Thor a Loki v ráji
"... takže jak dlouho ještě zůstaneš na Zemi?""Již zítra ráno musím odletět. Rád bych s tebou trávil více svých chvil avšak povinnosti vladaře, jež mi byly uloženy na bedra mě volají. Je toho hodně, co musím na Asgardu vyřešit."
"Ale... ale to mi nestihneš dopovědět tu vaši příhodu!"
"Inu, to asi ne. Je to ještě na dlouhou řeč. Ale mám nápad! Co kdybych cestou zpět neletěl, ale jeli bychom tvým motorovým povozem? Mohl bych vyprávět celou věčnost, neboť do Nového Yorku je odsud daleká cesta."
Je krátce po poledni, Thor s Jane sedí za stolem na farmě Henriette Fosterové a babička jim právě servíruje oběd - čerstvý hovězí steak s pečenými bramborami. Jídlo voní celým domem a bohu hromu to tu chybí už teď.
"To by šlo, ano a pak bychom v New Yorku přespali a další den si oba šli zase po svých."
Hnědovláska se otočí ke své babičce:
"My bychom po obědě jeli, babičko. Děkujeme za pohostinost a jídlo, ale opravdu radši pojedeme nebo by ti to tu můj milý vyjedl."
Paní Fosterová nevypadá příliš nadšeně, ale neprotestuje, neboť po dvou dnech krmení blonďatého boha se její zásoby povážlivě ztenčily.
"Musíš určitě přijet mladíku. V tom tvém Afghardu tě určitě špatně krmí, když tu máš takový hlad. Počkej, udělám ti buchty na rozloučenou."
Odinson dojatě povstane a přiřítí se k překvapené ženě.
"Lady Fosterová, vy jste úžasná žena a bylo mi nesmírnou ctí býti vaším hostem," zahlaholí a pevně stařenku obejme.
"Ach... to... byla maličkost...*kuck*... mohl bys mě pustit... chlapče?"
"Odpusťte mi mou srdečnost. Jsem nadšen zdejším místem a vaší kuchyní. Určitě sem ještě zavítám."
"Budeš vítán. Jen předtím napište, děti. Porazíme čuníka, ať tu máte co jíst."
...
"Tedy, velice obdivuji tvou schopnost ovládat tento stroj, Jane. Já sám bych to nedokázal."
"Určitě by ses to dokázal naučit, lásko. Ale teď už...?"
"Ano, ano. Skončil jsem ve chvíli, kdy se veškeré kameny té pouště proměnily v lidi, že ano?
Někteří vypadali velmi staře a někteří ani nevypadali jako my. Pamatuji si, že tam dokonce bloudil i muž s modrou kůží a špičatýma ušima! Chtěl jsem s ním promluvit, ale Loki mě vzal za paži a odtáhl pryč. Odněkud opět vytáhl tu kouzelnou hůl.
"Pevně se drž, už jsem na ten mechanismus přišel," usmál se a třískl jí o zem.
Opět se zablesklo a my se ocitli ve zcela jiné krajině.
Byla to překrásná zahrada plná stromů a zvěře, avšak povědomá nám nebyla a poznali jsme, že nejsme na Asgardu.
"Tedy... ne tak docela," zakoktal bratr: "Ještě nevím, jak se přemístit tam, kam potřebuješ."
Neodolali jsme a trochu jsme se porozhlédli. Měl jsem hlad a okolo mě byla spousta chutných plodů. Byl jsem v sedmém nebi. Chvilku jsme kráčeli mezi stromy a v tom někdo promluvil:
"Pojďtě occchhhutnaaat ccchhhlapečci," syčel z koruny jednoho stromu.
Přišel jsem blíž a spatřil jsem, že to mluví jakýsi had. Byl docela podobný Jörmungandrovi, ale byl menší. Nabízel nám plody z jeho stromu a já neviděl jsem důvod, proč neochutnat. Ale podezíravý Loki mě zastavil a vlekl mě dál:
"Na těch plodech bude určitě něco zlého, když nám je tak ochotně nabízíš, ty stvůro. Nejsme přece pitomí."
