak prachu a písku. Všechny známky boje utichly, jako by exploze vypnula zvuk. Když přilétl blíž k ohnisku výbuchu a prach se trochu usadil, spatřil, že tam, kde dříve bývala skála, je nyní jen obrovská hromada hnědošedého kamení.

Ze suti sem tam čouhaly kusy polámaných větví jehličnanů a vedle kousek čehosi modrého, bílého a červeného... V jediném hrůzném okamžiku si to Tony uvědomil. Steve!

"Steve!" zařval, hlas mu zděšením celý přeskakoval.

"Hej! Kapitána to tu zavalilo! Pojďte mi pomoct!"

Nikdo.

Jako ve zpomaleném filmu se vrhl k zemi a začal odstraňovat z kamarádova okolí nejméně půltunové kameny.

"Cos tady dělal kapitáne? Seš úplně blbej?" drtil mezi zuby nesmyslná slova.

S použitím velkého množství energie odvalil první kámen a už mu obličej osvětlilo varovné červené světlo.

"Pane, energie obleku rapidně klesá. Kameny jsou příliš těžké," varoval jej J.a.r.v.i.s.

"Drž hubu!" Stark ignoroval počítač i ukazatel energie, která nyní ukazoval už jen něco přes pět procent.

"Sakra!... *pchů*... Ten oblek obvykle... *uf*... vydrží všechno... ale... tenhle šutr váží snad metrák!"

Železný muž pomalu ale jistě osvobozoval kapitánovo tělo. Měl štěstí. Ocitl se v mezeře mezi asi třemy velkými kameny. Vyprostil vojákův štít a odhodil ho pryč. Teď mu bude k ničemu.

Odvalit tak alespoň ještě jeden balvan!

"Už to skoro mám, cape, Vydrž!"

"Energie klesla pod jedno procento. Riziko zdravotního poškození!"

"... ještě tohodle macka a jsi volný! Energii do pažních trysek!"

Poslední překážka se s rachotem valí pryč. Stark v obleku, ze kterého se již nepatrně dýmí, bere Rogerse za ruku a vší silou jej táhne ven.

"Reaktor se přehřívá, dochází k nouzovému otevření. Zařízení vypovídá službu."

"Už budeš skoro venku! Pak už tě z toho dostanou, uvidíš... Ach!"

Náhlá a ostrá bolest u srdce jej zasáhla jako doběla rozžhavené ostří nože. Nedaleko se ozývají hlasy a spěšné kroky, ale to Anthony už neslyší.

 Z úst mu unikne jen tichý sten a skácí se k zemi.