Nu, nevím, co by se stalo, kdybychom tehdy ochutnali. Dost možná mi tehdy Loki už poněkolikáté zachránil život. Anebo mě připravil o jídlo. Nevím."
"Ten had mi dost připomíná jeden starý příběh, ale... ne, jen pokračuj, prosím."
"Kráčeli jsme dál a Loki dumal nad tím, jak se dostat domů. Náhle jsme narazili na starého vousatého muže v bílém rouchu, jak nešťastně sedí před hroudou hlíny. Vypadal hodně unaveně,ale když nás zahlédl, okamžitě se mu rozjasnila tvář.
"Zdravím vás," pozdravil nás přátelsky: "Co pohledáváte v mé zahradě? A jak jste se sem vlastně dostali, smím-li se ptát?"
Vypadal mile, ale po zkušenostech s Gjertrudou jsem se poučil a raději jsem raději nechal mluvit toho chytřejšího z nás.
"Jsme z dalekého Asgardu a přemístila nás sem tato hůl. Bohužel nevíme, jak přesně funguje a tak tu takto bloudíme," vysvětlil Loki zdvořile. Asi už doopravdy nevěděl, co si počít, když toho muže žádal o radu. Na druhou stranu vypadal velmi vzdělaně a moudře a vypadal, že by nám mohl pomoci.
Vzal si hůl, prohlédl ji a pak nepatrně kývl.
"Ano, pomohu vám, avšak nejprve musím o něco poprosit já vás."
Znejistěli jsme, ale jeho slova v nás rozžehla naději a tak jsme souhlasili. Stařec vyslovil své přání:
"Stvořil jsem tento svět teprve před šesti dny a nyní mi došly nápady. Mohl bys mi ty, blonďatý mladíku, stát chvíli modelem pro mé poslední dílo? Nazvu jej člověkem."
Neměli jsme nic proti a já byl popravdě jeho návrhem velmi potěšen a tak jsme zůstali, aby muž mohl vymodelovat svou sochu.
Když byl hotov, musel jsem uznat, že jsem opravdu krasavec. Ten vytesaný muž byl stejně urostlý a krásný, jako já. Nakonec se nás ten pán zeptal na jméno.
"Loki!" vykřikl jsem okamžitě.
Ale Loki ani muž tím příliš nadšení nebyli a tak jej nakonec pojmenovali nějak podivně... Adam, myslím. Já bych tedy trval na tom Lokim, to je mnohem hezčí jméno. Ale jsem rád, že někde v nějakém dalekém světě chodí tvorové, kteří byli stvořeni podle mého vzoru."
"Ale to... to byl... Tys potkal Boha! Podle starých historek to byl právě on, kdo stvořil nás, lidi."
"Opravdu? Inu, jste mi nějací povědomí, to je pravda. Dokonce existuje i jeden herec, který je mi opravdu nesmírně podobný. Myslím, že se jmenuje nějak Krys něco či tak nějak..."
"A jak to bylo dál?"
"No, ten muž Lokimu vysvětlil, že každá runa na holi znamená jeden ze světů a že je na nás, abychom rozluštili, o jaký se jedná. Zkusili jsme jakousi runu, která se vzdáleně podobala našemu "A", jako Asgard, ale nakonec jsme skončili někde hodněn jinde. Ale na další pokus už nám to vyšlo, takže nám ten váš Bůh vlastně velmi pomohl.
Ale to ti povím až v bytě, jelikož již jsme na místě."
"Co? Aha, to před námi už je New York! Tak dobrá. Páni, ty se znáš s Bohem, to je tedy síla."
"Ano. Vlastně se znám s asi stovkou bohů a... i já jsem bůh. Hromu a plodnosti," mrkne Thor na Jane.
"No, jeden by řekl, že jsi bůh jídla a zdlouhavého vyprávění," směje se dívka.
Žádné komentáře:
Okomentovat